Marie Voslářová

Chlapi se ohánějí kudlou nebo pistolí, ženské si občas vjedou do vlasů, ale jinak si u plotny radši nevyskakují. Bída s nouzí, urputná snaha obstarat živobytí, neustálý strach. Rodina jako útočiště i největší hrozba. Spisovatelka Kiba Lumberg líčí komunitu finských Romů Kale, v níž vyrostla, bez servítků. Mladá Memesa touží uniknout, existuje ale vůbec cesta ven?

Po prázdninách do školy. Ale co mě tam čeká? Knížka plná obrázků, krátkých vyprávění a promyšlených úkolů či otázek poskytuje rodičům pomůcku, s níž můžou ratolest na velkou životní změnu připravit. Vznikla se zvláštním ohledem na romské děti, ale vstřícná je ke všem.

Když se děti setkávají s prvními knížkami, k dispozici mají bezpočet jednoduchých pohádek a ilustrovaných vyprávění, které je k nelehkému souboji s písmenky povzbudí. Složitější je to pro začínající čtenáře, jejichž mateřštinou je romština.

Vlk, úhlavní nepřítel člověka. Anebo ne? Protagonista knihy se s vlkem setkává a rozhlíží se po světě jeho očima i dalšími smysly. A jeho život od té doby už není obyčejný.

Proletářský, romsko-český, dívčí román: už těchto pár slov z anotace nového počinu nakladatelství KHER budí pozornost, ba údiv. Kniha v romštině určená (zejména) mladým čtenářkám tu ještě nebyla. A jak jde dívčí četba dohromady s proletářstvím?

Kočující cirkus, velká hospodářská krize a jedno strašlivé rodinné tajemství. O knize Čhávata z manéže i o své pozoruhodné životní cestě vypráví spisovatel Gary G. Steele.

Z horečnatých vzpomínek na čtvero zásadních postav z vypravěččiny minulosti se rodí čtvero neobvyklých, melancholických i lehce úsměvných portrétů. Originální zachycení složitostí i pozoruhodností života se ve Švédsku stalo knihou roku 2022.

Intenzivní osobní výpověď proměnila v pozoruhodné a silné literární dílo švédská spisovatelka, kterou tuzemští čtenáři znají zatím jen jako šílenou exmanželku z Knausgårdových tlustospisů. Je čas to napravit.

Idylické vzpomínky na dětství a mládí v podkrkonošské Radkyni zpracoval známý romský spisovatel do vyprávění plného slunce a happy endů.

Literatura nejen pro nerdy aneb nejlepší švédské knihy uplynulého roku vyhlášeny. Fun fact: jeden z nominovaných románů je inspirovaný Pardubicemi.

Čtyřicet dva let se autorka knihy trápila tím, že je neschopná, divná, špatná, nepovedená. Až po tak dlouhé době se dočkala úlevy v podobě diagnózy autismu – diagnózy, která byla dlouhou dobu přisuzována zejména mužům.

Cenu Severské rady za literaturu letos získala Švédka Joanna Rubin Dranger za knihu, ve které se vydává po stopách rodinné historie. Jde o první případ, kdy bylo v kategorii beletrie pro dospělé oceněno dílo s komiksovými prvky a silnou vizuální složkou.

Prostřednictvím románu spisovatelky Evy Vežnavec se českému čtenáři znovu připomíná donebevolající, nepochopitelná brutalita, s níž se v oblasti Běloruska v minulém století opakovaně rozvodňovaly řeky prolité krve – z čehož se kdysi Jáchym Topol usilovně pokoušel vypsat v próze Chladnou zemí.

Liv Strömquist, autorka úspěšných knih Ovoce poznání a Nejrudější růže rozkvétá, v rozhovoru mluví o své nové komiksové eseji s názvem V zrcadlové síni. Ta se věnuje současné až přehnané posedlosti vlastním zevnějškem, zamýšlí se, co znamená krása, a také zkoumá její pomíjivost.

Neučesané vyprávění o squatterském hnutí v Berlíně osmdesátých let jako by bylo spíš performance než román. Ale místy je to strhující čtení.

Část veřejnosti literární překladatele už v podstatě odepsala a žije v představách, že DeepL spolu s jakousi tajemnou „korekturou“ si nejpozději napřesrok poradí se vším. Čím dřív se literární překladatelé zorientují v situaci, tím dřív mohou začít vysvětlovat, v čem přesně jejich práce spočívá a že v ohrožení nejsou v první řadě oni sami, ale zajímavé texty.

Staří Seveřané a jejich bohové: byli opravdu takoví, jaké nám je líčí současné filmové, seriálové nebo herní adaptace? A kde začít, když se o nich chceme dozvědět víc? Tipy na autentické filmy a knihy vhodné i pro „začátečníky“, kteří mají zájem vydat se ke kořenům, přináší v rozhovoru Kristýna Králová.

