Nejnovější román Ludmily Svozilové balancuje na pomezí thrilleru a hororu. Hrůza přitom vyvěrá nejen ze střetu s bestiálním vrahem dětí, ale i z propracované psychologie hrdinky, která žije jen pro pomstu.
Od té doby, co jsme se naposledy přestěhovali, návštěvy vodím nejraději do ložnice. Stojíme v uctivé vzdálenosti od našich postelí a hledíme na řezby květin v jejich čelech a nohách, na svislé korintské sloupky s hlavicemi obrostlými akantovými listy, na kanelury, volutové konzolky, rozviliny a zaviliny… Zatímco já předvádím, jak se řezbovaná čela dají pohodlně vysadit, muž zdůrazňuje, že v takových postelích můžeme rovnou pohodlně umřít – poslouží jako hrobka.
„Úkolem intelektuálů je vzdorovat útlaku,“ vysvětluje v rozhovoru tchajwanský autor, který se snaží knihami, ale i činy udržet…
Nejnovější román Ludmily Svozilové balancuje na pomezí thrilleru a hororu. Hrůza přitom vyvěrá nejen ze střetu s bestiálním vrahem dětí, ale i z propracované psychologie hrdinky, která žije jen pro pomstu.
Už v roce 1949 dokázal rakouský rodák popsat, kam se československá společnost ubírá.
„Úkolem intelektuálů je vzdorovat útlaku,“ vysvětluje v rozhovoru tchajwanský autor, který se snaží knihami, ale i činy udržet kulturu svého domorodého ostrovního národa.
Teo sedí a myslí. Myslí na dinosaury, palačinky a na to, kde vznikají myšlenky a jestli je jeho maminka umí číst. Jednoduchá kniha o prvních filozofických úvahách nabízí odpovědi už těm nejmenším hloubavým čtenářům.
Sbírku El temblor lze přečíst za jeden večer. Čtenář se však nesmí nechat zmást skromnou délkou povídek; jsou sice krátké, ale velmi tklivé. Každá z nich jej přiměje na chvíli se zastavit a kritičtěji se zamyslet nad nelehkými situacemi, do nichž jej autorka nechává nahlédnout.
Už v roce 1949 dokázal rakouský rodák popsat, kam se československá společnost ubírá.
To, co se může zpočátku jevit jako kontroverzní zpověď homosexuálního vypravěče, se postupně proměňuje v mnohovrstevnatou sociologickou reflexi každodenní existence. Próza je oceňovaná pro svou výraznou autenticitu a bezprostřednost: přímo, bez příkras a s pozoruhodnou upřímností rekonstruuje realitu zobrazovaného světa.
Chorvatsko jako dovolenkový sen i komplikovaný druhý domov. Polská reportérka hovoří nejen o své reportážní knize Fjaka. Chorvatská sezona, ale také o lidech, válkách, ostrovech, jazyce i politice země, kterou zná zblízka. Jak se dnes mění Balkán, co zůstává vytěsněné a proč láska k místu může, ale nemusí být bezvýhradná?
