Případ Franza je krátký fragment románového cyklu, jejž se rakouská spisovatelka Ingeborg Bachmannová rozhodla nikdy nedokončit. Český překlad vyšel po více než půlstoletí a dotváří domácí kontext díla této výjimečné autorky.
Zhubni je příběhem úspěšného maloměstského právníka Billa Hallecka, který nešťastnou náhodou přejede starou cikánku. Soud jej nepotrestá, s čímž se nesmíří příbuzný zabité a vysloví podivnou kletbu: Zhubni. A Halleck hubne. Co se ze začátku zdá požehnáním, se brzy mění v horor.
Básník a filozof Egon Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer (1930–2007), po několik desetiletí známý jako živá legenda českého undergroundu, patřil ještě ke generaci, pro niž byla jistá znalost němčiny samozřejmostí.
S nizozemskou literaturou a kulturou toho příliš společného nemáme. Jedno však přece: zážitek druhé světové války. Obě země byly podmaněny Hitlerem, v obou byl jakýs takýs odboj, probíhaly deportace Židů...
Loni vydaný mírně nadpřirozený thriller Později ukázal, že Stephen King stále dokáže udržet úroveň na ploše celého románu. A Billy Summers potvrzuje, že dnes už pětasedmdesátiletého klasika hned několika žánrů forma stále neopustila.
Švýcarský spisovatel Lukas Bärfuss patří k nejuznávanějším německy píšícím dramatikům současnosti a neméně pozornosti si zaslouží i jeho prozaická tvorba. V obou žánrech se nebojí nahlas vyslovovat k politicky či společensky složitým tématům. Ne nadarmo jej kritika překřtila na „Maxe Frische našich dní“.
Přes některé výhrady je na celé publikaci nutné ocenit odvahu, se kterou se jednotliví autoři do celého mezioborového projektu pustili, i to, že se snaží poznatky vynesené z hlubin dávno zašlých časů aplikovat na naši žhavou současnost. I když každý trochu jinak, takže nakonec záleží na každém čtenáři samotném, jaké poučení si z takto podaných dějin sám vyvodí.
Neuspěli jste v životě? S námi se vám zaručeně podaří zemřít! Francouzský spisovatel Jean Teulé, obdivovatel prokletých básníků a milovník černého humoru, si nemohl přát lepší entrée na český trh. V knize Potřeby pro sebevrahy totiž čtenářům servíruje rovnou návod na jejich vlastní smrt.
O jedné z nejznámějších Morgensternových básní, groteskní baladě Tři zajíci, se traduje, že je vlastním výkladem autorovy poetiky.
Zatímco se norská literatura těší u českých čtenářů trvalému zájmu, o té české v Norsku se to bohužel říct nedá. Počet překladů z češtiny do norštiny je mizivý a na konci minulého roku bylo navíc rozhodnuto o zrušení bakalářského studia slavistiky (vyjma ruštiny) na největší tamní univerzitě. Čím to je? A je v našich silách obraz české literatury za našimi hranicemi vylepšit?
Loni vydaný kriminální román Pan Mercedes bývá označován jako „první drsná škola Stephena Kinga“. Dodejme, že to je drsná škola trochu starosvětského typu, inspirovaná více než současnými autory těmi ze 70. a 80. let minulého století.
Stephen King se v novince vrací ke svému Osvícení z roku 1977, jednomu z nejslavnějších literárních hororů vůbec. Sleduje osudy tehdy malého Dannnyho Torrance, který mezitím dospěl, ale uchoval si schopnost „vidět“ mrtvé lidi. Sympatický odklon ke zcela novému příběhu a strhující úvod však postupně střídá zklamání z rozkolísanosti díla.
Jak člověka poznamená místo, odkud pochází, a jak se naopak člověk otiskuje do konkrétní krajiny? A jakou mají výhodu tradiční irská jména?
Kniha je psána fundovaně a přes nijak gigantický rozsah umožňuje hluboký vhled do naší současné situace. Jedním příspěvkem do ní přispěl i jistý český politik. Na změnu strategie našich hlavních politických představitelů to je bohužel málo. Pokud se tedy splní některé černé scénáře, které kniha obsahuje, její čtenáři budou alespoň moci říci: my jsme to věděli.
Dílo Christiana Morgensterna, dodnes velmi ceněného básníka, mělo mnoho podob a bylo do určité míry i projevem převládající poetiky v době kolem přelomu století, výrazem zčásti módních filozoficko-religiózních proudů a v neposlední řadě i odrazem úbytku básníkových fyzických sil, způsobených zákeřnou nemocí.
