Aby spisovatelka, hispanistka a novinářka Markéta Pilátová propadla kouzlu japonského umění skládání papíru, nemusela jezdit do Japonska. Skládat origami ji naučila studentka češtiny v Brazílii, zemi, jež je Pilátové druhým domovem. Od té doby se touto činností nejen sama uklidňuje a učí trpělivosti, ale skládání origami se promítlo i do její tvorby pro děti. Po knihách o japonské holčičce Kiko (Kiko a tulipán) napsala originální příběhy s návody na vybrané japonské origami, které vydalo nakladatelství Meander v roce 2018 pod názvem Papírový Pepíno. Stejně jako většinu autorčiných knih pro děti i tuto barevnými ilustracemi doprovodil Daniel Michalík.

Skřítčí kluk Pepíno s podivnou italskou hučkou na hlavě a indiánskými copy se narodil v papírnictví, živí se papírem a umí papírová kouzla. Jsou to čáry spíše filozofické, spojuje je platónské přesvědčení o nesmrtelné duši – Pepíno vlastně zachraňuje bytosti tím, že jim dává naději na věčný život. Budou ho žít ve svých nepomíjivých pravzorech, které v knize suplují právě origami. Když Pepíno narazí na dostihového koně, který si zlomil nohu a stýská si, poskládá origami v podobě koníka a nechá ho poskočit si za toho reálného. Žádný očekávatelný zázrak se přitom nekoná, to, co origami přináší, je útěcha. Hřebec v srdci poskočí vždy, když někdo někde na světě složí papírového koně.

Origami má v knize sílu obalamutit smrt a strach. Labuť vehnaná vichrem do drátů elektrického vedení umírá, ale její duše se přenese do papírové skládačky poletující ve větru. V tomto textu se opět ukazuje autorčino poetické nadání projevující se zejména v popisných pasážích prostředí, tentokrát v sugestivně vylíčené atmosféře tichého jezera. Jinak je jazyk spíše civilní, dynamický, text je prostoupen dialogy.

Hned po prvním příběhu o koni už čtenář bohužel předpovídá, v co následující události vyústí, kouzelný trik je prozrazen. Monotónnost knihy tak zachraňuje zejména změna prostředí a přítomnost příběhů s dynamičtějším dějem – záchranou ptáků. Jednou Pepíno osvobodí za pomoci papírového ptáčka zmateného kolibříka zabloudivšího v chatě. Melancholickou notu nabourá zejména druhý ptačí příběh, v němž skřítek osvobodí ptáky lapené v klecích, kteří se stali prodejným zbožím na tržišti. Pepíno se přemění v ninja skřeta a kung-fu bojovníka a pomocí ninja hvězdy rozbije klece. Na krátké cestě poznává i sám sebe, své dovednosti a emoce. I když příběh poněkud vybočuje z koncepce knihy, zlidšťuje papírového panáčka a nabourává přímočarou dobrotivou linii, podtrženou i zvolenými origami.

Čtyři příběhy o tom, jak Pepíno pomůže zvířatům z nesnází, rámuje příběh o mrzutém panu Mrzenovi, který se stará o papírnictví své zesnulé ženy – tam se Pepíno koneckonců narodil. Když se z cest vrátí domů, nalezne pana Mrzenu v nemocnici po infarktu. Pan doktor nevrlému pacientovi otevře oči, když poukáže na jeho zlozvyky a vyzdvihne dobrotu jeho sousedky. Pepíno vše završí tím, že panu Mrzenovi vymění při operaci srdce za papírové.

Kniha má i praktický rozměr. Malí čtenáři na konci každé kapitoly naleznou návod na poskládání origami hrdinů a nezbytných propriet z příběhu – koně, kolibříka, labutě, krabičky, ninja hvězdy, srdce, kytky, včetně barevného origami papíru. Pilátová skládání papíru dodává vyšší poslání: tvůrci postavám dělají radost, ba co víc, oživují je – děti samy kouzlí.

Jednoduše vystavěné příběhy jsou vesměs krátké, ale fungují, i když se nestačí příliš rozvinout. Jen je škoda, že autorka pádí přímo k pointě, nestaví čtenáři do cesty žádné překážky. Nic to však neubírá na faktu, že spojení příběhu a origami je nápadité a také přirozeně interaktivní. Jistě obohatí nejen milovníky nesmrtelné skládačky nebe-peklo-ráj.