Český sochař a malíř Jaroslav Róna (nar. 1957) je výraznou postavou zdejší výtvarné scény. Proslavil se zvláště svým pražským pomníkem Franze Kafky nebo sochou Jošta Moravského v Brně. Veřejných realizací, snad i více hodných pozornosti, má však mnohem více, ovšem na méně turisticky exponovaných místech: jeho první socha umístěná ve veřejném prostoru, Oskar, stojí na okraji pražského Jižního Města. O jeho díle (nebo některých jeho aspektech) už vyšlo několik monografií. Jiří Olič v knize Róna (Galerie výtvarného umění v Ostravě, 2010) chronologicky líčil jeho život a tvorbu a vzájemné souvislosti, například že podnětem k jeho dílům s mytologicko-prehistorickými náměty byly jeho zážitky z Muzea vývoje přírody v New Yorku. Do celosvětového uměleckého kontextu pak Rónova sochařská díla zařazovala kniha Jaroslav Róna. Architektony a stroje (Books & Pipes, 2021). V témž nakladatelství nedávno vyšla obsáhlá kniha o jeho malířské tvorbě Jaroslav Róna. Apokalypsy a vize. Její autorkou je historička umění a kulturní antropoložka Barbora Půtová – v knize se možná více odráží její druhá specializace. 

V první kapitole Půtová stručně shrnuje Rónův umělecký vývoj i dobové interpretace uměleckých kritiků či později kunsthistoriků. V těch následujících pak už probírá jednotlivé tematické celky malířovy tvorby: variace na antické a biblické motivy, poselství domorodých kultur, střet civilizací a zánik světa. Nebo to, že „člověk zůstává zvířetem, které neztratilo nic ze svého genetického odkazu ani přízemních motivů, ale snaží se je překrýt motivy vznešenými“. 

Autorka tedy čtenáře provází světy zaplněnými vesmírnými bytostmi s chapadly či nestvůrnými psy pohlcujícími svět na konci světa, ale také časoprostory, v nichž je možné komunikovat s „duší bambusu“. (Půtová vysvětluje, že bambus je zejména v oblasti východní a jihovýchodní Asie rostlina uctívaná jako bůh, učitel, přítel, spřízněná duše, která dokáže poskytnout pokrm, léčivo, ochranu před nepřáteli, přístřešek anebo zbraň.)

Dané obrazy přitom autorka sice umisťuje do vizuálního dialogu s analogickými díly světového malířství, ale hlavním kontextem jsou pro ni nejrůznější spisy z oblasti antropologie, religionistiky, teologie, ekologie, sociologie, ale i teoretické fyziky nebo problematiky etologie varanů, od odborných pojednání přes beletrii (Franz Kafka, Douglas Adams) až po praktické manuály, jak se stát šamanem. 

Z toho všeho Půtová vytváří jakousi koláž a současně výklad, který někdy může vzdáleně připomínat mathauserovskou „paralelní kontemplaci“ (při ní jde autor „svou zvláštní úvahovou cestou“, která je paralelní s danými díly a „úzce k nim přiléhá“). Nakonec ale  autorka explicitně pojmenovává, co probírané obrazy podle ní znamenají (ač na jednom místě připouští, že Róna sám relativizuje jednoznačné výklady). Někdy její text dokonce nechtěně sugeruje představu, že daný obraz je pouhou ilustrací autorčina výkladu: „Rónův obraz Prométheus dokládá, že mýtus je živý systém komunikace a výpověď o sociální, kulturní a historické situaci. Mýtus redukuje tlak absolutní nadvlády a částečně odlehčuje strach z bohy stanovené hierarchie“. Jindy snad až příliš jasně deklaruje údajné malířovy intence, jako kdyby při vzniku obrazu sama byla nebo jeho obsah přímo diktovala: „Šaman se vzrušeně oddává tanci, při němž má rozevřená ústa a oči obráceny vzhůru k nebesům. Jeho tělo je modré, pomalované barvami a dalšími pigmenty. Róna tak upozornil i na schopnost šamana zažívat změněné zrakové vjemy a vizuální halucinace. Ty se projevují barevnými vidinami, které vystihl v odstínech modré barvy na těle šamana a červené barvy na pozadí obrazu.“ Trochu méně pozornosti autorka věnuje obrazům, které se takto přímočarému pojmovému uchopení vzpírají. 

Každé umělecké dílo je (potenciálně) polysémantické a každý má právo hledat v umění významy, jaké chce. Knihu můžeme pokládat především za zprávu o tom, jak Rónovu tvorbu vnímá mimořádně sečtělá a vzdělaná česká antropoložka. Vzhledem k tomu, kolik různých témat je v publikaci obsažených, se dá číst i jako specifický přehled vybraných témat současného antropologického či obecně společenskovědního myšlení. Navíc s krásnými barevnými ilustracemi: titul byl nedávno prohlášen Nejkrásnější knihou Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě.