Žijeme v době, kterou někteří nazývají reálným kapitalismem. O tom, jak jej hodnotit, se vedou polemiky. I česky vychází kupříkladu publikace německého libertariánského historika a podnikatele Rainera Zitelmanna s výmluvnými názvy jako Kapitalismus není problém, ale řešení. Cesta časem napříč pěti kontinenty a 10 největších omylů odpůrců kapitalismu. Kritika kritiků kapitalismu (obě Fish&Rabbit, 2022). Ty se snaží dokázat, jak velmi přispěl svobodný trh k emancipaci menšin, ke zvýšení rovnosti a řešení řady dalších problémů, jež lidi každodenně sužují, včetně klimatické krize. A komplementárně polemizuje s tvrzeními, že kapitalismus vede k válkám a lidem přináší hlad a chudobu. Velmi dlouhá řada jiných titulů se zamýšlí nad tím, jak současný systém reformovat, především jak omezit vliv čtyř firemních „obrů“ (Google, Apple, Facebook a Amazon) a zavést přechodná opatření pro snížení dopadů technologických změn, aby negativně nedopadl na chudší vrstvy. „Pokud budou politici tuto transformaci saturovat z veřejných zdrojů, ideálně z budoucích výnosů umělé inteligence, proběhne s menšími dopady, než když se použije dosavadní oblíbené schéma, v němž zisky jsou privatizovány a náklady i negativní externality ponechány na společnosti,“ píše kupříkladu Patrick Zandl v knize Mýty a naděje digitálního světa (Jan Melvil Publishing, 2022), a podobně i mnozí zahraniční autoři, jejichž díla vycházejí zvláště v edici Crossover nakladatelství Argo. A pak jsou zde tituly, které stávající systém odmítají. Velmi explicitně to vyjadřuje už samotný název toho nejnovějšího z nich: Sbohem kapitalismu. Autonomie, společnost dobrého života a mnohost světů. Napsal ho francouzský historik Jérôme Baschet. Ten je autorem celé řady textů a knih, mimo jiné napsal heslo Ďábel (třeba o Satanovi jako zosobnění špatné vlády) do výborné Encyklopedie středověku přístupné i v češtině. Svoji diplomovou práci věnoval představám pekla ve Francii a Itálii v 12. – 15. století, vedle toho mu vyšla třeba publikace o středověkém vnímání otcovství. Nebo titul Corps et âmes. Une histoire de la personne au Moyen Âge o středověké vizi vztahu duše a těla; oproti tradovanému pojetí údajně dualistického středověku ovládaného představou války mezi tělem a duší Baschet tvrdil, že středověk oceňoval psychosomatickou jednotu člověka. V knize rovněž srovnával různé koncepce pojetí člověka v několika kulturách, od imperiální Číny po indiánské společnosti přes Afriku nebo Novou Guineu, přičemž se distancoval od moderní (západní) představy lidského já.

Po dlouhých letech vyučování na pařížské univerzitě Baschet již několik let působí na Universidad Autónoma de Chiapas v mexickém městě San Cristóbal de Las Casas. Právě v Chiapasu vytvořila v 90. letech 20. století Zapatova armáda národního osvobození jakýsi „vlastní stát ve státě“, jak ho nazval pořad Českého rozhlasu Za obzorem, autonomní území usilující o zohlednění zájmů menšin, zejména indiánů, a razící tzv. „radikální demokracii“. A ze zkušenosti s touto formou samosprávy autor ve své první do češtiny přeložené knize Sbohem kapitalismu vychází: vidí v ní možnou předzvěst budoucího postkapitalistického světa „rovnosti a sdílení“.

Podle Bascheta je zapatistické hnutí současně domorodým povstáním za autonomii, národně-osvobozeneckým hnutím i vzedmutím lidskosti proti neoliberalismu. Díky propojení těchto tří aspektů se podle autora vyhýbá rizikům, která s sebou každý z nich jednotlivě nese: „riziku esencialistického etnicismu, netolerantního nacionalismu i abstraktního univerzalismu“. 

Autor zdůrazňuje, že zapatisté odmítají převzít moc, jejich cílem je vytvoření politické praxe, která nechce moc uchvátit, ale jen organizovat společnost. Jednotliví obecní zastupitelé prý představují jen velmi slabě organizovanou autoritu, jejich úřad je vnímán jako služba a jako „nástroj kolektivní akce, vycházející ze života sdíleného se zastupovanými kolektivy“.

