Letošní výběr knih, které by neměly ujít pozornosti čtenářů, již tradičně uvádíme výčtem těch, které se nám do seznamu nevešly. Jako první nutně vypadly ty, které jsme vyzdvihli už během roku, například jako knihu měsíce, mezi nimi: Alena Wagnerová: Bol lásky prodejné nebo Umberto Eco: Dějiny legendárních zemí a míst, anebo ve výběru čtení na léto.
Opět jsme se také rozhodli vyjmout z přehledu nejzajímavějších titulů roku knížky, na něž není třeba upozorňovat, protože se o nich ví – ať už byly zařazeny do nakladatelské akce Velký knižní čtvrtek, nebo jde o díla autorů, kteří se dlouhodobě těší oblibě českých čtenářů. Ke knihám, jež podle našeho názoru patří v knihkupectvích k nepřehlédnutelným úlovkům, se řadí z beletristických titulů například (abecedně): Roberto Bolaño: Třetí říše (přel. Anežka Charvátová), Jeffrey Eugenides: Hra o manželství (přel. Martina Neradová), Ivan Martin Jirous: Úloža, Flannery O’Connorová: Všechno, co se povznáší, se musí setkat (přel. Marcel Arbeit, Petr Onufer, František Vrba a Tomáš Vrba), Ian McEwan: Mlsoun (přel. Ladislav Šenkyřík), Haruki Murakami: 1Q84 (druhá kniha, obsahující třetí díl románu, přel. Tomáš Jurkovič), Pavel Šrut: Lichožrouti navždy. A podobně i z literatury faktu jistě neujdou pozornosti čtenářů tituly jako: Miroslav Bárta, Martin Kovář (eds.): Civilizace a dějiny. Pohled dvaceti českých vědců. Některé knihy níže nemůžeme zmínit čistě proto, že mají vročení 2012, ačkoli reálně vyšly až letos, jako třeba: Petr Kopecký: Robinson Jeffers a John Steinbeck: vzdálení i blízcí, Vladimír Macura, Alice Jedličková (eds.): Průvodce po světové literární teorii 20. století. 
Poslední balíček titulů, které bychom možná doporučili k objevování a čtení, a přesto jsme je z níže uvedeného přehledu rovnou vynechali, tvoří knihy, na jejichž vzniku se podílel někdo z našich spolupracovníků, pro pořádek připomeňme aspoň některé: Catalin Dorian Florescu: Jacob se odhodlá milovat (přel. Jitka Nešporová), Pavel Hak: Vomito negro (přel. Jovanka Šotolová), Guus Kuijer: Všehokniha (přel. Magda de Bruin Hüblová), Jan Lukavec: Od českého Tokia k exotické Praze, Pavel Mandys a kol. 2 x 101 knih pro děti a mládež, Jean-Philippe Toussaint: Koupelna (přel. Jovanka Šotolová).

Přehled nejlepších knih roku 2013, jak je vybrala iLiteratura.cz

česká literatura

Ondřej Hanus: Výjevy. Host (ve spolupráci s Welesem), Brno, 2013, 64 s.
Po své prvotině Stínohrad (Weles 2008) získal Ondřej Hanus pověst milovníka klasických veršových forem a exkluzivních rýmů. I v letošních Výjevech je sonetů dvaadvacet, zbytek tvoří vesměs rýmované kratší formy, včetně tzv. izoliterie. Hanus je ve svých verších elegantní a pružný, jeho básně jsou uleželé, vyzrálé, trpělivě pěstěné.
Čítanka pro začínající básníky.

Viola Fischerová: Předkonec. Písečné dítě. Domek na vinici. Hrana. Fra, Praha, 2013, 280 s.
Kniha je souborným vydáním tří posledních sbírek básnířky Violy Fischerové a obsahuje také nedokončenou sbírku s názvem Hrana. Soubor představuje Fischerovou jako básnířku úzkého a úzkostlivě střeženého okruhu témat, jako autorku úsporných, a přesto naléhavě promlouvajících básní, které patří k tomu nejhodnotnějšnímu, co v české poezii poslední doby vzniklo.
Pro ty, kdo se potřebují schovat do vypůjčených krásných slov.

