Koncem letošního června jsme se vydali do Domu literatury v Oslu: chtěli jsme se zblízka seznámit s jeho fungováním i literárními programy. Nachází se v samotném středu města v členité historické budově ležící jen kousek od Královského paláce s rozsáhlým anglickým parkem. Kromě několika přednáškových sálů, knihkupectví a zvláštního, uzavřeného patra pro spisovatele a další tvůrce, kteří si tu mohou předplatit tichý pracovní kout, tady mají moderně vybavenou kavárnu s místy k práci i klasickými kavárenskými stolky. U jednoho z nich jsme se sešli s Åshild Lappegård Lahnovou.

Vystudovala anglojazyčnou literaturu a umělecký překlad, a než začala v Domě literatury pracovat jako koordinátorka programů pro dospělé, působila řadu let v médiích a ekologických organizacích. Její srdce však, jak nám sama prozradila, „bije pro literaturu“.

iLiteratura: Je vidět, že tahle budova už něco pamatuje. Co tu bylo původně?
Åshild Lappegård Lahnová: Bývala tu pedagogická fakulta. Neustále k nám přicházejí starší návštěvníci se slovy – to snad ani není pravda, před padesáti lety jsme tady studovali „peďák“ a je úžasné vidět, jak to tu dneska žije! Nějakou dobu byl celý objekt prázdný, až začátkem roku 2000 přišla Free Word Foundation (Nadace svobodného slova) s nápadem, že bychom zde mohli založit Dům literatury. Jak asi víte, hodně takových domů je v Německu, ale vznikají i jinde Evropě.

iLiteratura: V České republice ví o takovýchto domech málokdo. Máme, samozřejmě, knihovny, ale domy literatury ne.
Åshild Lappegård Lahnová: Dům literatury je něco jiného než knihovna, byť některé věci mají obě instituce společné. Jednou jsme tu měli hosta, který si musel vzít taxík, aby se k nám dostal. Když se snažil řidiči vysvětlit, kam potřebuje dovézt, řidič prohlásil: „Aha, do té knihovny bez knížek!“ Knihy tu sice všude jsou, ale ne k zapůjčení. Můžete si je prohlédnout, jenom když jste tady. Můžete si posedět v naší kavárně a celý den si číst nebo pracovat. Nebo si můžete levně pronajmout místo k psaní v nejvyšším patře naší budovy. Hodně lidí tam chodí třeba překládat nebo psát knihy, kritické studie, filmové scénáře – všechno možné.

iLiteratura: Co znamená „levně pronajmout“?
Åshild Lappegård Lahnová: Pronájem vyjde na 600 norských korun měsíčně, což je něco přes 50 euro. A pokud jste členem spisovatelské nebo překladatelské obce, dostanete ještě slevu.

iLiteratura: V podkroví je prý i byt.
Åshild Lappegård Lahnová: Ten je pouze pro pozvané hosty. Zveme sem spisovatele na krátké rezidenční pobyty. Například na začátku června k nám přijela americká spisovatelka Elizabeth Stroutová, aby propagovala svou poslední knihu přeloženou do norštiny. Nebo tu měsíc pobýval Haruki Murakami; každé ráno chodil běhat do zahrad Královského paláce, které jsou hned za rohem.

iLiteratura: Co založení Domu literatury přineslo obyvatelům Osla?
Åshild Lappegård Lahnová: Dům literatury byl otevřen v roce 2007. Předtím se v Oslu nekonaly skoro žádné literární akce. Jednou ročně tu proběhl velký festival zaměřený na bestsellery, konalo se pár křtů nových knih, ale to bylo v zásadě všechno. Založením Domu literatury ovšem nastal velký posun, který vedl až ke změně v norské legislativě. Dnes musejí všechny knihovny v Norsku ze zákona pořádat literární akce a literární prezentace. V několika městech pak vznikly i regionální domy literatury. A to vše začalo vybudováním Domu literatury zde v Oslu.

Ročně se u nás uskuteční kolem 1500 akcí, z nichž 500 si víceméně připravujeme sami, zbytek pořádají další instituce, které si mohou naše prostory pronajmout třeba pro nějaký uzavřený seminář nebo veřejnou debatu. Většinou tu máme kolem tří až pěti akcí denně.
Součástí našeho poslání je chránit svobodu slova a poskytovat levný pronájem pro pestrou škálu akcí pořádaných malými nakladateli nebo různými zájmovými organizacemi, aby mohl ve veřejném prostoru zaznít i jejich hlas.

iLiteratura: Odkud získáváte finanční prostředky?
Åshild Lappegård Lahnová: Část máme od státu, část od místní radnice, od různých soukromých subjektů a přibližně třetina pochází z pronájmu našich prostor.

