V románu Senzibil se Markéta Pilátová poněkud odklání od zvyku využívat svých bohatých zahraničních, zejména jihoamerických zkušeností (srov. Žluté oči vedou domů, 2007; Má nejmilejší kniha, 2009; Tsunami Blues, 2014; S Baťou v džungli, 2017). Jeho protagonisty jsou Češi, postavy se vesměs obejdou bez výraznějších cestovatelských zážitků, také děj je nyní rozehrán v tuzemsku, v podhůří magických jesenických hor. Některé prvky, jako například nevšední téma, konfrontace s cizím a neznámým či potřeba postav přijít určitým záhadám na kloub, se však se zmíněnými knihami docela potkávají.

V centru dění stojí trojice hrdinů – mladá žena a dva senzibilové, kteří jí mají pomoci s poměrně neobvyklým problémem. Jde o duchovní (z cynického pohledu psychickou) záležitost: Majka alias Evangelína, jak se jí od žákovských let říká, se chce nechat pokřtít, jenže se zřejmě kdysi zapletla do čehosi, což jí v zásadním kroku brání. Zprvu se překážka zdá subjektivní, Evangelína věc potřebuje vyřešit především pro sebe. Postupně se ale ukazuje, že za čin, který spáchala a upřímně se ho děsí, je zřejmě zčásti (či úplně) odpovědný někdo docela jiný. Hlásit o slovo se začíná úkladná „temná strana“…

Vzhledem ke své povaze i díky známosti s jedním ze senzibilů se Evangelína rozhodne problém rozlousknout „alternativní“ cestou. Mirek Hromada a posléze i jeho kolega inženýr Rudy Hejzler na její popud začnou intenzivně pracovat, aby rozkryli, co vlastně Evangelínu (a nejen ji) tíží, jaké stíny se jí z minulosti vracejí a promítají do jejího hmotného i psychického světa. Díky své citlivosti nahlížejí jevy běžně nevnímatelné, např. vidí aury, komunikují s mrtvými, ovládají hypnózu a telepatii, prozkoumávají vnitřní světy a mentální paláce druhých. Jejich kooperace je zajímavá také proto, že se představují dva odlišné, avšak zároveň se doplňující přístupy; to vyplývá z prostého faktu, že oba ezoterikové jsou přes společný zájem charakterovými protipóly. Asketický, intuitivní „běžec“ a léčitel Mirek je v záležitosti citově zaangažován, zatímco Hejzler, bývalý badatel ve státním ústavu pro výzkum paranormálních jevů (zvaném „Insti“), tíhne k objektivnějšímu pohledu vědeckého škatulkování; zároveň se ale také sám potýká s jistými démony z minula, totiž z doby, kdy se zapletl s komunistickým režimem.

Kouzlo Senzibila spočívá v tom, že všechny neobvyklé, tajemné a transcendentní události v životě postav jsou podány vcelku věcně, z hlediska protagonistů bez sebemenších pochybností. Ano, celou knihu bychom mohli číst i ironicky jako zesměšnění všech těch okultních a napůl čarodějnických aktivit, ke kterým se, jak potvrzují religionisté, mnozí z nás s chutí uchylují. Lépe je však vnímat příběh tak, jak je napsán, tedy v zásadě seriózně (ovšem s humorem!), a to nejen v momentech realistických, ale i v těch – řekněme – hůře ověřitelných. Příběh dvou senzibilů a jejich klientky zkrátka – tak jako každá fikce – počítá s určitou mírou čtenářské důvěřivosti a ochotou akceptovat, že právě v nevšedních, „nadreálných“ chvílích nejde jen o zábavu, ale že se tu může odhalit i leccos podstatného pro náš dnešní, aktuální svět.

Markéta Pilátová celkem odvážně sahá po tématu, které je v naší společnosti přítomné, třebaže se možná na první pohled nejeví natolik palčivé jako některé jiné soudobé problémy. Je jím obecně řečeno povaha duchovního života národa, o kterém se notoricky prohlašuje, že je nejateističtějším na světě. V co a jak lidé věří, když „nevěří“, k čemu se upínají, co je vede a z čeho čerpají sílu, jsou otázky, které stojí za někdy trochu bizarními příhodami hlavních hrdinů. I záložka tuto ambici deklaruje: kniha má být mj. „sondou do českého ‚něcismu‘, tedy obecně rozšířené víry v ‚něco‘ vyššího, jež se neváže na tradiční náboženství a církve“. Spíše bych ale řekl, že se těchto složitých oblastí pouze z části dotýká – v oněch „alternativních“ přístupech (ale není už tento přívlastek, při faktickém rozšíření nejrůznějších nemedicínských praktik, trochu pasé?), které kontrastují s Evangelíniným tíhnutím k zavedenějším baptistům, a ve vedlejších postavách, ještě doplněných jinými životními filozofiemi, včetně ateistického materialismu, se totiž promítá jen malý výsek z těch mnoha a mnoha variant spirituálních cest, které dnes můžeme v české kotlině najít.

Tato výtka by však neměla přehlušit celkově dobrý dojem z románu vybočujícího z autorčiny prózy a prokazujícího kvalitu i v dalších aspektech, jako např. povedených vedlejších postavách (bezskrupulózní exekutor Máslo, reinkarnující se bába Hella, agent Nedoma, čínská dívka Lipo ad.) či celkem zdařilé kombinaci žánrů a různých způsobů narace (jsou tu znaky psychologických próz, detektivního pátraní, sci-fi, pohádky aj.). Soustavným zájmem o duchovní rozměr člověka patří Senzibil k dílům v poslední době spíše zřídkavým (připomeňme např. nedoceněný debut Veroniky Bendové Nonstop Eufrat z r. 2012), na druhou stranu principiálně odpovídajícím zálibě českých autorů v lidských podivnostech, zvláštnostech a anomáliích, jež se prokázala už v docela slušné řádce knih.