Eliška Kaplan

Eliška Kaplan

Vystudovala francouzskou filologii a filmová studia na Univerzitě Palackého a překlad a tlumočnictví na Univerzitě Karlově. V minulosti psala pro DOK.REVUE a Artikl. Na iLiteratura.cz se věnuje recenzování frankofonní literatury.

Laurent Binet se snaží navrátit slávu románu v dopisech. Detektivka, v níž si dopisují Michelangelo, Kateřina Medicejská či papež Pavel IV., je zábavná historická hříčka, která potěší především milovníky dějin umění. O renesanci epistolárního románu se však nejspíš nezaslouží.

Debut, nominovaný na cenu Magnesia Litera, ohmatává kontury individuální a rodinné paměti. V evokativním a svým způsobem odtažitém textu o bolestném dospívání se vrací ke vzpomínkám, které dokážou být tak zavádějící, stejně jako i život formující.

Na příběh legendárního mořeplavce a dobrodruha Mórice Beňovského si dělají nárok minimálně tři středoevropské národy – Slováci, Poláci a Maďaři. Jeho osudy ovšem tentokrát ožívají pod perem francouzského spisovatele: ten připomíná nejenom jeho dobrodružné výpravy, ale také zapomenutou křivdu, které se na Beňovském Francouzi dopustili.

Na lednovém festivalu komiksu ve francouzském Angoulême se prezentovala i česká tvorba. V rámci mezinárodního trhu práv zde zahraničním agentům a nakladatelům české komiksy představovaly zástupkyně Českého literárního centra Sára Vybíralová a Kateřina Chromková.

V sobotu večer byly slavnostně předány tzv. šelmy, ocenění festivalu v Angoulême za nejlepší komiksové počiny uplynulého roku. Proč zrovna šelmy? Černobílá šelmička, postava vytvořená Lewisem Trondheimem v roce 2007, je totiž oficiálním festivalovým maskotem.

Jsou zákroky plastické chirurgie jen úlitbou lidské marnotratnosti, nebo nezbytným prostředkem, jak si vydobýt místo v nespravedlivém, krásou posedlým světem? Pro Suzanne Noël (1878–1954), průkopnici plastické chirurgie a zapomenutou hrdinku dvacátého století, která ožívá ve francouzském životopisném komiksu, je odpověď jasná.

Francouzská spisovatelka a filozofka Simone de Beauvoir v emočně náročném textu poodhaluje, jaké je prožívání člověka ve chvíli, kdy druhého nedokáže zbavit intenzivní bolesti. Ve svědectví o smrti a smíření nabízí perspektivu dcery, která musela přehodnotit nejenom svůj vztah k matce, ale i několik názorových stanovisek.

Mezilidské vztahy v 21. století: vášnivé, intenzivní, ale bezobsažné a postavené na špatných základech. Maria Pourchetová je ve svém románu vykresluje na pozadí doby poznamenané covidovou pandemií, tajícími ledovci, kulturními válkami a sníženou schopností udržet pozornost na déle než třicet vteřin.

Tenká hranice mezi genialitou a šílenstvím, průsečíky vědeckého bádání a komponování hudby, oběti na oltář umění i honba za ideály krásy a ztělesněnými múzami. Příběhy pěti Balzacových povídek nastiňují autorovu filozofii uměleckého génia, přičemž nejsou ochuzené ani o jeho charakteristická líčení mravů tehdejší doby.

V zapomenuté horské vesničce se odehrává odvěký příběh boje vlka se psem – lovce s pastýřem. Poutavý námět o souboji s vnitřními démony a o strachu z neznámého se však sám dostává do konfliktu s jazykem, jímž je vyprávěn. Archetypální příběh v moderním hávu tak představuje příslib, který zůstal nenaplněn.

Cesta vzhůru po společenském žebříčku od šikany v dětství k uznání ve světě intelektuálů. Ve vztahu k otci zase od nenávisti a pohrdání k pochopení a soucitu. A na poli textu od popisu složitého dětství k využití literatury k útoku na politický systém – Édouard Louis zpracovává jedno velké téma novými způsoby.