Spisovatelku a překladatelku Sáru Vybíralovou jsme zastihli v jihofrancouzském městě Arles, kde trávila první tři zářijové týdny na rezidenčním pobytu pro překladatele. Pracovala právě na překladu knihy Debout-Payé od autora, který si říká Gauz. Vyprávěla jak o pobytu samotném, tak o přínosu této své cesty do Francie.
MR
Magdaléna Rejžková
Co se stane, když se německý akademik zkoumající vousy setká v Japonsku se studentem odhodlaným skoncovat se životem? Najdou na Borovicových ostrovech odpovědi na životní otázky? Románový příběh balancuje na hranici mezi potřeštěnou roadmovie napříč Japonskem a filozofickou poutí za hledáním sebe sama. Po loňském vydání prózy Probudím se na Šibuji tak nakladatelství Paseka naděluje další výlet do země vycházejícího slunce.
O tom, jak se literární cena stane vstupenkou do médií, a tudíž i vhodným nástrojem občanské a politické angažovanosti, o svobodě a zodpovědnosti, o síle literatury schopné dát slovo mrtvým, o krásách a inspirativním duchu Istanbulu a o svých poznatcích o dnešním Turecku v rozhovoru vypráví francouzská spisovatelka Valérie Manteau.
Příběh tureckého novináře arménského původu Hranta Dinka, kterého v roce 2007 zastřelil turecký nacionalista, pro svůj druhý román použila francouzská spisovatelka Valérie Manteau. Částečně autobiografický, stylově i tematicky velmi různorodý text na pomezí skutečnosti a fikce má výrazně angažovaný ráz, až místy připomíná spíše esej o současném Turecku.
Knížka pro děti i dospělé, krátkozraké i dalekozraké. Nositel Nobelovy ceny za literaturu Patrick Modiano tentokrát zavede čtenáře do Paříže, kde mohou prožít dětství s malou Katkou, která touží stát se tanečnicí. Hranice mezi snovým a reálným světem jsou někdy velmi tenké…
Caya Makhelé pochází z Konga, ale Prahu zná jako své boty. Co všechno se mu ve městě líbí? Jak se mu podařilo poznat i jeho utajená zákoutí? Africký spisovatel a dramatik nám poskytl rozhovor těsně před svým příjezdem… do Prahy.
V dobrodružném románu Náhle sami od francouzské spisovatelky a mořeplavkyně Isabelle Autissierové se čtenáři ocitnou na opuštěném mrazivém ostrově s párem třicátníků, který v nehostinných podmínkách svádějí boj o přežití.
Francouzská spisovatelka estonského původu Katrina Kalda českým čtenářům představuje svůj druhý román Aritmetika bohů. Titul by však klidně mohl nést stejný název jako její prvotina – Estonský román. V nové knize se totiž vrací do estonské historie a v rodinné sáze odhaluje tajemství dávné korespondence mezi babičkou a její přítelkyní deportovanou na Sibiř. Prostřednictvím vzpomínek dívky Kadry pak sleduje proměnu Estonska od druhé světové války po rok 2010.
Mým cílem není literaturou předávat nějaké velké politické nebo historické vzkazy, měla by mluvit o složitostech, protikladech, změnách chování: spisovatel je jako entomolog, když pozoruje hmyz. To říká francouzská spisovatelka estonského původu Katrina Kalda. V českém překladu jí právě vychází druhý román.
Marie, Magdaléna, Libuše, Eva – ženy v hlavní roli. Česká spisovatelka žijící ve francouzské Provence ve své nové knize popisuje osudy čtyř generací žen bez mužů a otců, „parchantů po přeslici“, na moravském venkově od konce druhé světové války po normalizaci. Příběh původně napsaný ve francouzštině pro české vydání přeložila sama autorka. Kniha osloví francouzské i české čtenáře, každého ale možná z jiného důvodu.
Slunce a moře není vždy jen kulisou štěstí: Jean-Claude Izzo v posledním románu, který vydal před smrtí, popisuje smutné přežívání bezdomovců a uprchlíků v anonymní Paříži a prosluněné Marseille. Román z roku 1999 v dnešním kontextu neztratil na aktuálnosti.
