Jitka Jeníková

Krásně kreslená manga s poutavým příběhem, sympatickými hlavními a zajímavými vedlejšími postavami a silným poselstvím je ideálním vstupem do světa mangy pro mladší čtenáře. Ale rozhodně nejen pro ně.

Zemřel jeden z největších moderních levantských spisovatelů Iljás Chúrí, neúnavný bojovník za právo Palestinců na sebeurčení, za demokracii a sekularismus, který cítil jako povinnost nazývat věci pravými jmény.

O práci na kompletním slovníku velštiny, o jeho vzniku, vyhlídkách, přechodu na digitalizaci, ale i o tom, jak vlastně vypadá taková práce slovníkáře, jsme si povídali s jeho hlavním editorem Andrewem Hawkem, který se na vytváření slovníku podílí od roku 1983.

Specifický žánr japonské mangy, ve kterém převážně autorky píší pro převážně čtenářky o lásce mezi pohlednými homosexuálními muži, má v češtině prvního zástupce.

O zákulisí Velšské knihy roku, literárních ambasadorech, programu pro začínající spisovatele, o tom, kde leží Tŷ Newydd, nebo co je cynghanedd a Eisteddfod – rozhovor s kreativní manažerkou agentury Literature Wales, Petrou Bennett.

„Každý pták se raduje ze svého jazyka,“ praví staré velšské přísloví. Jaký osud čekal nejstarší keltský jazyk britských ostrovů, proč se ocitl na pokraji zániku a jak je na tom dnes?

Tři sta mladých útočníků dostane jedinečnou šanci stát se nejlepším střelcem japonské fotbalové reprezentace. Jedna z nejprodávanějších mang v dějinách o nejpopulárnějším sportu na světě vychází konečně česky.

František Ondráš z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy přibližuje, jak probíhalo hledání nejlepšího současného arabského románu.

První sportovní manga v češtině přináší v prvních dvou dílech příjemný mix romantiky a sportu a umožňuje nahlédnout do každodenního japonského života.

Romantická série o školní krásce a zakřiknutém chlapci představuje zvláštní a fascinující japonskou cosplayovou scénu. Některé stereotypy přitom staví na hlavu, jiným ale utéct nezvládá.

Dva nepravděpodobní přátelé spjatí tragédií nacházejí ve své bolesti možný návod, jak vybřednout ze zdánlivě bezvýchodného palestinsko-izraelského konfliktu.

Na sklonku loňského roku vyšel v nakladatelství Argo vůbec první český prozaický překlad z urdštiny. S překladatelem Skleněného ghátu, Tomášem Daňhelem, jsme si povídali nejen o knize samotné, ale i o urdské literatuře nebo o tom, co obnáší překládat z tak kulturně a jazykově vzdálené oblasti.

Po brutálním útoku islamistické skupiny Hamás bylo z programu Frankfurtského knižního veletrhu vyškrtnuto slavnostní předání ceny LiBeraturpreis palestinské spisovatelce Adaníji Šiblí za knihu Tafsílu thánawí. Proč?

O slepých skvrnách v literatuře i o lásce vytrvalé a odhodlané.

Oceňovaný syrský spisovatel Chálid Chalífa zemřel v sobotu 30. září.

Snové povídky jednoho z nejvýznamnějších urdsky píšících indických spisovatelů konečně vycházejí v češtině.

Turecký spisovatel Saygın Ersin předkládá čtenáři legendu o pánovi chutí, ve které si víc než příběh samotný vychutnáte jeho kulisy a jazyk.

Dne 20. června 2023 by oslavil sté narozeniny všestranný orientalista Ivan Hrbek, nositel neformální přezdívky „Chodící encyklopedie“ a nesmírně produktivní překladatel klasické i moderní arabské literatury, mimo jiné celého Koránu, a vedle toho také specialista na ponorkové bitvy druhé světové války.

Syrská spisovatelka nechává promluvit devatenáct žen o osobních zkušenostech s občanskou válkou, která zuří v jejich domovině. Výsledek je stejně surový jako nezbytný.

Antologie dvanácti íránských a afghánských povídek a ukázky děl čtveřice nejvýznamnější íránských básníků dvacátého století představuje pro českého čtenáře ojedinělou možnost seznámit se s tvorbou autorek a autorů v poslední době tolik diskutovaného regionu.

Sbírka esejí jednoho z největších moderních arabských básníků Mahmúda Darwíše poskytuje intimní vhled do emocí spjatých se ztrátou domoviny a do života, jejž mnohým vymezily zdi okupace.

