Úspěšný ekonomický analytik Miroslav Schäfer není tak docela spokojený se životem, ačkoli kdekdo z jeho okolí by s ním klidně měnil: o peníze ani uznání nadřízených nemá nouzi, netíží ho závazky, obratně proplouvá kyjevskými podnikatelskými kruhy a ženy se kolem něj točí. Mohl by být, jak se říká, vysmátý. Jenže Schäfer, zdá se, trochu moc přemýšlí…

Ne že by se mu nelíbilo ve světě padnoucích obleků a vkusně sladěných kravat, toyot a lexusů, lepších barů a nočních klubů, kvalitních vín a pestrobarevných drinků (B-52 z titulu románu neodkazuje na podzvukový proudový bombardér dlouhého doletu, ale na mimořádně oblíbený koktejl Schäferových kumpánů). Ale přece jen to občas tak úplně nestačí.

Schäfer platí mezi svými přáteli a příbuznými trochu za podivína: nejenže se zajímá o literaturu a filozofii, ale dokonce se sám pokouší psát divadelní hry. Chvílemi ho tato vášeň pohlcuje, jindy zase ustupuje do pozadí. Ale pomaloučku se ukazuje, že by si Schäferova dramata možná mohla vydobýt pozornost umělecké scény. Jenže co to vlastně znamená a vážně je tato kariéra o tolik smysluplnější než ta korporátní? A je v pořádku k ní využívat druhé lidi a jejich osudy?

A pak je tu milostný život. Čtyřicátník Schäfer by se rád doopravdy zamiloval a všelijak to zkouší, ale nejvíc ho zajímají ženy, jejichž myšlenkové světy jsou mu nepochopitelné a cizí (a je to vzájemné), takže výsledkem bývají vztahy složité až nemožné. O těchto peripetiích se v románu dozvídáme tolik, až by mohl mít nakročeno do nevelkého knihkupeckého regálku s nápisem „romance pro muže“. V mnohém ale žánr přesahuje.

Především zde Anatolij Dnistrovyj (nar. 1974) metodou nejrůznějších střípků, odboček a útržků dialogů z rodinného i pracovního prostředí věrně zachycuje život Kyjevanů těsně před začátkem tzv. revoluce důstojnosti, tedy protestů, které v únoru 2014 ukončily vládu prezidenta Janukovyče. „Kyjev našim literárním postavám poskytuje na jedné straně téměř neomezené možnosti budování kariéry, na straně druhé potutelně našeptává a svádí k naprostému promrhání finančního, intelektového a konečně i morálního kapitálu,“ píše ve svém doslovu překladatel Petr Ch. Kalina. Román se dotýká nejrůznějších historických, politických a společenských témat, ale většinou si při tom udržuje lehký, ironický tón. Vypravěč B-52 pozoruje a komentuje dění povětšinou z odstupu, přesto čtenáři neujde, že mu postavy ve skutečnosti leží na srdci. Zkušený romanopisec, esejista a básník Dnistrovyj, českému publiku dosud kromě účasti na Měsíci autorského čtení neznámý, jako by se snažil i závažná témata vplést co nejpřístupnějším způsobem do svěžího, oddechového vyprávění a navrch přidat hlubší psychologický ponor do vývoje a prožívání svého hrdiny.

Je to pokus oceněníhodný a zajímavý. Avšak aby si spád, lehkost a šmrnc vyprávění mohl čtenář užít naplno, chtěla by jeho česká verze ještě trochu vybrousit: aby byla idiomatická, vypointovaná, bez četných chyb v interpunkci, aby zkrátka každé slovo sedělo – tento žánr to potřebuje snad ještě víc než jiné. Překlad určitě není špatný (v nezvykle osobním doslovu nás navíc překladatel nechává nahlédnout do některých specifických obtíží, se kterými se musel poprat). Důkladná redakce by mu ale, jako každému překladu, prospěla. Jenže důkladná redakce se ve Větrných mlýnech tradičně neprovozuje. Což je o to větší škoda, že nám Větrné mlýny neméně tradičně zprostředkovávají zajímavé tituly i z oblastí, kam se konkurence příliš neodvažuje. Jak ale nakladatelství s pětadvacetiletou historií přesvědčit, že redakce není zbytečný luxus, nevím.

Román B-52 je každopádně potřeba ocenit mimo jiné jako počin narušující leckdy stereotypní vnímání Ukrajiny u nás. Čtenář si jej může propojovat se střípky informací, které o zemi má, a vytvořit si snad trochu plastičtější představu o tamní společnosti „doby předhipsterské“. Spousty pozoruhodných, často univerzálních postřehů se mu dostane jen tak mimochodem, mezi zábavnými i méně zábavnými historkami a pádnými dialogy. Kdo si knihu přibalí na cestu, nebude litovat.