Prozaička, básnířka, autorka knih pro děti a učitelka češtiny pro cizince Markéta Pilátová ve své nové knize Tsunami blues boří tradiční představy o Kubě a představuje odvrácenou stranu „ostrova svobody“.

V rámci expozice knihy je představena její hlavní hrdinka – osmnáctiletá nadějná trumpetistka Karla Klimentová. Čtenář dívku zastihne na exotické dovolené v Thajsku, která se vinou ničivé síly tsunami promění z příjemného výletu v traumatický zážitek. Karla po této zkušenosti trubku opustí, začne se věnovat studiu španělské filologie a vlivem nečekaného toku událostí se ocitne na Kubě, kde se spolu se svou profesorkou Jenůfou Topinkovou pokusí pomoci tamním disidentům.

Tsunami blues lze rozdělit na dvě části. První zahrnuje události v Thajsku a České republice a odvíjí se v pomalém tempu, které koresponduje s dívčiným viděním světa, jež je poznamenané prožitou mezní situací. Zlom nastává v okamžiku, kdy Karla s Jenůfou dorazí na Kubu, kde se začínají věnovat „podvratné činnosti“ – mají za úkol pomoci odpůrcům tamního režimu. Zde vstupuje na scénu tajná policie (vykreslená ve velmi nelichotivém světle), situace se nevyvíjí ani zdaleka tak, jak by měla, a kniha získává rychlý a nečekaný spád. Do děje postupně vstupuje větší množství postav, které jej dříve či později zase opouštějí, aniž by se s nimi čtenář mohl blíže seznámit. Neustále se proměňuje prostor, v němž se postavy pohybují, čímž je čtenář udržován „ve střehu“. Mezi oběma částmi knihy vzniká napětí způsobené jejich rozdílným tempem a vytvářející paralelu s vnitřním vývojem hrdinky.

Markéta Pilátová nestaví své knihy na nápadité a hravé práci s jazykem. Sází na silný příběh – a tato sázka jí vychází. V Tsunami blues nechává er-formového vypravěče sdělovat události pomocí krátkých kapitol, vyprávěných z pohledu několika postav. Příběh je vystavěn velice zručně a všechny jeho linie se propojí nečekaně a navíc tak, že ještě zvýrazní jeho bluesové vyznění.

Pilátová, jež podobnou cestu sama kdysi absolvovala, vykresluje Kubu obnaženou, bez příkras. Tematizuje chudobu, strach panující mezi obyvateli, upozorňuje na nemoci, které dle oficiálních zdrojů na ostrově neexistují, na odposlechy, na nedostatek potravin, informací atd. Kniha tak může mít mimoliterární přesah tím, že nutí čtenáře klást si otázku, zda je v pořádku, že se na místo, kde panují takovéto podmínky, jezdí rekreovat davy západních turistů. Text navíc připomíná, že svoboda a volnost nemusí být tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát.