Kdybyste chtěli svým dětem koupit jako dárek knížku a váhali byste, zda sáhnout po příběhu, který v dnešním globalizovaném světě přivede zájem vašich ratolestí k něčemu místnímu, co u Walta Disneye zaručeně nenajdou, anebo zda vyhledat spíše něco, co v proudu sílícího konzervativismu a xenofobie povzbudí jejich multikulturní orientaci, doporučuji vám knížku Markéty Pilátové Kiko a tajemství papírového motýla. Ta vaše dilema spolehlivě vyřeší. Naleznete zde příběh zcela lokální s přesahy značně globálními. Japonské děvčátko Kiko zaváté na kroměřížský zámek se vyskytne u záhady, kterou pomůžou rozřešit tradiční japonské papírové skládačky origami.

Nechce se mi příliš zabíhat do podrobností o příběhu Kiko a jejích největších kamarádek, spolužačky Evy a duší princezny Františky. Jde o příběh dobrodružný, takřka detektivní, a proto není radno prozrazovat cokoli dopředu. V knížce je ale mnohem více než jen příběh, který si můžete s dětmi číst. Markéta Pilátová dokázala, že interaktivní může být nejen počítačová hra. Protože se děj odehrává v Kroměříži na zámku a v krásných kroměřížských zahradách, může vás Kiko inspirovat k dobrodružnému výletu za krásami naší vlasti a k hledání čínského altánku nebo zahradního bludiště, které se v Kroměříži skutečně nacházejí. Když se budete snažit, jistě naleznete i další reálie příběhu, třeba zbytky pavučin nebezpečných pavouků síťáků. Pokud nebude venku zrovna počasí k výletování, můžete si dle návodu v knížce složit své vlastní origami. Budete-li trpěliví, možná že i vám pomůže origami vyřešit vaše vlastní životní záhady.

Příběh Kiko jistě ocení všichni, kdo jsou unaveni unylými princeznami, neohroženými princi hrdiny a mámami, co melou maso. Pilátové postavy nejsou uvězněny v krunýři genderových stereotypů, podnikavá Kiko si umí prosadit svou, maminka jezdí po světě a má ráda silné motorky, tatínek nemá problém s vyjádřením emocí ke svým blízkým. Nejsou to jen tyto nestereotypní role, které autorka svým postavám přiřkla, ale také situace, ve kterých se věci odehrají trochu jinak, než by člověk zprvu očekával. A nemusí jít zrovna o řešení tajemné záhady, může to být zcela obyčejná věc. K mým nejoblíbenějším momentům v knížce patří tento: „Tatínek přišel za nimi do pokoje a zajímal se, co bude k obědu. ‚Nevím, co uvaříš?‘ smála se maminka.“

Kiko a tajemství papírového motýla vydalo nakladatelství Meander, které představuje na českém knižním trhu záruku kvalitní dětské literatury. Knížku si vychutnáte všemi smysly, je příjemná do ruky a oko si užije nápadité ilustrace Daniela Michalíka.