„Teď, říkal si pan Půlpivo, už to nemohla být náhoda: V neděli nicnedělání. V pondělí ponocování s panem Ponem. V úterý utěrky. Ve středu střed týdne. Ve čtvrtek čtvrtka chleba a v pátek patka! Proto pan Půlpivo v sobotu seděl ve svém pokoji a čekal, co mu tento den přinese.“

Už krátká ukázka dává tušit, na čem stojí klasická dětská knížka německého spisovatele Paula Maara (nar. 1937): jsou to legrácky, slovní hříčky a autorova nespoutaná fantazie, stavějící do kontrastu nudu všedního dne a bláznivá dobrodružství kouzelné bytosti, která se v životě pana Půlpiva objeví jednou v sobotu a říká si sobek.

Sobek je něco jako divné dítě, se kterým si jeho okolí neví příliš rady. Nejen kvůli jeho zvláštnímu vzhledu, štětinatým rezavým vlasům, chobůtku místo nosu, velkému zelenému pupku. Sobek navíc zrovna netrpí úctou k autoritám, má spoustu bláznivých nápadů a kromě toho je i kouzelný. Do života pana Půlpiva vnáší zpočátku zmatek a nebezpečí – Půlpivo se ničeho nebojí tolik jako své protivné bytné paní Kapustové, která ho různě terorizuje. Co když ho teď kvůli sobkovým vylomeninám vyhodí z pronajatého pokoje? Brzy se ale ukáže, že veselý a odvážný sobek je přesně tím, co pan Půlpivo v životě potřeboval. Nejen paní Kapustové dají nakonec společně za vyučenou.

Kniha Týden samá sobota vyšla v originále už v roce 1973. Nakladatelství Albatros ji nyní zařadilo do edice Knihovna pro děti 21. století, do které vybírá starší, ale nestárnoucí tituly dětské literatury autorů jako Erich Kästner, Karel Poláček či Lucy Maud Montgomeryová. V německojazyčných zemích jsou knihy o sobkovi dobře známá klasika a Paul Maar vydal už desítku pokračování, zatím poslední vyšlo letos v září. Do dalších zemí se však sláva série nerozšířila z jednoduchého důvodu, který připomíná i překladatel Radek Malý v doslovu. Příběhy jsou natolik postavené na práci s jazykem, že se mohou zdát prakticky nepřeložitelné. Radek Malý to nicméně přijal jako výzvu a do překladu, který místy vyžadoval odvahu nemálo se vzdálit od originálu (což opět naznačuje už úvodní ukázka), se pustil. Jako básník si jistě užil, ale také usilovně odpracoval nespočet hravých říkanek, jichž je příběh plný, a zprostředkoval je výborně, s maximálním možným respektem k výchozímu textu a s minimem kompromisů (problematický je asi jen okamžik, kdy pan Půlpivo z názvu dne „sobota“ uhodne, že se právě na ulici setkal se „sobkem“ – v originále „Sams“ podle německého „Samstag“). Na ukázku alespoň pár veršíků ze sobkovy posměšné básničky na paní bytnou: „Paní Kedlubnová – kouká jako sova! Paní Tuřínová – nezná cizí slova! Růžičková kapusta – líbá chrousta na ústa!“...

České vydání příběhu doplňují elegantně minimalistické i vtipné ilustrace Lukáše Urbánka, které oproti těm původním Maarovým přenášejí příběh do abstraktnější roviny. Což vlastně ladí s tím, že pro dnešní děti nejspíš budou zlé bytné chystající obědy a vůbec celý padesát let starý Půlpivův svět poněkud sci-fi záležitostí.

Překladatel spolu s nakladatelstvím Albatros každopádně českým čtenářům dali šanci seznámit se s dosud nedostupnou německou klasikou, která kromě zděšení i radosti z narušování zaběhnutých pořádků přináší také nejeden povedený satirický moment. Škoda, že čtenáře na tak pečlivě vypravené knížce i na webových stránkách nakladatelství mate z němčiny přeložená anotace na téma nedělního slunce a čtvrtečního hromobití, která v kontextu českého překladu nedává vůbec smysl.