Ivan Jackanin

Ukrajinskú literatúru si nemôžeme predstaviť bez poézie, prekladov a literárnovedných prác Dmytra Pavlyčka. V nich je uchovaná celá epocha, jej tragédie a úspechy. Patril ku generácii spisovateľov, s ktorými je späté nové národno-kultúrne obrodenie Ukrajiny, ktorí búrali oficiálny dogmatizmus nielen v literatúre, ale aj spoločenskom živote, vyznávali slobodu tvorivého sebavyjadrenia.

Ukrajinský básník, prozaik časů tzv. rozstříleného obrození, literární kritik, překladatel, scenárista a neobvyklé jméno v ukrajinské literatuře: Majk Johansen. Za sedmnáct let aktivní tvůrčí činnosti vydal osm básnických sbírek, deset knih prózy, k tomu je třeba přidat čtyři sbírky prózy pro děti a překlady. Věnoval se též kinematografii.

Oksana Ljaturynska byla ukrajinská spisovatelka, malířka a sochařka, jejíž život a dílo jsou spjaté s Prahou. Představitelka „pražské školy“ v ukrajinské poezii se po válce dostala přes Německo do Ameriky, kde pokračovala ve své tvorbě.

V češtině se jen velmi zřídka můžeme setkat s moderními překlady ukrajinské klasické literatury. Loni se ovšem ledy prolomily a vyšel stěžejní román Město modernistického spisovatele Valerjana Pidmohylného (1901–1937).

Co vlastně víme o současném ukrajinském filmu? Co vůbec víme o ukrajinském filmu? Někomu se možná vybaví Oleksandr Dovženko, někomu Sergej Paradžanov a jeho Stíny zapomenutých předků. Není se čemu divit, vždyť byl ještě nedávno zastřešený spojením „sovětský film“.

„Život jde a stále bez korektur.“ Takto začíná jednu ze svých básní ukrajinská básnířka Lina Kostenko, která se dožila krásného životního jubilea – devadesátky. Ukrajinská kulturní veřejnost si široce připomínala tuto událost, a to i navzdory tomu, že Kostenko nemá ráda publicitu, neukazuje se na veřejnosti a své názory vyjadřuje především básnickým slovem. Je autorkou více než 15 básnických sbírek.

Tvorba ukrajinského spisovatele Hryhira Ťuťunnyka (1931–1980) je svérázným odrazem doby. Jeho charakteristickým rysem byla otevřenost, která přitahuje čtenáře dodnes. Ťuťunnykovu tvorbu totiž považují za jednu velkou nepodplatitelnou zpověď. Potvrdilo se to i teď, když si ukrajinská kulturní veřejnost připomínala 40. výročí jeho úmrtí.

K ukrajinským spisovatelům, jejichž život a tvorba byly spjaté s Československem, patřil i Spyrydon Čerkasenko (1876–1940). Jméno tohoto básníka, prozaika, dramatika, překladatele, publicisty a pedagoga bylo za sovětských dob vyškrtnuté z literárního procesu. Mohlo se o něm začít psát a mluvit až po vyhlášení nezávislosti Ukrajiny (1991).

Ukrajinský literární vědec Mykola Iľnyckyj se v antologii Básníci pražské školy (Poety prazkoji školy. Smoloskyp, Kyjiv, 2009) ptá, zda známe ukrajinskou poezii 20. stol. Přiznejme si, že v tom máme určité mezery. Mnozí budou zaskočeni, když půjde řeč o poezii ukrajinské emigrace 20. a 30. let 20. století, například o básnících tzv. „pražské školy“. Tuto mezeru se postupně snaží zaplnit čeští ukrajinisté. Přesvědčivým důkazem je vydání sbírky Hlasy dvou básníků.

Ukrajina si připomíná 250. výročí narození básníka a dramatika Ivana Kotljarevského (1769–1838), zakladatele novodobé ukrajinské literatury. Ve svém díle Aeneida jako první z ukrajinských spisovatelů povýšil lidový ukrajinský jazyk na spisovný jazyk.

Letos v červnu si v Kyjevě připomněli a uctili památku významného ukrajinského spisovatele a vědce Oleha Olžyče (vlastním jménem Oleh Kandyba, 1907–1944), který před 75 lety zahynul v nacistickém koncentračním táboře Sachsenhausen. Jeho politické úsilí rezonuje se současnými snahami Ukrajinců v době rusko-ukrajinské války. Pro nás je tato osobnost zajímavá i tím, že ho život zavál i do Československa.

