Oskar Kroon (nar. 1980), švédský novinář a spisovatel původem z Växjö, píše především pro děti a mládež. Byť se dnes už na plný úvazek věnuje literatuře, vyučil se pekařem a jeden čas se této profesi i věnoval. Debutoval v roce 2018, o rok později získala jeho druhá kniha Vinga čeká na vítr (Vänta på vind) prestižní Augustovu cenu v dětské kategorii. Stejného ocenění se v roce 2023 dočkalo také jeho další dílo Vitsippor och pissråttor (Sasanky a šmejdi) o dvojici bratrů, z nichž se jeden stane obětí šikany. Nelehká témata jsou pro jeho tvorbu pro dětské čtenáře typická.

Letní dobrodružství a láska

Osamělá, introvertní a snad trochu podivínská Vinga tráví letní prázdniny na ostrově u milovaného dědečka, bývalého námořníka. Sní o dalekých přístavech a o tom, že se sama vydá na moře, které ji fascinuje. Dny jí tak povětšinou vyplňuje práce na plachetnici, kterou musí připravit na první plavbu. Zároveň se vyrovnává s rodinnou situací: rodiče se rozvádějí a táta má novou ženu, s níž očekává nový přírůstek, což pro mámu ani pro Vingu není lehké přijmout.

Vše se změní s příchodem tajemné Rut, dívky s černým kloboukem, která se jednoho dne zjeví na pláži. Vinga a Rut jsou jako den a noc, přesto je k sobě něco táhne. Něco, co z prvotní zvědavosti postupně přeroste v milostný cit. Jedním z hlavních témat vyprávění je tak první láska – jak nám obrátí život naruby, jak ji prožíváme, jak ji vnímá naše okolí. Ačkoliv jde o dvě dívky, o homosexualitě jako takové v knize nepadne ani slovo. Vzájemný vztah Vingy a Rut je popisován jako něco naprosto přirozeného, bez potřeby vysvětlování. Kéž by to stejně tak fungovalo i jinde.

Těžká témata

Popis pestré škály často protichůdných pocitů, nejen lásky, je jednou z nesporných předností knihy, což podtrhuje citlivý překlad Marie Voslářové a trochu melancholicky laděné ilustrace Kateřiny Kotyk. Vinga dospívá, s čímž se pojí změny na duši i na těle. Ty vyvolávají zvědavost, nejistotu, někdy snad i znechucení. Jak to přijmout? Jak mámě vysvětlit, že už není malá holka? Autorovi se skvěle daří vcítit se do hlavní postavy a minimalisticky, ale o to úderněji vyjádřit její myšlenky a emoce.

Stejně složité je to i s rozvodem rodičů. Může mít Vinga vlastně tátu ještě ráda, když je opustil? A jak se má chovat k jeho nové ženě a synovi? A očima druhé strany – jak mluvit s dítětem o rozvodu? Jak má táta Vinze vysvětlit, že ji miluje pořád stejně, i když teď žije s novou rodinou? Zejména s ohledem na toto lze knihu doporučit k přečtení nejen dětem, ale i rodičům. Postavy jsou vykreslené uvěřitelně, nejsou černobílé, žádná z nich není pouze kladná, nebo pouze záporná (snad kromě dědečka, který je pro Vingu pomyslnou kotvou a ztělesněním všech životních jistot). Příběh mimo jiné ilustruje, že za špatné situace ne vždy někdo může, ne vždy je snadné říct, kdo je ten dobrý a kdo špatný. Někdy je to zkrátka složitější a není hanba si přiznat, že v tom člověk trochu plave.

Lehkost vyprávění

Kniha se věnuje také smrti milovaného člověka a bolesti, kterou jeho odchod způsobí. Dalším těžkým, ale zároveň důležitým tématem jsou klimatické změny, o kterých se Vinga dozvídá z novin a televize. Je obdivuhodné, s jakou lehkostí autor o všem zmíněném píše, jak se mu daří vše propojit a podat formou přijatelnou i pro dětské čtenáře.

Přestože hlavní sdělení leží jinde, kniha má potenciál oslovit i ty, kdo hledají dobrodružné čtení na léto. Těm budou jistě imponovat popisy života na ostrově a bezpočet zajímavostí o místních ptácích, o moři a světě pod hladinou. Mohou napjatě sledovat, jak rychle Vinga postupuje v opravě loďky a co přinese další parný den.

Četba plyne jako plavba. Místy je hladina klidná, jindy převládají chvíle, kdy jsou emoce rozbouřené. Tím se příběh ostatně příjemně vymyká mnoha jiným: člověk někdy častěji než radost a štěstí prožívá smutek, stesk či zmatek. Protože tak to v životě bývá.