Dan Rhodes za sebou měl dvě povídkové sbírky, když jej redaktoři časopisu Granta zařadili na seznam "Nejlepších mladých britských prozaiků". Ostatně proti seznamu se - na rozdíl od prvního vydání - okamžitě vznesla vlna kritiky a na iliteratuře jsme informovali o tom, že třeba TLS vtipně seznam překřtil na "seznam nejslibnějších britských prozaiků", právě s poukazem na to, že autoři zahrnutí v tomto seznamu dosud nepřesvědčili o svých úžasných literárních kvalitách.

Jedním z nich je i bývalý skladník knihkupectví Waterstones Dan Rhodes, který sice kdysi neudělal maturitu z angličtiny, nicméně před pár týdny konečně vydal první román Timoleon Vieta Come Home (Návrat Timoleona Viety domů). A jedním dechem je třeba říct, že román velmi dobrý. Zvláštní jméno Timoleon Vieta označuje psa - těžce zařaditelného křížence, jenž je jedinou společností stárnoucího, alkoholu propadlého anglického homosexuála jménem Cockroft, který opustil Anglii a usadil se na italském venkově. Kniha s podtitulem "sentimentální cesta" (odkazuje k pozoruhodnému dílku Laurence Sterna z 18. století) popisuje putování Timoleona Viety z Říma, kam jej alkoholem omámený páníček odvezl na naléhání svého přílete - ale to bych už prozradil moc. Jednou ze silných stránek této knihy jsou totiž neočekávané dějové zvraty, proto je třeba v tomto okamžiku s jakýmkoli popisem děje ustat a věnovat se struktuře a jazyku - které jsou samy o sobě též pozoruhodné. Dějových zvratů je tu tolik proto, že Dan Rhodes přece jen není romanopisec. Jeho první kniha byla souborem 101 surrealisticky laděných povídek na téma "rande" a i tento román je vlastně sbírkou různých životních příběhů, které vzájemně spojuje postava Timoleona Viety. Množství těchto příběhů působí má velice zvláštní efekt na knihu: to, co se na první pohled zdá jako střed, centrum, tedy hlavní postava hudebního skladatele Cockrofta, postupně ztrácí svou významnost - akorát včas, protože i čtenář má čím dál větší potíže brát Cockrofta vážně - a to, co bylo původně na okraji, se naopak přesouvá do centra, aniž by tam ovšem setrvalo permanentně. Rhodesův první román je tak román s neustále proměnlivým centrem.

Zmínil jsem se o stylu a zde Rhodes přesvědčivě dokazuje, že je mistrem neočekávaných sdělení. Závažné věci - jako je například vražda, rozchod mileneckého páru - jsou sdělovány jaksi mimochodem, jako součást souvětí, jehož tématem je něco úplně jiného. Čtenáře pak takové věty nutí zbystřit pozornost a někdy dokonce i vrátit se o několik odstavců zpět - v obavě, zda něco důležitého nepřehlédl. Autor též velmi dobře pracuje s klišé, bohužel ne dostatečně často - někdy se snaží namísto ironického použití zaběhaného výrazu přijít s něčím navýsost originálním a výsledek občas působí poněkud křečovitě. Též hlasy jednotlivých postav nedokázal románově zvládnout - záhadný Bosňan, který se jednoho dne zjeví u Cockroftových dveří, jednou týdně mu poskytuje orální sex a přesvědčí jej, aby Timoleona Vietu odvezl do Říma, mluví na začátku knihy lámanou angličtinou, jakmile se však rozjede, autor na jeho jazykové nedostatky postupně zapomíná a v napjatých situacích už Bosňan nadává dokonale brilantně - co se týče jazykové zásoby i gramatiky. Drobných chybiček - jak ve výstavbě románu, tak promluvách jednotlivých postav - by se našlo určitě víc, ovšem nakonec převáží požitek.

Požitek i proto, že Rhodesovi se podařilo napsat emocemi nabitý příběh, skutečnou sentimentální cestu, během které čtenář, strachující se o osud nebohé němé tváře (jež v nás vzbuzuje, jak už to bývá, více soucitu než trpící lidé), není doslova schopen knihu odložit. Timoleon Vieta Come Home je sice románem jen v tom nejširším žánrovém vymezení, rozhodně je to však velice zajímavá a čtivá kniha.

V tomto okamžiku by se chtělo říct, že bude zajímavé sledovat, jak si Dan Rhodes povede v dalším románu. To je však poměrně nejisté, neboť autor sám ještě před vydáním knihy oznámil, že s literaturou končí. Pravda, po úspěšných ohlasech svůj rezolutní názor trochu korigoval. Inu, uvidíme...