Dne 6. června 2019 ve věku 90 let zemřel ukrajinský spisovatel Jurij Mušketyk (1929–2019), klasik ukrajinské historické prózy a zřejmě poslední významný autor z plejády těch, kteří měli možnost psát a publikovat za dob SSSR. Byl držitelem sovětských a ukrajinských ocenění, mimo jiné Ševčenkovy ceny (1980), Státní ceny SSSR (1987) nebo vyznamenání Hrdina Ukrajiny (2009).

Disidentské hnutí na Ukrajině v letech 1960–1980 vzniklo jako odpověď na zamrzlou destalinizaci v sovětské společnosti, útlak národního, kulturního a duchovního života i porušování ústavy. Autor autobiografické knihy Na karnevalu dějin byl zprvu mladý, věřící komsomolec, ale později prozřel a stal se jakousi spojkou mezi ukrajinskými a moskevskými zástanci lidských práv. Za své aktivity byl roku 1972 zatčen a násilím držen na psychiatrii. Po propuštění se mu podařilo vycestovat do Francie.

Jednu z nejprestižnějších literárních cen Ukrajiny – Národní cenu Ukrajiny Tarase Ševčenka, založenou v roce 1961 – v kategorii literatura, publicistika a žurnalistika získala básnířka, prozaička, esejistka a literární vědkyně Oksana Zabužko. Tvorba této autorky je známá i za hranicemi Ukrajiny díky odvaze až provokativnosti, se kterými nahlíží ukrajinskou společnost. Oksana Zabužko se letos zúčastní také pražského veletrhu Svět knihy a ukázka z jejího posledního románu zazní na Noci literatury.

Literární proces v Zakarpatské Ukrajině v 20.–30. letech 20. století byl zajímavý i tím, že bylo možné sledovat, jaká byla literární erudice jednotlivých autorů, protože tento aspekt přes veškerou originalitu děl zanechal otisk v jejich další tvorbě. To se týká i básní Zoreslava (1909–2003), jehož 15. výročí úmrtí si právě v tomto roce připomínáme.

Ve snaze přiblížit život a tvorbu klasiků ukrajinské literatury mladému čtenáři přichází lvovské vydavatelství se zajímavým projektem v podobě edice Abeceda-encyklopedie. Tentokrát se soustředilo na básníka Bohdana Ihora Antonyče (1909–1937).

Z Kyjeva přišla smutná zpráva. V úterý 19. června 2018 zemřel ukrajinský básník, překladatel, filmový scenárista, politik a veřejný činitel Ivan Drač (1936–2018).

Uplynulo 30 rokov od smrti jedinečného majstra ukrajinskej prózy 20. storočia – Ulasa Samčuka (1905–1987), ktorý výrazne ovplyvnil ukrajinskú literatúru a kultúrne vedomie Ukrajincov v medzivojnovom období. Spomienka na tohto spisovateľa je zaujímavá pre českého čitateľa aj preto, že časť jeho tvorivého života je spätá s Prahou.

Ukrajinská literatura pro děti prožívá bouřlivý rozkvět, věnují se jí přední spisovatelé, kteří jsou veřejnosti známí spíše jako autoři pro dospělé čtenáře. K nim rozhodně patří Taras a Marjana Prochaskovi s pohádkou ze života krtků, nedávno přeloženou do slovenštiny. Příběh má oslovit malé i velké.

Od roku 1953 až dosud vychází na Slovensku ukrajinský dvouměsíčník Duklja zaměřený na literaturu a umění. Na Ukrajině o něm vyšla celá monografie.

Letná turistická sezóna je už tu. Neviete sa rozhodnúť, kam sa vybrať? A čo tak nasadnúť napríklad v Prešove do autobusu, ktorý vás zavezie do oblastného centra Zakarpatskej oblasti Ukrajiny Užhorodu? V autobuse zistíte, že je plný českých turistov. Mladí ľudia s plecniakmi sa vybrali za poznaním a krásou práve do tohto čarovného kúta Ukrajiny.

