V nakladatelství Větrné mlýny ve spolupráci s rakouským Wieser Verlag brzy vyjde povídková sbírka Michala Ajvaze Návrat starého varana v německém překladu. Nejen o trnité cestě tohoto autora k německojazyčným čtenářům vypráví překladatelka a redaktorka Veronika Siska.

iLiteratura: Veroniko, jak jste se dostala k bohemistice a které autory překládáte? Je překládání vaše hlavní práce?
Veronika Siska: Studovala jsem germanistiku a k tomu jsem si jako vedlejší obor vybrala slavistiku se zaměřením na českou literaturu, abych se dozvěděla víc o zemi, kde jsem se narodila, ale kde jsem nevyrůstala. Během studia se pak těžiště mého zájmu stále více posunovalo k bohemistice.
K překládání jsem se dostala skrze literaturu, baví mě se vciťovat do obou řečí a do autorova stylu, přemýšlet nad každým slovem. Literární překlad je pro mě tvůrčí činnost. Vedle Michala Ajvaze jsem dosud překládala Biancu Bellovou, Ivu Pekárkovou, básnířku Pavlu Šuranskou a básníka Iana Mikysku.
Kromě překládání také rediguji a řadu let jsem pracovala v redakci Biografického lexikonu dějin českých zemí, který vzniká na institutu Collegium Carolinum v Mnichově. Vedle toho právě dokončuji disertaci o českých národních mýtech v současné české literatuře, divadle a umění. Střídání vědecké a umělecké činnosti je pro mě ideální, zabývám se sice stále stejným tématem, tedy literaturou, ale ze dvou různých perspektiv, které se doplňují.

iLiteratura: Téma českých národních mýtů v současné literatuře a umění zní zajímavě, mohla byste přiblížit, čím se v disertaci zabýváte?
Veronika Siska: Přestože to mnoho lidí vnímá jinak, politické národy představují velice moderní fenomén, v současném smyslu nikoli starší než z 18. století. Přitom neexistuje žádný přesný seznam charakteristik, které národ tvoří – ne všechny národy se definují skrze jazyk, společnou etnickou příslušnost nebo stejné náboženství. Vždy je ale pro národ důležitá společná minulost, nebo lépe řečeno vzpomínání na tuto minulost.

iLiteratura: Co si pod vzpomínáním na společnou národní minulost představit?
Veronika Siska: Nikdo z nás samozřejmě nezažil bitvu na Bílé hoře, osobní vzpomínky na to nemáme. Ale tuto událost lze dobře propojit například s mnichovskou dohodou a s potlačením pražského jara a vytvořit národní mýtus, a sice mýtus českého národa, který se vždy stává obětí cizích mocností. Zajímavé na tom je, které události se z historie vybírají, jak se propojují a jak z toho vzniká národní diskurz. Nejde tedy o to, že by „národní mýty“ byly pohádkové příběhy; historické události, které se připomínají, se samozřejmě odehrály. Ale my z těchto selektivně vybraných událostí konstruujeme mýtus, který se pak vnímá jako něco obecně platného a přirozeného. V tomto smyslu pak působí národní mýtus symbolicky: potvrzuje, legitimuje a vymezuje národ.

iLiteratura: A co na tématu zajímá vás?
Veronika Siska: Zajímá mě otázka, jak s národními mýty zachází současná literatura, divadlo a výtvarné umění. Obzvlášť zajímavá mi připadá jejich dekonstrukce. Když jsem se tématem zabývala, uvědomila jsem si, že tento proces v českém kontextu probíhá částečně dost vtipnou formou, zmínit můžu například Divadlo Járy Cimrmana, umělce Davida Černého nebo Opráski sčeskí historje.

iLiteratura: Považujete tento parodický přístup za něco typicky českého?
Veronika Siska: Nevím, ale spíš ne. Existují koneckonců i například německé hitlerovské parodie a podobně. Ovšem fenomén Járy Cimrmana je samozřejmě jedinečný. Napadá mě spíš jiná hypotéza: jestli se i zde ve skutečnosti nejedná o mýtus – mýtus českého humoru. To ale ještě musím prozkoumat důkladněji, disertace zatím není hotová.

