Na otázky týkající se vybraných stránek dnešní spisovatelské praxe odpovídá spisovatelka, novinářka, autorka knih pro děti, překladatelka a hispanistka Markéta Pilátová (nar. 1973). Autorka próz Žluté oči vedou domů, Tsunami blues nebo S Baťou v džungli učila řadu let český jazyk potomky krajanů v Jižní Americe.

iLiteratura: Co vás nasměrovalo na literární dráhu?
Markéta Pilátová: Práce s českými krajany v Brazílii a v Argentině. Setkávala jsem se tam neustále s nesmírně zajímavými příběhy a chtěla jsem je zachytit, vyprávět je dalším lidem.

iLiteratura: Jak jste hledala nakladatele pro svůj první rukopis?
Markéta Pilátová: Poslala jsem rukopis románu Žluté oči vedou domů nejdříve Jáchymu Topolovi, s nímž jsem před časem pracovala v domácí rubrice týdeníku Respekt jako reportérka. Jáchymovi se román líbil a doporučil ho k vydání v nakladatelství Torst, kde nakonec vyšly zatím všechny mé romány.

iLiteratura: Vaše knihy se také poměrně hojně překládají do cizích jazyků. Který titul v zahraničí doposud nejvíce rezonoval? Kde to bylo a čím si to vysvětlujete?
Markéta Pilátová: Největší odezvy se v zahraničí zatím dočkal první román Žluté oči vedou domů, ten měl recenze i ve velkých německých denících. Recenzentům se líbila existencialistická linka emigrantského příběhu, česko-brazilské prostředí a atmosféra. Krásné ohlasy má i italský překlad románu S Baťou v džungli, ozývají se mi tamní knihkupci, že se jim kniha líbila. Vysvětluji si to italským smyslem pro kosmopolitní příběhy a jejich tradicí a láskou k ševcovskému řemeslu. Poměrně úspěšný byl i portugalský překlad básnické sbírky Zatýkání větru, která vyšla v Brazílii. Nakladatel si objednal novou básnickou sbírku, kterou budu psát přímo portugalsky. A z rakouského nakladatelství Wieser Verlag mi nedávno psali, že tamní novináři mají velký zájem o německý překlad knihy S Baťou v džungli, který vyšel na začátku března.

iLiteratura: Kdy a kde nejčastěji píšete?
Markéta Pilátová: Nejčastěji píšu na cestách, do sešitu v ruce, pak texty přepisuju na počítači.

iLiteratura: To je dost pracná metoda a jistě svádí k dalším úpravám rukopisu. Bývá výsledek hodně odlišný od těch původních poznámek?
Markéta Pilátová: Ani ne tak moc. Když člověk píše rukou, mnohem pečlivěji promýšlí, co napíše, většinou pak text tolik neměním, jako když píšu rovnou do počítače – to potom text předělávám mnohem víc. Psaní rukou mám ráda i proto, že píšu plnicími pery, která miluju. Taky mám ráda různě barevné inkousty a sešity. Díky psaní rukou mám pak hezkou záminku a můžu si papírenské zboží kupovat a sbírat je.

iLiteratura: Jste členkou nějaké spisovatelské organizace?
Markéta Pilátová: Ne, nikdy jsem zatím nebyla, ale hlavně proto, že jsem skoro dvanáct let strávila v Latinské Americe a nechtěla jsem být členkou organizací, když bych se nemohla účastnit akcí a života těchto spolků. Teď mám pozvánku z PEN klubu a z Asociace spisovatelů, a pokud to budu zvládat, budu se snažit být v nich přítomná.

iLiteratura: Vyhledáváte osobní kontakt se svými čtenáři?
Markéta Pilátová: Ano, a hodně často. Na psaní knih mne baví zejména tahle stránka, to že můžu s knihami jezdit po nejrůznějších čteních a besedách a setkávat se s lidmi, kteří moje knihy čtou nebo přijdou ze zvědavosti. Ten osobní kontakt je pro mne nenahraditelný. Je to zpětná vazba a mnohdy povzbuzení do dalšího psaní.

iLiteratura: A stává se, že si z takového setkání odnesete i námět či téma pro vlastní tvorbu?
Markéta Pilátová: Zatím se mi to nestalo, ale člověk nikdy neví, zajímavé příběhy a osudy se mohou objevit kdykoli a kdekoli.

iLiteratura: Kterých literárních akcí se s oblibou účastníte?
Markéta Pilátová: Mám ráda všechny možné podoby „živého čtení“ – besedy, čtení v knihovnách, vystoupení na festivalech nebo na veletrzích, ale ráda jezdím i za dětmi do škol či školek. Vůbec nejraději mám ale besedy na gymnáziích nebo na středních školách. Mám také svůj vlastní dobrovolnický projekt – jezdím se svými knihami do nemocnic číst pacientům. Připadá mi, že když je člověk nemocný, knihy mu mohou pomoci zapomenout na bolest a utrpení.

iLiteratura: Jaké množství knih za rok přečtete?
Markéta Pilátová: Přečtu jednu až dvě knihy týdně, píšu totiž literární recenze pro různá česká média.

iLiteratura: Prostor pro literární kritiku se ovšem v tuzemských mainstreamových médiích neustále zmenšuje a honoráře navíc bývají vynaloženému času a úsilí značně nepřiměřené. Co vás tedy motivuje k psaní recenzí?
Markéta Pilátová: Nevím, tak černě to zatím nevidím, v médiích kam píšu, jsou schopni moji práci ohodnotit důstojně a já píšu recenze hlavně proto, abych sama co nejvíc četla. Motivuje mne to a nutí o přečtených knihách víc přemýšlet, dělat si poznámky, ke kterým se časem mohu vracet. Myslím, že to pak taky zpětně kultivuje mé vlastní psaní.

iLiteratura: Co je dnes zdrojem vaší obživy?
Markéta Pilátová: Posledních sedm let pracuju jako krajanská učitelka v Brazílii, ale od března jsem na volné noze.

iLiteratura: Už nastálo v Čechách?
Markéta Pilátová: To neumím zodpovědět, jestli nastálo. Ale na nějaký delší čas ano. Vrátila jsem se z Latinské Ameriky s tím, že chci být nějaký delší čas doma. Jak dlouho mi ten pocit vydrží, ale netuším.

iLiteratura: Na čem právě pracujete?
Markéta Pilátová: Dopisuju nový román pro nakladatelství Torst s názvem Senzibil a společně s Markem Ždánským píšeme dětskou knihu o divokých gorilách v Africe. A nedávno jsem dodělala poslední korektury dětské knihy Jak bratři Baťové obouvali svět, která by měla brzy vyjít.