Novinář z regionálního deníku Philippe Pujol získal ocenění za knihu, která upozornila na bídu a bezútěšnost okrajových čtvrtí na severu Marseille – území s vymlácenými paneláky, zatuchlými byty plnými hašiše, kde si děti hrají s krysami a kde luxusní auta slouží drogovým bossům jako vizitka. Pujol je nestranný pozorovatel, nesoudí, neodsuzuje a ani neomlouvá, jeho kniha je ale ve výsledku samozřejmě velmi kritická.
Ač román syrského spisovatele Nihada Sireese vznikl už před deseti lety, po nedávných prezidentských volbách v Sýrii se ukazuje, jak moc je dílo (dnes už exilového) spisovatele nadčasové a univerzálně platné. Ne náhodou autora v tomto ohledu kritici často srovnávají s Kafkou nebo Orwellem.
Mladá francouzská spisovatelka Claire Legendre (1979) Českou republiku dobře zná. V letech 2008 až 2011 vedla v Praze kurzy tvůrčího psaní. Během svého pobytu ale především našla inspiraci pro svou novou knihu Vérité et amour. Přestože sama popírá, že by kniha byla autobiografická, shodná fakta ze života Claire Legendre a hlavní hrdinky Francescy svědčí o opaku.
Brak, propadák, falešný román – v souvislosti s loňským raketovým startem Dickerovy detektivky nešli francouzští novináři pro kritické slovo daleko. Šestisetstránková kniha sedmadvacetiletého Švýcara leží dodnes v žaludku mnohým z nich: málem dosáhl na Goncourta, získal ocenění od gymnazistů, Francouzské akademie i francouzských čtenářů, jeho kniha dokázala v žebříčcích popularity na čas sesadit bestseller Padesát odstínů šedi... Díky nakladatelství Argo teď román můžou posoudit i čeští čtenáři.
S šéfredaktorem Markem Dobrým o tom, jak se z amatérského časopisu Lógr stává „profičasopis“.
„A pak, jako desítky autorů přede mnou, jsem se pokusila napsat o matce…“ Stručná a zřejmě nejvýstižnější charakteristika, kterou Delphine de Vigan mohla popsat svou nejnovější knihu Noc nic nezadrží. Není první, v níž se spisovatelka – dnes šestačtyřicetiletá – inspiruje vlastním životem.
Francouzský spisovatel Jean Teulé, obdivovatel prokletých básníků a milovník černého humoru, v knize Potřeby pro sebevrahy čtenářům servíruje rovnou návod na jejich vlastní smrt.
Od 1. července do 1. srpna Brno hostilo 11. ročník tradiční literární přehlídky Měsíc autorského čtení. Během jednoho měsíce měli návštěvníci festivalu možnost zhlédnout šedesátku současných spisovatelů z České republiky a především z Francie, která byla hlavním tématem letošního ročníku. Měsíc autorského čtení byl věnován i nedávno zesnulému spisovateli Janu Balabánovi.
Prvotina B. Le Calletové byla oceněna čtenářskou cenou Prix des Lecteurs du Livre de Poche, dočkala se i úspěšného filmového zpracování. Mozaika portrétů z jistého svatebního dne ale působí jako onen sladký věneček ze svatebního dortu, jemuž vděčí za svůj název – všichni na něj mají chuť, slastně okusují cukrovou polevu, ale druhý den by si ho znovu nedali.
Benjamin Poiret váží ve svých patnácti letech devadesát kilogramů. Hodiny tělocviku, návštěvy bazénu a nákupy kalhot jsou pro něj noční můrou. Při představě pohrdavých pohledů spolužáků, dívek i prodavaček se raději uklidí do ústraní a spořádá na posezení čokoládový dort.
Protagonista příběhu se v novém domově setkává s panem Jindrou, paní Zdechláčkovou, panem Hopsou a panem Jouzou. Jména jsou sice zdařile počeštěná, nicméně nutně uvádějí čtenáře do rozpaků: odkud a kam se Francouz přestěhoval?
