Petice Augustina Navrátila za práva věřících občanů se na konci osmdesátých let stala největší předlistopadovou petiční akcí v Československu. Podepsalo ji přes půl milionu občanů, a to nejenom věřících. Tento projev katolického disentu však od té doby víceméně upadl v zapomnění. Příběh inspirovaný oním historickým momentem ve svém novém románu oživuje novinář Martin Uhlíř. Spíš než na Navrátilovu osobnost a jeho urputný boj za práva křesťanů, za nějž byl neprávem uvězněn v psychiatrické léčebně, se však zaměřuje na vysokoškolské studenty, kterým tato petice přímo či nepřímo zkomplikuje životy.

Strasti i slasti studentů naší vlasti

Na jedné straně stojí Marek, jehož příběh je vyprávěn jeho starším bratrem na základě uchovaných deníků a svědectví spolužáků. Marek je jedenadvacetiletý student, který chodí se spolužáky do hospody, hraje softball a s kamarádem Pavlem kreslí akční komiks zasazený do USA. Nejvíc ho trápí zkoušky z matematiky, povinný vojenský výcvik a neopětované city k tajemné prvačce Anně. Oproti tomu Anna se jakožto přesvědčená křesťanka zapojila do šíření Navrátilovy petice a k tomu řeší vlastní vnitřní boj s potlačovanými pocity.

Navzdory tomu, že v jádru příběhu stojí Marek a pátrání jeho bratra po příčinách „průšvihu“, do kterého se mladý student zapletl, se hlavní (nebo přinejmenším nejzajímavější) postavou jeví spíš Anna. Ta na rozdíl od Marka, jenž nástrahami života proplouvá tak trochu jako hadrový panák, je schopná jednat a dokáže řešit vážnější konflikty v sobě i ve světě venku. Přesto se dá o obou protagonistech říct, že jsou zde vykresleni zdařile (zvlášť v porovnání s vedlejšími postavami, které tak trochu splývají jedna s druhou). Jejich jednání je koherentní, uvěřitelné, a třebaže charakterizace nejde do závratné psychologické hloubky, vystihuje potřebný kontrast mezi jejich osobnostmi a ambicemi. Díky tomu pak bolavé finále nabízí komplexní emocionální odezvu a nuancovaný pohled na oba hrdiny.

Zlatá osmdesátá

Snaha o odstíněný pohled na věc je patrná i na jiných úrovních tohoto románu. Za oparem nostalgie, stoupajícím ze vzpomínek na lyžařské zájezdy, večírky na kolejích i honění se za holkami v dobách, kdy bylo třeba „sofistikovanějších“ (a z dnešního pohledu trochu pochybných) metod, jak na dívku získat kontakt, tušíme náznak něčeho znepokojivého až fatálního. Každá ze studentských radovánek se mění v boj o důstojnost, svobodu a v nejhorším případě také o život. Blízkost sametové revoluce hrdinové ještě netuší, mezi lidmi panuje beznaděj a všeobecná odevzdanost.

Tyto rozporuplné polohy nenaruší ani zmiňovaná petice, opatrný projev občanského odporu vůči totalitnímu režimu. Tendence fandit aktivním disidentům i všem tiše vzdorujícím zde totiž naráží na konzervativní limity lidí, kteří za peticí stojí. Zpoza snahy o narovnání náboženských a potažmo občanských práv v Československu vystupuje hrozba omezování práv jiných – mimo jiné práva na potrat či na soužití stejnopohlavních párů.

Příliš mnoho odpovědí

Románu se tyto ambivalentní linie daří vybalancovat, ale dost možná proto, že se je nesnaží hlouběji prozkoumat a vykřesat z nich drásavější reflexi. V tomto smyslu je možná až příliš pohodlný. Podává poutavě napsaný příběh, čtivě zpracovává pozapomenutou kapitolu našich moderních dějin, ale po dočtení nezůstává mnoho podnětů k zamyšlení. Vyprávění „[otvírající] neprvoplánově pojatá témata víry či odlišné sexuální orientace“, jak slibuje anotace, problematiky ani tolik neotevírá, jako spíš jenom nastiňuje, jak by pojaty být mohly. Používá je v zájmu příběhu sice funkčně, ale nijak objevně.

Čtenářský zážitek z druhého románu Martina Uhlíře je solidní, jeho plynulost a napínavost narušuje snad jen to, že už v úvodu je naznačeno, jak příběh dopadne, a čekání na jeho vyvrcholení pak proto může místy působit příliš zdlouhavě. Nakonec je však čtenář odměněn dynamickou přestřelkou mezi vzpomínkami pamětníků, dopisy a výslechy na StB. Závěr je však udusán snahou vypravěče odpovědět si na všechny otázky, které k případu svého mladšího bratra má. Prostor pro pokračující reflexi je proto minimální, neboť vypravěč vše uzavře za nás.