V závere apríla zomrel ukrajinský básnik Borys Olijnyk (1935–2017), ktorý takto sformuloval svoje životné a umelecké krédo: „Písať, ako žiješ, a žiť, ako píšeš.“

Český preklad vystúpení, kázaní, výziev a prehlásení arcibiskupa Svjatoslava Ševčuka, hlavy ukrajinskej gréckokatolíckej cirkvi.

Keď ste v Kyjeve a spúšťate sa napríklad po Proriznej ulici dole na Chreščatyk, možno si všimnete na dome č. 18/1 pamätnú tabuľu, ktorá oznamuje, že v rokoch 1923–1934 tu žil ukrajinský spisovateľ Jevhen Plužnyk (1898–1936).

Začiatkom júla v Košiciach privítali počas Mesiaca autorského čítania ukrajinského spisovateľa Andreja Kurkova (1961). Ide o ukrajinského spisovateľa ruského pôvodu a jedného z najpopulárnejších ukrajinských spisovateľov v zahraničí.

Pred 110. rokmi sa narodila ukrajinská poetka, publicistka a literárna kritička Olena Teliha (1907–1942). Veľmi emotívne prežívala hanbu a pozíciu otroka, v ktorej sa nachádzal ukrajinský národ. Ukrajina si pripomína túto významnú osobnosť, ktorá svojou činnosťou poskytla iný rozmer pri riešení zásadných otázok osudu ukrajinského národa.

Tvorba ukrajinského básnika Bohdana Ihora Antonyča (1909–1937) aj naďalej priťahuje a bude priťahovať nielen milovníkov poézie. Vo svojej poézii ukázal odchádzajúcu krásu, ale zároveň sa dotkol otázok, ktoré vzrušujú súčasníka.

Uplynulo už vyše päťdesiat rokov od premiéry ukrajinského filmu Tiene zabudnutých predkov. Na Bukovine začali s prípravou slávnostne si pripomenúť 75. výročie od dňa narodenia legendárneho herca Ivana Mykolajčuka.

Smutná správa prišla z Ľvova. Vo veku 74 rokov zomrel Roman Lubkivskyj (1941–2015), ukrajinský básnik, prekladateľ, literárny kritik, diplomat. Venoval sa aj prekladom zo slovenskej a českej literatúry.

Literárnu cenu strednej Európy Angelus za tento rok získal ukrajinský spisovateľ Serhij Žadan za knihu Mezopotámia. Ide o cenu, ktorá sa udeľuje za preklad umeleckej prózy do poľštiny. Organizátorom a zakladateľom literárnej ceny Angelus je poľský Vroclav.

Publikácia prináša zložitý obraz o vzdorovaní Ukrajincov na všetkých frontoch druhej svetovej vojny. Treba ho poznať, aby sme nezostali v omyle.

V posledných dňoch ukrajinskú kultúrnu verejnosť pobúrili udalosti, ktoré sa dejú na Kryme. Ničia sa tu knihy, ktoré sú písané v ukrajinskom a krymskotatárskom jazyku. Robí sa teda všetko, aby na Kryme zostal iba ruský jazyk. V ukrajinských médiách sa objavila správa, že na Kryme zatvorili múzeum ukrajinského básnika Leonida Vyšeslavského (1914–2002), nositeľa Ševčenkovej ceny.

Pre mnohých, keď sa povie Dovženko, vybaví sa v pamäti, že to bol významný ukrajinský filmový režisér, len málokto však vie o životnej a tvorivej dráme tohto talentovaného človeka. Kniha Dovženko bez líčidla možno bude pre mnohých hotový šok, lebo takého Dovženka ešte nepoznali.

Ukrajinská literárna Cena Maksyma Ryľského bola založená v roku 1972 a každoročne sa udeľuje za najvýraznejšie úspechy v oblasti umeleckého prekladu, predovšetkým diel svetovej literatúry. Tohtoročným nositeľom ceny sa stal Maksym Stricha za preklad Dantého poémy Božská komédia – Peklo.

Olena Husejnova – mladá ukrajinská poetka. Narodila sa v roku 1979. Žije v Kyjeve. V r. 2012 získala ukrajinskú literárnu Cenu Vasyľa Symonenka. Nedávno v bratislavskom vydavateľstve FO ART vyšiel v slovenskom preklade Mariána Hevešiho výber jej poézie pod názvom Spiatočný lístok. To bola príležitosť, aby sme jej položili niekoľko otázok.

