Knížky přeložené do desítek světových jazyků, celovečerní filmy, divadelní inscenace, audioknihy i seriál. U nás ale napoprvé ne zcela vydařený start. České děti mohou švédskou klasiku z nejklasičtějších, bohatě ilustrované příběhy lehce potrhlého dědy Pettsona a jeho kocourka Fiškuse, začít pořádně objevovat až nyní, kdy se do jejich vydávání pustilo nakladatelství Host. Se dvěma knihami to už po roce 2000 zkusil Knižní klub, ale nějak to tehdy nevyšlo, a pokračování světoznámé série Svena Nordqvista (nar. 1946) se u nás dočkala až další generace dětí.

Pettson & Fiškus: proč je máme rádi?
Pettson s Fiškusem bydlí na malé farmě spolu s hejnem drzých slepic. Pettson rád kutí, vynalézá a stará se o zahradu, a třebaže ho sousedé považují za podivína, je to nejlepší děda, jakého by si kdo mohl přát. Zvědavý kocour Fiškus (v originále Findus podle krabice od hrášku této značky, ve které děda kotě kdysi dostal – překladatelka Jana Chmura-Svatošová jméno hezky počeštila) Pettsonovi dělá společnost, často se s ním dohaduje, někdy trochu zlobí a svou vynalézavostí se dědovi přinejmenším vyrovná. Malé děti se ve Fiškusovi určitě často poznají. Spolu ti dva zažívají všelijaká bláznivá dobrodružství: vydávají se na nevydařenou výpravu pod stan nebo – se žravými slepicemi v patách – sázejí zeleninu, přičemž Fiškus si nechce nechat rozmluvit, že nejlepší bude pěstovat masové kuličky.

Za úspěchem knížek nestojí jen laskavé vyprávění plné slovních hříček, přestože text i sám o sobě obstojí – mimo jiné díky osvědčeným postupům jako opakování různých obměňovaných hlášek, takže děti už tuší, co přijde, a přeříkávají si spolu s vypravěčem. Ještě víc malé čtenáře upoutávají Nordqvistovy propracované ilustrace, plné nečekaných detailů a praštěných nápadů. Nejsou nijak experimentální, přesto mají nezaměnitelný styl a kouzlo. Zatímco text knížky byste přečetli za dvacet minut, o ilustracích si s dětmi můžete povídat možná hodiny a mnohé drobnosti vyprávějí svůj vlastní, často poťouchlý příběh.

Fiškusovy příběhy jsou srdeční záležitostí pro mnohé dnes už dospělé Švédy: nejstarší vyprávění o tom, jak Pettson pekl kocourkovi palačinkový dort a trochu se mu to vymklo z rukou, vzniklo už v roce 1984. Další a další vydání a překlady ale dokazují, že se jedná o nadčasové pohádky.

Vánoce po švédsku
Aktuální knížka Fiškus a vánoční skřítek se od čtyř dalších česky vydaných liší: ilustrace se zmenšily, zato příběh je nesrovnatelně delší. Obrací se tedy k trochu starším čtenářům, třebaže stejně jako ostatní svazky nese označení 3+. Sedmnáct kapitol se výborně hodí k adventu a čekání na Štědrý večer, což byl zřejmě i autorův záměr. Až dojemný příběh hodného dědy, který si den za dnem láme hlavu, jak kocourka ušetřit zklamání (protože který soused by v přestrojení naděloval dárky kocourovi?), a potají konstruuje mechanického skřítka, děti osloví i navzdory odlišnosti švédských a českých vánočních tradic. Rozuzlení sice působí překvapivě nepřekvapivě, ale jen do chvíle, než si čtenář uvědomí, že to autor sehrál vlastně chytře: ať už to totiž čtenáři mají s Ježíšky a skřítky jakkoliv, s tímto závěrem se nejspíš bez újmy vypořádají.

Aby příběh vystačil na 124 stránek, je potřeba ho trochu natáhnout. Pettson s Fiškusem se setkávají s větším množstvím postav než obvykle a zažívají některé prazvláštní epizody, například s tajemným kouzelným listonošem nebo s nešťastným hlídačem lesa. Mezi tím vším nechybí klasické legrační scénky: Fiškus vymýšlí vylomeniny, odmlouvá a vyžaduje pozornost, děda je zase občas mrzutý a ustaraný. Za neshodami je ale cítit jejich pevné pouto. Kouzlo fiškusovských knih spočívá mimo jiné právě v tom, že vedle bláznivých nápadů zprostředkovávají i porozumění pro různé vztahové nuance a lidské (či kocouří) nedostatky. Navíc hezky ukazují, že věci se sice často nedaří tak, jak bychom si přáli, to ale ještě nemusí znamenat katastrofu.

Švédské dětské knihy se do češtiny překládají často, i ty mnohem méně vydařené a úspěšné, a je záhada, proč právě Fiškus na svou chvíli čekal tak dlouho. Nakladatelství Host se nicméně rozhodlo všechno dohnat a už na jaro chystá díl Jak Fiškus s Pettsonem napálili lišku, který by neměl být poslední. Knížkám navíc spolu s překladatelkou věnuje péči, jak je u této nakladatelské značky zvykem. Fronta u nás dosud neznámých švédských klasiků dětské literatury (v níž nadále čeká například Alfons Åberg nebo Linnea i målarens trädgård) se tak o něco zkracuje a důvod slavit mají nejen fanoušci švédské kultury, ale také všechny děti.

Ještě něco o autorovi
Jihošvédský ilustrátor a spisovatel Sven Nordqvist není pouze autorem Fiškuse, i když tato série ho proslavila nejvíc. Vystudovaný architekt začínal ilustracemi v učebnicích a na plakátech, prosadil se v roce 1982 díky soutěži o nejlepší obrázkovou knihu, kterou vyhlásilo nakladatelství Opal. Poté ilustroval řadu dalších ve Švédsku populárních knih, jako je série Mamma Mu (od 1991), také přeložená do mnoha jazyků, do češtiny však ne. Za knihu Var är min syster? (Kde je moje sestřička?) získal v roce 2007 Augustovu cenu v dětské kategorii, je nositelem i dalších ocenění.

Sven Nordqvist: Dort pro Fiškuse. Přel. Jana Chmura-Svatošová, Host, Brno, 2020, 32 s.
Sven Nordqvist: Jak byl Fiškus malý a ztratil se. Přel. Jana Chmura-Svatošová, Host, Brno, 2020, 30 s. (1. vydání Knižní klub, 2006)
Sven Nordqvist: Jak Fiškus sázel masovou kuličku. Přel. Jana Chmura-Svatošová, Host, Brno, 2021, 32 s.
Sven Nordqvist: Jak Fiškus s Pettsonem vyrazili stanovat. Přel. Jana Chmura-Svatošová, Host, Brno, 2021, 30 s.
Sven Nordqvist: Fiškus a vánoční skřítek. Přel. Jana Chmura-Svatošová, Host, Brno, 2021, 132 s. (1. vydání Knižní klub, 2002)