Jan Lukavec

Americká historička a novinářka poutavě vypráví o dějinách USA, o prehistorii a postupném vývoji současného stavu, kdy se její národ ztratil v politice vzájemně zaručené epistemologické destrukce. Už neexistuje všemi uznávaná pravda, ale jen pomluvy a předsudky. Není žádné rozumné vysvětlení, pouze spiknutí.

Citlivě napsaná a pečlivě vypravená kniha rozvíjí transhistorické téma kolaborace s vyšší mocí i to, jak se s poklesky rodičů musí bolestně vyrovnávat jejich potomci. Přitom už samotná nerealistická očekávání nastavená slavnými otci můžou být přetěžké břemeno. Autorka nezpochybňuje velikost Nezvalova talentu, ale nesmlčuje ani „pružnost jeho charakteru“.

Jaké příběhy o založení svých států vyprávěli historici z Československa, Jugoslávie či Polska? Odborně pojatá práce mimo jiné řeší, jak konstruovat mýtus o vzniku státu, aby jej to legitimizovalo v očích jeho občanů i navenek. Není přitom třeba zdůrazňovat, že dva ze zmíněných státních útvarů se nakonec téměř současně rozpadly…

Publicista Veselý napsal „milostný dopis milostným písním“. Upíná se v ní k představě lásky, hudby a tance, při nichž se iracionálním prožíváním slasti rozrušují hranice identity, individualizované „já“ na parketu splývá s dalšími do kolektivní masy těl zažívajících spoluúčast ve světě. Ale nezamlčuje ani to, jaké šrámy si lidé z nepodařených vztahů odnáší, když se pro ně láska stane jedinou absolutizovanou hodnotou.

Po kolik staletí teologové tvrdili, že blaženost duší v nebi bude umocňována jejich pohledem na utrpení hříšníků v pekle (a jak je to s náboženskými základy etiky)? Kdy začal pojem humanismu zohledňovat i ženy a příslušníky neevropských národů? Poučná kniha pojednává o historii a budoucnosti pojmu, který už mnozí pohřbili.

Po knize o těch, kterým selhal důležitý vnitřní orgán, a oni museli na transplantaci, přišla novinářka Kalenská se souborem rozhovorů s lidmi, kteří prožili znásilnění. Návody, jak takové duše léčit a jak předcházet a bránit se útoku potenciálního agresora, se přitom mohou hodit každému.

Různé rituály najdeme v našem každodenním životě i u zvířat. Například námluvy u mnoha ptáků vznikly z původně potravního chování: namlouvající jedinci si totiž náznakově nabízejí části rostlinné potravy typickými pohyby hlavy. Právě ale vyšla u nás asi první kniha, která zkoumá symbolickou moc a sílu rituálů ve středověké společnosti.

Našich potoků a řek si nejvíce všímáme tehdy, když se rozvodní. Týká se to i pražského Botiče, jehož současný název prý příznačně souvisí s „botněním“, nabýváním objemu, tedy rozvodňováním. Jeho dlouhá historie, odrážející se ve změnách názvu, si ovšem zaslouží pozornost i poté, co vysoká hladina zase opadne.

Palán tentokrát představuje svoje samotáře a samorosty v roli čtenářů. Výběr jeho hrdinů je opět velmi specifický, ale kdo hledá „hluboké lidské příběhy“, v knize je nepochybně najde.

Nové vydání klasického literárně historického díla nově přibližuje, za jakých okolností v Istanbulu vznikalo. A naše recenze připojuje, proč tolik vadí klasickým filologům.

Ve své nové knize Vojtko přibližuje dilemata, jež řeší naši současníci: jak vyvážit/propojit práci a soukromý život, jak se vypořádat s „instagramovou dysmorfií“ nebo zda přistoupit k eutanazii domácího mazlíčka. A navíc tentokrát více než dříve odkrývá i svoje rodinná traumata a prozrazuje, proč na nějakou dobu musel přerušit fyzický kontakt s vlastními rodiči.

Po vzoru Augustinových Vyznání Merton tvrdě zúčtoval s hříchy svého mládí. Dnes už může být zarážející, jak některé bezmála přirozené jednání neváhá považovat za projevy metafyzického zla. Jeho chvála klášterního usebrání ale může v době vzestupu obliby mindfulness připomenout, že v Evropě máme i domácí tradici meditace.

Francouzský archeolog a pedagog poučeně zkoumá různé podoby migrace, od putování našich prapředků z africké pravlasti až po současné sezónní migrace turistické. A provokativně naznačuje překvapivou možnost budoucího vývoje migrací.

