„Dvanáct milionů špinavých, zpustlých, sveřepých, lenošných a bezbožných divochů, kteří se různě potloukají v neuměle zhotovených, usmolených bílých oděvech a žijí v zaneřáděných hliněných chatrčích.“ Takto urážlivě psala podle (jiho)korejského ekonoma Ha-Joon Changa ještě roku 1912 anglická socioložka a společenská reformátorka Beatrice Webbová o Korejcích. Až po druhé světové válce se začal obraz (zvláště těch jižních) Korejců proměňovat, ale ještě dlouho šlo o jednu z nejchudších zemí na světě. K šíření svého vlivu používali i „měkké“ síly typu sportu a kultury: Jižní Korea dlouho neměla navázané diplomatické vztahy se státy východního bloku, což se změnilo až díky pořádání olympiády v Soulu roku 1988. Ke konci tisíciletí, když se už země dostala mezi hospodářsky nejrozvinutější státy světa, si pak celosvětovou oblibu začala stále více získávat i korejská popkultura – tento fenomén se označuje jako „korejská vlna“ neboli „hallyu“. Souběžně s ní se ovšem do popředí dostávala i popkultura japonská; i do češtiny přeložená kniha Geniální (s)myšlenka. Jak japonská popkultura ovládla svět svým názvem tedy poněkud přehání. Jihokorejská popkultura působí neodolatelně i na mnohé Severokorejce, kteří za to ovšem často draze platí. Nedávno zveřejněná zpráva tak uvádí, že mladý občan KLDR byl popraven za to, že si poslechl sedmdesát jihokorejských písní a zhlédl tři jihokorejské filmy, které dále distribuoval, čímž porušil zákon z roku 2020 zakazující „reakční ideologii a kulturu“.

Jihokorejci se snaží navenek propagovat i svoji literaturu, výrazným počinem bylo jejich hostování na Frankfurtském knižním veletrhu roku 2005, kde mimo jiné připomněli, že v Koreji bylo poprvé použito kovových liter k tisku knihy už v roce 1234, takže psát o nich jako o divoších bylo zcela absurdní. Současně ale předvedli, jak se u nich tyto prastaré tradice organicky spojují s nejmodernější technikou, v níž jsou v některých oblastech průkopníky.

Korejci ovšem pořádají i vlastní knižní veletrhy určené domácímu publiku: dětský veletrh v Busanu a obecný v Soulu. 

Seoul International Book Fair 2024 se letos v jihokorejském hlavním městě odehrál na konci června na výstavišti COEX ve čtvrti Gangnam, té, která dala název dnes globálně proslulé písni Gangnam style, jež prorazila cestu úspěchu tzv. K-popu. Její původce, zpěvák a rapper jménem Psy, se narodil do bohaté rodiny v této části města. Jeho význam dokládá i to, že před areálem, který roku 2010 hostil summit nejvyspělejších zemí G20, dnes jako pars pro toto stojí socha v podobě dvou obřích zkřížených rukou v jeho typickém tanečním gestu.

Různé popkulturní postavičky, byť pro nás ne vždy srozumitelné, či popkulturní posuny tradičních děl byly často přítomné i na veletrhu.

Samotný veletrh je středně velký: odehrálo se na něm asi 450 pořadů a představili se na něm nakladatelé z 18 zemí. Z Česka přiletěl jediný Albatros, který se ho účastní pravidelně od roku 2018, kdy bylo Česko hlavním hostem. Od té doby je podle Tomáše Jodase nakladatelství Albatros na veletrhu přítomno pravidelně – s výjimkou covidové výluky.

Letos role hostující země připadla Saúdské Arábii. Samostatný stánek měl i Tchaj-wan, Čína však ne.

Kdo by na veletrhu očekával stánky obsluhované roboty či robotické paže píšící automatické básně, které bylo možné už před pár lety vidět na veletrhu ve Frankfurtu, byl by asi zklamán. Ve výstavním areálu podobné úkazy sice bylo možné spatřit, ale jinde: paralelně totiž probíhala výstava a konference Metaverze Expo 2024 s tematikou integrace metaverza (jediného a všepohlcujícího virtuálního světa) do každodenní reality výroby, vzdělávání, zdravotních technologií, maloobchodu či financí. A zabývající se tím, jaký vliv na tento proces bude mít rozvíjející se AI.

Zato o patro výše, na knižním veletrhu, byly prezentovány jen virtuální světy pevně zachycené na stránkách tištěných knih, a ovšem i obecně literatura non-fiction. Hned u vchodu stály u jednoho nakladatele sloupce knih vetknuty do kmenů stromů, což mohlo odkazovat i k jejich přírodní materialitě a jejich původu z dřevní hmoty. Ostatně asi nejznámější a nejuznávanější korejská autorka Han Kang věnovala svůj román Vegetariánka transformaci hlavní hrdinky do bytosti z rostlinné říše odmítající přijímat jakoukoliv potravu a přežívající pouze o vodě.

