Kamila Chlupáčová

Nejrozsáhlejší román Vladimira Nabokova je erotické mistrovské dílo i filozofické pojednání o podstatě času. Dílo vysoce riskantní obsahem má originální uměleckou formu. Jedná se o velký román, krásnou historii vášnivé lásky a velkolepé fantaskní vyprávění.

V dlouhé tradici překládání Čechovových próz do češtiny pokračuje Libor Dvořák nejnověji knihou Člověk ve futrálu. Je to opět vydání takzvaně čtenářské, bez doslovu, bez ediční poznámky, není uvedeno ani datum vzniku jednotlivých Čechovových textů, ani z jakých vydání originálu byl překlad pořízen.

Ústřední scénu novely Vánice – putování na saních zimní krajinou za stále tíživějších okolností – převzal Sorokin z klasické ruské literatury, zároveň ale částečně reprodukuje a napodobuje scenérie a principy, které vytvořil Franz Kafka.

Nový překlad Dostojevského Bratrů Karamazových z pera Libora Dvořáka se v kolaci s originálem a v porovnání s vysoce kvalifikovaným, promyšleným a invenčním starším překladem Prokopa Voskovce (z roku 1965) jeví jako tržní nabídka ukvaltovaného produktu, který nesleduje hodnoty uměleckého literárního textu ani přirozeného řádu češtiny.

Podle Dvořáka je nový překlad nutný, protože starší už zastaraly a něco je třeba „udělat s tou francouzštinou“. Delší francouzské pasáže nahradil českým překladem vyvedeným kurzívou – z francouzských součástí vyprávění tak vznikly poznámky „vzadu“. Tím byla narušena autenticita originálu, text byl mechanicky zploštěn, ochuzen stylisticky i sémanticky.

Vrcholné dílo Andreje Platonova, rozsáhlá románová próza Čevengur (1926(?) až 1929), v Rusku poprvé vydaná teprve v roce 1988, má klíčový význam pro pochopení jeho filozofické pozice.

Významný představitel ruské spirituální poezie Vladislav Felicianovič Chodasevič (1886-1939), od roku 1922 v emigraci v Evropě, se nikdy netěšil vřelému porozumění širšího kruhu čtenářů...

Povídky Vladimira Nabokova (1899–1977), jejichž naprostá většina byla napsána a otištěna rusky v době jeho evropského exilu, bývaly hodnoceny (hlavně americkou kritikou) jako vedlejší, druhořadé ve srovnání s jeho romány.

V textovém prostoru ženského rukopisu zaujímá Ruska Nina Berberovová (1901-1993) významné místo. I když nebyla feministka, patří do feministického diskursu: má podíl na vytváření ženského autobiografického a literárně kritického rukopisu.

Druhý americký román Vladimira Nabokova, Bend Sinister, stojící v pozadí jeho velkých děl, jako jsou Lužinova obrana, Pozvání na popravu, Dar, Lolita, zazářil ve skvělém aktuálním překladu Pavla Dominika pod názvem Ve znamení levobočka.