LN

Ladislav Nagy

České vydání povídkového výboru žijícího klasika Dona DeLilla je knižní událostí loňského roku. Ve své pozdní tvorbě, vyznačující se rozporuplným přijetím ze strany kritiků, věnuje americký „básník paranoie“ velkou pozornost jazyku, který je pro něj neodvratně poznamenán popkulturou.

Narodil jsem se dvakrát: nejprve jako holčička jednoho výjimečně nezačouzeného detroitského dne v lednu 1960; a potom znovu jako dospívající chlapec na pohotovosti nedaleko městečka Petoskey ve státě Michigan – to se stalo o čtrnáct let později, v srpnu roku 1974.

Kdo americkou literaturu trochu sleduje, zaregistroval Eugenidesovo jméno již dávno, tedy nejpozději po vydání jeho knižního debutu Smrt panen (Virgin Suicides, 1993). Již předtím, od roku 1988, však publikoval některé své povídky v prestižních časopisech, jako jsou The New Yorker nebo Granta, a právě tyto texty mu koncem osmdesátých let vynesly označení jednoho z nejnadanějších prozaiků nastupující generace.

Mám to před očima tak jasně, dokonce i teď. Jídelna studia byla prázdná a já seděl v rohu u okna. Sluneční světlo se lomilo nad stolem a rozdělovalo naleštěnou světlou dřevěnou desku na dvě stejně veliké poloviny, jednu světlou, druhou tmavou; vzpomínám si, že mi to tehdy přišlo jako nějaký erb, štít. Přímo před sebou jsem měl popelník...

Možná i motiv padajících věží (samotná událost se přihodí až ve třech čtvrtinách románu a není jeho hlavním tématem, spíše motivem) přispěl k tomu, že si kniha získala tak rychle pozornost čtenářů, což ovšem vůbec neznamená, že by tato pozornost nebyla zasloužená. Císařovy děti skutečně jsou dosud nejlepším dílem C. Messudové.

Connanghíbské náměstí kolem něj doslova pulsovalo životem. Lidé z kanceláří, zahraniční batůžkáři, kurýři i obědvající dámy odstrkovali žebráky, vyhýbali se projíždějícím autům a pobíhali po tržišti Palika, až připomínali hráče nějaké dementní hry. Váhající Ardžún Mehta byl na okamžik jedinou nehybnou postavou v davu...

Zakázaný román opět na scéně, psalo se na jaře roku 2003, když ve Spojených státech a v Británi vyšel v novém vydání román Gordon, tentokrát již podepsaný autorkou jménem Edith Templeton.

John le Carré tak trochu sdílí osud svých dlouholetých hrdinů – stejně jako se bývalí špioni najednou stali po pádu železné opony nadbyteční, tak velký autor špionážních thrillerů se najednou ocitl bez tématu...

Coetzee se narodil v Kapském městě. V několika románech se mu podařilo podat působivý obrázek jihoafrické reality, zejména pak jihoafrického drsného venkova, a na pozadí úchvatné, leč zároveň kruté přírody zajímavě postihnout aktuální problémy i celého moderního světa.

V románu, který v originále vyšel v roce 2001 dokázal Ian McEwan znovu najít svůj hlas a opět dosáhnout oné uhrančivosti, tolik typické pro jeho předchozí tvorbu.

Když časopis Granta letos v lednu po dlouhých odkladech konečně zveřejnil seznam nejlepších britských prozaiků, jednou z těch, která se na seznamu objevila v souladu s očekáváním kritiků a novinářů, byla Rachel Cusk.

Děj novely je rozložen do dvou časových rovin: ta první je situována do doby německé okupace Francie, ta druhá do současnosti. Hlavní hrdina a vypravěč právě pracuje na nové knize, když tu jej jeho bádání zavede do přísně střeženého archivu obsahujícího materiály z války. Zde čirou náhodou narazí na udavačský dopis...

V autorově komparativní, bohatě dokumentované práci můžeme sledovat, jak se proměňoval vztah člověka ke smrti: od někdejší důvěrné obeznámenosti a blízkosti přes vztah propastný a děsivý (...) až k současnosti.

Kromě již zmíněné Dialektiky osvícenství publikoval mnohé další knihy svědčící o šíři jeho kritického záběru - pozornost si získaly například několikasvazkové Poznámky k literatuře, soubor kritických esejů; dále pak četné knihy o hudbě: Filosofie nové hudby, knihy o Wagnerovi, Mahlerovi a Bergovi, ale také práce výsostně filosofické jako Metakritika teorie poznání, Prizmata, Negativní dialektika. Posledním jeho dílem, ne zcela dokončeným, byla Estetická teorie.

Pi vyrůstá v zoologické zahradě, kterou vlastní jeho rodina. V jednu chvíli je nucen se svými zvířaty cestovat z Asie do Kanady, nicméně loď ztroskotá a Pi se zachrání na voru uprostřed oceánu. Spolu s ním se na nuzném plavidle ocitnou žirafa, orangutan, hyena a veliký tygr.

Graham Swift je od počátku osmdesátých let považován za předního britského prozaika, a to i přesto, že jeho romány z konce osmdesátých let zdaleka nedosahují působivosti raných textů a například oceněná Poslední přání také nebyla přijata jednoznačně. Jeho nová kniha tak byla očekávána se značným napětím a recenze přinesly snad všechny britské noviny i literární časopisy. A první ohlasy byly velice příznivé.

