Jan Lukavec

Jižní Korea se u nás nejen díky Nině Špitálníkové profiluje jako ta druhá Korea, do níž se snaží dostat občané té Severní. Celosvětově je ale známá hlavně díky televizním seriálům a populární hudbě: to bylo patrné i na knižním veletrhu v Soulu.

Co znají Korejci z české literatury a jakým způsobem ji v Soulu prezentujeme? Michal Emanovský, současný ředitel Českého centra Soul, má přehled i o zajímavých titulech korejských spisovatelů. Když hájí čtenářské zkušenosti mladých Korejců, odvolává se na detailní univerzitní seznam doporučené četby.

Kniha poutavě odkrývá pozadí vzniku čtyř textů, které demaskovaly násilnickou a imperialistickou povahu sovětského režimu. Vyzvedává odvahu a statečnost autorů, aniž by jejich osobní vlastnosti a soukromé životy idealizovala.

Polský historik líčí dění předcházející druhé světové válce jako pestrý sled reportážních skečů. Dozvíte se nejenom, s jakým gólovým rozdílem bylo v roce 1938 ve finále mistrovství světa v hokeji Německo poraženo Československem, ale také co přispělo k tomu, že ve světě reálné politiky souboj obou států dopadl jinak než na ledě.

19. století bylo mimo jiné dobou prudkého rozvoje cestování i masové turistiky. Jak se tehdy proměňovalo a jakých nových podob nabývalo, to z mnoha úhlů pohledu líčí další sborník ze známých každoročních plzeňských sympozií.

„Veškeré lidstvo je jednotného původu“, stojí dodnes na pomníku vlivného česko-amerického antropologa Aleše Hrdličky v jeho rodném Humpolci. Co to ale pro české antropology znamenalo v praxi? A jak se lišili od svých nacistických kolegů?

Zůstane převažujícím obrazem Afriky scenerie, ve které neexistuje nic než savany a postavy bez vlastního příběhu, jejichž štěstí je odstupňováno blízkostí k laskavému cizinci? Novinář Faloyin podobná schémata se sarkastickým humorem dekonstruuje.

Kniha rekonstruuje historické proměny vztahu většiny k postiženým lidem, ale hlavně vypráví někdy i silně dojemné soudobé příběhy lidí i zvířat, kteří se svým postižením nenechali zlomit. Může tak být užitečná a inspirativní pro kohokoli.

„Otevřeli jej sedmého listopadu, byl jsem tam a žasl jsem. Připadal jsem si jako Alenka v říši divů. Něco tak krásného, vkusného a velkolepého jsem si nikdy nedovedl v Příbrami představit… V předsíních klozetů jsou elektrické osušovače rukou! A ve vstupní hale kina jsou hliníkové sloupy! Kavárna je tak moderní, že mi až přecházely oči. V Praze není ani jedna taková.“

Housle v rukách vrahů i obětí, pokusy o jejich rozbíjení, respektive hledání jejich nového tvaru. O historii tohoto „nejvšestrannějšího“ nástroje a jeho souvislostech s národním obrozením, sexualitou i nadpřirozenem.

Po cyklistickém titulu pro dospělé zaměřil Ondřej Buddeus svou pozornost na děti. Za pomoci technicky detailních i hravých ilustrací Jindřicha Janíčka malým čtenářům ukazuje, že bicykl je vhodný prostředek k poznávání světa, trénování těla i budování zdravějších komunit.

„Když odsoudíte básníka Brasillacha k trestu smrti, jaký trest budete požadovat pro obchodníky s děly?“ hájil advokát svého klienta po osvobození Francie. Prokurátor trval na svém: „My nesoudíme literáta, ale zrádce a udavače, který svým jednáním přispěl k velkým tragédiím.“ Podobný postoj zaujímá i autorka, která líčí cestu několika literátů ke kolaboraci i cenu, kterou za to posléze museli zaplatit.

Inspirativní eseje nevšedně přibližují různé kontexty současného globalizovaného, antropocenního světa. Ve svém přístupu jsou autoři široce rozkročeni: od mytologičnosti až k jakési cynické přízemnosti, od apokalyptičnosti k hravosti.

Kniha dokumentuje proměny olomoucké univerzity v průběhu života dvou žen, matky a dcery, které ji vystudovaly a pak na ní i působily. Autorky líčí i úskalí života v komunismu nebo promýšlejí roli humanitních věd v současném světě.