Jan Němec: Dějiny světla. Host, Brno, 2013, 486 s.
Pozoruhodné osudy a dílo fotografa, malíře a mystika Františka Drtikola byly zpracovány již víckrát, nyní však poprvé s ambicí velkého románu. Román nabízí pravděpodobný, nikoli nutně pravdivý pohled na všestrannou a kontroverzní osobnost Františka Drtikola. Postupuje chronologicky, od fotografova dětství, přes učednická a studijní léta a pozvolné budování kariéry až po Drtikolův příklon k duchovním naukám Východu a mystice. Autor se snaží zachovat maximální věrnost skutečnosti a fabuluje teprve v oblasti vnímání a vnitřního života slavného umělce.
Pro začínající i zběhlé fotografy.

Magdaléna Platzová: Anarchista (poznámky k románu). Torst, Praha, 2013, 210 s.  
Nevšední život devatenáctiletého atentátníka, Rusa židovského původu, který se celý život zabývá myšlenkou anarchismu coby žádoucího společenského uspořádání... V knize Magdalény Platzové se prolíná s řadou příhod soudobého vypravěče, jenž s anarchismem sympatizuje. Úsporný, a přitom lyricky tvarovaný text si ponechává svá tajemství, třebaže mnohé v něm zůstává v úzké souvislosti se známými historickými událostmi a osobami (atentát na podnikatele, zmínky o Bakuninovi, Kropotkinovi, poznámky k říjnové revoluci apod.). Čtenář má nad knihou dost času uvažovat například i o tom, co pro člověka znamenala – a dosud znamená – svoboda.
Pro ty, kdo koketují se vzpourou v malém či velkém.

Filip Topol: Jako pes. Revolver Revue, Praha, 2013, 54. s.
Tři povídky z osmdesátých let mají silně autobiografického hrdinu, který se téměř bez přestání nachází ve stavu opilosti či kocoviny, přičemž oba tyto stavy jsou u něj provázené depresí. Vypravěč se do života vrhá po hlavě a proti zdi: pod pokličkou ironického a sebeironického nadhledu prosakuje jeho zběsilost, avšak skrze vysokou míru kultivovanosti vyjadřování, navíc je tu a tam vyvažována jemnou melancholií.
Pro ty, kdo odmítají stárnout.

překladová literatura

Antonio di Benedetto: Zama. Přel. Jan Hloušek, Rubato, Praha 2013
Román Zama (1956) je výrazný především svou existenciální atmosférou, napětím a přesným a promyšleným skládáním slov. Antonio di Benedetto (1922–1986) patří k nejvýznamnějším argentinským spisovatelům, ale vyniká i mezi ostatními španělsky píšícími autory. Do češtiny bylo jeho dílo přeloženo vůbec poprvé a překladatel Jan Hloušek rozhodně neměl lehkou práci, jelikož jazyk románu hraje jednu z hlavních rolí. Děj je zasazený do Latinské Ameriky konce 18. století a vypráví příběh Dona Diega de Zamy, úředníka španělské říše, který v Paraguayi čeká na přesun do Buenos Aires. Daleko od domova přemítá nad svou životní situací, úzkostmi a obavami či možnostmi úniku vlastnímu osudu, který se zdá být řízen odjinud. Neméně zajímavý je také kontrast mezi rodícím se svébytným kontinentem na jedné straně a tradičním Španělskem na straně druhé.
Pro neúnavné cestovatele.