Když Jan Zelenka vejde do výběrového knihkupectví, snad z každé police na něj mávají dobří známí. Od Jacka Kerouaca či Williama Faulknera až po Václava Havla – za léta praxe v Odeonu i jinde prošly uznávanému redaktorovi rukama stovky zásadních knih.

Vražda premiéra Olofa Palmeho změnila Švédsko jednou provždy, potvrdil by nejeden pamětník. Tamní společnost se z otřesu nikdy úplně nevzpamatovala zejména proto, že se policii tak dlouho nedařilo případ uspokojivě vyřešit, dodává k tomu spisovatel a kriminolog Carlsson prostřednictvím svého nového románu.

Bylo nebylo, po Spojených státech v době velké hospodářské krize kočoval cirkus bratří Brewerových. Přihodilo se tehdy leccos pamětihodného a historky z té doby se v cirkusovém klanu dodnes tradují. Gary G. Steele je zapsal, aby si na nich mohl smlsnout – okusit atmosféru dobrodružství, pospolitosti i tajemství – každý milovník dobrého vyprávění.

Žilo bylo jedno dítko, které ne a ne usnout, a tak dospělák souhlasil, že mu něco přečte. To ještě netušil, v co všechno se vybraná knížka, dítko, dospělák sám i celý pokojík vzápětí promění. A co teprve když přikvačí habaďůr a ubuchtí si ňous!

Die Erweiterung (Rozšíření) Roberta Menasseho představuje volné pokračování románu Hlavní město, ve kterém si autor stanovil zdánlivě nadlidský úkol: literárně vylíčit (ne)fungování Evropské unie. Tentokrát se zaměřuje na rozvleklé vyjednávání o vstupu Albánie do EU. Jak se mu daří skloubit vyprávění o neobvyklých životních osudech, exkurzy do zamotané evropské historie a politickou grotesku?

„Jmenuju se Humla Hanssonová, je mi jedenáct let a můj život je jedna obří POHROMA,“ zahajuje hlavní hrdinka ilustrovaného příběhu své svižné deníkové vyprávění a rychle vyvádí z omylu každého, kdo by si myslel, že jedenáctileté dítě nemá žádné opravdové starosti. Má, ale Humla se s nimi rozhodne poprat. A ještě přitom nejednou rozesměje čtenáře.

Má Nobelova cena za literaturu stále ještě někdejší prestiž? Co víme o fungování tajemné Švédské akademie? A proč ženy o znásilnění a obtěžování často promluví až po letech? Investigativní novinářka přináší pohled do mocenských mechanismů uvnitř švédských kulturních kruhů a zároveň důležitý hlas do debaty o #MeToo.

Veršíky a slovní hříčky protkávají praštěný příběh zakřiknutého pana Půlpiva, kterému záhadné, ale okouzlující stvoření zvané sobek obrací život naruby.

Kdybychom si představili světovou kulturní scénu jako multižánrový festival o mnoha stagích, z nichž každá reprezentuje kulturu určité země, performeři vybavení obřími ozvučovacími systémy by na něm o pozornost soupeřili s buskery, kteří na plácku za řadou toitoiek nebudou slyšet, ani kdyby se přetrhli. Kvalita ani originalita nejsou to hlavní, co rozhoduje, jestli umělec dostane šanci zazářit.

Rafinovaný dystopický román na téma umělé inteligence získal loni Rakouskou knižní cenu. Asi právem, i když je škoda, že v porotě nezasedli i IT experti.

Poslední rok života básnířky Sylvie Plath očima současné autorky, která stejně jako její literární předchůdkyně bojuje s problémem, jak skloubit roli umělkyně a matky. Román získal ve Švédsku prestižní Augustovu cenu.

Chození do školy není jednoduchá věc, když jste holčička z chudé osady, která by sice chtěla být chytrá, ale maminka nemá peníze ani na sešit, paní učitelka je spíš podezřívavá a romské děti smějí sedět jedině v nejzadnější lavici. Děvčátko přezdívané „Velká Hlava“ se ale jen tak nevzdává.

Jak po válce pražské rodiny chodily prát prádlo do Vltavy, jaké mívali – a snad dosud mají – Romové svatební či pohřební tradice, jaké to je, dodělávat si po šedesátce řidičák a maturitu a přitom provozovat úspěšný folklorní soubor s dětmi z tzv. vyloučených lokalit: to všechno a mnohem víc se čtenář dozví z čerstvě vydaných memoárů známé osobnosti romské kulturní scény Olgy Fečové.

Kamarádi Danko, Fabián a Hvězdička provázejí děti mladšího školního věku příběhem o válce a jejích nevyhnutelných následcích, vyprávění však přináší i naději. Výtvarným zpracováním poutavá kniha vychází v češtině i ukrajinštině zároveň a nabízí způsob, jak s dětmi uchopit těžké téma.