iLiteratura: Když se vrátím k vaší překladatelské činnosti, jak jste se dostala konkrétně k Michalu Ajvazovi? Byla to „zakázka“, nebo jste si jeho knihu vybrala?
Veronika Siska: Texty Michala Ajvaze jsou mi velice blízké. Ajvaz je precizní pozorovatel života, ale dokáže vypozorované pravdy podat natolik umělecky poutavě, že ve čtenáři ještě dlouho doznívají. Je poeta doctus, jeho texty jsou plné narážek a odkazů, což se mi líbí, protože čím déle se jimi zabývám, tím zajímavější pro mě jsou. Vedle toho také překypují fantazií, ke čtenáři tryskají přímo gejzíry obrazů. Nemůžu opomenout ani jemnou sebeironii, která je vypravěči vlastní… Technicky vzato je Ajvazův styl samozřejmě výzva kvůli dlouhým souvětím, zvlášť při překládání do němčiny, která od přírody tíhne ke komplikovaným větným strukturám.
Když jsem zjistila, že ještě žádná Ajvazova kniha nebyla do němčiny přeložena, přestože už se objevilo několik ukázek, nejdřív jsem tomu nemohla uvěřit, ale jeho agentka Dana Blatná mi to potvrdila. Rozhodla jsem se, že se německé vydání pokusím prosadit sama, vypracovala jsem několik ukázkových překladů, mluvila jsem o Ajvazovi nejméně s dvaceti nakladateli a redaktory a obeslala několik literárních časopisů.
Některé Ajvazovy texty jsem skutečně do literárních časopisů protlačila a skoro se mi podařilo jednomu nakladatelství zprostředkovat jeho debutový román Druhé město, ale jen skoro – krátce před podpisem smlouvy z projektu sešlo. Byla jsem proto velmi ráda, když mě oslovilo české nakladatelství Větrné mlýny s nabídkou, abych pro ně přeložila Ajvazovu sbírku povídek Návrat starého varana. Kniha bude součástí desetisvazkové edice Tschechische Auslese (Český výběr), kterou Větrné mlýny připravují ve spolupráci s nakladatelstvím Wieser Verlag u příležitosti Lipského veletrhu 2019.

iLiteratura: Mohla byste prozradit něco o speciálním čísle časopisu Lichtungen, které bude věnované české literatuře a které připravujete?
Veronika Siska: S kolegyní Julií Miesenböck nás oslovil literární časopis Lichtungen z Grazu, jestli bychom neměly chuť připravit u příležitosti Lipského veletrhu číslo tematicky orientované na Českou republiku. Samozřejmě jsme chuť měly a dlouho jsme zvažovaly, které autory německojazyčným čtenářům představit. Nakonec jsme se rozhodly pro co největší pestrost z hlediska žánrů i věku a pohlaví autorů: starší generaci zastupují Michal Ajvaz a Svatava Antošová, střední Jáchym Topol, Bianca Bellová a Tomáš Zmeškal a nejmladší Lucie Faulerová a Ian Mikyska. Všechny texty, které jsme vybraly, vyjdou v časopise Lichtungen v němčině poprvé, ačkoliv Topola a Bellovou už německojazyční čtenáři mohou znát. Při výběru pro nás bylo důležité i to, abychom představily i autory, kteří zatím německy nevyšli. Tematicky se příspěvky rozpínají od česko-německé a předrevoluční historie přes fantastiku až po dekonstrukci vlastního vnímání.

iLiteratura: Máte nějaké další nesplněné překladatelské přání – titul či autora, které byste chtěla překládat, ale nenašla jste zatím nakladatele?
Veronika Siska: Kdybych si mohla něco přát, ráda bych přeložila nějaký další titul od Michala Ajvaze. Největší naději teď možná má jeho nejnovější román Města, na který se moc těším a jehož první kapitolu už jsem přeložila právě pro českou přílohu Lichtungen. Román vyjde česky na podzim 2019.

