Tora Hedin je švédská bohemistka, překladatelka z češtiny, nakladatelka, publicistka a v neposlední řadě nositelka ceny ministra zahraničních věcí ČR Gratias agit. V lingvistických výzkumech se věnovala jazyku totality či obecné češtině, ale i jazykové stránce humoru a politických vtipů. V dubnu 2022 přijela do Prahy na rezidenční pobyt Českého literárního centra, aby se zblízka seznámila s aktuální českou poezií i prózou.

iLiteratura: Z vašeho měsíčního rezidenčního pobytu v Praze uběhly první tři týdny. Stihla jste už udělat nějaký zajímavý literární objev?
Tora Hedin: Dřív jsem českou literaturu překládala hodně, ale posledních pět až sedm let skoro vůbec, proto se teď snažím zorientovat a posbírat náměty. Máme v nakladatelství edici zaměřenou na kratší české texty, povídky, pro ni bych ráda něco našla. Zaujalo mě také několik básnických sbírek, například Les Jitky N. Srbové. Je toho dost, ale potřebuju ještě čas. Možná z toho bude antologie, ale taková se tvoří i několik let.

iLiteratura: Stanovila jste si pro antologii nějaké vymezení?
Tora Hedin: Ještě vůbec nevím. Poslední podobná antologie ve Švédsku vyšla v roce 1970. Od té doby se u nás česká poezie nevydávala, takže mám z čeho vybírat, a je otázka, jak to pojmout, aby vše dávalo nějaký smysl.

iLiteratura: Když jste ve Švédsku, jaké máte možnosti sledovat, co zajímavého z české literatury vychází?
Tora Hedin: Čtu noviny na internetu, Tvar a podobně, takže něco vím, ale přece jen je lepší sem jezdit. Také mám české známé, kteří mi třeba něco doporučí. Mě moc baví překládat, ale výběr je na tom to nejtěžší. Že je něco populární, ještě neznamená, že je to dobré.

iLiteratura: Ve Švédsku jste v roce 2010 se dvěma kolegy založila nakladatelství Aspekt, které se dlouho věnovalo pouze vydávání české literatury. Podle čeho jste vybírali tituly, které jste překládali a vydávali?
Tora Hedin: V nakladatelství se daný titul musel líbit nám všem, byla to kolektivní práce. Poznali jsme se s Matsem Larssonem a Lovou Meister na překladatelském kurzu, potom jsme v roce 2009 vydali antologii českých autorů, kde jsme dělali spoluredaktory. Později se z toho vyvinulo nakladatelství. A tam jsme si vzájemně své překlady redigovali, takže na každé knize jsme spolupracovali všichni tři, což bylo náročné, ale skvělé.

iLiteratura: A teď jste měli takovou přestávku.
Tora Hedin: V posledních letech nikdo z nás neměl čas, já jsem byla dlouho vedoucí katedry [bohemistiky na Stockholmské univerzitě, pozn. red.].

iLiteratura: Je těžké shánět na vydávání české literatury finance?
Tora Hedin: Co se týče financování, jsou dva zdroje. Většinou dostáváme od českého ministerstva kultury grant na překlad a dodatečně něco od Švédské kulturní rady. Takže zisk není velký, ale ztráta taky ne. Děláme to pro radost. Proto také náš výběr titulů není vůbec reprezentativní, i když zahrnuje dost široké spektrum autorů.

iLiteratura: Narážíte při překládání z češtiny na nějaké kulturní rozdíly, kdy je těžké něco Švédům přiblížit?
Tora Hedin: Švédsko je myslím občas víc kulturně korektní, nepoužívají některá slova, která se třeba u Hrabala vyskytují, a to je těžké. Už si ale vůbec nepamatuju, jak jsme řešili, když se třeba u Hrabala vyskytovalo slovo „cikán“. Jiná slova se těžko překládají kvůli kulturně specifickému významu, například takový „fízl“. Dialekty, sociolekty nebo třeba nadávky vyžadují trochu extra práce.

