Sympatickou tetu odvážejí na psychiatrii, matka má zlomené srdce, nejlepší kamarádka se připojila k třídním slepicím a Humla získává pocit, že je z ní ve škole outsiderka. Na to, jak stručný příběh nejlepší švédská dětská kniha roku 2020 vypráví, se toho v něm semele hodně. Řeší se zdánlivé drobnosti, jako jsou stroupky po neštovicích a posměšky spolužáků, ale i obtížná komunikace s rodiči, první lásky i nelásky nebo otázka, jak dodat chuť do života někomu, kdo ji ztratil, když navíc sami máme potíží nad hlavu. Vedle úderných zpráv o tom všem nám sympatická vypravěčka na 112 stránkách ještě stačí naservírovat leccos navíc, třeba různé zábavné seznamy, které si s oblibou sepisuje, ale i stylové ilustrace.

Humla by si dobře rozuměla se svou německou vrstevnicí Svéhlavínou. Obě spojují praštěné nápady, srozumitelně vylíčené každodenní problémy, vynalézavost v jejich řešení, ale i nejistota a občasná osamělost, takže se s nimi mladé čtenářky mohou snadno ztotožnit. A stejně jako vyprávění o Svéhlavíně má i to o Humle v zemi původu několik pokračování – uvidíme, jestli se jich dočkáme i v češtině.

Kamenem úrazu u dětské deníkové stylizace může být samozřejmě autenticita, autoři neustále balancují, aby od cool supervtipnosti nesklouzli k trapnosti dospěláka, který se jen snaží dětem zalíbit. Dramatička, spisovatelka a mnohostranná umělkyně Kristina Sigunsdotter (nar. 1981), pro niž je Humla už několikátým počinem pro děti, spolu s ilustrátorkou Ester Eriksson (nar. 1987) dělají ve své knize všechno proto, aby jejich potrhlá i dobrosrdečná hrdinka čtenáře nenudila a přes své outsiderství si udržovala sympatie i věrohodnost, a snad se jim to vesměs daří, velké plus zde představují ilustrace (ukázky) a grafická úprava knihy. Je ovšem otázka, jestli čtenářky nakonec ze všeho nejvíc nerozesměje, když hrdinka ve vší své upřímnosti a nekonvenčnosti hlasitě vykřikuje nejsprostší slovo, co zná, a to slovo (v češtině) zní „pipina“. Vzápětí ještě ke všemu následuje seznam dalších „sprostých a nechutných slov podle Humly a její kamarádky Nour“. Ne, tohle autorky opravdu neměly překladatelce dělat. Nicméně je třeba říct, že Helena Stiessová se celkově s těžkým úkolem najít pro překlad jazyk představitelný u skoropuberťačky a zároveň přípustný v publikaci určené dětem, vydané pod hlavičkou seriózního nakladatelství, vypořádala velmi dobře.

Kniha Tajemství Humly Hanssonové zdařile zachycuje nelehké okamžiky konce dětství a počátku puberty, věrohodně líčí, jak může jednomu zlomit srdce ztráta nejlepší kamarádky, a jak jsme u severských knih zvyklí, svou troškou přispívá k větší toleranci mezi lidmi a detabuizaci některých témat – v tomto případě duševních onemocnění nebo třeba menstruace. Za to je třeba ji ocenit. Vybírat četbu pro dívky kolem deseti let není nic jednoduchého. Tahle rozhodně stojí za pokus.