Jako lidé utváříme životní prostředí a současně jsme jím sami utvářeni. Popularizátor konceptu globální historie vypráví tento celoplanetární příběh lidského rodu a nabízí i pár pesimistických výhledů do budoucna.

Magické předměty v krajině, před nimiž se musí sklonit i developeři, interiérová pískoviště, klanící se batolata, demonstrativně rozbíjená japonská auta. Dvě Středoevropanky, které tamní prostředí poznaly na vlastní kůži, ukazují různé tváře Jižní Koreje.

Hrách se u nás jedl od nepaměti; huspenina, klobásy, šípková omáčka či kyselice se dočkaly popisu již v prvním českém kuchařském rukopise z 15. století. Dršťky a chřest byly použity v receptech ze 16. století a věnečky, řízky, rajská a bramborové knedlíky nejpozději začátkem 19. století. Jak se vyvíjela česká kuchyně a na co z ní navazovat?

Jeho ideologie měla své limity, jeho vyjadřování bylo někdy až obhroublé, neměl vyšší školy. Přesto však patřil k nejschopnějším politikům první republiky, otupoval ostří (například Masarykova boje proti církvi a Vatikánu) a dokázal nacházet kompromisy.

Vtipné a lehce nahozené lingvistické sloupky sledují proměny současné slovní zásoby a naznačují, co vypovídají o proměnách společnosti.

Drastické a rozjitřené reportáže o lidském utrpení, ale i o tom, jak uprostřed těch nejstrašlivějších hrůz nacházet naději.

Jak se česká literatura dostávala ke korejským čtenářům a jaká je situace dnes? Těží z globálního úspěchu korejské popkultury i tamní literatura? Co doporučuje korejská bohemistka Yu Sunbee ke čtení z korejské literatury – a proč?

Jak vietnamské děti učily svoje rodiče, co to jsou české Vánoce? Z jakých důvodů odcházejí či utíkají Vietnamci do Česka dnes? Na osudech čtyř odlišných českých Vietnamců kniha ukazuje různé podoby integrace a v závěru si pak česká spoluautorka na den zkouší, jaké to je pracovat jako vietnamská prodavačka.

Tržby z videoher už dnes často převyšují tržby z filmů (a výdaje na vývoj her rostou rychleji než výdaje na filmy), a tak jde o odvětví, jež se vyplatí sledovat a analyzovat. Autor esejisticky přibližuje úskalí i krásu počítačových her i to, co vše mohou vypovědět o napětích a dilematech současné společnosti.

Jižní Korea se u nás nejen díky Nině Špitálníkové profiluje jako ta druhá Korea, do níž se snaží dostat občané té Severní. Celosvětově je ale známá hlavně díky televizním seriálům a populární hudbě: to bylo patrné i na knižním veletrhu v Soulu.

Co znají Korejci z české literatury a jakým způsobem ji v Soulu prezentujeme? Michal Emanovský, současný ředitel Českého centra Soul, má přehled i o zajímavých titulech korejských spisovatelů. Když hájí čtenářské zkušenosti mladých Korejců, odvolává se na detailní univerzitní seznam doporučené četby.

Kniha poutavě odkrývá pozadí vzniku čtyř textů, které demaskovaly násilnickou a imperialistickou povahu sovětského režimu. Vyzvedává odvahu a statečnost autorů, aniž by jejich osobní vlastnosti a soukromé životy idealizovala.

Polský historik líčí dění předcházející druhé světové válce jako pestrý sled reportážních skečů. Dozvíte se nejenom, s jakým gólovým rozdílem bylo v roce 1938 ve finále mistrovství světa v hokeji Německo poraženo Československem, ale také co přispělo k tomu, že ve světě reálné politiky souboj obou států dopadl jinak než na ledě.

19. století bylo mimo jiné dobou prudkého rozvoje cestování i masové turistiky. Jak se tehdy proměňovalo a jakých nových podob nabývalo, to z mnoha úhlů pohledu líčí další sborník ze známých každoročních plzeňských sympozií.

„Veškeré lidstvo je jednotného původu“, stojí dodnes na pomníku vlivného česko-amerického antropologa Aleše Hrdličky v jeho rodném Humpolci. Co to ale pro české antropology znamenalo v praxi? A jak se lišili od svých nacistických kolegů?