Jinak si myslím, že česká literatura dlouho byli „ty chlapi“. Sedí v hospodě a kecají, a nejsou tam žádné ženy. Teď už ne, ale donedávna.

iLiteratura: Zrovna byly Velikonoce, často se u nás říká, že z pomlázky cizincům vstávají vlasy hrůzou na hlavě....
Tora Hedin: Slyšela jsem ale o Velikonocích ve zprávách, že české ženy už ve velkých městech pomlázku nechtějí a že to bolí. Já jsem vždycky říkala známým, že je to divná tradice. Ale celkově si spíš myslím, že jsou kulturní rozdíly zajímavé, že je to obohacení. Odpovídá tomu i současný trend v překladové literatuře: když si někdo ve Švédsku koupí českou knížku, tak nechce, aby byla stejná jako švédská.

Člověk se s tím trápí – i baví

iLiteratura: Říká něco česká literatura Švédům?
Tora Hedin: Někteří jakžtakž znají Švejka, Hrabala, možná Čapka, a samozřejmě Havla.

iLiteratura: Z vašich knih bylo prý úspěšné Druhé město Michala Ajvaze.
Tora Hedin: Ajvaz se vyprodal, protože zaujal i čtenáře fantastiky a sci-fi. Ta kniha je neobvyklá, miluju ji. Ajvaz je hodně zvláštní, má svůj svět.

iLiteratura: Co vás na překládání nejvíc baví?
Tora Hedin: Mě baví jazyk. Pracuju na univerzitě, učím a baví mě nacházet řešení. Je to jako detektivka. Od dětství mě zajímal třeba znakový jazyk nebo různá písma, runy, všechno tohle je totiž tajemství. A proto, myslím, miluju Ajvaze, protože on právě tematizuje tajemství jazyka. U knih mi hodně záleží na tom, jaký jazyk mají. Aby to ke mně mluvilo.

iLiteratura: To se pozná i z bibliografie vašich překladů. Jste se svými autory v kontaktu, diskutujete o těch tajemstvích a o tom, jak je přeložit?
Tora Hedin: Byla jsem v kontaktu s Topolem i s Ajvazem. Jáchym moje otázky tehdy nechtěl moc komentovat, většinou mávl rukou, že si ten výraz jen tak vymyslel, to je prostě taková věc, dej tam, co chceš... a člověk se s tím trápí. Ale Topolova hra s jazykem mě hodně baví, je to takový proud. Občas je to nespisovně, občas spisovně, člověk se musí soustředit.

Ajvaz je zase hodně přesný, to je úplně jiná práce. Měl v knize na jednom místě hexametr, ptala jsem se, jestli musím metrum zachovat, a on odpověděl, že v každém případě. Nakonec jsem požádala tátu a udělali jsme to spolu, byl básník a kromě toho taky překladatel z němčiny, takže mi s tím pomohl.

iLiteratura: Nepřemýšlela jste o překladu dalších jejich knih?
Tora Hedin: Ano, ale neměla jsem na to čas, takže Topolův román Citlivý člověk přeložila kolegyně pro jiné malé nakladatelství, které vydává i českou literaturu, jmenuje se Rámus. Myslím, že Jáchym Topol má být hostem letošního veletrhu v Göteborgu.

iLiteratura: Jak jste se vlastně na začátku dostala k češtině?
Tora Hedin: Přes lásku. Když mi bylo patnáct, měla jsem přítele, jehož maminka byla Češka. Později jsem na univerzitě chtěla studovat jazyk, váhala jsem mezi španělštinou a češtinou. Vybrala jsem si češtinu, nechtěla jsem se tím živit, ale dopadlo to jinak. Jazyky jsem vždycky měla ráda, mohla to nicméně být španělština.

iLiteratura: Četla jsem váš článek o tom, jak jste byla v Československu na stáži v letech 1988 a 1989. Když člověk zažije něco takového, asi už se od toho jen tak neodloučí.
Tora Hedin: Ano, to byla osudová stáž. A jazyk a práce je taky součást identity. Mám tu přátele, mám ten jazyk ráda, mám ráda zdejší kulturu, tak už se teď nebudu věnovat jiným jazykům. To jsou zkrátka životní náhody.

Musíme zachovávat překlady, musíme si rozumět

iLiteratura: Jaký je zájem o bohemistiku v současnosti?
Tora Hedin: Ve Stockholmu a v Oslo jsou poslední univerzity ve Skandinávii, kde se dá bohemistika studovat. U nás je možné studovat do velké míry přes internet, distančně, takže zájemci se hlásí. Jedná se o tři skupiny: studenty, kteří mají české předky; ty, kteří mají českého partnera; a třetí skupina jsou studenti, kteří mají rádi český film, potkali se s českou kulturou, zaujal je jazyk...