Knihy si píšu vlastné dejiny. Často však pripomínajú osud svojich tvorcov. Stáva sa, že z vôle mocných tohto sveta padnú do zabudnutia alebo dokonca do nemilosti. Lenže príde čas, keď sa o nich znovu začne rozprávať a s nimi aj o ich tvorcoch. K takým osobnostiam ukrajinskej literatúry, ktorá prichádza po dlhých rokoch odmlky nesporne patrí Ukrajinec Vasyľ Domanyckyj (1877–1910).

Olena Husejnová (1979) je súčasná ukrajinská poetka, ktorá v roku 2012 získala ukrajinskú literárnu Cenu Vasyľa Symonenka za najlepší básnický debut. Poézia Husejnovej je akýmsi sprievodcom labyrintom duše.

Ukrajina si pripomína 80. výročie narodenia Vasyľa Symonenka. Poltavská a Čerkaská oblasť Ukrajiny, s ktorými je spätý básnikov život, dokonca vyhlásili rok 2015 Rokom Vasyľa Symonenka.

Nedávno v banskobystrickom antikvariáte Paseka som natrafil na zaujímavé vydanie vydavateľstva Zachidnja Ukrajina z roku 1928. Išlo o Výber z nemeckých balád (Vybir nimeckych balad). Autorom prekladu je ukrajinský spisovateľ, literárny kritik a prekladateľ Dmytro Zahul (1890–1944).

Oleh Lyšeha (1949–2014) – ukrajinský básnik, dramatik, prekladateľ, publicista. Básnik, ktorého nemožno „zaškatuľkovať“, ba ani to nikdy nedovolil a pritom nesporne patril k najvýraznejším postavám súčasnej ukrajinskej poézie.

„Umierajúc hovorím vám všetkým: Nikdy som sa bez lásky neusmieval na vás, na slnko, na vietor, zelený list. V mojom smiechu som vždy videl ľud! Dobrého človeka, láskavú ženu, veselookú dievčinu, dieťa, babku s dedkom. A želal som si, aby sa usmievali aj oni, aby boli veselí, radostní, dobrí...“, napísal vo svojom denníku ukrajinský spisovateľ Ostap Vyšňa, ktorého 125. výročie narodenia si pripomína kultúrna verejnosť Ukrajiny.

Autorita Vasyľa Herasymjuka v ukrajinských literárnych kruhoch je nepopierateľná. A to nielen medzi pokolením básnikov „osemdesiatnikov“, ale aj u nasledujúcich generácií.

Vždy, keď som sa ocitol v Kyjeve, nemohol som sa s ním nestretnúť. So spisovateľom, ktorý rozumel literatúre i ľuďom. Už tomu tak nebude. Petro Osadčuk 8. októbra 2014 odišiel do večnosti.

Po ťažkej chorobe zomrel v Kyjeve ukrajinský básnik, prozaik, prekladateľ, predseda Národného zväzu spisovateľov Ukrajiny Viktor Baranov (14. 10. 1950 – 30. 7. 2014). Bol dlhoročným šéfredaktorom literárneho časopisu Kyjiv, viceprezidentom Spoločnosti Ukrajina – Rumunsko. V novembri 2011 bol zvolený za predsedu Národného zväzu spisovateľov Ukrajiny.

Vo veku 85 rokov zomrel ukrajinský detský spisovateľ Vsevolod Nestajko (30.1.1930–16.8.2014). Patril k naozajstným lídrom čitateľského záujmu u deti a mládeže. Jeho tvorba nesporne patrí do zlatého fondu ukrajinskej detskej literatúry.

Ukrajinská literatúra v týchto dňoch utrpela stratu – zomrel spisovateľ Anatolij Dimarov (17. 5. 1922 – 29. 6. 2014), ktorý sa vo svojich dielach nebál zobraziť časy nútenej kolektivizácie, hladomor rokov 1932–1933, masové represie, čiže obdobia, udalosti v živote ukrajinského národa, o ktorých sa ani len pošepky nesmelo hovoriť.

