Jarmila Horáková

V románu z Kišiněva osmdesátých a devadesátých let minulého století ožívá kromě protagonistčina hledání jejího místa na světě také atmosféra hlavního města země osudově rozkročené mezi sovětské a rumunské dědictví. Úhelným kamenem tohoto dilematu je jazyk.

Jsou Besarábci národ, nebo „lidé, kteří se narodili v určitém prostoru“? O moldavské dvojjazyčnosti, ale i o autobiografičnosti psaní, o ženských hrdinkách a mužských hrdinech jejích próz mluví v rozhovoru Tatiana Țîbuleac, novinářka a spisovatelka, rodačka z Kišiněva.

O příčinách úspěchu jeho knih u českých čtenářů, o míře jejich autobiografičnosti, o patosu rumunské ruralistické literatury, ale i o ikoničnosti rozhrkaných kišiněvských trolejbusů jsme mluvili s moldavským spisovatelem Iulianem Ciocanem, kterému v češtině vychází třetí kniha – nevelký román A ráno přijdou Rusové.

Mladý filolog Marcel se vrací ze studií v Rumunsku do rodného Moldavska. Druhá dějová linie je obsažena v rukopisu románu v románu, který Marcel veze s sebou: dystopický příběh o tom, že postsovětskou zemi vojensky obsazují Rusové.

Zdánlivě nic nezní podivněji než postavit vedle sebe pojmy jako kvantová fyzika a umění. Díky dílu Stéphana Lupasca, filozofa vzdělaného v přírodních vědách, měla kvantová fyzika ve 20. století nezanedbatelný vliv na humanitní vědy a umění, včetně absurdního dramatu, jehož „nelogičnost“ je z tohoto úhlu pohledu najednou zcela „logická“.

Zpočátku bezvýznamný dvojník rumunského komunistického diktátora, který mnoha vnějšími rysy připomíná Nicolaea Ceauşesca, se postupem času pravému diktátorovi podobá čím dál víc. Román tak lze číst jako kafkovsky temnou satiru na totalitní režim, ale i jako filozofující podobenství o vztahu mezi originálem a kopiemi, jejichž reprodukování zajišťuje vzoru věčný život.

Osudy všech postav nevelkého románu se točí kolem záhadné jámy, která se náhle objevila uprostřed Kišiněva a stále se rozšiřuje. Je to nejen středobod životů figurek, jimž jáma tak či onak zasáhne do života, ale hlavně ostře satirická metafora korupce a arogance moci, která postupně stahuje vše kolem do pekelné hloubky.

Čtyři protagonisté, jejichž životy se vzájemně prostupují, avšak bez ohledu na mezilidské vztahy každý z nich žije uzavřen ve svém emocionálním a myšlenkovém světě. Próza vzbuzuje otázku, kde vlastně leží hranice mezi úspěšným životem a citovým trosečnictvím.

Překladatel z rumunštiny Jiří Našinec, oceněný v r. 2022 Státní cenou za překladatelské dílo, hovoří o svých osudových autorech, o přednostech moldavských spisovatelů i o zkušenostech z legendárního nakladatelství Odeon v přelomové době po roce 1989, kdy působil jako jeho šéfredaktor.

„Chtěli jsme nabídnout publiku více autenticity, i když za cenu, že ne vždy bude huhňajícímu autorovi rozumět,“ popisuje rozdíl mezi autorským a scénickým čtením Petr Minařík, programový ředitel festivalu Měsíc autorského čtení, který začíná na začátku července a je letos zaměřen na literaturu z Rumunska.

Dvojice autorek – fotografka a etnoložka – mapuje tradiční způsob obživy romských žen v Rumunsku: věštby, předpovídání budoucnosti, léčitelství. Zatímco totiž tradiční mužská řemesla jsou na ústupu, povolání „čarodějnice“ v této komunitě vzkvétá. Čarodějnice jsou vnímány na stejné úrovni jako lékaři nebo kněží a jejich příjmy vůbec nejsou malé.

Tęcia Werbowski je prozaička, která náleží třem literaturám – polské, francouzské a anglofonní. Její život je však výrazně spjat s Prahou, kde na přelomu 50. a 60. let žila a studovala. Rozhovor se točil kolem jejího života a vztahu k české kultuře a literatuře, ale došlo třeba i na prokletí autobiografičnosti nebo na to, jak jedna z jejích novel posloužila Pavlu Kohoutovi jako námět pro jeho proslulou hru Kyanid o páté.

Krátce po Novém roce zemřel básník Emil Brunaru, jeden z výrazných básnických hlasů rumunské poezie druhé poloviny 20. století.

Próza se odehrává na úsvitu křesťanství a tvoří ho tři různé příběhy. Protagonisty dvou z nich jsou římský setník a vůdce lupičské bandy, který byl ukřižován spolu s Ježíšem z Nazareta. Rámuje je part současného moldavského intelektuála, jenž zabíjí čas flámováním.

Vzpomínky evangelického pastora Richarda Wurmbranda, který strávil čtrnáct let v komunistických vězeních a dostal se až na pokraj života a smrti, vynikají v rámci rozsáhlé rumunské lágrové literatury svým optimismem, vírou i humorem.

O situaci literárního překladu v Rumunsku, nešvaru překládání přes třetí jazyk, agenturách, které dodávají na klíč literární překlady a jméno překladatele tak zůstává utajeno, o výši honorářů za literární překlad, ale i o vydávání klasických světových děl teorie překladu mluví v rozhovoru Peter Sragher ze Svazu rumunských spisovatelů.

Formou fiktivních deníkových záznamů a poznámek se hlavní postava, mladý židovský intelektuál, vyjadřuje k různým podobám antisemitismu a židovství. Součástí českého vydání je i předmluva Naeho Ionesca, ideologa fašizujícího hnutí, a Sebastianův pozdější text Jak jsem se stal chuligánem, shrnující útoky na jeho osobu. Kniha tak představuje nejen beletristické dílo, ale také pozoruhodný dokument o rumunské společnosti ve 20. a 30. letech.

„Teprve po revoluci jsem poznal, co to znamená mít strach… Komunistů se nikdy nejde zbavit úplně. Ale to jsem pochopil až mnohem později,“ říká v rozhovoru Dumitru Crudu.

Dumitru Crudu, rumunsky píšící moldavský básník, prozaik, dramatik a esejista, zakladatel literárního směru zvaného frakturismus. Píše stylem prozrazujícím poučenost světovou literaturou a v češtině mu právě vychází sbírka povídek Lidé z Kišiněva, inspirovaných událostmi kolem sporných parlamentních voleb v roce 2009.

Demonstrace v době pravděpodobně zfalšovaných voleb v Moldavské republice v roce 2009 slouží autorovi především jako záminka k hlubší sondě do společnosti, která je hluboce rozštěpena ve svých sympatiích, resp. antipatiích vůči Rumunsku a Rusku, zemím, jichž byla v minulosti součástí, a dodnes podléhá jejich kulturnímu a jazykovému vlivu.

Ukázky ze tří básnických sbírek Petera Sraghera, rumunského germanisty, básníka a překladatele, koordinátora jediného časopisu věnovaného literárním překladům v Rumunsku Revista de traduceri literare.

Mircea Dan Duță, básník, filmový vědec a překladatel. Narodil se 27. května 1967 v Bukurešti. Mnohým se vryl do paměti jako ředitel Rumunského kulturního centra v Praze.

První český překlad básní rumunské básnířky Ionely-Violety Anciu.

Matei Florian debutoval časopisecky jako básník, v současné době se věnuje próze a publistice. Na pražském veletrhu Svět knihy představil svůj poslední román Cexina Catapuxina.

Cexina Catapuxina – záhadně znějící název autorova nejnovějšího románu, ale také kouzelné zaklínadlo, které člověka přenese do jiného světa. Je to mimo jiné pocta seriálu Arabela, kde stejnou funkci plnil kouzelný prsten, říká rumunský prozaik Matei Florian, který román představil na pražském Světě knihy.

Láska v různých podobách vnímaná očima entomologa, zkoumajícího různé druhy hmyzu; mladičká milenka je plná hravých polních koníků, kteří však dokáží být velmi neodbytní, manželství se postupně rozpadá pod náporem nočních můr a nový nadějný vztah je prozářen světlem světlušek. A vzpomínky na dětství se zase nesou ve znamení mravenců.

Láska v různých podobách vnímaná očima entomologa, zkoumajícího různé druhy hmyzu; mladičká milenka je plná hravých polních koníků, kteří však dokáží být velmi neodbytní, manželství se postupně rozpadá pod náporem nočních můr a nový nadějný vztah je prozářen světlem světlušek. A vzpomínky na dětství se zase nesou ve znamení mravenců.

Alex. Leo Şerban, filmový kritik, esejista, prozaik, překladatel a výtvarník. V roce 2009 emigroval z Rumunska do Argentiny, odkud nadále přispíval na LiterNet.

V rámci partnerství s rumunským literárním časopisem LiterNet.ro přinášíme ukázku z tvorby prozaika, překladatele, výtvarného umělce a filmového kritika jménem Alex. Leo Şerban.

Odjakživa mě přitahovala odvrácená strana věcí a zajímalo mě, proč je skrytá nebo nevyslovená. LiterNet mě popostrčil k divadlu a literatuře. Díky němu jsem si dovolila přiblížit se k sobě s veškerou volností, jakou jsem potřebovala. Všechno ostatní šlo stranou a už to tak zůstalo.