Do švédštiny přeložila Jáchyma Topola, Michala Ajvaze či Květu Legátovou. Letos v dubnu se během pražské rezidence zaměřila na kratší české prózy a básně. V rozhovoru mluvíme o tom, co bohemistku Toru Hedin na překládání baví, i o situaci české literatury ve Skandinávii.

Dospívání není jednoduché, zvlášť když ve škole jste trochu outsider a domů chodíte spíš za trest. A co teprve když na vás navíc spočívá úloha strážkyně – máte výjimečnou schopnost vidět nadpřirozené bytosti a musíte se postarat, aby ve vašem městě netropily neplechu.

Díky dlouholeté snaze nepočetné skupiny překladatelek a překladatelů máme v češtině k dispozici reprezentativní výběr toho nejlepšího ze současné ukrajinské literatury. Ale odkud začít? A jaké populárně naučné tituly pomohou lépe se zorientovat v ukrajinských dějinách?

Spisovatel a filmař Martin Ryšavý v nové knize líčí svou cestu do Arktidy, během níž natočil snímek Medvědí ostrovy. Oproti Cestám na Sibiř působí vypravěč tentokrát méně rozháraně a jeho hledačství méně freneticky, úžas se však z jeho pohledu ani s přibývajícími dioptriemi nevytrácí.

Vánoce – doba, kdy někoho obelháváte, abyste mu udělali radost. I děda Pettson se s legendou kolem vánoční nadílky potýká: jeho podivuhodný kocourek Fiškus touží po tom, aby se u nich na Štědrý večer zastavil vánoční skřítek, ten totiž chodívá k dětem ze sousedství. Nezbývá než pokusit se nenápadně sestrojit skřítkostroj... V čem se kouzelný obrázkový příběh z legendární švédské série liší od ostatních Pettsonů a Fiškusů? A můžeme se těšit na další pokračování?

Literární nováčci i známá jména, čeština i romština, anekdotické i tragické příběhy, nostalgická vyprávění i vážná témata: dvacítka romských autorů se v krátkých povídkách ohlíží do 20. století a zdaleka v něm nenachází jen samou krásu. Když třeba Patrik Banga líčí, co pro zdejší Romy změnila sametová revoluce, nezbývá než si poopravit obrázek o svobodných československých devadesátkách.

Kyjevské paláce i podkroví (ale i bary, kasina či korporátní chodby) líčí ve svižném satirickém románu z předmajdanských dob úspěšný současný autor střední generace. Jeho čtyřicetiletý charismatický hrdina nemá zrovna štěstí na ženy a kariéra ho nudí. Podaří se mu změnit svůj život a stát se úspěšným dramatikem?

Švédsko bývá občas prezentováno jako země rozvrácená přistěhovalci, v jejíchž městech nebývale stoupá kriminalita, a jindy zase jako ráj na zemi, ideální společnost blahobytu a udržitelných technologií. Spisovatel a novinář Niklas Orrenius v rozhovoru přibližuje svou reportážní knihu o svobodě slova a islamistickém i pravicovému extremismu ve Švédsku, která brzy vyjde i česky a výše uvedených rozporů se úzce dotýká.

Nejlepším švédským beletristickým titulem loňského roku byl podle porotců Augustovy ceny debut třiatřicetileté göteborské rodačky Lydie Sandgren. Obsáhlý a neobyčejně propracovaný román s názvem Sebrané dílo, jehož hlavním hrdinou je stárnoucí majitel menšího nakladatelství, představuje slovy poroty „vyznání lásky literatuře“, zároveň se ale také vysmívá intelektuálskému tlachání.

Nových knih vychází poslední dobou míň, statistiku nemám, ale je to vidět. Ona to jistě není žádná velká zábava, vyrábět zboží, které není pořádně kde prezentovat ani kde prodávat. Na druhou stranu, když už se nějaká novinka objeví, má větší šanci přilákat pozornost novinářů. Jako se to v těchto týdnech stalo komiksu Nejrudější růže rozkvétá spisovatelky Liv Strömquist.

Dnes to bude o bezmoci, o pochybnostech – a o solidaritě. Aktuálně se moc jiných témat nenabízí.

„Písmo je čím dál nezřetelnější. Písmena brzy přestanou být vidět úplně a tím dovedu spisovatelské umění k dokonalosti,“ ušklíbá se na čtenáře vypravěč novely Okno na jih, který se potýká s opotřebovanou páskou v psacím stroji. Islanďan Gyrðir Elíasson tím sebeironicky naznačuje leccos o svém přístupu k literární tvorbě: čím míň (slov, děje, efektů…), tím líp.

Tragikomický antihrdina Kraft hledá v románové grotesce švýcarského autora sílu přiznat si, jak bídně na tom jsme a jak málo proti tomu děláme.

Švédsko a Finsko, to je pro Středoevropany dlouhá zima a tak trochu exotika na konci světa. Ale údolí řeky Torneå představuje daleký sever a exotiku i pro většinu Švédů a Finů. Právě tam, v odlehlém kraji u hranic obou zemí, se odehrává rodinná sága spisovatelky Niny Wähä s názvem Závěť, která se stala jednou z nejúspěšnějších švédských knih roku 2019.