Péter Esterházy: Harmonia caelestis. Přel. Robert Svoboda, Academia, Praha, 2013, 776 s.
Opus magnum maďarského prozaika Pétera Esterházyho Harmonia caelestis je próza především rozsáhlá: obnáší skoro osm stovek knižních stran. Esterházy, pokládaný za reprezentanta postmoderní prózy v maďarské literatuře, se v tematicky, žánrově a jazykově rozmáchlém textu chápe jediného tématu: svého vztahu k otci. Vrší vedle sebe dějové i nedějové relativně uzavřené úseky, jejichž obsahem jsou jakési „obrazy z dějin rodu Esterházyů“. Jsou to obrazy barvité, jejich líčení je emocionálně nasycené, časově se pohybují především v dobách od rakousko-uherské monarchie přes peripetie obou válek po Kádárův komunistický režim v Maďarské lidové republice. Příslušnost ke společenské třídě je zde zdrojem specifické hořkosladké komiky, kterou bychom mohli považovat za základní způsob autorova nazírání na svět.
Pro ty, kterým vlastní život nestačí.

Wilhelm Genazino: Deštník pro tento den. Přel. Petr Štědroň, Mladá fronta, Praha, 2013, 200 s.  
Provokativní výpověď o životě v podmínkách liberálního kapitalismu: společensky upozaděný bezejmenný protagonista, obyvatel blíže neidentifikovatelného města, místo aby vyvíjel aktivitu směřující k získání pracovního statusu a nabytí majetku, vede skromnou existenci, jejíž hlavní náplní je pozorování všedního dění ve městě (včetně přírodních procesů) a přemítání o poměrech ve společnosti. Autor nabízí pohled člověka odcizeného soutěživému duchu doby, zároveň však do jisté míry „vyprodukovaného“ právě jí.
Vhodné jako lekce empatie pro kariéristy a dříče.

Gary Shteyngart: Megasmutná pravdivá lovestory. Přel. Martina Knápková, Argo, Praha, 2013, 414 s.
V této knize Amerika doputovala odpadní rourou až na dno žumpy, tedy k „Rozvratu“, kdy je většina země zpustošena a New York rozprodán Asiatům, Norům a Arabům, kteří z něj spolu s korporací Staatling-Wapachung mají vybudovat „lifestylové centrum“. Jde tak o nanejvýš uvěřitelnou špatnou verzi blízké budoucnosti, pro české čtenáře navíc přiblíženou i patřičně invenčním překladem. Autor jako brilantní sociolog na tripu mapuje různé aspekty současnosti – od rozmachu mobilního internetu a Facebooku po posedlost sexem a nakupováním, vzestup Číny a moc velkých korporací – do určité míry je vystupňuje a začlení do „Spojených států nové éry“.
Pro ty, kdo nedočkavě vyhlížejí lepší zítřky.

Dag Solstad: Jedenáctý román, kniha osmnáct. Přel. Ondřej Vimr, Pistorius & Olšanská, Příbram, 2013, 136 s.
Padesátiletý Hansen se rozhodne k něčemu šílenému, o čem moc dobře ví, že to není správné, a po několika týdnech už si ani nemůže vzpomenout, proč to vlastně udělal. Není však již cesty zpět, i když touha po opravdovosti a po svobodě se tím ještě více vzdaluje. Románové dílo jednoho z nejvýznamnějších současných norských autorů o osudech jednoho průměrného, pro společnost naprosto postradatelného jedince, který se shodou okolností stal ředitelem finančního úřadu a zastává pozici, již lze vykonávat automaticky bez jakékoli větší námahy a citové angažovanosti.
Dobrá příprava před vyplňováním daňového přiznání.

knihy pro děti

Kitty Crowther: Návštěva malé smrti. Přel. Tereza Horváthová, Baobab, Praha 2013, 32 s.
Mluvit s dětmi o smrti není jednoduché, Kitty Crowther však místo mnoha slov citlivě vypráví především svými obrazy: smrtka odvádí lidi z jejich domovů do svého hájemství. Ačkoliv „tiše našlapuje, jemně klepe na dveře a ostýchavě se blíží k lidem, kteří umírají“, čeká ji vždy stejná reakce. Lidé pláčí, jsou zkroušeni strachem z neznáma a plni nejistoty. Teprve návštěva u bolestmi sužované Evelíny, která smrt radostně vítá jako vysvobození od nemoci, vrací úsměv i do tváře malé smrtky. Evelína, zbavena pozemského trápení, připomene smrtce dětskou bezstarostnost a naučí ji hrát si...
Pro pokrokové rodiče.