iLiteratura: Řekla byste, že je z německé strany zájem spíše o českou klasiku, nebo se dají v nakladatelstvích a časopisech snáze prosadit současní autoři?
Veronika Siska: Když se překládá z češtiny, jednoznačně se soustředí pozornost na současnou literaturu, čím aktuálnější, tím lépe. A čím poutavější je osobnost samotného autora, tím snazší je prosadit jej u nakladatelství. Což platí pro spisovatele obecně, nejen pro ty české.
Literatury psané v jazycích s relativně málo mluvčími to mají v Německu obecně těžší než literatura anglická nebo francouzská, kromě situací, kdy si určitá země dokáže „zabrat“ určitý žánr – jako v případě švédských detektivek. Nesouvisí to však podle mě s nedostatečnou kvalitou české literatury, ale s přesyceností německojazyčného trhu; ročně tady vychází asi 70 000 titulů, z toho asi 10 000 překladů – konkurence je tedy obrovská. Velká nakladatelství tudíž často sázejí na osvědčená jména; menší a nezávislá nakladatelství sice bývají z obsahového hlediska odvážnější, na druhou stranu jsou ale závislá na finanční podpoře.
Myslím, že bez státní podpory to zkrátka nejde. Když se podíváte například na Norsko s asi pěti miliony obyvatel, možná vás nejdřív překvapí, že v roce 2015 – tedy ještě před přípravami na Frankfurtský veletrh 2019, kde bude Norsko čestným hostem – vyšlo v Německu přes 70 norských titulů. Pak ale zjistíte, že skoro 50 % titulů podpořilo norské ministerstvo kultury, včetně třeba dvou knih Karla Oveho Knausgårda, u nichž by si člověk řekl, že snad žádnou podporu nepotřebují. Tak to zkrátka je: Když nepřijde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře.

iLiteratura: Jak v současnosti vnímáte podporu překladů a překladatelů z české strany?
Veronika Siska: Především v souvislosti s Lipským veletrhem 2019 přichází nyní podpora z České republiky výrazná, což je skvělé. Jednak je tu finanční podpora českého ministerstva kultury, která existuje už dlouho, novinkou ovšem je, že překladatelé mohou žádat i o granty na ukázkové překlady, aby mohli knihy nabízet nakladatelům. Tento grant jsem využila například u úryvku z románu Michala Ajvaze.
Je tu ale také ideová podpora, především od Českého literárního centra, založeného roku 2017. Minulý rok v létě jsem díky němu získala rezidenční pobyt v Brně, kde jsem pracovala na překladu Návratu starého varana, prostřednictvím ČLC jsem zde také navázala kontakty s řadou nakladatelů, redaktorů a spisovatelů. Bylo to velice inspirativní.

iLiteratura: Chystáte se na veletrh do Lipska? Na co se nejvíc těšíte?
Veronika Siska: Veletrhu se rozhodně zúčastním. Nejvíc se těším na to, že zase všechny uvidím – jak ostatní překladatele, tak i autory.

iLiteratura: Dá se říct, že se překladatelé české literatury do němčiny navzájem znají, jsou v kontaktu, nějakým způsobem spolupracují?
Veronika Siska: Spolupráce má, upřímně řečeno, omezený rozsah. Jistě – trh je malý a každý z nás je pro ostatní i konkurent. Jsem ale toho názoru, že bychom my překladatelé mohli dokázat víc, kdybychom víc komunikovali a spolupracovali. Proto s kolegyní Martinou Lisou právě přemýšlíme, jak tuto spolupráci prohloubit, jestli nezaložit jakýsi virtuální překladatelský „štamtiš“ nebo překladatelskou skupinu na internetu. Nejlepší by bylo se vídat, ale bohužel jsme roztroušení po celém německojazyčném území.

Veronika Siska se narodila v r. 1976 v Praze a od r. 1984 vyrůstala v Mnichově. Po maturitě strávila rok v Paříži studiem francouzštiny a francouzské literatury, poté studovala germanistiku a slavistiku se zaměřením na českou literaturu v Mnichově a v Praze. Působí jako redaktorka na volné noze a překladatelka z češtiny. Veronika Siska žije a pracuje v Mnichově.