Mráz a led spolu s absolutní samotou a vykořeněním jsou hlavními tématy nového románu rakouského spisovatele Michaela Stavariče. Experiment, kombinující nejrůznější žánry, přináší svéráznou poetiku, ale také pochybnosti: je nutné používat exotickou kulturu jako rekvizitu?

Na jedné z pravidelných návštěv u své maminky, žijící v domově pro lidi s demencí, vzala Lika Nüssliová do ruky tužku. Začala si kreslit, co kolem sebe viděla, a zaznamenávat události, pocity či útržky rozhovorů. Výsledkem je neobvyklý komiks „Nezapomeň na sebe“, smutný, humorný, dojemný i absurdní zároveň.

Linnea Axelsson získala za svůj epos věnovaný nedávné historii Sámů nejvýznamnější švédskou literární cenu Augustpriset za rok 2018. Oceněn byl v tomto případě zřejmě především chvályhodný záměr a odvaha.

Nekomplikovaný příběh ze švédského venkova čtenáře a čtenářky od sedmi let potěší, ale bujné vraníky, něžné bělouše ani nespoutaně vlající hřívy by od něj čekat neměli.

Na co upozorňuje kauza kolem antologie „Milá Mácho“? Na české nakladatelské scéně najdeme zodpovědné profesionály, idealistické dobroděje i pankáče. Jenže někteří z nich nám všem občas ukazují... fakáče.

Walter Vogt byl švýcarský psychiatr s vojenskou hodností kapitána, a tak není příliš divu, že si ve svém sžíravě satirickém románu bere na mušku zejména Švýcarsko, psychiatrii a armádu. V ukázce nahlížíme do světa vysokých vojenských šarží, poněkud frustrovaných staletí trvajícím mírem a neutralitou.

V doslovu k románu Schizogorsk představuje překladatelka složitou osobnost švýcarského spisovatele Waltera Vogta, neúnavného experimentátora a narušitele hranic, usilujícího o poznání života i smrti ze všech představitelných stránek.

Román Dcery, který na jaře vyšel v češtině, v Německu zaznamenal velký úspěch a dočkal se už několika vydání. Jeho autorka Lucy Fricke vnáší do německé literatury osvěžující černý humor a prostořekost, aniž by rezignovala na závažnější sdělení.

Ženy nad čtyřicet populární kultura obvykle spíš ignoruje. Když už se někde objevují, pak nejčastěji ve vedlejších rolích matek někoho důležitějšího, všímá si německá spisovatelka Lucy Fricke (nar. 1974). Ve svém nedávno česky vydaném bestselleru Dcery vysílá dvě čtyřicátnice na netradiční roadtrip Evropou a v emocionálně silném vyprávění ukazuje, jak dobře jde dohromady téma smrti a sarkastický humor.

Překladatelka Michaela Jacobsenová je známá svými převody Ingeborg Bachmannové, Arno Schmidta či Ilse Aichingerové. Nejraději překládá poezii a své autory si pečlivě vybírá. Zásluhu na mnoha významných knihách má také jako redaktorka. V rozhovoru vypráví o svých oblíbených autorech, ale i o tom, jaké bylo vyrůstat v rodině básnířky a překladatelky Bohumily Grögerové.

Vážný i vtipný román s názvem „Systém tak velkolepý, až oslňuje“ se stal jednou z největších událostí švédské literární scény loňského roku. Možná i proto, že jde o generační výpověď generace, která má dojem, že by klidně mohla být tou poslední.

Občas nesnesitelná, ale svým způsobem přitažlivá. Otravná, přesto ve světlejších chvilkách plná života a osvěžujících nápadů. Potrhlá i moudrá. Taková je nová kniha Martina Ryšavého a taková je i její rozporuplná hlavní hrdinka. S trochou snahy by se dal její monolog vnímat jako kontemplace nad tím, jestli a jak se v tomto světě dá žít aspoň trochu svobodně.

Tak trochu horor, tak trochu terapie a tak trochu groteska: rakouský spisovatel Josef Winkler otevřeně a vztekle líčí nacismem prosáklou atmosféru poválečného Rakouska, konzervativní rodnou vesnici i vlastní přísnou rodinu a obžalovává svého bezcitného otce.

V čem spočívá tajemství úspěchu rakouského spisovatele Clemense J. Setze? Líčí šílence takovým způsobem, že se v nich okamžitě poznáte, a láskyplně pitvá svět. V březnu byl za svou tvorbu, „posunující měřítka normality“, oceněn Kleistovou cenou.

Městečko Groß-Einland, které se propadá do jámy, ale jeho obyvatelé si to odmítají připustit, podle autorky představuje zmenšeninu Rakouska. Možná to nezní jako příliš originální metafora, ale chmurnou grotesku, založenou na rakouském sahání si do svědomí, si čtenář docela užije.