Hlavním tématem veletrhu pak byli Hvajninimové, slavné fiktivní postavy moudrých koní z Gulliverových cest. Korejský spisovatel Kim Jŏn-su (nar. 1970) byl organizátory vyzván, zda by Gulliverův příběh neaktualizoval pro současnost. Což udělal, do děje přitom zapojil tradičního korejského hrdinu jménem Hong Gildong, jakousi tamní obdobu Robina Hooda. Zaměřil se přitom mj. na to, jak by ideální společnost, o které Hong snil, mohla změnit závěr Swiftova slavného románu. S mírným optimismem lze podle něho z Gulliverových cest vydedukovat, že Swift si zoufal nad lidstvem mnohem více než my dnes, paradoxně z toho však má pramenit naděje. Tato klasická kniha podle něj dokazuje, že ač měla lidská společnost dávno zaniknout, stále přetrvává. „Takže i v nejhlubším zoufalství můžeme najít záblesk naděje,“ řekl Kim Jŏn-su. (Dodejme, že ředitel Českého centra v Soulu Michal Emanovský českým čtenářům doporučuje předchozí díla zmíněného Kim Jŏn-sua, ovšem z jiného důvodu, totiž pokud chtějí pochopit historické souvislosti vývoje korejské společnosti.)

V rámci programu Hvajninimové byla představena kolekce 400 knih zvoucích čtenáře k zamyšlení a případně hledání způsobů, jak „zmírnit bídu světa“ a vytvořit ideální svět.

I když civilizace Hvajninimů, kteří drží v zajetí lidské otroky a využívají jejich práci, se nám z dnešního hlediska může v něčem zdát i dystopická: v určitém smyslu je až bezcitná a s jistými sklony k eugenice: „Při sňatcích vybírají si s úzkostlivou pečlivostí ony barvy, jež by nezpůsobily u plemene neladný příměsek. U samce se oceňuje síla a u samice spanilost; nikoli pro lásku, nýbrž aby se plémě nezvrhlo.“ (Překlad Aloys Skoumal) V návaznosti na to se na veletrhu řešily otázky ambivalence utopičnosti a dystopičnosti (to, co je považováno za rozumné, se může ukázat jako katastrofální) i dilemata antropocénu a antropocentrismu.

V tomto kontextu byl na veletrhu připomínán i případ delfína jménem Jedol, který byl chycen coby mládě, aby vystupoval v akváriích. Následně ale soud prohlásil Jedolův odchyt za nelegální a nařídil jeho návrat do volného moře. Od té doby byl Jedol trénován a připravován na vypuštění do volné přírody. A když splnil potřebné standardy, jako je schopnost lovu a dostatečná fyzická zdatnost, byl roku 2013 skutečně puštěn zpět do moře. Jednalo se prý o první takový případ v Asii a světové prvenství ve vrácení delfína skákavého do jeho přirozeného prostředí. Pro organizátory veletrhu jeho osvobození symbolizovalo právo lidí, zvířat, rostlin a ekosystémů žít společně v antropocénu. A dalším možným krokem jsou podle organizátorů veletrhu snahy, aby zvířata, rostliny i celé ekosystémy byly uznány jako „právní osoby“ a mohly si užívat života podle svých vlastních potřeb a podmínek.

Skepticky k tomu můžeme dodat, že asi bude ještě nějaký čas trvat, než se podobné akademické úvahy reálně projeví například v životních podmínkách chobotnic chovaných v akváriích před soulskými (i mnoha dalšími asijskými) restauracemi.

Každopádně v Jihokorejcích dnes nikdo nevidí zpustlé či lenošivé divochy; Jižní Korea je naopak považována za jednu ze zemí s nejrychlejším internetem na světě a obecně za špičku v digitálních technologiích, jež se vyznačuje pokročilou technologickou infrastrukturou a inovacemi v několika klíčových oblastech. Což se přímo na veletrhu projevovalo např. i tím, že vstupenku bylo nutné mít dopředu koupenou online.

Korejci sice stále ještě nedostali ani jednu Nobelovu cenu za literaturu, ale jejich kultura je prastará a bohatá. Jak moc a v čem všem pro nás může být inspirativní, snad budou moct časem blíže posoudit i čeští návštěvníci: jak mi potvrdil Radovan Auer, Svět knihy s Jihokorejci jedná o tom, že by mohli být hlavním hostem pražského veletrhu.