„Poněvadž nemám kanady a neznám písně z pamp, vyloučili mě z osady, že prý jsem houby tramp,“ stěžoval si s humorem Jaromír Nohavica. Jak se ale pozná skutečný tramp? A jaké jsou jeho hodnoty? Recenzovaný titul poskytuje možná trochu zjednodušující, ale přesto užitečné odpovědi.

Kdo jiný kolem sebe skutečně účinně generoval zájem o Česko, když ne mimořádné kulturní osobnosti jako Václav Havel, Josef Koudelka, Milan Kundera či David Černý? Podnětná kniha o kulturní diplomacii pokrývá širokou škálu témat a vybízí k zodpovězení otázky, čím se chceme v zahraničí prezentovat – a nakolik to odpovídá naší realitě.

Kniha o ženě, jejíž tělo se stalo „bojištěm“ svérázné studené války mezi Francií a Ruskem. A ona sama díky jakési medvědí iniciaci pak nepravděpodobným spojovníkem mezi světem lidí a přírody.

Břitce angažovaný text, který upozorňuje na motorismus jako závažný problém současného světa. Dělá to ale záměrně nadsazeně, s prvky grotesky a fantastična.

Klostermannovo dílo i pověst autoři přibližují navýsost hravým a tvořivým způsobem, zajímá je spisovatelův každodenní život i to, jak přispěl rozvoji turistiky. Současně je ale problematizují: ač byl prohlašován za „spisovatele Šumavy“, žil v Plzni, na Šumavě pobýval jen během prázdnin a podstatu tamních kůrovcových kalamit nechápal.

Život disidentky, překladatelky a novinářky Petrušky Šustrové byl bohatý na nejrůznější paradoxy. Ke svému účinkování v ÚSTRu, z hlediska veřejného působení nejvíce kontroverznímu, se už nedostala, ale i tak její kniha představuje důležité shrnutí části života nevšední a důležité osobnosti.

Eva Žilková sleduje, jaké místo chameleon zaujímal v různých světových mytologiích, náboženstvích a kulturách napříč lidskými dějinami, a dobové, často fantastické smyšlenky konfrontuje s poznatky současné vědy. Ve fanouškovské knize o autorčině domácím mazlíčkovi bohužel místy až afektovaný styl občas vítězí nad věcnou argumentací.

Jako cvičení v hledání literárních figur a tropů je mimo jiné možné pojmout četbu knihy, v níž autor našel k hospodářství jednotlivých států i základním ekonomickým mechanismům nevšední přirovnání.

Muž střední sportovní postavy, chytře a lascivně se usmívající. Propadl vášni psát knihy, přičemž tato literární plodnost se mu stala náhražkou té tělesné. I tak charakterizuje Stanislav Komárek jezuitu Balbína, s nímž sdílí nejen interdisciplinární badatelské zájmy. Postava, do níž se trochu projektuje, je pro něj i záminkou k tematizaci nesnadné existence intelektuála.

Klasik historické sociologie klade na své čtenáře nemalé nároky, ale jeho dílo si pozornost a úsilí zaslouží.

Konspirační teorie jsou všude kolem nás, nikdo vůči nim není imunní, a navíc ke skutečným konspiracím někdy vážně dochází. Přesto ale má cenu snažit se jedno od druhého odlišit. Kniha k tomu může být čtivým průvodcem.

Kolektiv francouzských geografů a urbanistů se ve své publikaci zabývá vývojem a podobou současných měst. Přestože autoři používají příklady takřka z celého světa, především je ukázkou toho, jak problematiku vnímají Francouzi.

Historik Ohler představuje katedrálu komplexně a skutečně od podlahy: od koberců a lavic po varhany a zvony, od každodennosti kameníků až po její ideový obsah a jeho proměnu napříč staletími. Jeho kniha stojí za přečtení nejen v letošním roce, kdy si připomínáme kulaté výročí položení základního kamene nejvýznamnější katedrály v Česku, té pražské.

Nacionálním pojetím horolezectví je Boscarinova kniha poněkud anachronická, může však zaujmout originální grafickou úpravou.

Vnitřní drama slepce, který se stal se propojujícím článkem a morální autoritou i pro lidí zdravé a vidící – vypráví s empatií Pavel Kosatík v dalším čtivém životopisu.

Ohlédnutí slavného historika za nejnovějšími evropskými dějinami i vlastním životem vyznívá spíše temně. Přesto se Ash snaží hledat jiskřičky naděje a lituje těch, kteří v těch nejhorších okamžicích historie kontinentu svůj boj vzdali.