Jako osmý svazek edice Soudobá světová próza vydalo Argo v překladu Jana Schejbala útlou, leč o to zajímavější knížku andorrského spisovatele Antonia Morella Boris I., král andorrský. Morell je autor relativně neznámý – ostatně údaj na záložce knihy říká, že české vydání je vůbec první překlad katalánského textu do cizího jazyka – a tak v sobě má Schejbalův překlad cosi objevného (nakolik je tento adekvátním přetlumočením katalánského originálu, nejsem bohužel s to posoudit, ale česky kniha promlouvá úchvatně).

Bělogvardějec andorrským monarchou
Morellova novela sleduje události několika letních dnů roku 1934, kdy do Andorry přijíždí ruský emigrant a dobrodruh, bělogvardějec Boris Skosyrev, jenž pojal grandiózní nápad vytvořit nezávislou andorrskou monarchii. Opírá se o svou údajnou příbuznost s dávnou andorrskou šlechtou a v průběhu oněch několika dní se pokouší přesvědčit o svém plánu andorrské hodnostáře – ti, vedeni vidinou vlastního prospěchu, se sice nakrátko dávají na jeho stranu, nicméně po nezdaru vyhlášení monarchie jej stejně rychle opouštějí a Skosyrev je z Andorry vypovězen. Příběh, opírající se údajně o autentické dobové dokumenty (hlavně úryvky z textu) a o vzpomínky autorovy matky, je ale pozoruhodně komponován, kdy děj probíhá dvěma směry. Devět kapitol je řazeno v opačném sledu, takže do příběhu vstupujeme právě v okamžiku, kdy je Skosyrev z Andorry vyhoštěn („Veličenstvo, Veličenstvo, oni vás vypovídají, vypovídají!“ zní první věta románu), nicméně události uvnitř samotných kapitol jsou už řazeny tradičně, od minulosti do budoucnosti, což způsobuje pozoruhodné překřížení časových perspektiv.

Andorrský mikrokosmos
Nerozlehlé území Andorského knížectví a krátký časový úsek umožňuje Morellovi na zhuštěném prostoru rozehrát zajímavou parabolu, ve které zásadně zpochybní řadu zakořeněných pohledů na „samozvance“, ale i na mocenské vztahy. Morell-autor se totiž v textu zříká jakýchkoli morálních soudů – ano, Skosyrev, neboli Boris I., je samozvanec, dobrodruh, blázen a k tomu ještě dandy, ovšem na rozdíl od vážených a ctěných hodnostářů, jejichž společenský statut nikdo nezpochybňuje (členové generální rady, syndik) nemyslí jenom na svůj prospěch (možná právě pro své poblouznění), nýbrž přichází do země s tím, čemu se dnes říká „politická vize“. Veden touhou zavděčit se „svému“ lidu chce do zoufale chudého knížectví přitáhnout zahraniční investory a otevřít lidem nové možnosti. Samozřejmě je otázka, nakolik by se mu toto mohlo povést, nicméně jeho upřímná snaha stojí v textu v příkrém kontrastu k vypočítavosti všemožných úředníků a profesionálních politiků.

Tragédie emigranta
Neúspěch ztřeštěného nápadu ruského snílka je tak hned dvojí tragédií: osobní, poněvadž Skosyrev je už poněkolikáté v životě nucen rychle balit kufry, ale i společenskou, neboť chudá, převážně zemědělská Andorra je odsouzena k roli hračky v rukou mocných diplomatů a domácí „elity“ myslící pouze na sebe. A tak i když Morell v knize nehodnotí, nýbrž pouze a výstižně popisuje, přece jen se zdá, že alespoň sympatiemi stojí na straně dandyho – ten totiž, na rozdíl od místních politiků, má alespoň sny a styl. Kniha končí epilogem, v němž autor líčí své setkání se samotným Skosyrevem – o padesát let později v jednom klášteře, kde bývalý „král andorrský“ ve společnosti svého kocoura žije pravidelným rytmem a s nostalgií v hlase vzpomíná na ty, kteří „změnili království v jeden veliký kotel čočovice a syti pozorují, jak se vyprazdňuje.“