Zájemcům o mnohotvárnou podobu současných měst se nabízí řada publikací. Mezi převážně filozofické patří Urbánní situace: Město v čase globalizace (Karolinum 2017) Oliviera Mongina, o něco praktičtější a názornější je třeba Okamurova kniha Město pro každého: Manuál urbanisty začátečníka (Labyrint 2020), vybavená i velkým modelem papírového města. Postihnout komplikované a často nehmotné vztahy a závislosti uvnitř městské komunity i mezi městem a jeho okolím, a to i formou map a infografik, se přehledně snaží kniha Atlas světových měst: Od New Yorku po Šanghaj. Pochází od kolektivu francouzských geografů a urbanistů.  

Autoři nejprve stručně shrnují vývoj měst na jednotlivých obydlených kontinentech (kupříkladu ta asijská jsou podle nich „laboratoře rozvoje měst“; severoamerická zase charakterizuje nekonečné rozrůstání). A následně se snaží o postihnutí obecnějších trendů, jako jsou projevy sdílené ekonomiky, gentrifikace nebo fake news. Města vnímají v jejich rozporuplnosti: díky vnitřní propojenosti se v nich rychleji šíří myšlenky i viry. (Originál vyšel roku 2020, v době pandemie covidu-19, což je na textu znát.)

Od hornických měst po utopické projekty

Autoři si všímají měst historických, kde nejčastěji vyhledávaná místa díky množství fotek na Instagramu identifikuje i umělá inteligence (v Paříži je to vedle Eiffelovy věže tamní Disneyland). Ale stejně tak zkoumají i „města“ provizorní – například hornická, která byla opuštěna po ukončení důlní činnosti, nebo místa budovaná přechodně a opakovaně, například Black Rock City, vznikající během konání festivalu Burning Man. Toto dočasné sídliště v poušti se během akce stává jedním z nejlidnatějších měst v Nevadě. Kniha připomíná i města v polárních oblastech, která nevznikala zcela spontánně, ale dané státy prosazovaly jejich rozvoj kvůli strategickým důvodům, ať už to byl přístup k Barentsovu moři (Murmansk), nebo snaha posílit státní suverenitu či vojenskou kontrolu v dané oblasti.     

Probírají i „města duchů“, která byla vystavěna z iniciativy „choutek developerů“ nebo jako výsledek soupeření mezi politickými představiteli (například Komunistické strany Číny), ale dnes zůstávají z větší části prázdná. Pak se mohou podobat scénám z postapokalyptických filmů jako Já, legenda. Na druhou stranu si kniha všímá i utopických projektů typu Masdar City vyrůstající vedle Abú Dhabí. Jeho plánovači si jej představovali jako „nejudržitelnější ekologické město na světě“, nicméně dnes tam žije jen asi 5 tisíc obyvatel, kteří pokrývají méně než šestinu plánované plochy. 

Dalším tématem jsou střety a setkání odlišných komunit, což se odráží i na symbolické rovině (borovice ve středu vlajky Montrealu reprezentující od roku 2017 původní obyvatele). Soukromé firmy se například snaží zvýšit svoji kontrolu nad veřejným prostorem, ale existují i iniciativy občanů, které si jej chtějí „vzít zpátky“ – případně občanek, které demonstrují za to, aby se opět mohly v noci procházet městem samy a beze strachu.

Zeleň ve městech

Několik kapitol se zaměřuje i na problém přírody ve městě, a to z hlediska samozásobitelství (potravinová soběstačnost Paříže jsou prý tři dny), ale třeba i „ekogentrifikace“: pokud někde přibyde městská zeleň, zvýší to kvalitu života, ale pochopitelně i cenu tamních nemovitostí, což autoři hodnotí ambivalentně. O divoké fauně a flóře francouzští odborníci tvrdí, že město kvůli umělým povrchům a znečištění nepředstavuje vhodný ekosystém. V čemž se projevují skeptičtěji než skupina českých biologů a ekologů, která sepsala knihu Planeta Praha (Jana Kostelecká – JAKOST, Praha, 2022). Ti konstatují, že z perspektivy jejich oborů je území našeho hlavního města někdy i pestřejší a pozoruhodnější než tzv. volná příroda. 

Atlas světových měst je psán velmi hutně a místy se text blíží spíše encyklopedii. Proto jsou v něm mnohé náměty jen lehce naznačeny, například současné – hlavně francouzské – urbánní legendy (o těch českých vychází celé obsáhlé knihy, například od etnologa Petra Janečka). „Nakousnuto“ je i téma „prospěšné prázdnoty“ a práva na neurčitost, o němž u nás nejkomplexněji pojednala kniha Město naruby.  

Naopak mimo oblast zájmu autorů knihy zůstává region středovýchodní Evropy. Což v tomto případě zase tolik nevadí: z mnoha pasáží je zřejmé, že se tamní odborníci zabývají podobnými problémy jako ti zdejší, i když se nemusí názorově zcela shodovat. A četné příklady z celého světa jistě mohou pomoci vnímat i zdejší uvažování o městech a urbanismu v širším kontextu. Navíc v žádné české knize se asi tolik odlišných přístupů a podnětů ke studiu města najednou ještě nesešlo.