„Aniž bychom domorodé komunity chtěli líčit jako x-tou verzi ušlechtilých divochů,“ tvrdí autor, „jejich ekocentričtější pojetí vztahu k Matce Zemi a jejich smysl pro kolektiv by mohly představovat zdroj inspirace pro westernizované lidstvo.“  

V Chiapasu autor hledá – a domnívá se, že nachází –„společnost bez vlivu státu“, jeden z návodů na to, „jak odstranit tržní logiku zaměřenou na maximalizaci zisku a jak dát upřednostnit dobrý život pro všechny“; jak umožnit různé cesty emancipace a připravit podmínky pro mezikulturní výměnu „bez dominance jedné kultury nad druhou“. 

V novém uspořádání, v jehož příchod autor doufá, podle něj dojde ke sladění „jednotlivého a univerzálního“, místní zkušenosti i péče o lidstvo. Mělo by rovněž odpovídat nové koncepci člověka jako bytosti „ekosociální a interpersonální“, nikoli sobecké a toužící po stálé expanzi. Boj proti kapitalismu autor chápe jako boj (nejen lidského) biospolečenství o uchování důstojných životních podmínek pro všechny. 

V novém systému nebude potřeba úřednictva, armády, policie, obejde se bez bank i dálkového obchodu, protože téměř vše se bude produkovat a konzumovat lokálně. K tomu, co bude třeba škrtnout, autor s potěšením přidává i reklamní průmysl a marketing. Pak podle něj budeme méně spotřebovávat hmotné statky i méně pracovat, ale o to kvalitněji žít.  

Baschet soudí, že prvky nového systému pozvolna raší po celém světě ve formě sousedských směn a výpomocí, lokálních trhů či alternativních měn, ale varuje před tím, aby se nejednalo jen o doplněk pro stabilizaci kapitalismu. Explicitně nevyzývá k násilné revoluci, ani nevyhrožuje jako kdysi Klement Gottwald, který v parlamentu roku 1929 prohlásil: „My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutiti krk.“ Místo toho se odvolává na zásah Matky Země, jejíž vzpoura by snad mohla přispět ke zhroucení kapitalistického světa. Doufá přitom, že podstatná část lidstva spojí síly s Matkou Zemí, aby tak uspíšila již probíhající proces a „zatočila s kapitalismem dřív, než on zatočí s námi“. Další možností je ovšem podle něj to, že Gaia ve svém hněvu zničí lidstvo celé, bez rozlišování. Což je ovšem poněkud zkratkovité uvažování, dodejme: důsledkem ekologických krizí může být přežití (části) lidstva, ale pod vládou režimů ještě více nespravedlivých, než jsou ty dnešní. Nebo i zásadní technologicko-civilizační regres – třeba na úroveň středověku…   

Autor používá některé složité neologismy („interkulturní pluniverzalismus“), ale pokud si čtenář zvykne na jeho velmi sofistikovaný styl vyjadřování, může shledat, že s mnoha výtkami, které adresuje současnému systému, se dá souhlasit: ideální svět, který kniha vědeckým jazykem vykresluje, vypadá přitažlivě. Jediný problém je v tom, nakolik je jeho vize celosvětově uskutečnitelná. V globálním měřítku jde zatím stále jen o utopii.  

Americký sociolog Peter Berger ve své knize Kapitalistická revoluce tvrdil, že socialismus je sám o sobě mýtem, neuskutečnitelným snem o budoucí říši práva, rovnosti a spasení v harmonické komunitě, a proto může inspirovat (a také inspiroval) mnoho básnických vizí. Zatím se zdá, že Baschetovu knihu bychom měli vnímat spíše v tomto kontextu. Ani v českém prostředí přitom nejde o první pořad či knihu, která zapatistický Chiapas vykresluje se sympatiemi nebo přímo jako cosi následováníhodného, byť současně utopického, viz knižní studii Plamínek v horách, požár v nížině. Indiánské povstání v mexickém Chiapasu (Doplněk, Brno 2003).  

Přestože tedy Baschet doufá, že v nové éře už nebude existovat reklama ani marketing, tato kniha je především reklamou na zapatistickou revoluci, ovšem pro běžného čtenáře příliš komplikovanou a intelektuálskou, pro některé intelektuály asi zase málo věrohodnou a uvěřitelnou.