Nejvýše, nejhlouběji, na samý kraj známého světa: výběr neuvěřitelných objevitelských příběhů z nedávné historie i současnosti je určený dětem od deseti let, není ale vyloučeno, že jim přes rameno rádi nahlédnou i rodiče.

Hororové povídky současných romských autorů spojuje téma mulů – duchů zemřelých, navracejících se do světa živých. Pěkně vypravená kniha neskrývá ambice oslovit širší publikum: romská literatura se hlásí o slovo a slibuje překvapení.

Máte problémy? Staňte se zvířetem… Šest povídek švédské spisovatelky zaujme milovníky chmurného severského příšeří, kteří se nebojí, a to ani výletů do lidského podvědomí.

Eva Danišová a Karolína Ryvolová překládají z romštiny, jejich působení je ale mnohem širší – Eva se věnuje mimo jiné i vlastní autorské tvorbě, Karolína je redaktorkou nakladatelství romské literatury Kher. V těchto dnech vychází sbírka romských hororových povídek, na které se obě podílely, námětů k rozhovoru se tak nabízelo víc než dost.

Během ceremoniálu udělování nejsledovanější švédské literární ceny se posílaly vzkazy do Číny a vyzdvihovala práce překladatelů. Cenu v kategorii beletrie získala debutující novinářka za neobvykle pojatou knihu rozhovorů, věnovanou rodné vesnici. V kategorii literatury faktu zaujali dodnes neprobádaní úhoři.

Lékaři se přou o Woyzeckův psychický stav: dopustil se vraždy kvůli své duševní nemoci, nebo je zcela zdravý a měl by být odsouzen? Ale nakolik příčetní jsou ti, kdo o tom rozhodnují? Dokumentární román nejen o pekle napoleonských válek od autora, který ví, kde hledat poezii, ale ještě víc ho zajímá lidskost.

Fascinace mimozemštinou je nakažlivá: průvodce umělými jazyky nenechá chladným ani toho, kdo se jinak o popkulturní trháky typu Star Wars nijak zvlášť nezajímá.

Ráda bych se podělila o čerstvou zkušenost s jednou pozoruhodnou překladatelskou vymožeností a povzbudila kolegy k jejímu smělému využívání: Kdo se jednou odhodlá vyrazit na rezidenční pobyt, pro toho se zřejmě taková „služební cesta“ alespoň jednou za čas stane téměř nutností.

Cenami ověnčený román Hlavní město, který popisuje fungování Evropské unie, je – vzhledem k „byrokratickému“ tématu možná překvapivě – vtipná a velice lidská kniha. Nedlouho před evropskými volbami vychází její český překlad, který na Světě knihy představil autor osobně. V rozhovoru jsme mluvili o pulsujícím Bruselu, vizích a perspektivách Evropy, mýtech o EU i o hloupém nacionalismu.

Čítanka představuje čtenářům jedenáct současných finských autorů, z nichž někteří vycházejí v češtině vůbec poprvé, nechybí ale ani známá jména jako Katja Kettu, Johanna Sinisalo nebo Rosa Liksom. Výběr převážně povídkových textů je tematicky i formálně pestrý, kolektivu překladatelů se povedlo vytvořit poutavou ochutnávku finské literatury.

Co se musí stát, aby překladatel přeložil nepřeložitelné? Rozhovor s překladatelkou a pedagožkou Dagmar Hartlovou, která zprostředkovala českému publiku mimo jiné díla Kerstin Ekman, Stevea Sem-Sandberga, Petera Englunda, ale i Ingmara Bergmana či Augusta Strindberga.

Naučný komiks s podtitulem „Sto padesát let boje za volnost, rovnost a sesterství“ by si měli přečíst nejen zastánci feminismu, ale především jeho odpůrci obojího pohlaví, aby si ujasnili, co se pod tímto pojmem ve skutečnosti skrývá. O tom, jestli by muži měli či neměli ženám otevírat dveře, není v knize samozřejmě ani zmínka.

Vykořeněnost, životní chyby a bolest ve vztahu matky a dcery: to jsou hlavní témata útlého románu švédské autorky, která si v knize tak trochu vyrovnává účty se svými íránskými rodiči.

Doslov k nedávno vydanému svazku tří divadelních her jedné z nejvýznamnějších současných švédských autorek poskytuje stručný přehled její tvorby.

Hledáte-li zábavné a duchaplné čtení pro plus minus desetileté čtenářky a snad i čtenáře, trojdílný příběh o sympatické Svéhlavíně, která se vypořádává s rozchodem rodičů a vážnou nemocí mámy, může být dobrá volba.

Román Archipel, oceněný Německou knižní cenou za rok 2018, se dobře hodí na dovolenou na plážích Tenerife, ale především potěší kteréhokoli čtenáře s alespoň vlažným zájmem o historii: poskytuje totiž neobvyklý úhel pohledu na posledních sto evropských let.