Zůstane převažujícím obrazem Afriky scenerie, ve které neexistuje nic než savany a postavy bez vlastního příběhu, jejichž štěstí je odstupňováno blízkostí k laskavému cizinci? Novinář Faloyin podobná schémata se sarkastickým humorem dekonstruuje.

Kniha rekonstruuje historické proměny vztahu většiny k postiženým lidem, ale hlavně vypráví někdy i silně dojemné soudobé příběhy lidí i zvířat, kteří se svým postižením nenechali zlomit. Může tak být užitečná a inspirativní pro kohokoli.

„Otevřeli jej sedmého listopadu, byl jsem tam a žasl jsem. Připadal jsem si jako Alenka v říši divů. Něco tak krásného, vkusného a velkolepého jsem si nikdy nedovedl v Příbrami představit… V předsíních klozetů jsou elektrické osušovače rukou! A ve vstupní hale kina jsou hliníkové sloupy! Kavárna je tak moderní, že mi až přecházely oči. V Praze není ani jedna taková.“

Housle v rukách vrahů i obětí, pokusy o jejich rozbíjení, respektive hledání jejich nového tvaru. O historii tohoto „nejvšestrannějšího“ nástroje a jeho souvislostech s národním obrozením, sexualitou i nadpřirozenem.

Po cyklistickém titulu pro dospělé zaměřil Ondřej Buddeus svou pozornost na děti. Za pomoci technicky detailních i hravých ilustrací Jindřicha Janíčka malým čtenářům ukazuje, že bicykl je vhodný prostředek k poznávání světa, trénování těla i budování zdravějších komunit.

„Když odsoudíte básníka Brasillacha k trestu smrti, jaký trest budete požadovat pro obchodníky s děly?“ hájil advokát svého klienta po osvobození Francie. Prokurátor trval na svém: „My nesoudíme literáta, ale zrádce a udavače, který svým jednáním přispěl k velkým tragédiím.“ Podobný postoj zaujímá i autorka, která líčí cestu několika literátů ke kolaboraci i cenu, kterou za to posléze museli zaplatit.

Inspirativní eseje nevšedně přibližují různé kontexty současného globalizovaného, antropocenního světa. Ve svém přístupu jsou autoři široce rozkročeni: od mytologičnosti až k jakési cynické přízemnosti, od apokalyptičnosti k hravosti.

Kniha dokumentuje proměny olomoucké univerzity v průběhu života dvou žen, matky a dcery, které ji vystudovaly a pak na ní i působily. Autorky líčí i úskalí života v komunismu nebo promýšlejí roli humanitních věd v současném světě.

„Poněvadž nemám kanady a neznám písně z pamp, vyloučili mě z osady, že prý jsem houby tramp,“ stěžoval si s humorem Jaromír Nohavica. Jak se ale pozná skutečný tramp? A jaké jsou jeho hodnoty? Recenzovaný titul poskytuje možná trochu zjednodušující, ale přesto užitečné odpovědi.

Kdo jiný kolem sebe skutečně účinně generoval zájem o Česko, když ne mimořádné kulturní osobnosti jako Václav Havel, Josef Koudelka, Milan Kundera či David Černý? Podnětná kniha o kulturní diplomacii pokrývá širokou škálu témat a vybízí k zodpovězení otázky, čím se chceme v zahraničí prezentovat – a nakolik to odpovídá naší realitě.

Kniha o ženě, jejíž tělo se stalo „bojištěm“ svérázné studené války mezi Francií a Ruskem. A ona sama díky jakési medvědí iniciaci pak nepravděpodobným spojovníkem mezi světem lidí a přírody.

Břitce angažovaný text, který upozorňuje na motorismus jako závažný problém současného světa. Dělá to ale záměrně nadsazeně, s prvky grotesky a fantastična.

Klostermannovo dílo i pověst autoři přibližují navýsost hravým a tvořivým způsobem, zajímá je spisovatelův každodenní život i to, jak přispěl rozvoji turistiky. Současně je ale problematizují: ač byl prohlašován za „spisovatele Šumavy“, žil v Plzni, na Šumavě pobýval jen během prázdnin a podstatu tamních kůrovcových kalamit nechápal.

Život disidentky, překladatelky a novinářky Petrušky Šustrové byl bohatý na nejrůznější paradoxy. Ke svému účinkování v ÚSTRu, z hlediska veřejného působení nejvíce kontroverznímu, se už nedostala, ale i tak její kniha představuje důležité shrnutí části života nevšední a důležité osobnosti.

