Michael Alexa

Polský „artbook“ věnovaný královnám hmyzí říše vyniká grafickým zpracováním, které přehlušuje i zklamání z mizerně zredigovaného českého textu.

Nová velkoformátová dětská kniha z Polska přichází se zajímavým způsobem, jak mladší čtenáře poučit o světě zvířat, především po grafické stránce však za špičkami žánru pokulhává.

Jedním z polských hostů letošního Světa knihy byl i brilantní esejista, nezaměnitelný prozaik a nezastupitelný překladatel Marek Bieńczyk. Autorovy knihy se neřadí mezi bestsellery. Nabízejí přesto nesmírně kvalitní a v mnohém obohacující a nevšední čtenářský zážitek. V Česku se o tom můžeme přesvědčit prostřednictvím Bieńczykova nejslavnějšího románu, který pod názvem Sanatorium Tworki vydalo nakladatelství Pistorius & Olšanská.

Kandidát na nejoriginálnější polskou literární reportáž posledních let, zpráva o ukrajinské cestě gonzo reportéra Ziemowita Szczerka, pojednává o šňůře flámů a odkazuje také na Kerouacův román Na cestě.

Historický román z dob biskupa Vojtěcha přináší originální pohled na slavné období polských dějin včetně působivé metafikční hry, selhává však jako poutavé čtivo i jako seriózní román.

Na nejprestižnější polskou literární cenu nebyl nominován žádný román. V roce 2018 byla udělena esejistovi Marcinu Wichovi.

Následky cunami uklízeli hasiči, policisté, dobrovolníci a ne-vojáci (jak jinak bychom jim měli říkat, když Japonsko v souladu s poválečnou ústavou nemá armádu?). Dvacet čtyři milionů tun odpadu. A dozajista několik set milionů tun bláta. Ve světě po cunami platila jediná zásada. Uklidit co nejrychleji.

Nakladatelství Absynt, sídlící v Žilině, si díky atraktivním tématům a grafické úpravě vydávaných reportážních titulů rychle získává popularitu i v českých zemích.

První biografii Honzy Krejcarové-Černé napsala, s obdivuhodnou badatelskou zvídavostí, průrazností a pečlivostí, polská bohemistka. Kniha sestává z množství nesmírně zajímavých chronologicky seřazených údajů, ovšem příběh, který slibuje podtitul, z nich povstává ztěžka.

Typicky polský žánr „literární reportáže“ se vyznačuje spojením bohaté faktografie a jejího umělecky propracovaného literárního ztvárnění. V případě kavkazských reportáží Wojciecha Góreckého se však obě roviny spíše nešťastně míjejí a největší devízou knihy zůstává téma exotického prostředí.

Jak to dopadne, když si jedna z nejoceňovanějších polských režisérek vybere k adaptaci nejslabší román jedné z nejoceňovanějších polských spisovatelek?

Nejsledovanější polské literární ocenění Nike za rok 2017 získal publicista a autor literárních reportáží Cezary Łazarewicz.

Laureátem pátého ročníku prestižní polské Básnické ceny Wisławy Szymborské se stal Marcin Sendecki.

První seriózní pokus v českém prostředí uchopit téma rozvinutého a úspěšného žánru polské literatury a publicistiky, který se v posledních letech těší značné pozornosti tuzemských nakladatelů, překladatelů, čtenářů i recenzentů.

Mezi hlavní znaky poezie Generace 68 patřila figura „inventáře každodennosti“. Ta v sobě často zahrnovala předměty, zrcadlící politickou situaci: účty, legitimace, noviny, laciné potraviny. Byl pěstován žánr „rozkvétající poémy“ a kritika deformovaného jazyka tehdejších médií. Básně často parodovaly jazykový styl nařízení, předpisů, oznámení, zpráv, dotazníků, rádia, televize, novinových inzerátů atd.

