Novela Večírek s kasuárem zachycuje zdánlivě bezstarostné studenty na narozeninovém večírku, ze kterého se jedním vzkazem či myšlenkovým experimentem stává pátrání po skutečných záměrech i pravých tvářích přátel.
Jako každé město i má rodná Olomouc se ráda pochlubí tím, které výjimečné osobnosti zde pobývaly či působily. Na tom není nic mimořádného. Zajímavější je, že ti, které si u nás prostřednictvím pamětních desek a oslavných brožur připomínáme, sotva mají důvod vzpomínat na město s láskou.
Novela Večírek s kasuárem zachycuje zdánlivě bezstarostné studenty na narozeninovém večírku, ze kterého se jedním vzkazem či myšlenkovým experimentem stává pátrání po skutečných záměrech i pravých tvářích přátel.
Ioana Maria Stăncescu mluví o tom, zda má rumunská literatura nějaká tabu, o trpělivosti potřebné k napsání románu a hlavně o mateřství, které jí vstupuje i do snů: „Objevují se nové úhly pohledu. V literatuře je teď více obyčejných žen, píše se o strachu, frustraci i nenávisti.“
O tom, jak člověku komplikuje život úzkostná porucha a mámino přesvědčení, že mu pomůže, když ho bude všude vodit za ručičku a zavařovat s ním džemy.
Jako každé město i má rodná Olomouc se ráda pochlubí tím, které výjimečné osobnosti zde pobývaly či působily. Na tom není nic mimořádného. Zajímavější je, že ti, které si u nás prostřednictvím pamětních desek a oslavných brožur připomínáme, sotva mají důvod vzpomínat na město s láskou.
Maňák nás ve svých „sociologických reportážích“ provází po středoevropském prostoru nezvyklou trasou – místy spojenými s gay kulturou, od titulních saun přes ulice až po operu. Dění na těchto místech zasazuje do širokého kulturně-historického kontextu a ukazuje, že pohledy majoritní společnosti na tuto komunitu odhalují o současné situaci ve středu Evropy víc, než bychom si chtěli přiznat.
Jako každé město i má rodná Olomouc se ráda pochlubí tím, které výjimečné osobnosti zde pobývaly či působily. Na tom není nic mimořádného. Zajímavější je, že ti, které si u nás prostřednictvím pamětních desek a oslavných brožur připomínáme, sotva mají důvod vzpomínat na město s láskou.
O tom, jak člověku komplikuje život úzkostná porucha a mámino přesvědčení, že mu pomůže, když ho bude všude vodit za ručičku a zavařovat s ním džemy.
Maňák nás ve svých „sociologických reportážích“ provází po středoevropském prostoru nezvyklou trasou – místy spojenými s gay kulturou, od titulních saun přes ulice až po operu. Dění na těchto místech zasazuje do širokého kulturně-historického kontextu a ukazuje, že pohledy majoritní společnosti na tuto komunitu odhalují o současné situaci ve středu Evropy víc, než bychom si chtěli přiznat.
Zdařilá prvotina české autorky zavádí čtenáře mezi obyvatele tchajwanského hlavního města, jejichž každodenní životy, vztahy a problémy se podobají těm našim, ačkoli v nich – pro nás možná překvapivě – hrají důležitou roli duchové.