Eva Žilková sleduje, jaké místo chameleon zaujímal v různých světových mytologiích, náboženstvích a kulturách napříč lidskými dějinami, a dobové, často fantastické smyšlenky konfrontuje s poznatky současné vědy. Ve fanouškovské knize o autorčině domácím mazlíčkovi bohužel místy až afektovaný styl občas vítězí nad věcnou argumentací.

Jako cvičení v hledání literárních figur a tropů je mimo jiné možné pojmout četbu knihy, v níž autor našel k hospodářství jednotlivých států i základním ekonomickým mechanismům nevšední přirovnání.

Muž střední sportovní postavy, chytře a lascivně se usmívající. Propadl vášni psát knihy, přičemž tato literární plodnost se mu stala náhražkou té tělesné. I tak charakterizuje Stanislav Komárek jezuitu Balbína, s nímž sdílí nejen interdisciplinární badatelské zájmy. Postava, do níž se trochu projektuje, je pro něj i záminkou k tematizaci nesnadné existence intelektuála.

Klasik historické sociologie klade na své čtenáře nemalé nároky, ale jeho dílo si pozornost a úsilí zaslouží.

Konspirační teorie jsou všude kolem nás, nikdo vůči nim není imunní, a navíc ke skutečným konspiracím někdy vážně dochází. Přesto ale má cenu snažit se jedno od druhého odlišit. Kniha k tomu může být čtivým průvodcem.

Kolektiv francouzských geografů a urbanistů se ve své publikaci zabývá vývojem a podobou současných měst. Přestože autoři používají příklady takřka z celého světa, především je ukázkou toho, jak problematiku vnímají Francouzi.

Historik Ohler představuje katedrálu komplexně a skutečně od podlahy: od koberců a lavic po varhany a zvony, od každodennosti kameníků až po její ideový obsah a jeho proměnu napříč staletími. Jeho kniha stojí za přečtení nejen v letošním roce, kdy si připomínáme kulaté výročí položení základního kamene nejvýznamnější katedrály v Česku, té pražské.

Nacionálním pojetím horolezectví je Boscarinova kniha poněkud anachronická, může však zaujmout originální grafickou úpravou.

Vnitřní drama slepce, který se stal se propojujícím článkem a morální autoritou i pro lidí zdravé a vidící – vypráví s empatií Pavel Kosatík v dalším čtivém životopisu.

Ohlédnutí slavného historika za nejnovějšími evropskými dějinami i vlastním životem vyznívá spíše temně. Přesto se Ash snaží hledat jiskřičky naděje a lituje těch, kteří v těch nejhorších okamžicích historie kontinentu svůj boj vzdali.

Skvělý průvodce po současném světě se zaměřuje na to, jak se jednotlivé země či regiony ideově utvářely a jaké symboly si volily pro vyjádření své identity.

Když David Miřejovský v říjnu v Českém rozhlasu prezentoval svoji knihu o amerických masových střelcích, vyjádřil přání, aby byla kniha i pro nás varováním a pobídkou k úvahám o podobných hrozbách. Asi sám netušil, jak aktuální se jeho slova stanou už za dva měsíce.

Arthur Conan Doyle jako člověk, v němž rozpory viktoriánské doby přežívaly hluboko do 20. století. A také jako vyšetřovatel, který s využitím metod Sherlocka Holmese pomáhal očistit nespravedlivě odsouzené.

Kartousovy obecné úvahy většinou vyjadřují současný liberální pohled na svět a zhruba odpovídají tomu, co by se dalo čekat od mluvčího Českých elfů. Svěží je autorův text hlavně tam, kde se od teoretických úvah dostává ke konkrétnějším příkladům a jeví se jako vynalézavý a odpovědný otec.

I když už má polská literatura pět nositelů Nobelovy ceny, v současnosti se u nás nejvíce vydávají – kromě knih Olgy Tokarczukové – (literární) reportáže. Jejich u nás nejznámější žijící představitel podává v knize zanícenou obhajobu žánru, rozbor a částečně i návod.

Ta hezká od husitů – toto si prý poprvé pomyslel herec Tomáš Novotný, když se chystal na krátký rozhovor s farářkou Martinou V. Kopeckou. Zaujala ho však natolik, že s ní připravil celou knihu. Stejně jako on si i čtenáři můžou upřesnit či rozbít představu, kterou si o této nevšední ženě dříve vytvořili.

V každodennosti starých Římanů se prolínal svět všední a mytický. Jejich náboženský život přitom netvoří jen obecně známá božstva, některá tehdejší proroctví dokonce mohou připomínat současné konspirační teorie.