Známý izraelský aktivista a historik Ilan Pappé ve svém posledním titulu nemilosrdně dekonstruuje řadu všeobecně přijímaných mýtů, jež ospravedlňují vznik, existenci a fungování Státu Izraele.

Podobně jako v ostatních knihách nobelisty Orhana Pamuka je středobodem jeho poslední přeložené prózy město Istanbul. Nejednoznačný a matoucí melancholický charakter megalopole na pomezí Východu a Západu má pandán v životních příbězích jeho „malých hrdinů“, přištěhovalců z Anatolie, kteří se do Istanbulu dnes stejně jako kdysi houfně stěhují za lepším životem.

Islámská čítanka je v českém prostředí ojedinělá publikace, která si zasluhuje pozornost nejen u publika, které se učí arabsky a docházejí mu studijní materiály. Nabízí výjimečný vhled do textů, které zůstávají pro mnohé jen teoretickým pojmem, pod nímž si nic konkrétního vlastně nedokáží představit. Zároveň na konkrétních příkladech ukazuje, jak nesmírně obsáhlé arabsko-islámské písemnictví napříč časem a tématy je a jak nemístné je jeho zjednodušování.

Retrospektivní román s kriminální zápletkou, odehrávající se na fiktivním místě, v němž od začátku známe oběť a podle všeho i vraha, je v kánonu moderní arabské literatury výjimečný především tím, že jsou pod ním podepsaní hned dva významní autoři.

Když píše o Svaté zemi dlouholetý zpravodaj veřejnoprávní televize a knížka se jmenuje Z Izrastiny s láskou, možná byste čekali, že se autor pokusí dějiny a současnost nekonečného konfliktu vyložit alespoň trochu nestranně. Z Izrastiny s láskou je namísto toho osobním a vlastně zcela logickým vyznáním Jakuba Szánta z lásky k Izraeli a shovívavým pokrčením rameny nad Palestinci.

V pondělí 22. března 2021 zemřela v 89 letech egyptská lékařka, spisovatelka, neústupná advokátka ženských práv a feministka Nawál as-Sa’dáwí (1931–2021). O sobě říkávala: „Moji tři manželé se mě báli. Jsem velice silná žena.“

Nepohodlných politiků a politicky činných osob se režimy zbavovaly snad ještě dřív, než politika v dnešním slova smyslu vůbec vznikla. Jedy, meče, hedvábné struny, kulky, případně mnohem sofistikovanější způsoby, pokud byl zadavatel, případně vykonavatel dostatečný blázen, sadista nebo obojí. A také bomby.

Ve vesnici na okraji pouště místní lidé čelí dvěma problémům: suchu a odchodu mladé generace do měst. Poušť přináší smrt i obživu, protože v ní žijí zvířata, která lze lovit; jestliže se však lov zvrhne v pouhé zabíjení pro zábavu, na straně poražených je příroda i člověk. Jordánský prozaik Abdarrahmán Muníf v románu představuje podobenství o zničujících důsledcích devastace přírody i bezhlavé honby za napodobováním západního způsobu života.

„Jak to mohla udělat? Vždyť měli přece tak krásný život!“ lamentuje hlavní hrdina románu Černá vdova etablovaného alžírského spisovatele a neúspěšného prezidentského kandidáta Mohameda Moulessehoula, který publikuje pod pseudonymem Yasmina Khadra.

„Můžete mi říkat Naděždo,“ vyzvala budoucího profesora Jaroslava Oliveria rusistka Ragá’, knihovnice káhirské Národní knihovny, v 60. letech minulého století. Následovala nabídka občerstvení. Co by si mladý, pohledný vědec z Československa dal? Celoživotní milovník kakaa neváhal. A pak litoval. „Chutnalo jako písek,“ vzpomínal později. Jenže do knihovny docházet musel a jen co ho zaměstnanci zahlédli, už se chystalo kakao. Vždycky je vypil, protože arabská pohostinnost se zkrátka neodmítá.

Rakouský muzikolog Franz Ritter nemůže spát. Trápí ho čekání na diagnózu, kterou nad ním má vyřknout jeho lékař, ale mnohem větší neklid mu způsobí nečekaný dopis. Franzovi píše jeho celoživotní láska a připraví mu tak noc plnou vzpomínek, úvah a přemítání. Je to noc vyprávění se střípky příběhů rozkročených od básníků kmene Udhra a Chajjámových čtyřverší přes Liszta, Beethovena, Manna nebo třeba Aloise Musila po události islámské revoluce a tažení tzv. Islámského státu Sýrií.

