Když časopis Granta na seznam Nejlepších mladých britských prozaiků umístil do té doby naprosto neznámou spisovatelku jménem Monica Ali, mnozí protestovali. Monica Ali do té doby nevydala nic, pouze v nakladatelství Doubleday ležel rukopis jejího románu. Jakmile se však román objevil na pultech, ukázalo se, že důvěra několika zasvěcených kritiků byla oprávněná.
Obrovská vlna publicity, která se kolem vydání tohoto románu zdvihla, může působit trochu jako dvojsečná zbraň: je snadné si představit, že někteří ze čtenářů budou ke knize přistupovat v očekávání zázraku. A to je chyba. Ve čtvrti Brick Lane žádný zázrak není: je to jen velmi dobrý román.

Úchvatný začátek

Čtenáře strhnou hned úvodní pasáže knihy, ve kterých zavítáme do hrdinčina rodného Bangladéše. Naznín, jak se protagonistka románu jmenuje, se narodí velice slabá, vlastně při porodu vůbec není jisté, zda bude žít, ovšem i díky péči moudré porodní báby a šťastného osudu přežije: "Děcko žije, ale je slabé. Máte před sebou dvě možnosti. Odvezte ji do města do nemocnice. Dají na ni dráty a dostane medicíny. To je drahé. Budete muset prodat šperky. Nebo můžete počkat, jak rozhodne osud... Samozřejmě, ať zvolíte jakoukoli cestu, nakonec stejně rozhodne osud," praví moudrá stařena a matka jí dá za pravdu: "Ne, nesmíme se stavět do cesty osudu. Ať se stane cokoli, přijmu to. A moje dítě nesmí plýtvat silami na boj proti osudu. Tak bude silnější."

A skutečně, Naznín po většinu svého života silami na boj proti osudu rozhodně neplýtvá. Vyroste v poklidné zaostalé bangladéšské vesničce, ve věku osmnácti let ji otec provdá za mnohem staršího muže, který je sice laskavý, ovšem také nudný a zcela nepraktický. S ním opouští rodný Bangladéš a usazuje se v Londýně, ve čtvrti Brick Lane. (Představitelé bangladéšské komunity Moniku Ali ostře napadli, že život v Brick Lane vůbec není takový, jaký jej ona líčí. Její portrét je nicméně velice přesvědčivý a podrážděnou reakci lze přičítat přecitlivělosti na určitá témata, jimž se autorka nehodlala vyhnout.)

Samozřejmě neschopnému manželovi se nevede o nic lépe v Londýně než v rodné zemi. Naznín trpělivě snáší chudý a monotónní život v cizí zemi, jejíž realitu vnímá jen zprostředkovaně prostřednictvím svých již asimilovaných dětí. Na druhé straně z dopisů své sestry ví, že situace doma v Bangladéši vůbec není taková, jak si ji ona nostalgicky vybavuje, že Bangladéš není rájem, do něhož se chce vrátit její muž. A tak když vidí, že děti zpět do Bangladéše rozhodně nechtějí, když jí dochází, že ani ona se vrátit nechce a když ji navíc osud přivede do cesty zajímavého muže, poprvé ve svém životě bere Naznín svůj osud do vlastních rukou.

Příběh osvobození

Ve čtvrti Brick Lane tak není jen zajímavou sondou do života poměrně uzavřené přistěhovalecké komunity, ale především románem o osobním zrání a osvobození. Naznín po letech strávených v Anglii konečně nachází odvahu rozejít se s ubíjejícími stereotypy indické kultury, nachází odvahu zpochybnit tradiční hodnoty, postavení svého muže a vydat se v životě vlastní cestou. V tomto ohledu Monica Ali uspěla, neboť se jí podařilo vytvořit dostatečně silnou a přesvědčivou postavu, byť některé scény, v nichž pozvolna dospívá k rozhodnutí vzbouřit se proti svému muži, působí poněkud prvoplánově.

Možná by knize neuškodilo, kdyby některé pasáže byly zkráceny, jiné naopak doplněny a příběh dostal kompaktnější tvar - takhle to vypadá, jako by si místy Monica Ali nebyla jistá, kam až může jít. Nicméně tento román byl patrně nejvíce očekávaným debutem uplynulého roku a jako takový je velice slibný, takže už se můžeme těšit, co nám Monica Ali nabídne příště.