Román Archipel (Souostroví) získal na podzim 2018 Německou knižní cenu a v prosinci ho spisovatelka Inger-Maria Mahlke přijela představit do Prahy. Kniha čtenáře přivádí na Kanárské ostrovy a ukazuje, že k objevování je tu mnohem víc než notoricky známé písečné pláže.

Švédského výtvarníka doma i ve světě proslavily fotorealistické obrazy, které do venkovské krajiny osmdesátých let vnášejí fantaskní a sci-fi prvky. Malířský cyklus autor doplnil texty a výsledkem je výjimečná publikace, plná znepokojivých nostalgických výjevů.

Sérii článků věnovanou překladatelům současné české literatury do němčiny uzavírá rozhovor s Veronikou Siska: překladatelkou z Mnichova, která si nejvíce oblíbila Michala Ajvaze, ale německojazyčnému publiku už zpřístupnila i řadu dalších českých autorů. Ve své disertaci se věnuje národním mýtům v současné české kultuře.

Čeští spisovatelé by se v zahraničí nemohli prezentovat, kdyby nebylo překladatelů, a překladatelé často patří k těm, kdo českou literaturu znají vůbec nejlépe. Ve společném rozhovoru se představují dvě překladatelky, díky nimž se německé publikum může seznámit mimo jiné s Petrem Hruškou, Filipem Topolem nebo Terezou Semotamovou.

Díky němu se němečtí čtenáři můžou těšit na román Emila Hakla Umina verze nebo na komiks Zatím dobrý Jana Nováka a Jaromíra 99: obě knihy budou uvedeny v březnu 2019 na knižním veletrhu v Lipsku. Překladatel Mirko Kraetsch se v rozhovoru mimo jiné zamýšlí nad tím, co tento svátek české literatury přinese.

Zásluhou Evy Profousové promlouvají k německým čtenářům Kateřina Tučková, Jaroslav Rudiš, Petr Zelenka a řada dalších.

Co může česká literatura nabídnout světu? Otázka v souvislosti s blížícím se Lipským knižním veletrhem, kde bude Česká republika hlavním hostem, více než případná. O tom, jak organizátoři k této jedinečné příležitosti i výzvě přistupují, jsme si povídali s vedoucím projektu a ředitelem Moravské zemské knihovny Tomášem Kubíčkem.

O švédském románu, jehož název lze přeložit jako „Utopí se v slzách svých matek“, se nepíše lehce. Tématem jsou palčivé otázky dneška, zejména současné a budoucí vztahy mezi muslimy a nemuslimy a strach z proměn západního světa. V roce 2017 kniha získala prestižní švédskou Augustovu cenu.

Motiv jámy, léta hladomoru a poetičtí Sámové ovládli jubilejní třicátý ročník Augustovy ceny, udělované každoročně nejlepším švédským knihám.

Byl Karl May pouhý hochštapler a lhář? Ano i ne, říká autor životopisného románu, jehož název bychom mohli přeložit jako „Mihotání pravdy nad pouští“. Při rešerších se vydal po stopách jediné Mayovy výpravy do Orientu, zmapoval ale i spisovatelův osobní život včetně nezvyklého milostného trojúhelníku.

Proč dnes vnímáme Friedricha Nietzscheho zkresleně? Co je na jeho překládání nejtěžší, a co nejlehčí? Byl Kafka básník? A na co by si měli dát pozor začínající překladatelé? V dalším z rozhovorů se současnými překladateli se o své zkušenosti dělí Věra Koubová.

Proč bulharský příběh o odporu proti moci oslovuje čtenáře po celém světě? Německý spisovatel Ilija Trojanow hovoří o svém novém románu, který prý maďarský nakladatel v obavách z postihů odmítl a ten ruský před autorem málem utekl. V rozhovoru Trojanow také prozrazuje, jak je to ve skutečnosti s jeho konverzí k islámu.

Zásadní dílo německého spisovatele Iliji Trojanowa si klade za cíl literárně se vypořádat s poválečnou bulharskou historií, která má dodnes – jako bychom to neznali – skříně plné kostlivců. Příběh o totalitě, moci, odporu a příliš snadném zapomínání ale funguje mnohem univerzálněji.

Agneta Pleijel patří k osobnostem švédské literatury, jejichž jméno má silný zvuk doma i v zahraničí, avšak v českém prostředí jsme zatím neměli příležitost se o nich dozvědět. Ve své autobiografické knize Doften av en man navazuje na předchozí román, psaný z pohledu dospívající dívky, a dává hrdinčinýma očima nahlédnout do švédské společnosti 60. let minulého století.

Zpráva o smrti překladatelky ze severských jazyků, vysokoškolské pedagožky a spisovatelky Heleny Kadečkové zasáhla v uplynulých dnech její studenty, kolegy i početné řady fanoušků severské literatury. iLiteratura získala svolení on-line uveřejnit obsáhlý rozhovor, který vyšel roku 2012 v publikaci Slovo za slovem.