David Dvořák a kol.: Kašpárek v rohlíku: Postřelená kniha. Argo, Praha, 2013, 184 s.
Růžovo-černo-žlutá, vtipná a rozpustilá knížka obsahuje kromě čtyřiceti písňových textů stejnojmenného kabaretního spolku, založeného zhruba před šesti lety, také „jeden text plastické poezie, tři nezveřejněné závadné texty, devět příběhů z Kašpárkova života, devět komiksových vyprávění, čtyři stránky ilustrací Matěje Němečka“ a spoustu dalších věcí. Konzervativnější čtenáře, kteří Kašpárka v rohlíku neznají, některé verše možná trochu zaskočí, ale i většinu z nich si kniha nakonec získá.
Pro všechny, kdo se zatím báli zpívat.

Libuše Niklová, Petr Nikl: Foukací povídky. Meander, Praha, 2013, 72 s.
Petr Nikl si opět hraje – tentokrát ale pokorně a ukázněně. Hraje si ve vzpomínkách přetavených do drobných prozaických textů. Hraje si s dnes již ikonickými hračkami z autorské dílny své maminky Libuše Niklové. Plastové, gumové i nafukovací hračky se na stránkách knihy zabydlely v útulném příbytku, sladěném do nejmenších detailů. Ilustrace vytvořené z působivých fotografií Libora Stavjaníka a vytříbené grafické úpravy Zuzany Lednické vnášejí do světa hraček svěží, moderně pojatou perspektivu, která však beze zbytku ctí umělecký rukopis Libuše Niklové.
Pro milovníky gumových koček.

komiks

Alejandro Jodorowsky; Milo Manara: Borgia. Přel. Richard Podaný, Crew, Praha, 2013, 212 s.
Manarova jemná, elegantní kresba upomíná na tehdejší Botticelliho obrazy, obsah však dává dost drsným způsobem najevo, že renesance v Itálii nebyla zrovna idylické období. Scenárista Jodorowsky si možná až příliš libuje ve vymýšlení úchylek, násilností, podlostí, zrad a křivd a s historickými fakty nakládá velmi svévolně, přesto je jeho portrét mocichtivého borgiovského rodu strhující. Místy je to až za hranicí přístupnosti pod osmnáct let, ale takový už je současný komiks.
Pro platonické zvrhlíky.

(Nicolas) Mahler; Thomas Bernhard: Staří mistři. Přel. Bohumil Šplíchal, Archa, Zlín, 2013, 160 s.
Mahler se ve své adaptaci románu Thomase Bernharda Staří mistři soustředil na hlavní osu prózy, která se točí kolem vídeňského Uměleckohistorického muzea: dvaaosmdesátiletý hudební kritik Reger zde obden vysedává před jediným obrazem, Tintorettovým Mužem s bílým plnovousem. Není to komiks v pravém slova smyslu. Mahler vlastně „pouze“ ilustruje jednotlivé věty z Bernhardova románu.
Hodí se vám na cestu, až povedete ratolest z hudebky na výtvarku.