Dva evoluční biologové píší nejen o dávném vývoji našich těl, ale i o evolučních aspektech naší kultury a spoustě dalších věcí. Dostávají se přitom někdy dost daleko za hranice své specializace a na výsledku je to znát.

Stalinova smrt přinesla do ruské společnosti duševní zmatek, očekávání i liberalizaci. Při čtení poutavé publikace o diktátorových posledních dnech se vtírá otázka, co asi nastane po odchodu diktátora současného. A (ne)bude se historie v něčem opakovat?

Může kniha vznikat kolektivně v rámci uzavřené facebookové skupiny? Který redaktor si s vámi v jedenáct večer mile pohovoří o vašem rukopisu? A které autorské skupiny mají takříkajíc specifické potřeby? Několik neotřelých pohledů do krás a hrůz každodenního života nakladatelského redaktora.

Komunikace s vědci má mnohá úskalí: někteří odborníci popularizační knihy nevydávají vůbec a s novináři nekomunikují, jiní zase publikují až přehnaně často a vyjadřují se ke všemu, nač jsou tázáni. První soustavná česká kniha o komunikaci vědy hledá mezi těmito extrémy zlatou střední cestu. V některých oblastech je velmi podrobná, jiné problémy opatrně obchází.

O době svobody, ale i hodnotového zmatení, rasistických útoků a vzrůstu kriminality. Multidisciplinární a mezigenerační kniha zevrubně zkoumá, co přinesla devadesátá léta. Ta jsou přitom zásadní i pro naši současnost.

Brilantně formulované eseje české filozofky ukazují, jak lze konzervativní postoje hájit nejen provokativně, ale i sofistikovaně a s humorem. Jakkoliv jsou některé její polemiky dost zaujaté.

Neokázalá, ale působivá sonda do prostředí, do kterého se většinový Čech zdráhá vkročit. O to důležitější je číst o něm autentické zprávy. Autorka nepředstírá, že by po jejím měsíčním pobytu v roli sociální pracovnice mohlo dojít k rychlému zlepšení situace tamních obyvatel, nebo u ní k náhlému prohlédnutí. Naopak s pronikáním do tamního světa stále více chápe, jak je problematika nejednoznačná.

Na pozadí prolínajících se ideových, politických, ekonomických, genderových i ryze osobních faktorů autor plasticky líčí střetávání i sporadické pokusy o spolupráci dvou významných exilových nakladatelství. Ta se dopouštěla profesionálních prohřešků, ale pro české nezávislé myšlení (a podvracení zdejšího totalitního režimu) celkově udělala neskutečně mnoho.

Malý přehled toho, jak odlišné druhy cestopisů v současnosti vycházejí. Jejich autoři se pokoušejí odlišit od mainstreamu a hledají nové způsoby, jak psát cestopis jinak.

Autorka čtenáře provází světy zaplněnými vesmírnými bytostmi s chapadly či nestvůrnými psy pohlcujícími svět, ale i jogíny a šamany. Představuje časoprostory, v nichž je možné komunikovat s „duší bambusu“ nebo být svědkem scény, při níž Ježíš káže dinosaurům. Přitom je kniha především zprávou o tom, jak Rónovu tvorbu vnímá sečtělá a vzdělaná česká antropoložka.

Na proměně charakteru Matějské pouti se odráží hluboká proměna české společnosti za poslední dvě století. Kniha o pozoruhodném tématu, které by si ale zasloužilo širší a ideologicky méně zaujaté uchopení.

Jaké to asi je být chobotnicí? Inteligentním hlavonožcem, jehož chapadla ho poslouchají při manipulaci s věcmi, ale zároveň se chovají částečně autonomně. Tvorové, jejichž realita je zřejmě velmi nepodobná lidskému vědomí, se teoreticky nabízejí jako názorný příklad, jak by mohla vypadat mimozemská inteligence.

Nová příručka o nejvlivnějších knihách světa vybírala titul podle problematického klíče. Zato se v ní ale čtenář dozví, proč musel slavný americký malíř ztvárňovat plameňáky s nepřirozeně ohnutým krkem nebo jak vypadá publikace, která může současně sloužit jako filtr na vodu.

O tématu smrti a společenském pohledu na ni už v češtině vyšla celé řada knih. V té poslední se třeba dočtete, že skotská horolezecká rada požádala pozůstalé, aby se při pietních aktech vyhýbali nejoblíbenějším místům na skotských vrcholech, protože se obávají, že množství rozptýleného popela způsobuje půdní změny.

