Na české básnické scéně se objevuje další sebejistý debut pracující se syrovou tělesností i křehkostí duše. Obrazy se na čtenáře valí jako balvan a dokážou překvapit svou rozvětveností. Podobných sbírek v poslední době vyšlo několik a kniha Eli Hondl se vedle nich může směle zařadit.
V čem vlastně spočívá role veřejnoprávních médií? Otázka, která v Česku v posledních týdnech rezonuje více než kdy jindy. Norská odpověď může naši debatu překvapivě obohatit.
Na české básnické scéně se objevuje další sebejistý debut pracující se syrovou tělesností i křehkostí duše. Obrazy se na čtenáře valí jako balvan a dokážou překvapit svou rozvětveností. Podobných sbírek v poslední době vyšlo několik a kniha Eli Hondl se vedle nich může směle zařadit.
Nathan Ballingrud nepatří k bestsellerovým autorům, ale jen těžko v současném hororu najdeme někoho, jehož příběhy by měly hlubší emocionální dopad. Atlas Pekla je jeho druhou česky vydanou sbírkou povídek.
Povídkový soubor prozaika, dramatika a divadelníka Jordana Slavejkova je mozaikou příběhů variujících dávné téma bytostného propojení Lásky a Smrti nebo trýznivého přijetí ztráty milovaného – někdy až fetišisticky zbožňovaného – člověka. Na bulharské poměry nově se povídky navíc odehrávají v tabuizovaném prostředí queer komunity, konkrétně mezi gayi.
V čem vlastně spočívá role veřejnoprávních médií? Otázka, která v Česku v posledních týdnech rezonuje více než kdy jindy. Norská odpověď může naši debatu překvapivě obohatit.
Nová publikace z Filozofické fakulty Ostravské univerzity mapuje, jak moderní etnická literatura reflektuje ničení životního prostředí a útlak menšin. Od starých mýtů o Matce Zemi až po sci-fi vize budoucnosti ukazuje, že ekologická krize může být hluboce propojena s rasovou a genderovou diskriminací. Výsledkem je angažované čtení, které nenechá nikoho chladným.
Úderná kniha předního českého klimaskeptika, který nejenže považuje hypotézu významného vlivu člověka na globální oteplování za neopodstatněnou, ale rovněž se snaží demaskovat údajné mýty, jež se se změnou klimatu pojí. Nechybí ani tradiční dodatek, že princip předběžné opatrnosti se nám ve srovnání s možnými přínosy nemile prodraží. Otázkou však zůstává, jestli autorův bojovný styl nebude pro českou klimaskepsi spíše medvědí službou než jasným tahem na branku.
Sedmasedmdesátiletý Cormac McCarthy je živoucí legendou. Kultovním autorem a zároveň podivínem, který téměř nekomunikuje, žije v ústraní a píše své knihy. Jedna je lepší než druhá, i když o optimistickou četbu nejde.