iLiteratura: Dům literatury je zaměřen pouze na dospělé publikum, nebo pořádáte i akce pro děti?
Åshild Lappegård Lahnová: Ano, máme i samostatné oddělení určené pro práci s předškolními dětmi z celého Osla. Ve speciální herně s kobercem a polštáři tu můžou poslouchat pohádky nebo různé dětské knížky v podání různých vypravěčů. Zaměstnáváme i jednoho vlastního vypravěče na částečný úvazek. Chodí k nám i školní mládež, od prvňáků po středoškoláky. Pořádáme pro ně hlavně akce se spisovateli, kteří píšou pro danou věkovou skupinu.

iLiteratura: Vy sama se věnujete pořadům pro dospělé. O jaký typ akcí se jedná?
Åshild Lappegård Lahnová: Nejčastěji jde o besedy, které se týkají beletrie. Obvykle se jich samozřejmě účastní autoři samotní. Naším oblíbeným formátem je, když spisovatele zpovídá jiný spisovatel, protože ten vede rozhovor úplně jinak než novinář. Jde nám spíš o důvěrný rozhovor než o tradiční interview.

iLiteratura: Byli jsme na debatě se senegalským autorem Felwinem Sarrem, kterou jste koordinovala, a překvapilo nás, že moderátor vůbec nezapojil publikum. To je běžné?
Åshild Lappegård Lahnová: Ano. Dotazy z publika bývají někdy problematické. Někdo třeba položí otázku, která vůbec nesouvisí s tématem nebo nikoho dalšího nezajímá. Čas, který diváci mohou se spisovatelem strávit, je vzácný. Moderátor má fungovat jako prostředník mezi hostem a posluchači a my si dáváme hodně záležet, abychom vybrali toho správného. Celý rozhovor s ním předem připravíme. Nedávno jsme tu měli palestinskou autorku Adanii Shibliovou. Kdybychom dali prostor pro dotazy, nemohli bychom vyloučit, že někdo nezačne být agresivní nebo konfliktní.

iLiteratura: Jaké další typy literárních akcí pořádáte?
Åshild Lappegård Lahnová: Veřejné přednášky a čtení. Tohle léto nabízíme i jednu specialitu, která je pro Dům literatury typická už od jeho založení. Jde o takzvaný „sneak peek“, kdy autoři čtou ze svých dosud nevydaných rukopisů. Na našich čteních se někdy podílejí i profesionální herci. Když norský spisovatel a dramatik Jon Fosse loni získal Nobelovu cenu, uspořádali jsme třídenní minifestival o jeho tvorbě. Jedna herečka přednesla monolog z jeho divadelní hry a další připravila představení z jeho knížky pro děti. Dále pořádáme přednáškový cyklus „Literary Guiding Stars“ (Hvězdní průvodci po literatuře), kde zahraniční spisovatelé mluví o konkrétní knize nebo autorovi, kteří je zásadně ovlivnili či inspirovali. Jde o skvělý způsob, jak čtenáře upozornit na nějakého zajímavého literáta. Například Édouard Louis mluvil o Toni Morrisonové a Paul Austerzase o Nathanielu Hawthornovi.

iLiteratura: Jak své akce propagujete?
Åshild Lappegård Lahnová: Máme webové stránky, vydáváme vlastní newsletter, k jehož odběru se zájemci mohou přihlásit, a jsme samozřejmě na sociálních sítích. Hodně se přitom věnujeme přímému marketingu: zjišťujeme, jaké jsou cílové skupiny pro jednotlivá témata a jak je nejlépe oslovit. Potenciálním návštěvníkům rozesíláme i maily, zejména pokud máme na programu akci s nepříliš známým spisovatelem. Děláme zkrátka, co se dá, abychom měli na akcích plno. Vytváříme i digitální obsah, máme například vlastní podcast. V rámci série „Bilingual storytelling“ (Bilingvní storytelling) nabízíme příběhy vyprávěné v norštině a zároveň v některém jiném jazyce, jímž se v Norsku mluví, například ve francouzštině, arabštině či litevštině. Tuto sérii hodně využívají třeba mateřské školy, kde mají děti cizinců. Je to výborný způsob, jak se naučit cizí jazyk.

Na rozdíl od Deichmanovy knihovny, což je největší městská knihovna sídlící v nové moderní bodově v centru Osla, své akce nestreamujeme on-line. Máme ale projekt „Directly from the House of literature“ (Přímo z Domu literatury), v jehož rámci vysíláme do knihoven po celém Norsku. Spolupracujeme s více než 70 norskými knihovnami. I když nemůžeme konkurovat profesionální televizní produkci, snažíme se alespoň trochu podpořit rozvoj veřejného prostoru, kterým knihovny jsou, a otevřít své literární akce širšímu publiku.