První česká kniha o zdejších vládcích hor zevrubně zkoumá vznik a vývoj pověstí o těchto fascinujících bytostech, které procházejí napříč různými kontexty i jazykovými oblastmi – často totiž nesou výraznou německou stopu. A předpovídá, že budou přibývat další pokusy znovuoživit různé pozapomenuté lokální postavy nebo také vytvářet zbrusu nové.

Důmyslný pokus katolického kněze a biologa vyrovnat se se současným stavem přírodovědného a antropologického poznání. Ovšem poněkud sporný.

Dawkins se jako obvykle (a někdy nepříliš poučeně) vysmívá těm, kteří podle něj propadli nevědecké iracionalitě, a následně už více informovaně vysvětluje, jak se nezávisle na sobě vyvinulo létání u dosti rozdílných druhů živočichů. A jak se o ně, omezeni týmiž fyzikálními zákony, pokoušíme i my lidé.

Snobství může být užitečné a pokrytectví posiluje liberální demokracii. Americká filozofka a politoložka popisuje, jak se proměňovala evropská mentalita, a některé tradiční neřesti přitom poněkud relativizuje.

Stručný, avšak čtivý multiperspektivní přehled pojednává o přírodě kolem Pradědu, o jeho historii i skutečných a fiktivních obyvatelích. Nechybí ani recepty na stará jesenická jídla.

Hlavní hrdinkou této knihy je liška coby nejúspěšnější suchozemský predátor planety, obývající všechny biotopy od ledové tundry po pouště a města. Kniha oslavuje její hravost a inteligenci. A naznačuje, jak může vypadat městské prostředí viděné liščíma očima.

Žijící klasik tentokrát píše o svém okouzlení Českým Švýcarskem. Jeho styl je silně patetický a postoje někdy až archaické, ale jeho důraz na osobní skromnost a obdivné přijímání divů přírody jsou stále podnětné.

Poutavá kniha pojednává o tom, jak bylo dědictví starého Egypta zapomenuto a poté pozvolna znovuobjevováno. Slavný egyptolog v ní představuje hlavní milníky svého oboru. Svoje předchůdce egyptology, hlavně ty z 19. století, líčí často kriticky. Současně ale připouští, že práce egyptologů nikdy nebyla snadná.

Z reprodukcí dobových plakátů, které lákaly na vystoupení sester Blažkových, je zřejmé, jak byla znázornění nejslavnějších českých siamských dvojčat přehnaně idealizovaná. Stejně tak se jejich osobní životy ztrácely pod vrstvami ideologie, které na ně navršila dobová publicistika.

Kněz a entomolog uvažuje o povaze vědy či o světu současných digitálních technologií a někdy přitom poněkud zachází do krajností. Hlavně ale hledá cesty, jak i v současném křesťanském myšlení najít důstojnější místo pro (ne)lidské živočichy, a snaží se čtenáře vyburcovat kvůli probíhající ekologické krizi.

Sofistikovaná obhajoba toho, že lidé můžou žít ve společnostech organizovaných na různých základech a že ta, ve které žijeme, není jediná možná. Otázkou je, jestli náhlá civilizační změna nutně přinese režim, který bude celkově spravedlivější a harmoničtější.

Jaké to bylo, když komunističtí revolucionáři učinili strážcem ruského kulturního dědictví obávaného futuristu, který hlásal, že Puškin či Dostojevskij „musejí letět přes palubu Parníku současnosti“?

Stručný text slavného psychoterapeuta, který člověka chápal jako bytost hledající smysl a sám za sebe ho hledal i v lezení po skalách.

Chovat se při nákupu potravin eticky uvědoměle a zároveň racionálně je obtížnější, než si umíte představit. Kniha je určena těm, kteří se nebojí paradoxů současného konzumu a chtějí si dát pozor na nezřídka zavádějící informace od potravinářských firem.

Vícevrstevnatá výpověď, založená na autentických a někdy i dosti syrových rozhovorech, přibližuje období, kdy ženy ztrácejí to, co je podle mnoha lidí činí ženami. Musí proto nově definovat svoji identitu i životní roli.

Srozumitelný a názorově umírněný přehled o tom, jak se žije ženám v Čechách. A proč je feminismus užitečný, i když si to autorka vždycky nemyslela.

Poutavý pohled do světa lidí, kteří jsou schopni věřit těm největším nesmyslům. Autorka se od nich nedistancuje, naopak sama přiznává, že někdy si i ona vytváří svoje vlastní, poněkud šílené soukromé teorie.