relax

fantasy: Walter Moers: Město snících knih. Přel. Pravoslav Prokeš, Talpress, Praha, 2013, 444 s.  
Pro čtenáře by bylo ideální začít zamonskou pouť Modrým Medvědem, jednotlivé romány v sérii však na sebe navazují jen velmi volně, a proto lze sáhnout třeba rovnou i po čtvrtém v pořadí – Městě snících knih. Hlavní postavou a vypravěčem je zde Hildegunst z Mýtotesů, obyvatel Dračí tvrze a věhlasný zamonský spisovatel. V knize se vracíme do doby Hildegunstových mladých let: přes jeho poetického kmotra Dancelota z Veršořezů se mu dostane do ruky zcela ojedinělý rukopis. Text, který rukopis obsahuje, je tak literárně dokonalý, že Hildegunsta přiměje brečet a smát se zároveň, hýkat nadšením a přivede ho k touze poznat osobu, která text napsala. Vydá se proto do Knížkova, ráje všech milovníků knih...
Podporuje čtenářství.

humor: David Sedaris: Naháč. Přel. Hana Ulmanová, Argo, Praha, 2013, 300 s.
Sedarisův humor je zvláštně hořký a melancholický, plný postav a situací, které možná mohou být k pousmání, ale stejně tak k pláči, vžijeme-li se do pocitů jejich aktérů. Sedaris líčí chvíle trapnosti, které bývají později vděčným předmětem vyprávění, ale dokáže velmi přesvědčivě čtenáři vsugerovat pocit oné chvíle očima přímého účastníka, jehož hlavní touhou je to mít rychle za sebou.
Bavičům toužícím po změně.

krimi: Mo Hayderová: Unesená. Přel. Jiří Kobělka, Domino, Ostrava 2013, 400 s.
S inspektorem Jackem Cafferym se čtenáři setkávají už v pátém románu této britské autorky, jež dovedně klame tělem: pod skoro až barbie-maskou sídlí mozek libující si v gustovně morbidních, drastických zločinech a atmosféře. Vždy odváděla slušný standard, avšak pátým románem v sérii překonala sebe samu. Jako by ji už nudila předvídatelnost a posvátně nedotknutelné regule žánru: vděčně slzotvorné a zvetšelé klišé, k jakému by sváděl román o únosech dětí, dovedla k pointě, jakou asi málokdo čekal, aniž ubrala na gradující napínavosti a působivé atmosféře. Za odvážné obrazoborectví ji asociace amerických detektivkářů odměnila cenou Edgar za nejlepší román roku 2012.
Pro unavené rodiče.

romance: Linn Ullmannová: Než usneš. Přel. Pavla Maxová, Motto, Praha, 2013, 288 s.
Norská autorka Linn Ullmannová, dcera norské herečky Liv Ullmannové a švédského režiséra Ingmara Bergmana, napsala román o třech sestrách. Všechny důležité postavy v knize jsou ženy a na život a vztahy se nahlíží především z ženské perspektivy.
Pro boj s nespavostí.

sci-fi: China Miéville: Kolejmoří. Přel. Milan Žáček, Laser-books, Plzeň, 352 s.
Rafinovaně převyprávěná Bílá velryba, zasazená do kulis postapokalyptického alternativního světa, těžce pochopitelného pro jeho obyvatele, natož pro vezdejší čtenáře, nutí být neustále ve střehu, hledat vodítka, dešifrovat skrytá poselství a náznaky možného rozuzlení. To vše nařasené bohatým dobrodružným dějem se steampunkovými výšivkami. Kéž by si všechny knihy cílené na dospívající a čerstvě dospělé čtenáře držely takovou úroveň jako zatím poslední Miévilleův román.
Pro fantazírující železničáře.

non fiction

Ivo T. Budil: Úsvit rasismu. Triton, Praha, 2013, 827 s.
Kniha obsahuje obsáhlé exkursy do kulturních a politických dějin, portréty výrazných osobností, popisy válečných střetnutí včetně odboček k dějinám vedení války, zasvěcené výklady o sporech intelektuálů i o tom, jak se odrážely v dílech umělců, nebo opačné případy, kdy umělci svými díly předešli vědce a ideology. Je věnována rasismu či tomu, jak se jedna skupina lidí k jiné skupině chovala jako k podlidem nebo o nich tak alespoň smýšlela. Což je aktuální a vážné téma, protože dodnes je někdy trochu otázkou náhody či libovůle, s kým se budeme identifikovat, a vůči komu se naopak vymezovat.
Pro hloubavé nátury.