Najnovší román Mychajla Slabošpyckého (1946) vyvolal na Ukrajine ohlas a záujem ako u čitateľov, tak aj u literárnej kritiky. Pri porovnaní najnovšieho biografického románu o Mychajlovi Kocjubynskom (1864–1913) s jeho predchádzajúcimi dielami vidíme, že Slabošpyckyj prichádza s novou formou stvárnenia. Nerozpráva iba o Kocjubynskom, ale aj o čase, dokonca o tom, ako sa vyvíjala situácia na Ukrajine po Kocjubynskom.

Kyjevská organizácia Národného zväzu spisovateľov Ukrajiny sa obrátila s výzvou k svojim krajanom. Vyše dvadsiatka ruskojazyčných spisovateľov Charkova žiada Putina, aby nezasahoval do ukrajinských záležitostí. Svoju žiadosť odôvodňujú tým, že na Ukrajine ich nikto neutláča, preto vonkoncom nepotrebujú vojenskú ochranu zo strany Ruska. Predstavitelia ukrajinskej kultúry kolektívne oslovili svojich ruských kolegov, ktorí potvrdili svoju podporu ruskej intervencii na Ukrajinu.

Slovenský přispěvatel iLiteratura.cz Ivan Jackanin byl během prosincových protestů v Kyjevě, kde lidé demonstrují proti brutálním zásahům speciálních jednotek a žádají odstoupení vlády, která na poslední chvíli odmítla podepsat asociační dohodu s EU.

Súčasný ukrajinský spisovateľ Stepan Procjuk prichádza k čitateľovi s tretím biografickým románom.

Letošní cenu Angelus, která je od roku 2006 určena knihám středoevropských autorů, jež vyšly v uplynulém roce, získala ukrajinská spisovatelka Oksana Zabužko za svůj poslední román Muzeum opuštěných tajemství (v českém překladu vyšel letos).

V Charkově byla 3. září 2013 (ulice Sumska 17) odhalena pamětní deska Juriji Ševeljovovi, jednomu z nejvýznamnějších světových ukrajinistů. Deska, která vznikla díky místní občanské iniciativě, však byla záhy brutálně zničena. Charkovská radnice ex post přijala usnesení o demontáži této desky. Vášně se rozhořely na obou stranách a jen tak neutichnou.

Z Mníchova došla smutná správa. Vo veku 95 rokov zomrel ukrajinský spisovateľ, básnik, prozaik, prekladateľ, literárny vedec, rozhlasový publicista Ihor Kačurovskyj. Bol to človek s pohnutým životným údelom. V roku 1945 sa ocitol v Rakúsku. V roku 1948 emigruje do Argentíny. V roku 1969 sa presťahoval do Nemecka, kde spája prácu v ukrajinskej redakcii Rádio Svoboda.

Vo veku 72 rokov zomrela 3. augusta 2013 ukrajinská poetka Iryna Žylenko. Narodila sa 28. apríla 1941. V roku 1996 za zbierku Večirka u starij vinarni (Večierok v starej vinárni) bola jej udelená Národná cena Tarasa Ševčenka. V roku 2001 vydala knihu spomienok pod názvom Homo Feriens. Písala aj pre deti.

Na Ukrajine spomínajú na jedného z lídrov literárneho a umeleckého obrodenia 20.–30. rokov 20. storočia, zakladateľa mnohých literárnych zoskupení, ktorý v Charkove 13. mája 1933 ukončil svoj život samovraždou. Reč je o spisovateľovi Mykolovi Chvyľovom (1893–1933).

V mestách, mestečkách a na dedinách západnej Ukrajiny, kde žil a pôsobil ukrajinský spisovateľ Tymofij Borduljak (1863–1936) si pripomenuli 150. výročie jeho narodenia.

O ukrajinskej spisovateľke Oľhe Kobyljanskej (1863–1942) sa toho veľa popísalo a zdalo by sa, že vieme o jej tvorbe takmer všetko, lenže černivecké vydanie Ohrivaj, sonce... (Slnko, zohrievaj) nás presvedčilo o opaku. Pripomenieme, že v lete 1928 sa vybrala O. Kobyljanská na liečenie do Františkových Lázní, cestou sa zastavila v Prahe, kde sa stretla s ukrajinskou emigráciou.

Loni uplynulo 290 let od narození zřejmě nejvýznamnějšího ukrajinského filozofa a zároveň spisovatele a myslitele Hryhorije Skovorody (1722–1794). Jeho dílo nabývá na nezvyklé aktuálnosti zvláště v současném „krizovém“ světě.