Proto jsem snad založil Hobart Town – kvůli pokroku, kvůli trestanecké osadě, kvůli okovům svým i všech ostatních? Iásón přinese na Kolchidu smrt a neštěstí, Argó zavede do velkých pekelných vod. Vzbouřit se, vzdorovat, povstat.
Teprve po jedenapadesáti letech vychází v českém překladu román Temná komora Damoklova Willema Frederika Hermanse (1921-1995), kterého Nizozemci považují za svého největšího moderního spisovatele.
Projíždějící taxikář zpomalil, prohlídl si je, a když uslyšel, kam jedou, znovu přidal plyn. Vyštěkl, že na druhém konci města má střídání směny, a opovržlivý tón jeho hlasu byl jako plivnutí do tváře.
Náhle se otočí a hlasem, který ztratil svou dřívější hloubku, říká: „Strašné … ten příběh mě úplně dostal, nemůžu ho uzavřít. Už skoro nespím … Nejde ani tak o to, „kdo“ ho zabil, ale o pocit jakéhosi prázdna…, ten mě přivádí k šílenství.
Řecký prozaik Dimitris Nollas se narodil r. 1940 ve vesnici Adriani v severním Řecku. Po nedokončených studiích práv a sociologie v Athénách a Frankfurtu po určitou dobu žil a pracoval v západní Evropě a Jižní Americe (1962 – 1975).
Od samého začátku jsme zataženi do víru vyprávění, slova se na nás valí velikou rychlostí, bezprostředně, se silným citovým nábojem. Právě city jsou základním stavebním kamenem celé povídky.
Jestliže čteme prózu a básně rakouské spisovatelky Ingeborg Bachmannové, neubráníme se pocitu, že se k jejich pochopení musíme "probolet". Bachmannová, filozoficky myslící a zároveň nadaná velkou vnímavostí a citlivostí, proniká do oblastí, kde sídlí naše nejvlastnější - a nejzranitelnější - bytí.
Kolébka náboženského uvědomění lidstva, domovina nejstarších duchovních textů a nevyčerpatelná studna možností, jak smýšlet o věcech mezi nebem a zemí. Nahlédněte pod pokličku náboženských systémů Afriky, které zrcadlí její minulost, současnost i budoucnost!
Mladý filolog Marcel se vrací ze studií v Rumunsku do rodného Moldavska. Druhá dějová linie je obsažena v rukopisu románu v románu, který Marcel veze s sebou: dystopický příběh o tom, že postsovětskou zemi vojensky obsazují Rusové.
Hostem Frankfurtského knižního veletrhu se roku 2016 stalo Vlámsko a Nizozemsko. Tvůrci vsadili spíše na menší, chytré interakce s návštěvníky. Za ústřední obraz expozice bylo zvoleno moře, protože „má svou poetičnost i politický náboj“. Hlavní postavou českého stánku se stal prezident Havel.
Kniha odráží autorovu vášeň poznávat, chuť do života i pozitivní energii, kterých si tak váží na amerických studentech. Zachycuje jeho obdivuhodný kulturní a také literární přehled. Publikace tak díky tomu místy obsahuje i jakési hutné knižní minirecenze.
Kniha možná mnoho překvapení nepřináší. Válka je zkrátka krutá a pravidelně uvolňuje stavidla lidské agresivity, či dokonce sadismu. Publikace je ovšem záslužná v tom, že může příbuzným obětí i badatelům osvětlit, kde přesně skonal ten který nacistický vězeň. A právem také upozorňuje na problematiku památníků připomínajících oběti. Ty byly po roce 1948 někdy jednostranně vydávány za pohřebiště padlých hrdinů Rudé armády a zamlčována byla přítomnost pozůstatků i mnoha jiných.
Stephen King napsal svůj první komiks! V Americkém upírovi vrací tradiční hororové postavě její krvelačnost, dobře vystavěný příběh prokládá zdařilými dialogy. Přichází přitom s novým druhem odolnějšího upíra, který řádí v Hollywoodu dvacátých let minulého století.
Kniha čtenáře rozechvěje představou konce a zániku, ale zároveň hned nabídne slova útěchy, že „krize díky historické zkušenosti a schopnosti regenerace pravděpodobně úspěšně překonáme“. Je otázka, zdali je vhodnější dílo vnímat jako způsob, jak naše strachy z konce, ale zároveň zálibu v tomto strachu, postavit na reálnější základ (tedy jako sofistikovanější verzi katastrofických filmů), nebo jako seriózně myšlenou výzvu, jak příznakům konce čelit.
