Matěj Kos

Nový román Miloše Urbana se nese ve znamení proměny poetiky. Už žádné panoptikum prazvláštních postav provázené stříkáním krve na pražských jatkách, ale introspekce do mysli a duše nemocného starce. Díky této hlavní postavě, a vypravěči v jedné osobě, sice není nouze o bizarní situace, ty ale vzbudí spíše hořký úsměv.

Románová prvotina známé koreanistky zavádí čtenáře tam, kam se pravděpodobně nikdy nedostanou. Prostřednictvím zpovědi mladé Severokorejky mohou nahlédnout do dětství v Pchjongjangu i jihokorejského adaptačního centra. Oba pohledy se pokoušejí být syrovými svědectvími o lidském životě a jeho ceně, ovšem do značné míry kloužou po povrchu.