Ako skutočný meteor na básnickom nebi by sme mohli charakterizovať poéziu ukrajinského básnika Ihora Rymaruka (1958–2008). Objavil sa v ukrajinskej poézii ako meteor a zhorel ako meteor, zanechajúc po sebe nezabudnuteľnú stopu. Zbierka Božský vietor prináša takmer všetko, čo napísal básnik v treťom tisícročí.

Aj keď pojem literárny proces je vlastne relatívnym označením literárno-historického pohybu a taktiež súhrnom faktov umeleckého života, musíme mať na pamäti, že v literatúre dochádza k istej nadväznosti. Je tu snaha odraziť sa od toho, čo už bolo tvorivo realizované. Z takého pohľadu sa treba dívať aj na tvorbu ukrajinského spisovateľa Osypa Makoveja (1867–1925), ktorého 145. výročie od dňa narodenia si pripomenula ukrajinská kultúrna verejnosť.

Tridsiateho augusta z Kyjeva prišla smutná správa, že zomrel ukrajinský básnik, prozaik a prekladateľ Jurij Zavhorodnij. Od roku 1969 až do roku 1989 sa literárne diela Zavhorodného nemohli publikovať na Ukrajine kvôli realite, ktorú približoval čitateľom. Životnú záchranu nachádza v Lotyšsku a na krajnom severe Ruska.

Romantická umelecká maniera v tvorbe ukrajinského spisovateľa Jurija Janovského (1902–1954) ovplyvnila ukrajinskú prózu 20. storočia. Jurij Janovskyj, ktorého 110. výročie narodenia si pripomína ukrajinská kultúrna verejnosť, patril k najvýraznejším predstaviteľom neoromantického prúdu v ukrajinskej próze.

Tento román napísal Jurij Ščerbak (1934) po tom, keď sa dvadsať rokov nevenoval umeleckej próze. Teraz, ako sám vraví, cíti sa viac spisovateľom než diplomatom. O čom je jeho najnovší román? Aj o tom, čo sa môže stať s krajinou, keď neakceptuje vieru a morálku.

V týchto dňoch sa dozvedáme, že vo Ľvove zomrela spisovateľka-disidentka Iryna Kalynec (1940–2012)... V ukrajinskom disente boli mnohí poprední spisovatelia, novinári, vedci. Po krátkom období „chruščovovského odmäku“ prišla nová vlna prenasledovania ukrajinskej inteligencie. Mnohí v tom čase končia vo väzení. Medzi nimi sa ocitli aj manželia Iryna Kalynec a Ihor Kalynec.

Pri myšlienke vydať Itinerarium Daniela Krmana ml. (1663–1740) v ukrajinskom jazyku stál známy slovenský ukrajinsta Mikuláš Nevrlý. Z množstva dobových diel o Ukrajine, ktorých autormi boli cudzinci, práve Itinerarium D. Krmana patrí k najzaujímavejším. Toto dielo sa radí k vrcholom nielen slovenského, ale aj všeslovanského literárneho baroka.

Smutná správa prišla z Kyjeva. Zomrel ukrajinský básnik, nositeľ Ševčenkovej ceny Leonid Talalaj (1941–2012). Literárna kritika, ale aj čitatelia sa stotožnili v tom, že pre poéziu L. Talalaja je príznačný bôľ zo stratenej a ponivočenej mladosti a vlastnej ukradnutej radosti.

Na konci 19. a začátkem 20. století dochází v ukrajinské literatuře ke střetům generací. Mnozí mladí autoři se snaží včlenit do své tvorby moderní umělecké prostředky a postupy, uvědomují si nevyhnutelnost obnovy tradiční epiky. Z mladých prozaiků na sebe zvláště upozornila Olha Kobyljanska (1863–1942).

Literárni vedci neraz zdôrazňovali, že Bohdan Ihor Antonyč je jeden z najzáhadnejších ukrajinských básnikov. Možno práve tento rozmer podnietil básnika, prozaika, predstaviteľa tzv. „postšesťdesiatnikov“ v ukrajinskej poézii, disidenta, politického väzňa, ale predovšetkým veľkého milovníka poézie B. I. Antonyča Ihora Kalynca k napísaniu knihy.

