Gary G. Steele přišel na svět roku 1943 během cirkusové štace v jistém ohijském městečku. Vystudoval angličtinu a španělštinu a působil mj. v mírových sborech v afrických zemích, v agentuře pro životní prostředí a jako vysokoškolský pedagog. V roce 2019 se vrátil ke svým kořenům a k prostředí, kde vyrostl. V románu Čhávata z manéže. S romským rodinným cirkusem Amerikou třicátých let (The Gypsy Family Circus of 1933: Stories from a Long-Gone Era) volně zpracoval vyprávění svých příbuzných o nelehké sezoně roku 1933, kdy členové cirkusu museli vynaložit veškeré síly a schopnosti, aby přečkali hospodářskou krizi. Je ovšem třeba předeslat, že nejde o vyprávění nijak depresivní, právě naopak.

Neohrožení artisté, jasnovidka, trojice temperamentních slonic, parta indiánů kmene Osedžů, krasojezdci, klauni, zachráněný vypelichaný pštros a s nimi řemeslníci, kuchaři, muzikanti… V rozmanitém společenství na kolečkách, které z velké části tvořily spřízněné rodiny, si všichni museli pomáhat a být si oporou, jak autor ve svižném sledu dramaticko-komických epizod barvitě líčí. Důkladně nás seznamuje s jednotlivými uměleckými čísly, s rodinnými vztahy a do jisté míry i s prostředím amerických městeček, kudy cirkus projížděl.

Běžným jevem té doby byly pouliční kuchyně, kde se dobrovolníci snažili navařit polévku pro dlouhé zástupy nezaměstnaných, lidé zesláblí hlady i rasová segregace a diskriminace. Například kapitola Jen pro bílé vypráví o tom, jak během představení mladá černošská chůva, doprovázející svěřené děti, porodila své první miminko. Postarat se o ně muselo osazenstvo cirkusu, protože porodník k černoškám odmítal chodit. Čtenáře sice potěší šťastný konec příběhu, ale zároveň si nejen zde naplno uvědomí sílu z dnešního pohledu donebevolajícího, ale před nedlouhou dobou široce akceptovaného rasismu.

S tím souvisí „obrovské, temné a strašlivé tajemství“ ústředních rodin cirkusu Brewerových: patřily mezi Romy, kteří do USA přišli z Anglie. „Tenkrát panovaly tak neochvějné předsudky vůči rase, národnosti, náboženství a sexuální orientaci, že kdyby se to rozkřiklo, přišli bychom o výdělek. Lidé o nás měli velice stereotypní představy. Tvrdili, že jsme zloději, unášíme nemluvňata, nemyjeme se a podobně. Odhalit svou identitu bylo riziko, které jsme si nemohli dovolit.“

Jestliže se však rodiny ke svému romství nehlásily navenek, neznamená to ještě, že se ho vzdaly i uvnitř. O uchování identity svědčí specifický, pro okolí těžko srozumitelný jazyk, kterým Romové v příbězích mluví, když se ocitnou mezi svými. V řeči anglických Romů (Romaničelů) romské lexikum typicky proniká do anglických větných konstrukcí a formálně se angličtině přizpůsobuje. Překladatelka Karolína Ryvolová pro tyto dialogy v knize vytvořila jakousi umělou česko-severocentrálněromskou kreolštinu tak, aby v ní zdejší čtenáři rozpoznali povědomé romské výrazy a nebyli o tuto stylistickou zajímavost ochuzeni: příkladem jsou titulní Čhávata, z romského čhave – děti, ale ve svérázně počeštěné podobě. Překladatelka si dala záležet, aby vše bylo srozumitelné i pro čtenáře, kteří romštinou nevládnou. A těchto dialogů v příbězích není tolik, že by znesnadňovaly čtení.

Jelikož se líčené události odehrály skoro před sto lety a zachycují velmi rozmanité, často vzdálené kulturní a zeměpisné reálie, bylo v textu překladatelských výzev bezpochyby mnohem víc. Výsledek funguje dobře, je barvitý a živý, cirkusová čísla nebo třeba manévry kočovnických kamionů, horko těžko zdolávajících křivolaké horské silničky, vyloženě vyvstávají čtenáři před očima.

Za všechny postavy, s nimiž se čtenář v Čhávatech z manéže seznámí, je třeba zmínit alespoň babičku Camie, moudrou dámu, která dokáže nejen mistrovsky urovnávat nepříjemnosti, ale i dobře poradit – čehož využívá k výdělku jakožto věštkyně, dnešním jazykem vlastně psychoterapeutka a osobní koučka. Její hovory s platícími návštěvníky i se členy cirkusu si autor vysloveně užívá, s humorem vzdává hold její laskavosti a důvtipu, díky nimž Camie opravdu mnoha lidem pomůže. Do paměti se zapíše i indiánský náčelník Rudý jestřáb, který se mimo jiné zasloužil o novinový titulek: „Rudoch se pustil do křížku s lokomotivou a položil ji na lopatky“. Ovšem otřesná je kapitola, kde se líčí nedávná historie jeho kmene Osedžů, zdecimovaného armádou i dalšími projevy bělošské „civilizace“.

Gary G. Steele nicméně ve svém románu, prvním z volné trilogie, vzpomíná na „staré časy“ především s nostalgií. Koktejl komických historek o uprchlé zvířeně, sentimentálních vyprávění o prvních láskách, vzpomínek na svéráznou výchovu cirkusových dětí i vážných témat, k nimž patří hrozba krachu cirkusu, nakonec zanechává feel-good dojem v nejlepším smyslu slova: Čhávata z manéže nabízejí oddech pro čtenáře, kteří ocení možnost nahlédnout do odlišného, fascinujícího světa, a dostane se jim povzbuzení, že solidarita hory přenáší.

Svébytné kouzlo knize dodává grafická úprava dvojice Čumlivski & Horváth: růžová obálka, evokující starodávné edice brakové četby, ukrývá našlapané stránky, speciální autorovu předmluvu pro české vydání a také ručně vlepované fotografie z jeho rodinného alba. Netradiční úprava tak čtenáře nepokrytě láká: Přistupte blíže, u nás uvidíte, co jste ještě neviděli, uslyšíte, co jste ještě neslyšeli! A tento příslib také bezezbytku naplní.