Jonathan Haidt: Morálka lidské mysli: proč lidstvo rozděluje politika a náboženství. Přel. Helena Čížková, Dybbuk, Praha, 2013, 477 s.
Co udělat s člověkem, které má pravidelný pohlavní styk s čerstvě zakoupenými těly mrtvých kuřat, která následně uvaří a sní? Jakého domácího psa si vybírají liberálové a jakého konzervativci? Respektive kdo bude chtít tvora mírného a takového, který bere svého pána jako sobě rovného, a kdo věrného a poslušného? Jak souvisí politické zaměření člověka s jeho životním stylem a s jeho morálním systémem? A je morálka člověku vrozená? Tyto a mnohé další problémy řeší psycholog Jonathan Haidt, mimoto tvrdí, že naše morální úsudky jsou výsledkem intuice a rozumové uvažování přichází až dodatečně.
Příručka k vyladění partnerského soužití.

Liao I-wu (Liao Yiwu): Hovory se spodinou. Dvacet pět osudů z okraje čínské společnosti. Přel. Zuzana Li, Mladá fronta, Praha, 2013, 360 s.
Povídkový soubor čínského autora zachycuje osudy zavržených a pronásledovaných členů čínské společnosti. Příběhy líčí autor s naprostou otevřeností a důslednou snahou nevylepšovat skutečnost, byť by byla sebekrutější či sebeodpudivější. Postavy, s nimiž se v knize setkáváme, lze rozdělit do několika polarizovaných skupin: oběti či trýznitelé, prospěcháři a poctivci, představitelé dob dávno minulých a ti, kteří reprezentují dnešní realitu (Liao v knize zachycuje události, k nimž v Číně došlo v posledních šedesáti letech – tedy ty, jejichž pamětníky či přímé účastníky mohl oslovit). Navíc mnozí se pohybují v obou skupinách zároveň, zejména ti, kteří byli životními okolnostmi donuceni stát se zločinci nebo jejich přisluhovateli. Namátkou jsou to například velkostatkář, stoletý mnich, očitý svědek převodu mrtvých, svědek kanibalismu, odsouzenec na smrt, trojnásobná společnice slečna Wang, král žebráků, vykladač osudu…
Pro snílky a cestovatele.

Michio Kaku: Fyzika budoucnosti. Přel. Petr Liebl, Argo a Dokořán, Praha, 2013, 348 s.
Obrazotvornost Michia Kaku je jako utržená z řetězu. Autor s určitou bezelstností věří člověku a jeho snaze dosáhnout hvězd: postupuje dle pravidla, že co není z hlediska známých fyzikálních zákonů zakázáno, je dovoleno. Tvoří tedy protipól typu konzervativního a spíše skeptického vědce upínajícího se na jistotu současného vědění a z toho plynoucích možností. Snad je to dané také samotnou povahou středního proudu současné fyziky – strunová teorie je ve svých základech natolik bizarní a fantastická, že vyžaduje zcela jiné typy osobností než kupříkladu věda na počátku dvacátého století.
Pro konzervativce, pesimisty a všechny, kdo zlomili hůl nad českou politickou scénou.

Martin Bedřich; Martin C. Putna: Vždycky v menšině. Portál, Praha, 2013, 216 s. 
Putnova (a Bedřichova) kniha je skutečně poutavým a čtivým „svědectvím o radosti z poznávání kulturních tradic světa a o nevyčerpatelnosti stále nového uvažování o nich“, ale také svědectvím o statečném, citlivém a nadmíru vzdělaném muži, jehož názory a postoje mnohé iritují, ale jiné podněcují k přemýšlení nebo jim dodávají odvahu. Jak to u skutečného univerzitního profesora má být.
Pro mladé a nadějné akademiky.