Atraktivní, leč příliš divokou a obhroublou královnu pařížského podsvětí jako jediný dokáže zkrotit záhadný povaleč a podvodník Fec, a to jen svým znuděným pohledem. Jejich bouřlivý milostný příběh žene čtenáře z kouta do kouta od popisů horoucí vášně k naprosto chladným, střízlivým stavům bez emocí.
Už půl roku u nás bydlí máma. A teď se k ní přidal táta, který se po půl roce vrátil z nemocnice. Je to komplikované, ale snažím se nepřestat psát a jezdit na čtení. Vytvořili jsme zvláštní druh algoritmů, v nichž se míhají pečovatelky, zdravotní sestry, fyzioterapeuti, dovážené obědy a hodinky s aplikací vhodně nazvanou Anděl strážný.
S irským spisovatelem Paulem Murrayem jsme hovořili o jeho oceňovaném románu Včelí bodnutí, hlubokém zájmu o lidské příběhy a lásce…
Atraktivní, leč příliš divokou a obhroublou královnu pařížského podsvětí jako jediný dokáže zkrotit záhadný povaleč a podvodník Fec, a to jen svým znuděným pohledem. Jejich bouřlivý milostný příběh žene čtenáře z kouta do kouta od popisů horoucí vášně k naprosto chladným, střízlivým stavům bez emocí.
Prdíme. Zuříme. Jíme. Vzpomínáme – všichni lidé zažívají obdobné příjemné i nepříjemné okamžiky, které prostě patří k našim životům a které nás formují. V obrazovém slovníku se u jednotlivých vykreslených situací můžeme pobavit, rozněžnit anebo chytit za nos.
Už půl roku u nás bydlí máma. A teď se k ní přidal táta, který se po půl roce vrátil z nemocnice. Je to komplikované, ale snažím se nepřestat psát a jezdit na čtení. Vytvořili jsme zvláštní druh algoritmů, v nichž se míhají pečovatelky, zdravotní sestry, fyzioterapeuti, dovážené obědy a hodinky s aplikací vhodně nazvanou Anděl strážný.
Příběh převaděče a kurýra tajných služeb, nad nímž komunistická justice dvakrát vynesla rozsudek smrti, si pozornost bezesporu zaslouží, i když právě ta převaděčská a kurýrní činnost v románu přijde trochu zkrátka.
S irským spisovatelem Paulem Murrayem jsme hovořili o jeho oceňovaném románu Včelí bodnutí, hlubokém zájmu o lidské příběhy a lásce k jazyku. Dotkli jsme se i nebývale štědré vládní podpory, o kterou se opírá irská literární tvorba.
Už půl roku u nás bydlí máma. A teď se k ní přidal táta, který se po půl roce vrátil z nemocnice. Je to komplikované, ale snažím se nepřestat psát a jezdit na čtení. Vytvořili jsme zvláštní druh algoritmů, v nichž se míhají pečovatelky, zdravotní sestry, fyzioterapeuti, dovážené obědy a hodinky s aplikací vhodně nazvanou Anděl strážný.
Prdíme. Zuříme. Jíme. Vzpomínáme – všichni lidé zažívají obdobné příjemné i nepříjemné okamžiky, které prostě patří k našim životům a které nás formují. V obrazovém slovníku se u jednotlivých vykreslených situací můžeme pobavit, rozněžnit anebo chytit za nos.
S irským spisovatelem Paulem Murrayem jsme hovořili o jeho oceňovaném románu Včelí bodnutí, hlubokém zájmu o lidské příběhy a lásce k jazyku. Dotkli jsme se i nebývale štědré vládní podpory, o kterou se opírá irská literární tvorba.
Příběh převaděče a kurýra tajných služeb, nad nímž komunistická justice dvakrát vynesla rozsudek smrti, si pozornost bezesporu zaslouží, i když právě ta převaděčská a kurýrní činnost v románu přijde trochu zkrátka.
Nikoliv nadarmo se v islámské mystice adept cesty nazývá muríd – doslova „ten, který něco chce“. A nechce toho málo. Touží po tom nejzazším a zároveň nejbližším, vždyť putování za Bohem se často ztotožňuje s cestou do vlastního nitra. „Ten kdo najde sebe sama, ten najde i svého Pána,“ praví slavná súfijská moudrost. Nástrah je ale mnoho.
