Téma boje s nepořádkem by se v dětské knize dalo pojmout různě. Takzvaně na první dobrou by bylo možné napsat moralizující příběh o tom, jak si králíček zašantročí mrkvičku, opravdu mu už kručí v bříšku, ale pak mu moudrá sova poradí, aby si ve svém zcela lidském domečku uklidil, načež se mrkvička najde mezi ponožkami a králíček slíbí, že už si bude vždycky uklízet. Kniha Hledám, hledám brněnské ilustrátorky a loutkářky Kamily Restrepo je ale úplně jiná liga.

Kdo najde kulový

Když se osmiletý Jiří u babičky rozčiluje, že nemůže najít kostku lega, kterou právě nutně potřebuje, stará dáma ho přátelsky poučí: „Ono se říká, že kdo hledá, najde. Ale mezi náma – kdo hledá, najde kulový, dokud si neudělá ve věcech pořádek.“ Aby dal Jiří babičce za pravdu, musí uplynout dvacet let. Život jde dál a Jiří stále hledá – brýle, klíče, tenisky, přítelkyni… Zjistí, že někdy nevadí, když ztracenou věc nenajdeme, a že to nejcennější často nacházíme, když to vůbec nehledáme. A když pak s Terezou najdou jméno pro miminko a potom i pro druhé, otevře se před nimi celý svět dalších věcí, které je třeba hledat. Až se nakonec jejich pubertální potomek durdí, že cosi pořád není k nalezení, může Jiří konečně říct: „No, Toníku, však víš… Kdo hledá, najde kulový… dokud si neudělá ve věcech pořádek.“ Sám Toník pak ještě na předposlední stránce stihne podobně poučit své dcery.

Hledám, hledám se tedy s neuvěřitelnou lehkostí rozkročí přes tři generace. Pomocí trefně vybraných momentek autorka vystihuje půvab i patálie každodennosti, která se prostřednictvím tématu hledání zachycuje přímo skvěle – v jejím všedním plynutí se jednou zaobíráme legem, jindy klíči a pak zase tím, co uvařit k večeři. Ale tu a tam všednost protne transcendentální rozměr a my nevěřícně zjišťujeme, že se má například narodit dítě.

Akvareloví skřítci a princezny

Postavy Kamily Restrepo hovoří přirozeným jazykem, úměrným svému věku: „Já nemůžu najít takový stříledlo, co se přidělává tady na to ufo! Takovej zelenej vystřelovák s dírama! Včera jsem ho měl!“ rozčiluje se malý Jirka. Autorka také nápaditě kombinuje realistický, meditativní příběh s pohádkovou imaginací. Ve chvíli, kdy Jiří dostane nápad, že by se rád seznámil, ho vidíme, jak usedá na bílého oře a rozhlíží se po princeznách, jichž je ve městě habaděj – princezna bubenice, princezna samoživitelka, a dokonce i princezna, která se válí před televizí. V knize se také pohybují skřítci, kteří rádi schovávají věci, a když potom Jiří začne chodit s Terezou, mužíčci si k jejich pozorování vezmou popcorn.

Formálně je Hledám, hledám vlastně komiks, jen bez okének a bublin. Někdy obrázek zabere celou stránku, na jinou se jich vejde třeba šest, ale vždy je doprovází krátký text. Prosvětlené, realistické akvarely jsou místy trochu zjednodušené, aby lahodily oku dětského čtenáře.

Kamila Restrepo (1989) se věnuje převážně tvorbě loutek, kresbě a ilustraci (širší veřejnost může znát její velice vkusná svatební přáníčka). A před její debutovou knihou nelze než smeknout. K dětskému čtenáři přistupuje jako rovný k rovnému a její kniha říká: pojď se se mnou podívat, jaké dobrodružství je normální život. S jedinečnou směsicí lehké melancholie, vtipu a vyzrálosti.