Autor v rozhovoru představuje svou aktuální úspěšnou knihu Eländet (Mizérie) a prozrazuje, nakolik ovládá češtinu, které knihy ho ovlivnily v mládí i jak vzpomíná na dětství v Malmö, kam s rodiči emigroval.

iLiteratura: Narodil jste se v Praze, ale čeští čtenáři vás zatím neznají. Mohl byste se jim představit?
Andrzej Tichý: Jsem švédský spisovatel s polskými a českými kořeny. Na počátku tisíciletí jsem v Malmö editoval a vydával zin věnovaný poezii. V roce 2005 jsem debutoval románem s názvem Sex liter luft (Šest litrů vzduchu), knihou o dětech vyrůstajících v nepříznivých sociálních podmínkách. V tomto apokalyptickém líčení dětství jsem se pokusil propojit prvky sociálního realismu se sci-fi, nebo možná spíše s tím, co Bruce Sterling označuje pojmem slipstream. Následoval román Fält (Pole, 2008), pojednávající o migraci, šílenství a rodinných vztazích poznamenaných minulostí. V roce 2013 mi vyšla kniha Omsorgen (Péče), menší prozaické dílo o smutku, a Kairos, monstrózní kolážový román o krizi a odporu, revoluci a katastrofě. Na konci minulého roku jsem publikoval román Eländet (Mizérie), který jste na iLiteratuře představili. Spolu se spisovatelem a hudebníkem Pärem Thörnem jsme napsali ještě román Region X. Moje knihy byly přeloženy do dánštiny, norštiny a (prý) do kurmándží.

iLiteratura: Vaším literárním jazykem je švédština, jak to máte s dalšími jazyky? Mluvíte nebo čtete i česky a polsky?
Andrzej Tichý: Obstojně čtu a rozumím, mluvím trochu – z různých důvodů lépe polsky než česky; s psaným jazykem je to bohužel horší.

iLiteratura: Když jste se na začátku osmdesátých let s rodiči dostal do Švédska, byly vám tři roky. Co bylo důvodem emigrace a jak na své dětství vzpomínáte?
Andrzej Tichý: Bezprostřední důvody mi nejsou úplně jasné, ale zřejmě za tím byla celková politická situace v totalitním Československu a Polsku v roce 1981; naděje na lepší život a takové věci. Líčení svého dětství jsem věnoval více než patnáct let a stovky stran, takže je těžké ho stručně shrnout. Bylo svým způsobem šťastné a plné lásky, zároveň v něm bylo hodně bolesti, nemoci, závislostí a násilí v mém okolí. Možná by se dalo říct, že bylo poučné.

iLiteratura: Jak jste se stal spisovatelem?
Andrzej Tichý: Mé psaní nejspíš začalo mým čtením. Jako dítě jsem četl rád a hodně. Na základní škole jsem měl jednu učitelku, která mě v tom podporovala a doporučovala mi klasiky (Jonathana Swifta, Julese Verna, Jacka Londona a podobně), zároveň mi ukázala, jak si sám najít, co mě zajímá. Hltal jsem romány pro mládež od Susan E. Hintonové, Enid Blytonové a Diany Wynne Jonesové. Tam někde nejspíš vznikl můj vztah k literatuře. Jako teenager jsem skládal písňové texty a básně. Nikam to ale nevedlo a postupně převážilo psaní.

iLiteratura: Čtenáři mají možnost si na našem webu přečíst ukázku z vaší knihy Eländet (Mizérie). Charakterizoval byste příběh jako autobiografický?
Andrzej Tichý: Autobiografie, autofikce a vůbec dnešní trendy psaní ve stylu Facebooku a Instagramu mě příliš nezajímají. Vždycky mi šlo o konstrukci a kompozici románů a psaní je pro mě způsob, jak vyjít sám ze sebe. Eländet tedy není žádný dokument. Ale všechno, co člověk napíše, v sobě samozřejmě něco autobiografického má. A píšu o místech, kde jsem žil, někdy o lidech, které jsem znal – v knize je tedy autobiografických motivů hodně.
Z úryvku to není zřejmé, ale Eländet je do značné míry polyfonní román. Ke slovu se v něm tedy dostává vícero hlasů, líčí se vícero životů. Jeden z těchto hlasů, jeden z těchto životů je můj.