Čtenáři možná nebude po několika prvních desítkách stránek ze zvracení bulimarektičky Anny v románu finské autorky Sofi Oksanen fyzicky nejlíp, přesto je ale kniha čtenářským zážitkem. Jedná se o román mnohovrstevnatý a ambivalentní, příběh o identitě a o nemoci dnešní doby, nabízející spoustu výkladů tak, jak to má u literatury s ambicemi stát se kanonizovanou být.
Zdar Magrisova románu tkví nakonec v přesvědčivém konkrétním zobecnění témat.
Dostala jsem dopis, od sestry, říká Dragana, mám ti povědět, co mi psala? Ne, raději ne, myslím si, nechci vědět, co psala Draganina sestra. Ty, Ildi, oni tam už nemají skoro žádné stromy, všechno spotřebují na topení, moje sestra říká, že město vypadá jako oškubané kuře...
Morgensternova báseň s názvem Dva kořeny je součástí sbírky Šibeniční písně a o její překlad se kromě Josefa Hiršala a Egona Bondyho pokoušeli například také Vladimír Holan nebo Josef Brukner.
Posadila se vedle něho, jako pokaždé, když dorazil a rozbalil svůj „krámek“ na jediné lavičce proti činžovnímu domu. Zvědavě si prohlížela nové zboží, obdivovala objevené poklady a veliké oči jako by pohltily celou její tvář, když nenasytně hladila krabičky s tajemným obsahem.
Novořecká literatura se ve svých počátcích (ve druhé polovině 19. st.) soustředí na témata z řeckého venkova (Viziinos, Papadiamandis) a na otázky národnostní (Zambelios).
Po básních, povídkových sbírkách a románu Malina se nám rakouská autorka Ingeborg Bachmannová (1926–1973) představuje s opět jiným typem textů – publicistickými prózami, eseji a rozhovory, v nichž se dotýká společenských, politických, filozofických a poetologických otázek, kde ovšem zaznamenává též střípky bezprostředně žité skutečnosti.
I když přispěvatelé zastupovali tak odlišné obory jako historii, egyptologii, filozofii, evoluční biologii, teoretickou fyziku či „rostlinnou sociologii“ (J. Sádlo), v podstatě se shodli na tom, že kolapsy a katastrofy nejsou božím trestem, ale normální součástí vývoje, a že představují nejen hrozbu, ale i šanci, či dokonce nezbytnou podmínku toho, aby mohlo vzniknout něco nového.
Příběh podivuhodné lásky je sedmým románem švédského spisovatele a hudebníka Carla-Johana Vallgrena. V zemi svého vzniku byl román v roce 2002 vyznamenán prestižní literární cenou Augustpriset a pravděpodobně i díky tomuto ocenění byl pak přeložen do více než dvacítky jazyků a slaví úspěch po celém světě. Po šesti letech se román v překladu Zbyňka Černíka nabízí i českému publiku.
Jediné, co se o obsahu románu dá říci, je, že se vydá jedna žena, náhodou bankéřka, z jednoho nejmenovaného severoněmeckého města do Sierra de Gredos, horského masivu západně od Madridu. Další děj je už složitejší...
Tři sta mladých útočníků dostane jedinečnou šanci stát se nejlepším střelcem japonské fotbalové reprezentace. Jedna z nejprodávanějších mang v dějinách o nejpopulárnějším sportu na světě vychází konečně česky.
Po kratším zdržení vyšel v žánrovém nakladatelství Planeta9 další díl z kultovního cyklu Iaina M. Bankse Kultura. Vodíková sonáta je opět zcela jiná než dosud vydané romány a opět naprosto fascinujícím čtením.
V poslední době se vyrojila spousta románů na téma umělé inteligence a ani nejnovější dílo Kazua Ishigura není výjimkou. Místo apokalyptického příběhu o tom, jak roboti jednou nahradí člověka, však Ishiguro roboty využívá k tomu, aby nastavil zrcadlo lidské osamělosti a špatným vlastnostem, a zamýšlí se nad tím, jak by spolu s lidmi mohli harmonicky žít.
Protektorát Čechy a Morava byl poměrně unikátním konstruktem, při jehož zřizování ani sami okupanti ještě neměli potřebné zkušenosti a vlastně se ani mezi sebou nedokázali shodnout, jakým způsobem by měl být řízen. K tomu je nutné zohlednit postoje protektorátní vlády, širokých vrstev obyvatelstva, domácí i zahraniční odboj a také kolaboranty, kteří byli svou horlivostí okupantům spíše na obtíž. Není divu, že podrobný rozbor těchto vztahů si vyžádal několik set stran.