Ingmar Bergman – jeden z nejznámějších světových režisérů a ikona filmu – je ve Švédsku stále nedoceněný a na své znovuobjevení v rodné zemi čeká. Nejen kolem Bergmana, ale také kolem krize současné žurnalistiky ovládané oligarchy se točí rozhovor s česko-švédským novinářem Hynkem Pallasem, autorem dokumentárního filmu Trespassing Bergman.

Nakladatelství si zřejmě představovalo celkem klasický knižní rozhovor s mírně výstředním spisovatelem. Spisovatelem se zálibou v alikvotním zpěvu, o němž se ví, že se zajímá o matematiku a vesmír, ve světě počítačových her je jako doma, sbírá bizarní historky a píše twitterovou poezii. Tedy něco mile potrhlého, snad lehce znepokojujícího, ale v mnohokrát vyzkoušeném, osvědčeném formátu. Jenže Clemens J. Setz překvapuje každým svým počinem. Proč by knižní rozhovor s ním měl být výjimkou?

„Třasořitka? Ani náhodou!“ Životní příběh světoznámé spisovatelky, zručně a poutavě zpracovaný pro školáky.

Německá spisovatelka Olga Grjasnowa představila v Praze svůj nový román, který pojednává o válce v Sýrii. Vrátily jsme se ale i k její česky vydané knize Rus je ten, kdo miluje břízy a dotkly se dění v dnešním Německu, potažmo Evropě, kde je možná svoboda problematičtější pojem, než se na první pohled zdá.

O bohatém i chudém Stockholmu, narušování předsudků, jazykových srážkách, stržených maskách a mýtech o Švédsku s jedním z nejvýraznějších švédských spisovatelů současnosti.

Román Der Reisende (Cestující) se v Německu stal bestsellerem až nyní, téměř 80 let po svém vzniku. Příběh o židovském obchodníkovi, který bloudí Německem a marně hledá záchranu před nacistickým pronásledováním, lze jen těžko oddělit od životních osudů jeho autora. Dokazuje, že mnohokrát zpracované téma ještě zdaleka nemusí být vyčerpané. A působí nepříjemně aktuálně.

Ediční řada Česká knižnice pomalu uzavírá první stovku svazků, přichází tedy čas bilancování. Předseda redakční rady se ohlíží za minulými dvaceti lety, ale představuje také tituly chystané na rok 2018.

Esej švédského básníka a psychologa o demenci, šílenství a literatuře staví na zajímavých myšlenkách, bohužel však ukrytých ve spoustě prázdné slámy.

Dnešní Velký knižní čtvrtek přináší mimo jiné první díl finsko-norské sci-fi pro děti, včetně těch, které knihy obvykle nečtou. Kepler62 představuje další z řady obdobných, pěkně vypravených produktů, které Seveřané umějí výborně zpropagovat a dodat v patřičně cool balení. Obsah ale může být trochu zklamání.

Nejvýznamnější Kunčinasův román stojí za pozornost nejen proto, že k nám litevské hlasy doléhají tak vzácně. Nespoutané vyprávění o jednom bohémském tulákovi, jedné krátké lásce, jednom městě a jedné epoše přechází od humorného tónu přes naturalistické popisy prostředí k psychedelickému líčení vjemů. Čtenáři nabízí exkurzi do vilniuského podzemí, na kterou jen tak nezapomene.

Začínajícím překladatelům by při základní orientaci v branži mohla pomoci praktická německá Příručka pro literární překlad. Ti zkušení pak díky ní mají příležitost poznat blíž situaci německých kolegů.

Kdo nebo co to vlastně je, ta EU? Dá se z byrokratického molocha udělat literatura? Kde se vzalo v Bruselu to prase? A kdo je tady dementní?

Kolik falše a pokrytectví člověk snese, než onemocní rakovinou? Ve své rozzlobené i zoufalé autobiografické eseji na to odpovídá švýcarský autor jediné knihy, kterou napsal pod pseudonymem Fritz Hněv.

„Vím jedno jen, co věčně trvá: o mrtvém soud mužů,“ praví dávná severská moudrost. Švédský spisovatel tuniského původu J. H. Khemiri se ve svém oceňovaném románu o zrádné paměti, lásce a přátelství zabývá právě otázkou, co zůstane ve vzpomínkách, když zemře milovaná osoba. Navzdory vážným tématům jde o čtivý, vtipný román, který dost vypovídá o současné multikulturní Evropě.