Systém ve Švédsku je úplně jiný než tady, studenti si většinou můžou spojovat různé předměty, jak sami chtějí, já sama jsem v bakalářském studiu kombinovala ruštinu, češtinu a archeologii. Student si třeba vezme jen jeden nebo dva semestry češtiny a jinak dělá něco jiného. Máme jeden kurz o českých dějinách a kultuře, o ten je velký zájem. Koho to zaujme, třeba si později přibere i češtinu, a podobně.

iLiteratura: Máte i překladatelský seminář?
Tora Hedin: Ano, máme takzvanou analýzu textů a v rámci té překládáme texty. Teď vedu i jeden kurz navazujícího studia, který se jmenuje Kontrastivní lingvistika a překladatelství, i tam hodně překládáme. Ty systémy studia se ale těžko srovnávají.

Ráda bych se studenty připravila nějakou další knihu. Asi před deseti lety jsme vydali sborník dosud nepřeložených kratších textů Karla Čapka, s chutí se zapojili všichni studenti, bylo to zábavné a hodně se při tom naučili. Pochopili, že udělat překlad na semináři neznamená, že je to hotové, chce to ještě spoustu práce, četli si texty navzájem... Přála bych si na to navázat, ale všechno je otázka času. V nakladatelství Aspekt také vydáváme studentské překlady povídek jiných než českých autorů: když se najde dobrá a dobře přeložená povídka, zařadíme ji do edice pendang. Chceme budoucím překladatelům pomoct s vydáním jejich první práce.

iLiteratura: Začala jste se s českou literaturou seznamovat částečně prostřednictvím undergroundu, nepřipadá vám současnost trochu nudná?
Tora Hedin: Těžká otázka, ale ano, možná. Taky jsem byla tehdy mladá. A literatura byla v životě zkrátka důležitější, když jsme se scházeli a četli zakázanou literaturu a časopisy. Ale nemůžu si stěžovat, protože teď je demokracie. Jsem nicméně ráda, že jsem to zažila. Podívejte se na Ukrajinu, tam je teď literatura výborná. Něco se tam mění, slovo má sílu a váhu, je to důležité. V něčem se ukrajinská situace možná podobá i zdejšímu obrození. Tady literatura není až tak důležitá, i když by možná měla být. V každém případě si ale myslím, že musíme zachovávat překlady, musíme si rozumět.

iLiteratura: Odrážejí se v zájmu o určitou literaturu ve Švédsku aktuální události? Vidíte v tom souvislost?
Tora Hedin: Myslím si, že zájem o literaturu není jako rozkrájený dort. Dá se nafukovat. Není to tak, že každý jazyk si bere nějaký kousek a víc na něj nevyjde. Když se najdou nadšenci, kteří knihy propagují, tak se dostaví i zájem. A může vzniknout cestička – třeba s knihou Peníze od Hitlera Radky Denemarkové jsme byli nějakou dobu na trhu a měli jsme kontakty, pořádali čtení, začala zajímat recenzenty, načež byla nominovaná na nejlepší překlad roku a tak dál. Takže to jde, jenže ne samo od sebe. Denemarková je, myslím si, důležitá autorka, má co říct. Mám dojem, že je trochu populárnější v cizině než doma.

iLiteratura: Co pro vás znamená loňské ocenění Gratias agit, udělované za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí?
Tora Hedin: Je pro mne ohromnou ctí dostat se do společnosti laureátů jako Miloš Forman, Joan Baez a Jaromír Jágr. Přišlo to navíc v době pandemie, a měla jsem proto možná ještě vetší radost. Měli jsme krásnou menší ceremonii, cenu mi předala česká velvyslankyně ve Švédsku Anita Grmelová. Často na to vzpomínám a cenu mám na nejlepším místě doma v knihovně.

iLiteratura: České literární centrum je v posledních letech v podpoře české literatury do zahraničí aktivnější než dřív. Vnímáte to jako přínos?
Tora Hedin: Určitě, hlavně možnost rezidenčního pobytu je skvělá. Setkávala jsem se tady s lidmi z ČLC, půjčovala jsem si od nich knížky a četla. Tato práce chce hodně energie a nadšení a rezidence může sehrát důležitou roli. Přijet sem na týden nebo deset dní není ono, je třeba se zorientovat, potom přijdou nápady.