Básník a prozaik Gunnar Gunnarsson (1889–1975) patří k nejvýznamnějším islandským autorům 20. století, což dokládají četné překlady jeho děl do světových jazyků i opakované nominace na Nobelovu cenu. Část života prožil v Dánsku a většinu knih také napsal v dánštině, aby je zpřístupnil širšímu publiku. Po návratu na Island však začal pracovat na úplném vydání svého díla v rodné islandštině.

Do češtiny se jeho texty hojně překládaly ve 30. a 40. letech. Díky proslulé edici Topičovy bílé knihy se zde v tomto období čtenáři mohli seznámit s cyklem románů o několika generacích selské rodiny Rod na Borgu (Af Borgslægtens Historie, 1912–1914, č. 1935–36), kterým Gunnar Gunnarsson zahájil svou kariéru, i s romány Sedm dní temnoty (Salige er de enfoldige, 1920, č. 1934), Vikivaki (1932, č. 1938) a Brandur z Bjargu (Brandur på Bjarg, 1942, č. 1947). Dále v této době česky vyšel román Jón Arason (1930, č. 1934) a těsně před válkou právě novela Advent (1937, č. v překladu Niny Neumannové 1938). Přes třetí jazyk – němčinu – byl přeložen Šedivec (Gråmand, 1936, č. 1945) a přes norštinu podle dostupných údajů Pokrevní bratři (Edbrødre, 1918, č. 1946). Rok 1948 přinesl ještě překlad románu z období počátků křesťanství na Islandu Bílý Kristus (Hvide-Krist, 1934), poté restriktivní kulturní politika vydávání Gunnarových knih znemožnila, ovšem v roce 1970 se objevil jeden překlad slovenský.

Všechna zmiňovaná díla se odehrávají na Islandu, avšak v různých historických obdobích. Kromě prostředí, které svou exotičností k jejich popularitě u nás jistě přispělo, je spojuje i časté využívání a rozvíjení (nejen křesťanských) náboženských motivů a filozofický přesah, který autor do čtenářsky přístupných příběhů vložil.

Od posledního vydání díla Gunnara Gunnarssona v českém prostředí tedy uplynulo téměř 70 let, necelých 80 let pak od prvního českého vydání novely Advent v nakladatelství Kalich. To se nyní rozhodlo na u nás pozapomenutého autora znovu upozornit, a sice novým překladem jeho celosvětově nejznámějšího textu, který vytvořila a doslovem doprovodila Helena Kadečková.

Advent vypráví jednoduchý příběh „trochu chalupníka, trochu čeledína“ Benedikta, který se nehodlá smířit s tím, že při podzimním shánění ovcí z hor se jich pokaždé pár zatoulá a zůstane odsouzeno ke smrti v zimním nečase. Rok co rok se proto spolu se dvěma přáteli, psem Leem a beranem Nezmarem, před Vánoci (odtud název novely) vydává na nelehkou výpravu za ztracenými zvířaty.

Biblickými motivy prodchnutý příběh, k němuž autora inspirovala skutečná postava, líčí ideál pokorného, prostého člověka nezkaženého civilizačními výmysly, pro něhož jsou pomoc druhým a víra v Boha nejsamozřejmější věcí na světě. Benedikt se opakovaně rozhoduje nedbat na vlastní pohodlí a riskuje život, aby pomohl ostatním. Přitom se považuje za šťastného člověka: má přece své věrné čtyřnohé přátele, jinak stačí trocha tepla, kousek jídla, odpočinek po přestáté námaze – a hlavně poslání, o němž člověk nepochybuje:

„Je-li člověk za takové noci venku, na míle vzdálený od všech vyšlapaných cest a od svých bližních, sám a odkázaný v pusté krajině, v nepřátelské horské divočině, pouze na sebe, musí sebrat veškerou odvahu a neprodyšně se uzavřít před zlými duchy počasí, nenechat na sobě jedinou trhlinku, kterou by mohl proniknout strach nebo zaváhání nebo šílící příroda.“

„Teď šlo o to, zachránit holý život. Mráz se Benediktovi zařezával promočenými šaty do těla a vichr ho div nezadusil, i kvůli tomu, že mu vousy před ústy zmrzly na kámen. I vyndal z kapsy nůž a odsekal je, jinak by se nezbavil ledové krusty, která mu ucpávala ústa i nosní dírky. Jak nakonec přece jen našli jámu v zemi, se dá těžko vysvětlit (…) Jenom ten ví, jak chutná káva, kdo ji pil v podzemní díře za třicetistupňového mrazu uprostřed pustiny stvořené z bouře a hor.“

Gunnar Gunnarsson využívá a nápaditě rozvíjí strohý styl ság, působivě popisuje dechberoucí přírodu a ve vynikající zkratce zachycuje vztahy mezi sousedy, kteří si ne vždy ve všem rozumějí, ale drsné podmínky je naučily spolupracovat. Snad aby patos nepřekročil míru, příběhem občas probleskne špetka dobromyslné ironie. Živé, stylově vytříbené vyprávění, které překladatelka oblékla do moderního jazyka, aby tak dala vyniknout jeho nadčasovosti, vzdává hold lidem, kteří bez zbytečných řečí dělají malé i velké věci zkrátka proto, že je to potřeba. V době, kdy nám neuvěřitelně levné letenky umožňují na ostrov zavítat, kdy se nám zachce, a dojímat se nad (donedávna) neporušenou přírodou a (rychle) tajícími ledovci, tvoří jeho poselství pokory a prostoty kontrast, který stojí za zamyšlení. K přečtení novely Advent návštěvníkovi postačí hodinka čekání na letišti. Možná díky ní z vyhledávaného „opravdového, nedotčeného a autentického Islandu“ objeví víc, než sám doufal.