Co je to merčík, parohačka či filutáž? A co znamená, když má někdo růžu, jede bomby, nebo když teenager o něčem prohlásí, že jsou to „tepláky, tepláky“? S pochopením těchto výrazů může pomoci soubor krátkých lingvistických sloupků Slova a jejich příběhy o vývoji české slovní zásoby ve 20. století a zvláště v současnosti. Kapitoly jsou tematicky členěny do několika oddílů pokrývajících oblasti jako společnost a životní styl, gastronomie, emoce a mezilidské vztahy, film a literatura, reklama a marketing.

Kam až sahá pravda a láska

Některé texty se vracejí hlouběji do minulosti, například sledují proměny hesla „pravda vítězí“ od jeho dávných počátků (někteří je hledají až v apokryfní starozákonní knize Ezdráš) přes Jana Husa, prezidentskou standartu T. G. Masaryka až po slogan Václava Havla. Spojení dvou podstatných jmen, pravda a láska, se ve veřejném prostoru vyskytlo již dříve, například jako motto sjezdu československých katolíků v roce 1935 (Vítězství pravdy a lásky). Tou největší „změnou“ ale u Havla byla podle autorů změna slovesného vidu: „Zatímco v dosavadních citátech se objevovalo nedokonavé, a tedy obecně a opakovaně platné vítězit, Havel použil vid dokonavý (zvítězit), čímž předjímaný výsledek převedl jaksi do budoucnosti.“ To mohlo signalizovat i dosavadní neúspěch zápasu pravdy se lží a lásky s nenávistí v přítomnosti.  Případně autoři jinde zkoumají, jak jsou pro různé doby charakteristické různé druhy „knížek“, od modré k té kupónové.

Jiné kapitoly se dotýkají obecně civilizačních otázek, zvláště vyjadřování tabuizovaných témat. V některých oblastech kupříkladu nadávky souvisejí spíše s oblastí vyměšování, v jiných se zase dané výrazivo inspiruje spíše sférou sexuality. Zatímco Čechy prý patří do té první, na Moravě a ve Slezsku začíná přechodové pásmo a na Slovensku již převládají nadávky spojené se sexualitou. „Tyto hranice jsou v současné době ale možná méně ostré než dřív, v češtině totiž oproti minulosti poněkud přibývá nadávek spojených právě se sexualitou,“ konstatují autoři. Další kapitola vyjmenovává, kolika různými způsoby je obrazně pojmenovávána menstruace (vztyčit rudou vlajku, mít červenýho krále, krvavou anču, rudej tejden, rudou jízdu, rozbitej čumáček, slavit vítěznej říjen).

Porno, vulgarismy a robotrollové

Čtenáři se rovněž dozvědí, že výraz porno někdy ztrácí svoji původně zcela zřejmou provázanost se sexualitou a ve spojeních typu „gastronomické porno“ označuje obecněji cokoli, co má „uspokojit nadměrnou, neodolatelnou touhu po něčem“, případně vykazují „nezdravý nebo voyeurský zájem o určité téma“. Na jiném místě si autoři všímají práce svých kolegů-lexikografů: v některých obdobích byly vulgarismy ve slovnících celkem běžné, jindy se uplatňovala silnější (auto)cenzura. A rozdíly jsou opět i geografické: „Například vulgární amerikanismy se zpravidla objevují nejdřív ve slovnících britských a vydání slovníků určených pro Texas se od vydání pro ostatní státy USA liší mj. v tom, že neobsahují slovo fuck.“

Autoři analyzují i proměnu slovní zásoby v oborech, které procházejí bouřlivým vývojem, jako jsou technologie a nová média, takže vznikají slova jako robotroll (robot pro šíření dezinformací a propagandy na sociálních sítích a v diskusních fórech), robotér (pracovník obsluhující roboty a provádějící zároveň jejich servis) nebo kyberchondr (člověk nadměrně vyhledávající na internetu informace o zdraví, na jejichž podkladě si pak sám diagnostikuje různé nemoci, které ve skutečnosti nemá).

Poslední oddíl mapuje, jak češtinu zasáhl covid. V některých novotvarech se odrazila podezřívavost odpůrců očkování, z čehož vychází výrazy jako „brakcína“ (nefunkční vakcína) nebo „očkokot“ (nekritický zastánce očkování), četná přísloví ale byla naopak transformována do podoby odrážející přesvědčení mluvčího (i převážné části vědecké obce), že nošení roušek bylo přínosné: „Lepší rouška v hrsti než respirátor na střeše“, „Rouška kvapná, málo platná“ nebo „S rouškou nejdál dojdeš“.

Kniha je spíše praktickou než teoretickou oslavou českého jazyka, který se vyvíjí a vždy si dokáže přivlastňovat další cizí výrazy (jako kurzarbeit) a integrovat je do svého lexikálního a gramatického systému. V úvodu autoři tvrdí: „Pozorujeme změny technické, ekonomické, kulturní, společenské, duchovní, změny způsobu života, myšlení, prožívání i hodnotové orientace člověka. Na to navazují změny jazykové, zejména lexikální.“ V tomto směru jsou ovšem možná příliš skromní, respektive nedoceňují moc jazyka aktivně působit. Jazyk a společnost jsou totiž vzájemně propojené a ovlivňují se navzájem. Nová slova mohou zvýšit povědomí o určitých problémech nebo tématech, a tím postupně měnit postoje (částí) společnosti. Právě proto je ale užitečné nové výrazy znát a případně trochu počítat s jejich skrytou potenciální performativní silou…