Výmarská republika, Magda Goebbelsová, společenské skandály, peníze, vyšší kruhy a sem tam nějaký ten bar pro homosexuály: Pokud by někdo chtěl upozornit na poslední knihu Nory Bossongové prostřednictvím klišé a chytlavosti, šlo by to velice snadno. Leč Náměstí Říšského kancléře nabízí více než jen pohled pod deku Goebbelsovy manželky.
Do Mikulova jsem jezdíval už koncem osmdesátých let s kroužkem ochránců přírody. Na Svatém kopečku jsme nábožně hledali kudlanky, tehdy vzácnost, za níž stálo za to vypravit se přes půl Moravy. Od té doby se tam vracím a čím dál víc si uvědomuji, že se tu dá nejen vystupovat na kopce, ale také sestupovat do hlubin. Do skulin vápence a času. Do hrobek a hrobů.
Mezi portugalskou literaturou a portugalsky psanými africkými literaturami existuje do jisté míry specifická, různorodá a stále živá provázanost.…
Jako příklad arabského komiksu leckoho nejspíš napadne úžasný dvoudílný Persepolis Marjane Satrapi a možná ještě reportážní Palestina…
Výmarská republika, Magda Goebbelsová, společenské skandály, peníze, vyšší kruhy a sem tam nějaký ten bar pro homosexuály: Pokud by někdo chtěl upozornit na poslední knihu Nory Bossongové prostřednictvím klišé a chytlavosti, šlo by to velice snadno. Leč Náměstí Říšského kancléře nabízí více než jen pohled pod deku Goebbelsovy manželky.
V hlavní roli křehké i houževnaté rostliny, jež se snadno nevzdávají, a když to jen trochu jde, zapustí kořeny. Jejich život spoluutvářejí lidé, kteří je buď ochraňují, nebo jim kladou překážky.
Do Mikulova jsem jezdíval už koncem osmdesátých let s kroužkem ochránců přírody. Na Svatém kopečku jsme nábožně hledali kudlanky, tehdy vzácnost, za níž stálo za to vypravit se přes půl Moravy. Od té doby se tam vracím a čím dál víc si uvědomuji, že se tu dá nejen vystupovat na kopce, ale také sestupovat do hlubin. Do skulin vápence a času. Do hrobek a hrobů.
Druhá světová válka na Přerovsku a osudy dvou rodin. Román sledující především osobní linku zapadá do současného proudu historické beletrie, zároveň se ale jednak vybraným prostorem, jednak postavami od tohoto proudu odlišuje, i když jen mírně. Zběhlé čtenářky (a zběhlí čtenáři) historických dramat však kýženou porci pohnutí jistě dostanou.
Akčních pohádek o tom, jak se statečný muž úspěšně postaví mocnému gangu, jsou plné videotéky, obvykle to jsou takzvaně béčkové filmy. Jaroslav Částka se tento syžet pokusil přenést do českého prostředí a vlastně se mu to povedlo – byť z nižší kategorie nijak zvlášť nevyčnívá.
V hlavní roli křehké i houževnaté rostliny, jež se snadno nevzdávají, a když to jen trochu jde, zapustí kořeny. Jejich život spoluutvářejí lidé, kteří je buď ochraňují, nebo jim kladou překážky.
Do Mikulova jsem jezdíval už koncem osmdesátých let s kroužkem ochránců přírody. Na Svatém kopečku jsme nábožně hledali kudlanky, tehdy vzácnost, za níž stálo za to vypravit se přes půl Moravy. Od té doby se tam vracím a čím dál víc si uvědomuji, že se tu dá nejen vystupovat na kopce, ale také sestupovat do hlubin. Do skulin vápence a času. Do hrobek a hrobů.
Přestávka skončila líčí životní peripetie čerstvého doktoranda Marcella, kterému jeho školitel přidělí jako téma disertace literární dílo a osudy italského levicového teroristy Tita Selly. V (sebe)ironickém odlehčeném vyprávění se odkrývá tragikomika akademického světa, ale i ideový vývoj italského politického směřování.