Výbor z díla jednoho z nejslavnějších učenců arabského středověku nabízí překlad tří vyprávění z jeho „iniciační trilogie“, pojednávajících o spirituální cestě duše k Bohu, a jeden text z rodu typicky avicennovských traktátů na podobné téma. Ibn Sínovo dílo je tak představeno reprezentativně a díky doprovodným studiím i přístupně.

Na základě osmanských cestopisů z přelomu století nabízejí autoři „obraz druhého“ z východní, chceme-li orientální strany. Práce vykresluje obraz dilemat osmanských Turků a jejich vnímání tehdejších Evropanů žijících v moderním světě na západ od Istanbulu. K podstatným tématům patří vedle pohledu na západní kulturu tureckýma očima postavení žen, jak ho reflektují cestovatelky, nebo situace ve východních, arabských provinciích někdejší osmanské říše.

S odstupem téměř devíti desetiletí vychází v českém překladu významný román moderní turecké literatury, jenž deníkovou formou zachycuje život velkoměstského intelektuála, propagátora kemalistických myšlenek a modernizace Turecka, na zaostalém anatolském venkově. Protiklad městského a venkovského světa však nevyznívá tak, že by z něj některá ze stran vycházela lépe než druhá; obě autor podrobuje zdrcující kritice, která je děsivě aktuální i dnes.

Reportér Wojciech Jagielski, stojící tak trochu ve stínu slavnějšího Ryszarda Kapuścińského, nabízí v obsáhlé knize o Afghánistánu vyčerpávající portrét země, jejíž dějiny sestávají prakticky jen z bojů o moc mezi místními vládci i mezinárodními mocnostmi a o které se obvykle mluví hlavně v souvislosti s islámským terorismem.

Egyptský spisovatel Nadžíb Mahfúz, jediný arabský nositel Nobelovy ceny za literaturu, v próze vystavěné na půdorysu středověkých cestopisů, doufá, že objeví dokonalé státní zřízení. Škoda, že z díla této ikony moderního arabského románu si téměř nic nelze přečíst v českém překladu.

Strach z islámu, odpor k němu a mnohdy mylné představy s ním spojené jsou témata, jež vzbuzují v české společnosti vzhledem k nepočetné komunitě místních muslimů neuvěřitelně silné emoce. Proč se islámu tak bojíme a odkud náš strach a odpor pramení? Jaké jsou nejčastější mýty a polopravdy spjaté s islámem? A neměli bychom se vlastně bát něčeho docela jiného?

Více než sedmdesát esejů z let 1986–2006 doplňuje dosud nepublikovaná povídka, děkovná řeč, kterou zřejmě nejznámější turecký romanopisec Pamuk pronesl při příležitosti udělení Nobelovy ceny za literaturu, a rozsáhlý rozhovor s ním. Texty spojují témata známá z jeho románů: Turecko a jeho minulost, láska ke knihám a ostrá kritika zkorumpovanosti a pokrytectví Východu i Západu.

Bezvýchodná životní perspektiva ve společnosti svázané striktními pravidly přiměje mladého Maročana Lachdara k útěku: nejprve od rodiny, poté pořád dál až do Evropy. Lachdar ale neutíká za konzumními požitky, jeho sny živí svoboda, literatura, láska. Román vyšel ve Francii roku 2011, kdy se přes Blízký východ a severní Afriku přelila vlna arabského jara, a dodnes je velmi aktuální. A také atraktivní. Možná proto, že namísto konfrontačního přístupu Énard pečlivě volí spíše smířlivý tón.

V bezejmenném alžírském městě panuje dusivé letní parno, které udává tempo běžnému životu běžných lidí v neběžné době. Sedmnáct obrazů z jejich životů zachytil v útlém románu, který vyšel v originále v roce 1959, alžírský francouzsky píšící spisovatel Mohammed Dib, a přestože od vydání českého překladu uplynulo už bez mála šest desetiletí, hutná atmosféra jeho Afrického léta zůstává stále živá.

Adonis, básník, modernizátor a osvobozovatel arabského básnictví a propagátor volného verše, sžíravě kritický glosátor současné arabské nejen poezie, ale i kultury a společnosti. Dlouholetý nominant na Nobelovu cenu za literaturu, který nominaci nikdy neproměnil. Pro svůj neobvyklý pseudonym se rozhodl už jako náctiletý, poté co jisté noviny odmítly uveřejnit jeho verše. V Praze vystoupí jako host Pražského festivalu spisovatelů.

Hned několik pozoruhodných úhlů pohledu na organizaci, jejíž znovuzrození, byť nejspíš v trochu odlišné podobě, lze podle všeho očekávat, nabízí kniha předních českých arabistů.

