Osmdesátky!
Pilátová, Markéta: Osmdesátky!

Osmdesátky!

Počítačové hry nehraju, vlastně jsem nehrála nikdy, a tak mě napadlo, že kniha Ready Player One mi nabídne přesně to, co mám ráda – když mě romány zavedou do nějakého naprosto neznámého světa, kam bych se sama nikdy nevydala.

Ráda čtu dystopické romány. Možná se mi pak vlastní realita zdá snesitelnější. Stačí si představit, že bych třeba taky mohla jako hlavní hrdina Wade z knihy Ernesta Clinea Ready Player One sedět v mrazivé haldě železa a všechno kolem by se hroutilo. Na tuhle knihu z roku 2011 jsem narazila čistě náhodou, když jsem zrovna brouzdala na netu a neměla chuť číst žádnou aktuálně žhavou knihu, kterou bych (dejme tomu kvůli obživě nebo z profesionálního zájmu) číst měla. Podivná futuristicko-retro obálka (ať to zní jak chce divně) a to, že je to dystopie a odehrává se v počítačové hře, mě nějak cvrnklo o oči. Počítačové hry nehraju, vlastně jsem nehrála nikdy žádnou (možná vlastně jednu ano – někdy uprostřed osmdesátek, ruský vlk z Jen počkej v ní chytal do košíku vejce), a tak mě napadlo, že to bude přesně to, co mám ráda – když mě romány zavedou do nějakého naprosto neznámého světa, kam bych se nikdy sama nevydala.

Román Ready Player One však v tomto směru překonal úplně všechna očekávání. Nejenže jsem žila několik dnů v počítačové hře, ale navíc v ní šlo o popkulturu, hudbu, hry, film a literaturu osmdesátých let, čili světy, které v mém komunistickém mládí byly úplně nedostupné, a tím pádem v nich mám slušné mezery. Hlavní hrdina, osmnáctiletý Wade, žije v roce 2045 a jeho realitou je rozpadající se svět plný energetických krizí, chudoby a třídních rozdílů. Wade žije v „Komínu“ poskládaném z několika karavanů na sobě a jako většina obyvatel země tráví svůj čas ve virtuální hře zvané OASIS, v níž používá nick Parzival. V OASIS ale taky chodí na střední školu a hraje počítačové hry a v těch je ukrutně dobrej.

Virtuální realitu OASIS vytvořil herní designér James Halliday, geniální podivín, a celé své ohromné jmění odkázal tomu, kdo rozluští sérii hádanek, jejichž řešení tkví právě ve znalostech popkultury osmdesátých let. Kdo zdolá všechny hádanky, získá poklad – Hallidayovo dědictví. V honbě za pokladem je samozřejmě náš hrdina – v běžném životě outsider – jedním z nejlepších. Prožívat s ním všechny souboje, sjíždět filmy z osmdesátek, poslouchat muziku, válet to s předpotopními konzolemi a zároveň vzdorovat hnusné korporaci, toužící utopický svět OASIS, který v sobě nese jakousi zvláštní formu demokratického a rovnostářského zřízení, urvat pro sebe, bylo neuvěřitelně osvěžující. A když hra i knížka skončily, vypravila jsem se do krajin Netflixu a Spotify a sjela všechny filmy i desky zmiňované v knize, ty, které jsem už viděla a slyšela, nevyjímaje.

Ready player one (v českém překladu ještě s  vysvětlujícím Hra začíná) je nejen bestseller pro geeky, ale taky opravdová studnice osmdesátkové moudrosti. Navíc, už letos v březnu přijde od kin jeho filmová adaptace, natočená Stevenem Spielbergem. Kdo si ale přečte nejdřív knížku, má dost slušný náskok před všemi „guntery“ a může urvat všechna skóre. Já sním o vizoru a haptické kombinéze, když už teď mám ty osmdesátky v malíku.