Arabská tvorba je na českém knižním trhu vzácností a díla moderních arabských spisovatelů téměř nadpozemským úkazem. O to větší událostí by měl být překlad prvotiny jednoho z nejvýznamnějších současných arabských spisovatelů Alá’ al-Aswáního (* 1957) Jakubijánův dům. Jedno z nejlepších, nejpřekládanějších a nejkontroverznějších děl současné arabské prózy se tak konečně dostává do rukou i českému čtenáři – ve slovenském překladu.

Jakubijánův dům vyšel poprvé arabsky v Egyptě v roce 2002. Stal se národním bestsellerem a dočkal se filmového i seriálového zpracování. Od vydání Jakubijánova domu publikoval Alá’ al-Aswání dalších pět knih: Střelba do vlastních řad (2004), Chicago (2007), dvoudílná Zasloužíme si demokracii? (2009; 2010) a aktuálně Proč se Egypťané nebouří? (2010). Jeho díla se dočkala překladů do mnoha světových jazyků – v případě Jakubijánova domu se jedná o překlady do třiadvaceti jazyků. V letošním roce se k nim připojila i slovenština. Překlad arabisty Emanuela Bešky vydalo bratislavské Vydavateľstvo Slovart.

Jakubijánův dům vyvolal obrovský zájem především otevřeností, s jakou kousavě kritizuje poměry v současném Egyptě. Název dostala kniha podle skutečného činžovního domu v centru Káhiry, ve kterém si autor, občanským povoláním zubař, otevřel svou první ordinaci. V kdysi honosné budově, již nechal postavit arménský milionář Jakubiján, žila původně smetánka egyptské společnosti. Potom ale dům zažil převrat v roce 1952 a stal se němým svědkem přerodu země, nástupu nové vládní garnitury a postupem času jeho lesk a třpyt uvadal. Děj se odehrává v době války v Perském zálivu a točí se kolem obyvatel Jakubijánova domu, který slouží jako rámec a spojuje osudy jednotlivých románových hrdinů. Tím kniha nápadně připomíná Hmoždířskou uličku Nagíba Mahfúze, jediného nositele Nobelovy ceny za literaturu arabského původu. Každá z postav je nositelem nějakého negativního rysu současné egyptské společnosti: úplatkářský podnikatel, starý donchuán a jeho chamtivá sestra, homosexuální novinář zneužívající naivitu a chudobu nevzdělaného mladého vesničana z Horního Egypta, mladík z nízké společenské vrstvy, kterého vertikální neprostupnost společnosti přivede až do výcvikového tábora radikálního islamistického hnutí, dívka, jež raději zvolí mimomanželský vztah se starým bohatým mužem než život v bídě… Jednotlivé příběhy se vzájemně proplétají a nevyhnutelně spějí ke katastrofě.

Osudy jednotlivých hrdinů jsou představovány postupně. Autor tak dovedně graduje napětí a zájem čtenáře o příběhy jednotlivých postav. Neuhýbá ani ze situací, jejichž otevřený popis by našinec od arabské knihy možná nečekal – ať už jde o ztvárnění sexuálního obtěžování, mučení vězňů včetně znásilnění, nebo homosexuálních styků. Kniha tak přináší věrný obraz dnešního Egypta bez pozlátka a snahy se zalíbit. Cizinec má tak možnost nahlédnout pod pokličku a zamyslet se nad příčinami některých jevů, které jsou celému arabskému světu společné – ať už jde o posilování moci radikálních islamistů, nebo o nedemokratické režimy vybudované na korupci a nepotismu. Je třeba ovšem podotknout, že ačkoli Aswánímu nechybí odvaha zobrazit otevřeně sexuální scény, s kritikou politických poměrů je opatrnější. Na paškál si bere především „menší ryby“. Postava s největším politickým vlivem, která se v knize objevuje, vystupuje pouze jako tajemný „Významný muž“, hlas z reproduktoru, jenž nemá jméno a jeho nesmírný politický a mocenský vliv je jeho jedinou charakteristikou.

Je chvályhodné, že kniha vychází v překladu z arabštiny, nikoliv v překladu přes angličtinu, jak je bohužel v Čechách nepříjemným zlozvykem (příkladem může být jeden z nejvýraznějších saúdskoarabských románů Dívky z Rijádu, který u nás vyšel v roce 2008). Slovenský překlad je také ve srovnání například s tím anglickým výrazně zdařilejší. Jediné, co místy zaráží, jsou přepisy místních názvů a jmen do latinky, u kterých autor zvolil možná povýtce spisovnou variantu, kdy arabské dž, jež se v egyptském dialektu vyslovuje jako g, ponechává ve spisovné formě – např. prezident Muhammad Nadžíb či prezident Džamál Abdannásir, kteří jsou u nás známí spíše ve variantách přepisů Muhammad Nagíb a Gamál abd an-Násir. Lehce chaoticky působí volba vysvětlivek na konci knihy, kdy je valná část vměstnána do první poloviny knihy. Některé jsou dozajista na místě (vysvětlení školského systému v Egyptě), jiné by pravděpodobně mohly být jednoduše nahrazeny českým překladem daného slova (subha, misbaha jakožto islámský růženec).

Můžeme jen doufat, že kvalitní překlad jednoho z nejvýraznějších současných arabských románů nezapadne, ale bude spíše vlaštovkou, která českým nakladatelům ukáže, že v arabském světě vznikají knihy, jež mohou českého čtenáře zaujmout – ať už se jedná o další díla Alá’a al-Aswáního, nebo ostatních výrazných arabských spisovatelů, jejichž tvorba je nesmírně bohatá a zajímavá.