Latinos obecně pojímají Vánoce – jako ostatně celý život – trochu jinak a v tenhle čas vyniknou jejich vrozené vlohy pro oslavy, zvláště ty rodinné. Celé rodiny se scházejí doma a hlavně průběžně po celou dobu svátků v barech. Čili většinou odpadají přebory v pečení cukroví, smýčení a po večeři v baru i mytí nádobí.

Kdybych si ale mohla vybrat, prožívala bych Vánoce každý rok jako španělské děti. Ty se se můžou těšit na dárky až do šestého ledna a přivezou jim je Tři králové. Na rozdíl od našeho neviditelného a tajnosnubného Ježíška, ze kterého se pak stejně nakonec vyklube soused nebo rodiče, kteří zazvoní na zvonek, si mohou malá Španělata na magickou bytost doslova sáhnout nebo si jí sednout na klín!

Pátého ledna kolem poledne totiž všechny španělské rodiny s dětmi vyrážejí na Jízdu tří králů, kterou pořádají místní radnice. Nejlepší bývají v malých rybářských vesnicích nebo městečkách u moře a někdy Tři králové jedou ne na koních, ale na opravdových velbloudech. Rozhazují kolem sebe bonbony nebo malé dárečky a pak se slavnostně uvelebí na pódiu, kde jim starosta předá klíče a vládu nad městem. V tuhle chvíli se málokdo ubrání dojetí, protože děti se pak spořádaně zařadí do fronty a mohou králi, kterého si vyberou, pošeptat svoje tajná přání nebo předat dopis. Baltazar, Kašpar a Melichar je vyslechnou, pohoupou dítě na klíně a dají mu kornout bonbonů. Pak nastává velké očekávání, zda slavní mágové a hvězdopravci jeho prosby vyslyší, nebo ne. To se druhý den ukáže buď doma, nebo v baru, kde si celé rodiny předávají dárky, které jim přinesli babylonští kněží kultu Zarathustry odkudsi z daleké Persie. A pak se pomalu snese nad moře soumrak, křik racků se smísí s vůní pečených ryb, lidé zachumlaní do péřovek si připíjejí nebo bloumají po pláži. Občas zaprší a světýlka na palmách se rozsvítí. Mágové odjedou z města, ale děti vědí, že příští leden si na jejich kouzlo budou zase moci sáhnout.