Kdo v dnešní době nízkonákladových letů na Island nemá pestrobarevnou fotku s gejzírem a termálním koupalištěm, jako by nebyl. Díky této útlé knize čtenář navštíví a prožije ostrov jinak. A nejen proto, že se příběh odehrává v té méně přívětivé části roku…

Na podkladu syžetu cesty po Galileji autor rozkrývá okolnosti života hlavní hrdinky – ženy, jež se snaží vyhnout špatné zprávě, která, jak se obává, jednou přijde. Mohlo by se zdát, že se Grossman ve své knize pokusil zpracovat až příliš mnoho témat najednou: komplikované milostné vztahy svých hrdinů, válku jako součást každodenního života obyvatel Izraele, radosti i trápení rodičovství. Ve skutečnosti by ale jedno bez druhého nefungovalo.

„Žádná válka nikdy doopravdy nekončí,“ tvrdí německý spisovatel Ralf Rothmann. Svým románem upozorňuje na traumata, která způsobila druhá světová válka nejen jejím pamětníkům, ale i následujícím generacím.

První cenu v překladatelské soutěži Jiřího Levého letos získala zřejmě jediná překladatelka ze skotské gaelštiny do češtiny vůbec. V rozhovoru představuje u nás zcela neprobádanou skotskou gaelskou literaturu a jazyk a poskytla nám také malou ochutnávku z oceněného překladu.

Kdo se letos v knihkupectví rozhlíží po knížce, kterou by mohl přibalit do kufru na prázdniny začínajícímu čtenáři, nejspíš brzy narazí na pestrobarevnou novinku Zmáťa a Záhada – Všechno dobře dopadne! Jedná se o první ze tří vyprávění o kocourkovi Zmáťovi, vycházejících v českém překladu v nakladatelství Host. Autorkou je finská výtvarnice Ninka Reittu (1982), která už ilustrovala řadu titulů, ale knihy o Zmáťovi a Záhadovi jsou první, k nimž napsala i příběh.

Gregor Sander nahlíží do reality tří různých Němecek a střízlivě zkoumá, jak to vlastně je s osudovostí lásky.

Příběh lásky, nenávisti, ztracených iluzí, chmurných tajemství a stínů minulosti je inspirovaný Shakespearem i autorovými vzpomínkami z dětství.

Román rakouského autora Michaela Stavariče Dny ohňů, dny spálenišť, dny popela je naprosto výjimečný text, plný symboliky a náznaků. Motiv pálení se ve vyprávění pravidelně vrací a spoluutváří jeho katastrofickou, surreálnou atmosféru, která je jednak výsledkem autorovy obrovské fantazie a jednak odvážného, promyšleně experimentálního přístupu k formě. Český překlad Radky Denemarkové dává tušit, že ji zápas s nesnadným textem bavil.

Rakouský spisovatel ze Zlína hovoří o kouzlu zkracování, o zakořenění totality mezi obyčejnými občany i o tématu emigrace ve svých knihách, které mají napomoci většímu pochopení pro lidi hledající své místo v nové zemi.

Když se řekne švédský spisovatel českého původu, většina z nás si kromě Kateřiny Janouchové sotva někoho vybaví. Jméno jejího kolegy Andrzeje Tichého u nás zatím tak známé není, tento autor na svůj první překlad do češtiny teprve čeká. Ve Švédsku se však jedná o respektovaného spisovatele, který se objevuje v nominacích na nejvýznamnější literární ceny.

Debut mladé německé autorky zahrál ve správný čas na ty správné struny: v době, kdy je ve vzduchu čím dál palčivější potřeba porozumění mezi lidmi napříč jazyky a národnostmi, kniha umožňuje nahlédnout do světa mladé ženy, která do Německa přišla s rodiči z válkou zasažené země.

Lindgrenové pečlivě vedené deníky umožňují čtenáři měsíc po měsíci spoluprožívat děs druhé světové války, připomenout si i některá méně známá historická fakta, ale také poznat osobnost slavné autorky dětských knih z trochu jiné stránky.

Obálku drobné knížky s názvem Eländet (Mizérie) švédsky píšícího pražského rodáka Andrzeje Tichého tvoří koláž, která připomíná síť ulic velkoměsta zachvacovanou červenohnědou bouří, požárem či zkrátka chaosem. Město a především předměstí je také kulisou horečnatého proudu historek a asociací, jimiž vypravěč vtahuje čtenáře do temného, halucinačního světa svých vzpomínek.

Ačkoli u nás o Andrzeji Tichém zřejmě dosud slyšel málokdo, spisovatel česko-polského původu patří k nejoceňovanějším mladým švédským autorům současnosti. Jeho aktuální román „Eländet“ (Mizérie) se odehrává převážně na neutěšených předměstích Malmö, ve vybrané ukázce se však autor ohlíží za Prahou.

Román spisovatelky Liny Wolff (1973) vyhlásili porotci prestižní Augustovy ceny nejlepším švédským beletristickým dílem pro rok 2016. Je tedy dost pravděpodobné, že dříve či později vyjde česky a názor si na něj budou moci udělat i zdejší čtenáři. Snadno přístupná kniha to navzdory autorčinu elegantnímu stylu v žádném případě není.