Komiks Matthewa Inmana publikovaný pod pseudonymem The Oatmeal (původně na internetu) patří k nejtrefnějším a nejzábavnějším knihám o slastech a strastech kondičního běhání. České vydání tohoto mezinárodního bestselleru bohužel poškodil špatný překlad a nezvládnutá redakce.

Maqáma je v systému klasické arabské literatury, které dominuje vybroušená poezie, žánr výjimečný – je totiž prozaický. Maqámy jsou psané rýmovanou prózou, kterou v předislámské Arábii používali k magickým účelům věštci a jíž je z velké části psaný také Korán.

Syrská autorka v knize otevřeně vykresluje sexuální život hlavní hrdinky, která vystřídá celou řadu partnerů obou pohlaví a netají se svým naprosto věcným přístupem k sexu a fascinací sexualitou. Český nakladatel se bohužel fatálně minul ze žánrem knihy, když ji edičně připravil jako spotřební čtivo pro ženy. Mimořádně politováníhodná je také úroveň překladu přes třetí jazyk – francouzštinu.

Antologie povídek z Jemenu, země, o které se u nás v souvislosti s literaturou nemluví skoro vůbec, přináší hlavně sociální témata. Škoda jen, že výsledek práce kolektivu arabistů připomíná spíš než profesionální práci ochotnické divadlo, na které se bez patřičné dávky shovívavosti nedá dívat.

Moderní edice celoživotní syntézy nejplodnějšího českého arabisty z roku 1941, která ve válečných letech nemohla vyjít, nepředstavuje jen dokument doby, ale solidní odbornou práci o dějinách islámského světa od počátků do 20. století. Zájemce o čtivější dějiny by však měl hledat jinde.

Přes veškerou snahu zákazníků telavivského baru Mike’s Place zůstat stranou konfliktu a zachovat si veselou, pobavenou tvář, kdy nesejde na etnické příslušnosti a náboženském vyznání, spěje příběh ke katastrofě. Komiksový román, který to vše zachycuje, však příliš klouže po povrchu.

V několika rozsahem nevelkých povídkách v útlé sbírce nechává autorka promluvit aktéry nejožehavějších problémů současné turecké společnosti. Sluch popřává násilníkům, obětem, svědkům – a psům.

U palestinsko-izraelského autora, jehož mateřštinou je arabština a literárním jazykem hebrejština, je téma jeho próz nasnadě. Vedle psychologické sondy do nitra člověka zápasícího s vlastní identitou přináší román Druhá osoba singuláru autentický pohled na současný život ve státě, který je u nás známý především jako dějiště vleklého a celosvětově ostře sledovaného konfliktu, na který má každý jasný názor.

Román dnes již exilového syrského spisovatele Niháda Siríse Ticho a vřava na protikladu těchto dvou veličin pojmenovává život v totalitní společnosti. Během jednoho dne podnikne jeho hrdina pouť městem, která nepostrádá kafkovské rysy. Na kráse románu ubírá překlad pořízený přes francouzštinu.

Žádný arabský romanopisec se tak detailně nezabýval psychologickým a sociologickým vlivem ropného bohatství na společnost jako právě Abdarrahmán Muníf. Pentalogie Města soli se odehrává v zemi připomínající Saúdskou Arábii s jejími obrovskými rozdíly mezi bohatstvím a chudobou. V e skutečné Saúdské Arábii byl také román zakázán.

Román In the Country of Men byl v době svého vydání často přirovnáván k Lovci draků Khaleda Hosseiniho. Hosseini i Hisham Matar píšou anglicky a ze země, která je jejich námětem, pocházejí, ale nežijí v ní. Na rozdíl od Hosseiniho děl se však v Matarově knize nedočkáme žádných sladkobolných scén ani dramatických zvratů.

Americká spisovatelka W. G. Wilsonová přináší ve svém románu originální směsici technothrilleru, fantasy, islámské věrouky a politického románu. Alif, neviditelný je stejný jako jeho autorka, zajímavý, odlišný a těžko zařaditelný.

Když Orhan Pamuk zahájil práci na rukopisu románu Muzeum nevinnosti, začal přemýšlet i o vybudování skutečného, kamenného muzea. V roce 1999 koupil v Istanbulu starý dům, v němž dnes sídlí stálá expozice připomínající život fiktivních postav jeho románu. V každé z třiaosmdesáti vitrín, jejichž počet odpovídá počtu kapitol literárního Muzea nevinnosti, jsou vystavená memorabilia, která připomínají příslušnou pasáž knihy.