Začiatkom februára tohto roka si v Ukrajine pripomenuli 200. výročie narodenia spisovateľa a pedagóga Jevhena Hrebinku (1812–1848). Mnohí ukrajinskí spisovatelia prvej polovice 19. storočia sa aktívne zúčastňovali ruského literárneho procesu. Patrí k nim aj Jevhen Hrebinka, ktorého Ivan Franko (1856–1916) nazval „talentovaným rusko-ukrajinským spisovateľom.“

Lze hovořit o ukrajinské překladatelské škole? Slovenský ukrajinista Ivan Jackanin se domnívá, že ano. Ukrajinský překlad prošel a stále prochází vývojem, který je silně ovlivněn neustálým (dnešek bohužel nevyjímaje) potlačováním ukrajinské kultury a jazyka.

Ve své poslední knize se současný ukrajinský spisovatel Stepan Procjuk ohlédl za životem a tvorbou klasika ukrajinské literatury Vasyla Stefanyka, od jehož narození letos uplynulo 140 let a jenž bývá právem označován za největšího expresionistu ukrajinské literatury.

Letos si ukrajinská kulturní veřejnost připomíná 70. výročí úmrtí významného spisovatele a básníka Bohdana Lepkého, který se významně zapsal do vývoje především západoukrajinské poezie.

Letos uplynulo 90. výročí úmrtí ukrajinského romanopisce, autora historických próz Adriana Kaščenka, který se po dlouhé době dostává do povědomí čtenářů i historiků.

Na začátku března uplynulo 60 let od smrti jednoho z nejvýznamnějších a v cizině nejznámějších ukrajinských spisovatelů, Volodymyra Vynnyčenka. Jeho dílo bylo poměrně dobře známé i v meziválečném Československu, a to nejen v překladech. Jeho hry byly hrány na prknech českých divadel, včetně brněnského Národního divadla.

Letos si ukrajinská literární obec připomíná mnohá výročí. Jedním z nich je 140. výročí narození Lese Martovyče, jednoho z tzv. Pokutské trojice.

Před sto lety se narodil jeden z nejvýznamnějších představitelů ukrajinské intelektuální prózy Valerjan Pidmohylnyj. Nedožil se ani čtyřiceti let; byl zavražděn bolševickou mocí.

Ukrajinští spisovatelé se obrátili v Mezinárodní den mateřského jazyka (21. 2.) ke svým spoluobčanům, které vybízejí k tomu, aby nebyli lhostejní k zákrokům současné vlády. Ta se pokouší všemožným způsobem marginalizovat a omezovat ukrajinskou kulturu a jazyk.

23. ledna uplynulo 120 let od narození jednoho z nejgeniálnějších a zároveň i nejméně oblíbených ukrajinských básníků 20. století, Pavla Tyčyny, kterého postihl podobný úděl jako Vítězslava Nezvala; totalitní moc geniálního básníka zdeformovala a učinila z něj socrealistického pisálka.

O období tzv. rozstříleného obrození, při němž byla ve 20. a 30. letech prakticky zlikvidována veškerá ukrajinská inteligence, český čtenář téměř nic neví. A přeci již v té době vycházely překlady děl těchto autorů a v českém tisku se o nich psalo.

Ukrajina se pomalu, ale jistě propadá v hodnocení úrovně demokratických standardů. Dochází k potlačování svobody slova, k potlačování občanské společnosti a roste vliv státní moci na chod země. Nejvyšší státní struktury se začínají plést i do práce spisovatelů, kteří se ovšem nemíní nechat zastrašit.

V září to bylo 25 let, kdy zemřel v nelidských podmínkách sovětského gulagu nejvýznamnější ukrajinský básník posledních 50 let a obránce lidských práv Vasyl Stus.

Již od získání nezávislosti se Ukrajina snaží, aby byl jeden z několika hladomorů 20. století (1932–33) uznán světově jako genocida. Dle stále dalších odhalovaných informací je nesporné, že tomu tak bylo. Sovětská moc měla dokonalý plán na likvidaci ukrajinského národa, a to formou uměle vyvolaného hladomoru. Jako první byla likvidována tehdy silná ukrajinská inteligence, především spisovatelé, básníci, umělci aj. Ukrajina si v těchto dnech připomíná 78 let od této tragédie.