Pražský rodák Jan Faktor, který od konce 70. let žije a tvoří v Německu, byl za svou dosavadní literární tvorbu vyznamenán Cenou Itala Sveva. Výroční německé literární ocenění určené pro obzvláště svébytné prozaiky autor převzal 20. června v Literárním domě v Hamburku.
Zájemcům o životní osudy interbrigadistů kniha poskytne množství pečlivě sesbíraných informací podložených solidním archivním výzkumem. Časté přímé citace historických pramenů sice mohou vtáhnout do dobové reality, ale v tomto případě citelně zatlačují do pozadí autorskou interpretaci, a výklad do značné míry zůstává na čtenáři.
Švýcarský prozaik a dramatik Lukas Bärfuss patří k předním německy píšícím autorům střední generace. Některými kritiky je dokonce považován za nejpozoruhodnějšího švýcarského spisovatele současnosti. Jeho texty čtenáře staví před etické problémy moderního světa, Bärfuss v nich s oblibou klade nepříjemné otázky a poukazuje na nešvary takzvané civilizované společnosti. Nejinak je tomu i v novince Hagard, jež si letos na jaře vysloužila nominaci na Cenu Lipského knižního veletrhu. Právem?
Povídková sbírka žijícího hororového klasika se častěji než obvykle obejde bez nadpřirozených prvků, zesílil důraz na příběhy z běžného života, kde ovšem může být ohrožení stejně děsivé. Kniha jako celek patří k tomu nejlepšímu, co Stephen King v posledních letech napsal.
J. H. Khemiriho čeští čtenáři dosud neznají, ve Švédsku však patří k nejuznávanějším autorům. K jeho tématům patří boj Švédů s přistěhovaleckými kořeny o nalezení vlastní identity, soupeření o moc, diskriminace menšin či význam mateřského jazyka.
Doležalovy Události jsou kniha břitce ironická, vtipná, iritující, sveřepá, ale kvůli časté návratnosti některých motivů i únavná a vyčerpávající. Ať už s autorem souhlasíme, či nikoli, představují intelektuálně bohatou a hutnou kroniku naší doby. Je to přitom kronika se silným názorem, která jen málokoho nechá chladným.
Tato cena se od roku 1986 každoročně uděluje jednomu severskému spisovateli, který má podle názoru Akademie za sebou významné dílo, a bývá někdy označována také jako „malá Nobelova cena“. Ocenění Sofi Oksanen je zajímavé hned v několika ohledech.
Originální název sbírky čtyř delších povídek zní Full Dark, No Stars a je škoda, že se český titul, včetně obálky, uchyluje k aluzi hororových atrakcí. Celá kniha je totiž především o temném stavu mysli. King dokáže i na stará kolena čtenáři ukázat, jak grandiozně se mohou věci pokazit.
Mottem nejnověji v češtině vydané eseje italského germanisty a spisovatele Claudia Magrise je anekdota, v níž si dva Židé snad kdesi ve východní Evropě povídají o svých plánech do budoucnosti, přičemž jeden z nich nahlas přemýšlí o tom, že...
Ishiguro se při psaní rád pouští do nových věcí, přesto mají jeho texty mnoho společného.
Rakouský spisovatel Josef Winkler (1953) ví, že musí být otevřený až nestoudný a psát o tom, co v něm skutečně je: a to jsou především reflexe narušeného dětství na korutanském katolickém venkově a jeho ubíjejícího paternalismu, a posedlost smrtí...
Pod názvem Dávný nepřítel, převzatým z dosud poslední Nollasovy povídkové sbírky, se českým čtenářům dostává do ruky výbor z tvorby tohoto autora od roku 1982 po současnost.
Vlastním jménem Zbyněk Fišer, syn legionáře a vysokého důstojníka prvorepublikánské československé armády Jana Fišera. Studium na reálném gymnáziu v Praze neukončil, v letech 1947-57 neměl stálé zaměstnání, žil na pomezí ilegality, v roce 1950 např. několikrát ilegálně přešel hranice do Rakouska a navštívil Vídeň, několikrát byl zatčen a krátkodobě zadržen, několikrát byl též hospitalizován v psychiatrických léčebnách, o čemž po letech podrobně napsal ve svých memoárech Prvních deset let.