Po několika převážně středověkých filozofických titulech vydalo nakladatelství Academia ve své edici Orient nejvýraznější dílo jednoho z předních islámských teoretiků dvacátého století – Sajjida Qutba. Jeho spis Milníky na cestě, který přeložil a obsáhlou průvodní studií opatřil arabista a islamolog Miloš Mendel, se stal základním ideologickým textem Muslimského bratrstva, politického uskupení, jež je dodnes jednou z klíčových sil politického života nejen v Qutbově rodném Egyptě.

Hned dva reportážně laděné komiksy Američana Joea Sacca se odehrávají v Palestině. Po souboru reportáží lapidárně nazvaném Palestina se pustil do práce, která jinak přísluší spíše historikům: v komiksu Gaza pátral po masakru palestinských civilistů, který se odehrál v roce 1956.

Nosným tématem celého románu je především otázka víry, úvahy o roli představitelů křesťanské církve a jejich názorových rozporech. Hypa se v dětství stal svědkem vraždy vlastního otce, prostého rybáře a pohana, jenž vozíval potraviny do chrámu staroegyptského boha Chnuma a kterého kvůli jeho pomoci tamějším kněžím ubodala skupina fanatických křesťanů.

Letošní vítěz jedné z nejprestižnějších literárních cen pro arabskou tvorbu, román Drúz z Bělehradu spisovatele Rabí’a Džábira, je v mnoha směrech zvláštní. Historická výprava do druhé poloviny devatenáctého století načrtává na méně než dvou set padesáti stranách osudy libanonského prodavače vajec Haná Ja’aqúba, který se ocitne ve špatnou chvíli na špatném místě.

Sedmého ledna letošního roku zemřel na srdeční selhání jeden z nejvýraznějších arabských autorů současnosti Ibráhím Aslán (1935–2012). Spisovatel, který věřil, že psát je zapotřebí jen to, co je nutné a užitečné, a cokoli, co z textu může být vyloučeno, v něm nemá co dělat.

Román Já Ona Ty (Aná Hija Anti) vyšel v roce 2000 v Bejrútu a při jeho popisu se jen těžko vyhneme adjektivům jako první, jediný, průkopnický a výjimečný. Jeho autorka Ilhám Mansúr byla v době vydání etablovanou spisovatelkou feministicky laděných románů a svou další knihou se pokusila prolomit jedno z tabu muslimské společnosti: otázku ženské homosexuality.

V loňském roce vydalo nakladatelství Dar Ibn Rushd antologii saúdskoarabských povídek. Vydavatelství samotné má na českém knižním trhu poměrně výjimečné postavení, neboť jako téměř jediné vydává překladovou arabskou literaturu, a povídková sbírka se tak přiřadila po bok již vydaných antologií povídek alžírských, libyjských, marockých, syrských a tuniských.

Od svržení egyptského prezidenta Hosního Mubáraka uběhl už víc než rok. Dost dlouhá doba na to, aby se dramatická a zcela nečekaná změna u moci promítla do literatury. Čtyři knihy přímých účastníků egyptského jara skládají plastický obraz revolučního dění, reflektují předrevoluční nálady, vykreslují obraz samotné revoluce z jejího epicentra i z policejní cely a vše doplňují emotivní, autentické zprávy v reálném čase.

Egyptský spisovatel a novinář Sun‘alláh Ibráhím, představitel generace 60. let, se narodil v roce 1937 v Káhiře jako prvorozený syn druhé manželky vysoce postaveného státního úředníka.

Egyptský spisovatel Sun‘alláh Ibráhím (nar. 1937), levicově smýšlející autor satirických románů a povídkových sbírek, v nichž otevřeně kritizuje politickou situaci v arabských zemích, se českým čtenářům představil poprvé a (bohužel) zatím naposledy v roce 2005 útlým satirickým románem Komise.

Saúdská Arábie je mladý stát, který zdědil bohatou historii. V horách u západního pobřeží Rudého moře leží Hidžáz, kolébka islámu se svými dvěma nejposvátnějšími městy, Mekkou a Medínou. Náboženství, kmenový systém a obrovské bohatství – tyto tři prvky utvářely dějiny země. A také její literatury.

S knihou Alláhovy dcery tureckého spisovatele Nedima Gürsela je to jako se zájezdem k moři. Z barevného katalogu si vyberete slibně vypadající destinaci, zaplatíte cestovní kanceláři, sbalíte šnorchl a ploutve, nadšeně odletíte, a pak vaše cestovka krachne. Vy zůstanete trčet na místě, které s fotkami z katalogu nemá nic společného, a spíláte si, že jste radši nejeli do Beskyd.

Arabská tvorba je na českém knižním trhu vzácností. O to větší událostí by měl být překlad prvotiny jednoho z nejvýznamnějších současných arabských spisovatelů Alá’ al-Aswáního (* 1957) Jakubijánův dům.