iLiteratura: Navazujete svými romány na nějakou tradici experimentálního psaní ve Švédsku?
Andrzej Tichý: Hodně jsem ve svých knihách pracoval s technikami jako koláž a montáž, které se ve Švédsku často využívaly v 60. letech. Experimentální romány psal třeba P. O. Enquist a další. Ale co se týče toho, že třeba používám dlouhá souvětí – o tom ve Švédsku často říkají, že píšu „evropsky“, že jsem „evropský“ spisovatel, s odkazem třeba na Hrabala nebo na Lászla Krasznahorkaie. Zároveň je každá z mých knih jiná, v románu Kairos hodně využívám sampling – asi ze 60 % vlastně pracuji s různými cizími texty – a v románu Fält jsem se zase spíš snažil o co nejúspornější vyjadřování, v čemž mě inspiroval mimo jiné skvělý rumunský spisovatel Mircea Cărtărescu. V románu Eländet používám vlastně klasické modernistické postupy, ty se ale v současné švédské literatuře moc neobjevují.
Celkově mám pocit, že román potřebuje něco nového, skočit do 21. století, ale jiným způsobem, než to dělá třeba Knausgård a další.

iLiteratura: Eländet zřejmě není spontánní text, třebaže ukázka tak snad může působit?
Andrzej Tichý: Je to text s propracovanou, promyšlenou kompozicí, i když má rytmus, flow spontánního projevu. Jeho základní figurou je paradox, což předjímá úvodní citát, který je z knihy Simone Weil Tíže a milost: „Sám rozpor představuje důkaz, že nejsme vším. Rozpor je naší bídou a pocit naší bídy je pocitem skutečnosti. Neboť svou bídu si nevymýšlíme. Je opravdová. Proto ji musíme milovat.“
V románu jde svým způsobem o nemožnost vyjádřit se – absenci jazyka a osvobození od sebe sama. Což ale může vypadat různě podle toho, kdo jste. Pro violoncellistu, jednoho z vypravěčů v románu, je to o koncentraci a prožitku toho, že se stává součástí hudby. Možná se na to dá pohlížet jako na „milost“, jak ji popisuje Weil – „pád vzhůru“, jak to krásně vyjadřuje. Ale Cody a jeho přátelé jsou chycení v jiném druhu bezjazyčnosti a zbavení se vlastního já, který přichází skrze drogy a násilí. Tohle je ona „tíha“, oni padají pouze dolů.

iLiteratura: Věnujete se dnes hudbě vy sám?
Andrzej Tichý: Když jsem byl mladší, hrál jsem hodně, hlavně na kytaru. Punk, rock, později i experimentální hudbu. Teď už se hudbě nevěnuji tolik, velmi často ji ale poslouchám.

iLiteratura: Vaše předchozí romány Kairos a Fält byly nominovány na prestižní Cenu Severské rady za literaturu. Český nakladatel, který by vás chtěl představit zdejšímu publiku, má z čeho vybírat. Kterou ze svých knih byste doporučil pro překlad jako první a proč?
Andrzej Tichý: Těžko říct, záleží, co koho zajímá. Kairos a Fält jsou knihy expanzivnější, šílené, nebo možná psychedelické. Román Eländet je o něco sevřenější a konkrétnější, takže to by možná mohl být dobrý začátek.

iLiteratura: Živíte se psaním?
Andrzej Tichý: Skoro, posledních deset let víceméně ano, ale je to složité. K tomu učím psaní a podobně.

iLiteratura: Jaký mají vaše knihy ve Švédsku ohlas?
Andrzej Tichý: Kritiky mají vesměs dobré, ale to neznamená, že by se hodně prodávaly. Trochu lepší je to s nejnovější knihou, Eländet. Ve Švédsku mimochodem už prakticky neexistují pořádná knihkupectví s kvalitnější literaturou, pokud se knihy prodávají, pak většinou přes internet.

iLiteratura: Věnujete se publicistice?
Andrzej Tichý: Dříve ano, ale teď už ne. Ve Švédsku publicistika umírá, za deset let už nebudou žádné noviny, je to trapné. Nikdo to nečte a nikoho to nezajímá.