David Lodge (nar. 1935) je jedním z těch britských spisovatelů, kteří skutečně nepotřebují dlouze představovat: český čtenář se s ním měl možnost seznámit už v osmdesátých letech, kdy vyšel v českém překladu Lodgeův asi nejproslulejší román Hostující profesoři (Changing Places), později následovaný jeho volným pokračováním Svět je malý...

Už z prvního textu ("The Burial of Stones") Panose Karnezise, původem Řeka, je zjevné, že do anglicky psané literatury vstoupil nový, zajímavý hlas. Parnezis nemá o myšlenky nouzi, navíc své příběhy dokáže podávat úžasně lakonicky, s nezaměnitelnou dávkou humoru. Jeho jazyk je průzračně jasný, místy uhrančivý a krátké příběhy skrývají nejedno překvapení.

William T. Vollmann (nar. 1959) patří k těm méně známým, o to však zajímavějším americkým autorům. Teď se s jeho dílem může seznámit i český čtenář - u příležitosti autorovy návštěvy na Festivalu spisovatelů nakladatelství Pragma promptně vydalo zkrácenou verzi úspěšné Vollmannovy knihy Atlas.

Nakladatelství Paseka právě vydává v překladu Pavla Dominika dosud poslední román Salmana Rushdieho Zem pod jejíma nohama. Už teď lze s klidným svědomím říci, že vydání této knihy bude patrně největším knižním počinem roku, a to jak vzhledem ke kvalitám knihy, tak díky úžasnému překladu a redakčnímu zpracování.

Tradiční, byť v průběhu dvacátého století notně diskreditovaná biografická strategie může vypadat nepřípadně hned od začátku - vždyť kolik různých životů by autorka musela mít, aby se z nich dala vysvětlit tak různorodá díla jako Z hlubin, Ublížení na těle, Loupení jehňátek anebo konečně Muzeum zkamenělin. Právě, co když klíčovou skutečností v životě autora je to, že nemá jeden život, nýbrž více?

Three to See The King (Tři za králem), tak se jmenuje poslední román britského prozaika Magnuse Millse, který vyšel poprvé loni, letos byl pak vydán znovu jako paperback. Magnuse Millse nepochybně znají i čeští čtenáři, a to díky románu Ohrada pro zvířata (anglicky The Restraint of Beasts), který v překladu Jiřího Popela vydalo nakladatelství Argo.

V nedávné době zaujal Magnus Mills třetí knihou - ta nese název The Scheme for Full Employment, tedy doslovně přeloženo "Plán na úplnou zaměstnanost", ovšem v knize se stejně jmenuje i organizace, jejímž je hlavní hrdina členem. Kniha zaujme už svým hodně neobvyklým formátem...

Písničkář, básník, ale i prozaik Leonard Cohen je dnes již legendou. Svou osobitou poetikou ovlivnil tolik umělců, že každý pohled na Cohenův text v sobě nutně obsahuje i mnohé z jeho statutu legendy, klasika, modly či vzoru. Skladbu, kterou bychom u jiného zavrhli, u Cohena bez problémů přijmeme; co nám někde jinde přijde jako klišé, vnímáme v textech milovaného Kanaďana jako působivý básnický obrat - tak silná je aura jeho osobnosti, tak uhrančivý jeho hlas, tolik podmanivé melodie.

Martin Amis patří mezi přední současné britské autory a vedle svého přítele Salmana Rushdieho i nejznámější. U nás bohužel zatím jeho nejlepší knihy nevyšly: nakladatelství Mustang vydalo v překladu povídkovou sbírku Einsteinovy příšery z roku 1987 a potom ještě raný román Jiní lidé (1981), ovšem asi nejlepší česky vydanou autorovou knihou je Úspěch, podařený a pro Amise tematicky charakteristický román z roku 1978, který v roce 1992 vydala Mladá fronta.

Skotská prozaička Ali Smith není u nás moc známá, snad i proto, že i v Británii přicházel její úspěch pomalu a nestala se z ní literární hvězda přes noc (což byl případ třeba Zadie Smith, Matthewa Kneala a mnoha dalších), ale reputaci si budovala postupně - nejprve brilantními povídkovými sbírkami a svůj vzestup k význačnému literárnímu renomé završila loni románem Hotel World.

Kdo je tento v Čechách nepříliš známý Alasdair Gray? Na předsádkách svých knih se charakterizuje jako postarší, podsaditý ženatý Glasgowan, jenž se živí psaním příběhů a kreslením. To je ovšem více než parodie na životopis.

Knižně autorka debutovala sbírkou básní Island of Abraham (Abrahamův ostrov) v roce 1994, o tři roky později zaujala románem Lara (1997), a to hlavně díky netradiční formě, kterou pro své dílo zvolila – kniha je totiž psána ve verších...

Hubert Selby, autodidakt, který začal psát proto, že - dle vlastních slov - nevěděl, co v životě dělat a "znal abecedu", se záhy po vydání úspěšné prvotiny Poslední odbočka na Brooklyn (v originále Last Exit to Brooklyn, 1964, česky 1995) stal doslova kultovní postavou americké literatury. A vlastně nejenom literatury, jak dokládá nadšené přijetí undergroundovou hudební scénou.