Americký spisovatel se vrací ke své úspěšné trilogii o tajuplné Oblasti X. Ani nový román o ní neprozradí o moc víc než předchozí knihy, nicméně příběhy, které se v její blízkosti odehrávají, jsou patřičně bizarní a skvěle vyprávěné.
Ladislav Mňačko napsal v šedesátých letech minulého století krátký román či spíš novelu Jak chutná moc. Je to u nás první pokus o anatomii mocichtivosti, a to na jednom příkladném politickém exempláři. Navíc je to pokus představit politiku jako rajón, v němž je mocichtivost zabydlena.
Literární překladatelka – to je pro Kateřinu Klabanovou vysněné povolání. Přeložila na pět desítek knih z němčiny a angličtiny. Vedle…
V březnu uplynulo 90 let od narození opomíjené britské experimentální autorky Ann Quin. Ve svém díle částečně navazuje na Virginii Woolfovou, ale…
Americký spisovatel se vrací ke své úspěšné trilogii o tajuplné Oblasti X. Ani nový román o ní neprozradí o moc víc než předchozí knihy, nicméně příběhy, které se v její blízkosti odehrávají, jsou patřičně bizarní a skvěle vyprávěné.
V monumentálním románovém cyklu Septologie rozehrává norský nobelista Jon Fosse dva různé osudy malíře Asleho. V hypnotickém proudu vyprávění o samotě, umění a víře hledá odpověď na otázku, jak najít své místo ve světě plném nejistot.
Knižní výprava do historie objevování chemických prvků příliš nepřekvapí a sází hlavně na osvědčené příběhy, ale vyváženým spojením slova a obrazu si čtenáře snadno získá. A ačkoli jde o obrazového průvodce, autor dává na odiv i svůj popularizační um.
Hvězda světové knižní ilustrace přichází s novou knihou po dlouhých sedmi letech. Je to okouzlující a působivé jako vždy, jen čtenář marně pátrá po tom, proč to autorovi tak dlouho trvalo.
V březnu uplynulo 90 let od narození opomíjené britské experimentální autorky Ann Quin. Ve svém díle částečně navazuje na Virginii Woolfovou, ale zároveň předznamenává postmoderní postupy. Stěžejní je pro ni tělesnost, motivy násilí a smrti.
V monumentálním románovém cyklu Septologie rozehrává norský nobelista Jon Fosse dva různé osudy malíře Asleho. V hypnotickém proudu vyprávění o samotě, umění a víře hledá odpověď na otázku, jak najít své místo ve světě plném nejistot.
Kritika společnosti nemusí být pouze sžíravá aneb laskavým tónem ke snížení polarizace.