Ukázka z výboru Neviditelné věci, který představuje básnickou tvorbu Zagajewského pomyslného třetího tvůrčího období – první změnu jeho poetiky zapříčinil odchod do pařížského exilu roku 1982, návrat z emigrace do Polska v roce 2002 pak způsobil druhý (i když ne tak radikální) zlom v jeho díle.

Nejvýznamnější polské literární ocenění získala letos za svůj mimořádný debut – sbírku básní v próze – Bronka Nowická.

Most jsem vždy měla spojený s neurčitem, s nedopovězením. Když stojíš uprostřed hraničního mostu, jsi apatrida? Stateless person? „Stojím na hranici dvou světů, v žádném se necítím jako doma“. To je z Thomase Manna.

Kronos, zprvu tajný dodatek Deníku Witolda Gombrowicze, byl v době svého vydání v Polsku velkou literární senzací. Je to suma krátkých, často jednoslovných zápisků, které doplňují naši představu o autorově životě v letech 1922–1969, tedy z polské, argentinské a evropské životní etapy.

Dosud nejobsáhlejší český výbor z žánrově obtížně zařaditelné tvorby Edwarda Stachury, jehož jméno má pro Poláky přídech jakési alternativy básnického kánonu 20. století, patří u nás k nejzajímavějším překladovým knihám z polské literatury z poslední doby.

S dílem Poláka Roberta Rybického (nar. 1976) se čeští čtenáři dosud mohli seznámit v několika časopiseckých příspěvcích a na internetu, vystoupil ale i na několika autorských večerech. Nyní jeho poezie konečně vychází knižně, a to v překladu básníka a překladatele Petra Motýla.

Mladou, nicméně sledovanou a respektovanou literární cenu Wisławy Szymborské získaly v roce 2015 dvě sbírky, świat był mój (svět byl můj) Romana Honeta (nar. 1974) a Przez sen (Snem) Jacka Podsiadła (nar. 1964).

Letošní literární cenu Nike získala Olga Tokarczuková za román Jakubské knihy.

Polskou cenu Kościelských za rok 2015 získal Szczepan Twardoch.

Dvanáct pohádkových příhod vikinga Tappiho a soba Chichotka popisuje život v Šeptajícím lese od podzimu do jara. Největší zbraní obou kamarádů není „palečkovská“ mazanost, ale vědomí, že „opravdové přátelství nepřemůže ani oheň, ani led“, že i ten nejmenší může přispět k celkovému dobru.

Sebrané básně I představují první čtyři sbírky Petra Krále, a to v pořadí, v jakém vznikaly. Autorovy básně z let 1961–1975 u nás vyšly až v polistopadových knihách Tyršovské přeháňky, Bar Příroda čili Budoucnost 5 km a Chiméry a exil.

Básnická skladba Oleandr polského básníka Marcina Kurka (nar. 1970) byla v roce 2010 oceněna prestižní literární cenou Kościelských. V době svého vydání způsobila malou senzaci.

Debutová sbírka redaktorky a básnířky Olgy Stehlíkové je především velmi ambiciózní počin. Týdny jsou uspořádány podle určitého koncepčního klíče, který je z textu poměrně složité vyčíst. Básně samotné mají charakter čtenářsky snadno přístupných reflexí životní situace, jindy jsou zase „zdrhovány“ na náročnější texty, stavějící na zvuku a imaginaci.

Letošní Mezinárodní cenu Zbigniewa Herberta získal Ryszard Krynicki (nar. 1946), nakladatel, překladatel (přeložil mj. Paula Celana či Nelly Sachsovou) a především jeden z nejuznávanějších polských básníků současnosti. Počátky jeho tvorby bývají spojovány s tzv. Generací 68, významným opozičním básnickým uskupením.

Kapesní atlas žen, nelítostná „sonda“ do střetu společenské reality současného Polska s individualitami (ženskými), představoval v domovině bezpochyby pozoruhodný a slibný debut, české vydání má ale trochu smůlu. Nezdařilá (či chybějící) redakce obzvláště první ze čtyř povídek a publikace ve stejnou dobu jako jímavější Potvory by mohla knize Sylwie Chutnikové uškodit.