V edici Gutenbergovy čítanky nakladatelství Labyrint se čtenáři po úvodní Africké čítance (2003) dosud mohli letem světem seznámit i s aktuální literaturou Británie, Francie, Nizozemska, Itálie, Německa, Švédska, Norska, Slovenska a Kuby. Nyní přichází na řadu čítanka finská, zahrnující jedenáct ukázek tvorby stejného počtu současných finských autorů – zčásti už českým čtenářům známých, zčásti pak nově objevených.

Zrcadlové finsko-české vydání přiláká zejména studenty finštiny a další zájemce o tento severský jazyk, ovšem zastoupená známá jména jako Katja Kettu, Johanna Sinisalo nebo Rosa Liksom představují lákadlo i pro širší publikum. Zajímavým počinem může být Čítanka i pro nakladatele, kteří hledají do svých edičních plánů nová severská jména. U každého ze zařazených textů najdou úvod věnovaný autorovi a kontextu jeho díla včetně informace, co z jeho tvorby už vyšlo česky.

V předmluvě Finské čítanky uvádí editorka Jitka Hanušová kritéria, podle kterých byly příspěvky vybrány. Jejím cílem bylo přinést co nejpestřejší výběr novinek, tedy textů z posledního desetiletí, a postihnout skrze ně současné trendy, přičemž se zaměřila pouze na autory píšící ve finštině (což není úplně totéž jako z území Finska, protože tam vzniká literatura také ve švédštině, v sámštině a v dalších jazycích). Zastoupeny jsou především povídky, pro osvěžení se objevuje také ukázka z divadelní hry a z románu. Výběr se povedl, texty jsou natolik výrazné, že čtenáři nesplývají do jednoho celku. Ve většině z nich se silně odráží finské prostředí, ale na tamní krajinu, obyvatele a kolorit pohlížíme pokaždé z jiného úhlu.

Sexy stará dáma, vlastně dítě, náměsíčná, stařenka
Máme-li některé spisovatele vypíchnout, začít můžeme třeba právě zmiňovaným dramatem u nás dosud neznámé autorky jménem Pipsa Lonka (nar. 1977). Divadelní hra nazvaná Písně od kraje šedého moře zaujme už úvodním vtipným a paradoxním výčtem postav (příklad viz mezititulek) a je očividně určena nejen pro jeviště, ale i pro čtení: obrazy zůstávají mnohdy bez dialogů, líčí pouze určitý výjev či atmosféru a scénickému zpracování ponechávají velký prostor pro fantazii. Sledujeme zde zblízka několik rázovitých obyvatel pobřežní vesnice, kteří jsou nuceni kvůli stoupající hladině moře opustit své domovy – sociální tematika se tedy pojí s tematikou přírody a životního prostředí.

Do paměti se spolehlivě vryje povídka Tátovy padesátiny zavedené spisovatelky Rosy Liksom (nar. 1958), která čtenáře přivádí na sever Finska a originálním způsobem kombinuje naturalistické popisy sámské gastronomie s těžko uvěřitelnými historkami z kuchařčina života (titulní věta tohoto článku pochází právě z jejího vyprávění). Podobně nezapomenutelná je povídka Přebytečná kila Anu Silfverbergové (nar. 1974; příjmení uvádíme ve shodě s editory knihy v přechýlené podobě), pohrávající si s tématy umění, lásky a kanibalismu. Vyprávěním, které provokativně kritizuje konzumní společnost, se spisovatelka představuje českému publiku poprvé. Totéž lze říci o autorce dalšího výrazného příspěvku, povídky Finský les, jíž je Virpi Hämeen-Anttila (nar. 1958). Její expresivní text přesvědčivě líčí frustraci bývalého zaměstnance zrušené továrny Nokia. A když už jsme u zajímavých objevů, u nás debutující Juha Hurme (nar. 1959) se svým čtivým vyprávěním Tivoli o nečekaném setkání čerstvě propuštěných vězňů díky svému drsnému humoru a neotesanému jazyku také rozhodně mezi ostatními nezapadne.

Naopak známý už českým čtenářům může být Tuomas Kyrö (nar. 1974). Fanoušky jeho humoristického Mrzouta jistě potěší nové kapitolky na téma, čím se jeho bručounský hrdina „zas dožral“, tentokrát věnované jeho komentářům k zásadním okamžikům uplynulého století. A opomenout mezi zavedenými autory nelze Katju Kettu (nar. 1978): příznivcům této stále populárnější spisovatelky můžeme prozradit, že ani v povídce Zahrajem si se zvířátkama rozhodně nehladí čtenáře po srsti.

Co si ta zvířata pomyslí, když jim budou vidět kosti?
O finské literatuře se v současnosti často mluví ve spojení s žánrem Finnish Weird, „finské podivno“. I ten je zde samozřejmě zastoupen, a to povídkou Johanny Sinisalo (nar. 1958) Král lovec, zajímavě pracující se skutečnou historickou postavou Viktora Emanuela II., který se zasloužil o záchranu kozorožců před vyhubením, a s postupy lidového vyprávění. Environmentální apel nese až filozofická povídka Stříbrnou stezkou, zlatistou cestou Emmi Itäranty (nar. 1976), která se vrací k finským mýtům i eposu Kalevala. Úvodní povídka Uranová lampa Harryho Salmenniemiho (nar. 1983) pak žánr podivna ozvláštňuje využitím dětské perspektivy, podobně jako Morfeovy mince i u nás populárního Pasiho Ilmariho Jääskeläinena (nar. 1966).

Finská čítanka nabízí příležitost k zamyšlení nad stereotypy, které panují o finské, potažmo severské literatuře: drsný a temný Sever dokáže být i překvapivě poetický, snový nebo naopak sarkastický. Ukázky jsou vybrané dobře – díky formální i obsahové pestrosti nenudí, ale ani čtenáře nepodceňují, přinášejí lehčí i vážnější témata (nejčastěji pak vážnější témata podaná se špetkou humoru) a mohou se stát východiskem pro další ponoření do finské literatury. K tomu navádí i doslov Violy Parente-Čapkové Literatura Finska počátku 21. století a přehled finské beletrie v českých překladech po roce 1990. Na knize pracoval sehraný tým našich špičkových překladatelů z finštiny; úvodní texty naznačují pestrou škálu překladatelských oříšků, se kterými bylo třeba se vypořádat. Kolegové finštináři pro svou práci hoří – a tak se snad i díky jejich aktivitám tyto pozoruhodné ukázky finské literatury dostanou k co nejširšímu publiku. Potenciál oslovit nejen finofily titul jistě má.