Cesty české literatury ke korejským čtenářům nebyly a nejsou snadné. Jaroslav Olša Jr., který byl českým velvyslancem v Jižní Koreji v letech 2008 až 2014, se nejprve snažil podporovat vznik nových překladů přímo z češtiny, ale jak se ukázalo, překlady první generace korejských bohemistů někdy zřejmě nebyly dost kvalitní na to, aby je chtěli vydávat dobří nakladatelé. I proto byla dříve většina českých děl vycházejících ve velkých korejských nakladatelstvích překládána přes angličtinu, němčinu, nebo dokonce ruštinu. Asi od roku 2009 začal i Olša, chtěl-li prosadit více české literatury, podporovat překlady přes angličtinu: tímto způsobem v té době vyšel dobrý tucet českých knih.

Trochu odlišný pohled na tuto záležitost nabízí koreanistka a překladatelka Miriam Löwensteinová, vedoucí oddělení koreanistiky na Ústavu asijských studií FF UK. Podle ní byl zřejmě problém i v tom, že překladatelé starší generace byli nejen pomalí, ale navíc se soustřeďovali na české klasiky: Čapka, Škvoreckého. Jenže celý knižní trh se v současnosti výrazně přeorientovává na mladé žánry (romance, detektivky, fantasy, sci-fi) a o klasickou literaturu už příliš není zájem. Dodejme, že do korejštiny byl přeložen alespoň Urbanův gotický román s detektivní zápletkou Sedmikostelí nebo Ajvazovo Druhé město, což je svým způsobem (také) fantasy.  

Co do překladů z češtiny – bez zprostředkování dalším jazykem – se ale situace zlepšila: přímo z českých originálů dnes překládá profesorka Sunbee Yu, která také vede Katedru českých a slovenských studií na Korejské univerzitě zahraničních studií. O Českou republiku se prý začala zajímat po přečtení článku o pražském jaru a Václavu Havlovi v jedněch korejských novinách. Proto si zvolila studijní obor český jazyk a literatura. Když pak poprvé odjela studovat jazyk do České republiky, rozhodla se, že bohemistika bude její hlavní specializací. Profesorka Yu Sunbee je autorkou řady studií o divadelní sémiotice, zvláště o hrách Karla Čapka, nebo o literární topologii (např. Symboličnost přírody Podkarpatské Rusi v české literatuře). Roku 2021 do korejštiny přeložila Čapkovu hru R.U.R. a před pár týdny vyšel její překlad románu Jezero B. Bellové.   

iLiteratura: Jaký je v současnosti ohlas české literatury v Koreji?
Yu Sunbee: V případě Milana Kundery jsou publikována všechna jeho díla, ovšem s výjimkou her Majitelé klíčů a Ptákovina. I když jeho obliba poklesla, je v Koreji nejznámějším českým spisovatelem a je pořád populární. Před pár lety se stala bestsellerem Příliš hlučná samota od Bohumila Hrabala. Přeloženi byli také Karel Čapek, K. H. Mácha či K. J. Erben, ale ti se bohužel s velkým ohlasem nesetkali. Usilovně se snažím šířit povědomí o české literatuře, ale prozatím v tom nejsem příliš úspěšná. Doufám, že v budoucnu bude přeloženo více děl a že si dokážou najít širší publikum.

iLiteratura: Jak velkou roli hraje literatura v „korejské vlně“, tzv. „hallyu“? A co si jako literární teoretička myslíte o úspěchu korejské popkultury hlavně v oblasti hudby a seriálů: jste na něj jako Korejka hrdá? Nebo byste byla raději, kdyby se svět zajímal o jiné aspekty vaší bohaté kultury?
Yu Sunbee: Co se týče „korejské vlny“, literatura dosud, alespoň na první pohled, nehrála významnou roli. Slouží ale jako vítaný zdroj příběhů, čerpají z něj tvůrci jiných uměleckých druhů: z mnoha literárních děl, včetně komiksů, vznikly úspěšné filmové seriály, filmy nebo divadelní hry.

I když nejsem jejím velkým fanouškem, musím uznat, že úspěch korejské popkultury hraje velkou roli. „Korejská vlna“ totiž zvýšila zájem světa o Koreu a korejskou kulturu obecně. Proto mám pocit, že i korejské literatuře je díky tomu věnována větší pozornost než dříve. Bylo by ovšem hezké, kdyby se svět zajímal i o další aspekty naší kultury. Samozřejmostí je vysoká úroveň a krása zobrazená v seladonu (tedy orientální kamenině nebo porcelánu s živcovitou polevou zelenavých nebo namodralých odstínů) a bílém porcelánu (Joseon white porcelan), stejně jako korejské „pansori“ (tradiční hudební žánr v podání jediného zpěváka s bubeníkem, který kombinuje zpěv a vyprávění příběhu po dobu tří až šesti hodin) nebo „Namsadang Nori“, cosi na způsob tradičního korejského cirkusu.

iLiteratura: V Čechách je dnes nejznámější korejskou autorkou Han Kang, i když vycházejí také díla jiných spisovatelů. Které korejské autory byste doporučila českému publiku vy osobně? Některá témata jsou jistě v české beletrii i non fiction méně zastoupená a korejské knihy by tak mohly být přínosné? 
Yu Sunbee: Doporučila bych autory jako Pak Kyongni, Park Wansuh, I Mun-jol nebo Yang Gwija. Pokud bych měla vybrat specifické téma, které v České republice nedostalo potřebný prostor, bylo by to „rozdělení země“. K němu u nás mají co říct kvalitní literáti jako Hwang Sun-won (The Descendants of Cain), Choi In-hoon (The Square) nebo I Mun-jol (The Age of Heroes, Our Twisted Hero).

iLiteratura: Na jaké problémy narážíte nejčastěji při překladu knih z dost odlišného kulturního prostředí?
Yu Sunbee: Přeložit českou literaturu do korejštiny není snadný úkol. Mezi oběma jazyky a kulturami je mnoho rozdílů. Z lingvistického hlediska je obtížné to, že se v češtině podmět často vynechává a slovosled je volný. Především často užívané české neosobní větné konstrukce se v korejštině nepoužívají. V románu Jezero, který jsem přeložila, jsem se potrápila s tím, jak v korejštině přesně vyjádřit některé idiomy a slangové výrazy. Mezi češtinou a korejštinou ovšem existují i podobnosti. Oba jazyky mají například prostředky pro vyjadřování úcty, „honorifikace“. U nás v Koreji je sice mnohem složitější, ale základy respektování druhých nebo cizích lidí jsou přesto v něčem podobné.