Den pokrývek hlavy. Ano, i takový existuje. A slaví se právě dnes. Naši předci jim přičítali velký význam, ostatně i to, že dotyčný je král, císař či papež, se někdy nejbezpečněji poznalo podle toho, co má na hlavě. Vznešené pokrývky typu cylindrů se podle historika Martina Pelce dříve nosily i na takové události jako fotbalové zápasy. Cylindry z hledišť zmizely po roce 1918, ale u mnoha fanoušků je pak nahradily klobouky. Zvyk jejich nošení se navzdory poměrně častým polemikám udržel až do zániku první republiky. Klobouky sice ostatním divákům překážely ve výhledu, ale v některých okamžicích se hodily: po vstřeleném gólu se zvedaly na vycházkových holích, případně na deštnících. Sledování a hraní fotbalu se ovšem i u nás rychle demokratizovalo, takže se přirozeně emancipovala také pravidla chování fotbalového diváka/fanouška, respektive byly přejaty normy ze sportovně rozvinutějších oblastí. Fanoušci se pak u nás rozvrstvili také třídně: Slavia byla „baštou politické pravice“, Sparta měla ve 20. letech oporu především u středolevých a levicových politických stran. Na jisté dobové karikatuře byl slávistický fanda vyobrazen jako „příslušník zámožného měšťanstva s buřinkou, bílou košilí, pečlivě uvázanou kravatou a svrchníkem“. Sparťana na ní charakterizoval pomačkaný klobouk a sako. A dělnický zástupce Viktorie Žižkov byl vybaven „placatou čepicí“. Ostatně charakteristickoudělnickou čepici nosil i pozdější prezident Antonín Zápotocký, měla signalizovat jeho sepětí s dělnickou třídou.

A každopádně u každé dívky se dalo podle pokrývky hlavy identifikovat, zdali je svobodná, či vdaná, tedy „začepená“. Jak uvádí etnoložka Iva Heroldová, zvyk odlišit vdanou ženu od svobodné zvláštní úpravou hlavy přitom sahá hluboko do indoevropské minulosti: „U Římanů se vdané ženě stříhaly vlasy a hlava se pokrývala šátkem. U starých Germánů nesměla mít vdaná žena rozpuštěné vlasy, po svatební noci je spínala tzv. ženskou pentlí. Zahalování hlavy vdané ženy bylo v minulosti spojeno s plodnostní magií.“ Nevěsta během obřadu čepení seděla např. na díži, aby takříkajíc také úspěšně „kynula“. Čepení bylo jedním z nejdůležitějších obřadů české tradiční svatby. Čepec byl opakem věnce (vínku, párty), znaku svobodné dívky, panny. Nevěsta, která naopak o své panenství přišla už před svatbou, čepena nebyla; při svatbě nesměla nosit věnec, hlavu musela mít zavitou, ale jinak než vdaná žena. „V 19. století, kdy už i svobodné dívky nosily čepečky, měly na jejich levé straně připevněn malý zelený věneček k odlišení od čepce vdaných žen. Čepení se udrželo i v 2. polovině 19. století, kdy už v každodenním životě vdané ženy byl čepec nahrazen šátkem“. Ovšem stačilo sto let, a šátek na ženské hlavě má dnes u mnoha Čechů jiný význam – označuje/stigmatizuje muslimku.

Pokud současníci vyplašeně nehledají v ženě s hlavou v šátku teroristku, otázku, co pokrývka hlavy znamená a zdali ji vzhledem k společenskému kontextu použít, nebo ne, nemusí až na speciální příležitosti příliš řešit. Tedy až na některé výjimečné případy, jako je hrdinka románu Teorie podivnosti Pavly Horákové. Ta si v kostele všímá, že v něm muži musí smeknout, zatímco v synagoze musí mít muž hlavu pokrytou: „Z toho je vidět, jak arbitrární tahle pravidla jsou.“ A později rozvíjí úvahy o tom, že se ve společnostech a kulturách, kde existují formalizované pokrývky hlavy, více válčí: „Zdá se, že není náhodou, že válčení v západní civilizaci vyšlo z módy zhruba v době, kdy muži odložili klobouky a ženy si přestaly uvazovat šátky a nosit modistické zboží. Skoro jako kdyby při zakrývání hlavy docházelo k zatemnění mysli… Možná stačí odhodit stetson, šábesdekl, turban nebo hidžáb, a rázem se vám už nechce válčit.“ Hypotézu asi zatím nikdo nepodrobil soustavnému výzkumu, nicméně se zdá nesporné, že ve srovnání s 19. stoletím se v západním světě pokrývky hlavy nosí mnohem méně často, a pokud ano, ztrácí svoji pompéznost: papežové odložili tiáry už v minulém století.

Pokrývky hlavy totiž ztratily svůj status povinného doplňku, i když jsou stále populární v některých specifických kontextech, a v západním světě se tak nosí hlavně jako ochrana proti slunci nebo naopak zimě. Na druhou stranu lidé v moderní době věnují možná větší pozornost péči o vlasy, které tak často plní roli estetického vyjádření, jež byla dříve spojována spíše s pokrývkami hlavy. Ovšem vlasy žel zatím žádný svátek nemají…