Norská novinářka Pia Strømstad je autorkou řady naučných knih pro děti a mládež. Čeští čtenáři se s ní poprvé seznamují až nyní, a sice prostřednictvím útlé ilustrované publikace 10 odvážných expedic. Ta ve stručnosti přibližuje desítku neuvěřitelných dobrodružných výprav, při nichž objevitelé moderní doby „změřili síly s přírodou i s neznámem“, jak uvádí anotace.

Kniha čtenáře zavádí na nejodlehlejší místa Země, v jednom případě až na oběžnou dráhu: kapitoly věnované Neilu Armstrongovi a letu Apolla 11 na Měsíc, plavbě Thora Heyerdahla na voru přes Tichý oceán či Nansenově expedici na severní pól zde příliš nepřekvapí. Další vybraní dobrodruzi už nejsou v obecném povědomí tak dobře zapsaní, autorka napínavě popisuje například pokus speleologa Gennadije Samochina proniknout do dosud největší hloubky v pravděpodobně nejhlubší jeskyni světa. Kromě rekordmanů dává prostor třeba zooložce Dian Fossey, která důkladně prozkoumala chování goril horských a položila život v boji za jejich záchranu. K méně známým patří i nepálský šerpa Apa, který sice drží rekord, pokud jde o počet výstupů na Mount Everest, nedovedla ho k tomu nicméně ani tak objevitelská vášeň, jako spíš potřeba obživy, a později se proslavil i snahou upozorňovat na dopady klimatických změn v Himalájích. O kritériích výběru osobností se můžeme jen dohadovat, ale jak naznačují dvě poslední zmíněné, autorce jistě záleželo i na určitém výchovném poselství příběhů.

Téma zdolávání výzev, které představují různé kouty naší Země, je bezpochyby lákavé. Přitom Pia Strømstad „jen“ zpracovala do krátkých kapitolek povětšinou volně dostupné online materiály, jejichž seznam je uveden na konci knihy. Dobrý nápad se ale počítá, a hlavně: texty nepůsobí odbytě, často nezbývá než obdivovat autorčinu schopnost vytřídit informace a ve srozumitelné zkratce vystihnout i komplikovaná témata („V roce 1957 se po celém světě proslavila fenka Lajka coby první živý tvor na oběžné dráze. Ani ne sedm hodin po startu na palubě zemřela. O dva roky později vyslal Sovětský svaz, to je dnešní Rusko a několik dalších sousedních států, na Měsíc loď bez posádky. A v roce 1961 se jako první člověk podíval do vesmíru sovětský kosmonaut Jurij Gagarin. Sovětský svaz a Spojené státy americké se v té době přetahovaly, kdo je první a větší.“) a šikovně je prostřídat s napínavým vyprávěním („Zastaví se u ledovce, aby našli vhodný průjezd, ale špatně uvážou kajaky. Když si toho všimnou, proud už plavidla unáší pryč. Přitom se v nich nachází všechno jejich vybavení. Fridtjof nemá na vybranou. Vrhne se do ledové vody a plave ze všech sil. Kajaky zachytí, ale plavidla v proudu nabírají rychlost. Na okamžik se zdá, že to nedokáže...“), výsledek je tak čtivý i poučný. Spousta zajímavostí vzhledem k nevelkému rozsahu kapitol nevyhnutelně spadla pod stůl, cílem ale není podat vyčerpávající přehled informací, spíše zaujmout mladé čtenáře, motivovat je k dalšímu pátrání a povzbudit jejich představivost. A není pochyb, že pozoruhodné poznatky si z knihy mohou odnést i dospělí.

Ilustrace Tronda Bredesena někdy navozují atmosféru dané výpravy, častěji ale názorně doplňují text. Například u vyprávění o speciální ponorce, která režiséru Jamesi Cameronovi umožnila navštívit nejhlubší místo oceánu, pomáhá nákres představit si trochu lépe, co doopravdy znamená hloubka 10 908 metrů pod hladinou. Mapky, plánky a kresby nejrůznějšího vybavení objevitelů jistě potěší nejednoho zvědavce, celostránkové portréty pak „hrdiny“ přibližují jako lidi z masa a kostí.

Závěrečné ponaučení vychází vstříc těm z nás, kterým honba za stále dalšími rekordy v nejrůznějších disciplínách sama o sobě zase tolik neimponuje. Autorka jím zakončuje příběh Angličanky Ellen MacArthur, která v roce 2005 na plachetnici sama a bez přerušení obeplula zeměkouli za pouhých 71 dní. Po tomto rekordu ale prý našla něco, co pro ni bylo ještě významnější: „Založila organizaci, která učí plachtit děti s rakovinou a jinými vážnými nemocemi. Ne proto, aby překonávaly rekordy, ale aby se jim vrátila chuť do života, odvaha a sebejistota. A to je důležitější než jakýkoli světový rekord.“ Pia Strømstad tak povzbuzuje čtenáře k cestě za sny a za dobrodružstvím, a přitom naznačuje i význam jiných životních hodnot. Ona sama se vydává trochu nezvyklou cestou v tom, že své knihy pro děti aktuálně píše v menšinové variantě norštiny nynorsk, z níž také 10 odvážných expedic zdařile přeložila Jitka Jindřišková. Děti, které nejsou vyloženě „hltači příběhů“, ale zajímají se o svět kolem nás, její počin, umožňující první seznámení s několika mimořádnými dobrodruhy nedávných lidských dějin, jistě ocení.