Hari Kunzru vzbudil v poslední době pozornost britského tisku, když odmítl převzít Cenu Johna Llevelyna, již sponzoruje list Daily Mail – údajně proto, že redakční politika novin je rasistická, nebo přinejmenším negativně zaměřená proti imigrantům a osobám asijského původu. Zda šlo jen o mediální tah před vydáním druhého Kunzruova románu, anebo to bylo vyjádření autorova skutečného názoru, to těžko soudit – nicméně jisté je, že cenu si zasloužil.

Hari Kunzru působil původně jako žurnalista, do středu pozornosti literárních publicistů se dostal teprve tehdy, když nakladatelství Hamish Hamilton oznámilo (další mediální tah) výši zálohy, kterou autorovi vyplatilo za jeho debut Impresionista (kolem 800.000 liber). Bohužel, právě předčasná publicita – stejně jako v případě Monicy Aliové, Adama Thirwella nebo Zadie Smithové – se ukázala být dvojsečnou zbraní: na jedné straně přilákala pozornost čtenářů i kritiků ještě dlouho předtím, než se skutečně objevila na pultech, na straně druhé však zvýšila očekávání, které vzhledem k obrovské publicitě román nikdy nemohl naplnit. Nuže, nenaplnil - stejně jako všechny podobné případy před ním. Že nezapadl, za to vděčí jen a jen svým literárním kvalitám.

Impresionista sympaticky ignoruje módní trendy a vrací se zpět k žánru, který v posledních desetiletích není zrovna vyhledávaný, totiž k pikaresknímu románu. Hlavní hrdina jménem Pran je zplozen v Indii anglickým cestujícím těsně předtím, než tento turista zahyne při povodni. Pranova pološílená matka je pak provdána za příslušníka vysoké kasty, který se dlouhou dobu domnívá, že dítě je skutečně jeho – a teprve na smrtelném loži (vlastně ve smrtelné vaně) se dozvídá pravdu, již mu prozradila služebná, která se chtěla Pranovi pomstít. Tak začínají Pranovy trampoty – v Indii krátce po první světové válce je využíván a zneužíván domorodými kuplíři, politickými intrikány a homosexuálním zoufalým příslušníkem britské koloniální správy, až se mu nakonec podaří uprchnout a dokonce se dostat do Anglie. Jeho osud tak opisuje oblouk – od fanaticky úzkostlivého příslušníka prestižní kasty přes naprostého vyvrhele, žebráka, prostituta až po anglického gentlemana se změněnou identitou. Tím však Pranovy trampoty nekončí...

Kunzruovi se podařilo naservírovat úžasný koktejl namíchaný z těch nejvybranějších ingrediencí: zajímavý příběh, který si čtenáře záhy podmaní, velmi přesvědčivé zachycení reality meziválečné, stále ještě koloniální Indie, které se inspiruje četnými literárními prameny (a zároveň je trochu paroduje), a v neposlední řadě vytříbený smysl pro humor. I při skoro pěti set stranách je Impresionista velice čtivá, vtipná a zajímavá kniha. Hari Kunzru sice nenapsal nejlepší román posledního století – jak možná někteří mohli doufat na základě ohromné publicity – nicméně se mu podařilo vytvořit velmi vydařené dílo.