Seznam knih na léto, které vybrali editoři a redaktoři iLiteratura.cz, má připomenout výjimečné tituly, o nichž jsme psali během roku, a doplňuje je také o čerstvé novinky. Zajímavých a významných knížek vyšlo jistě mnohem víc, my se pokoušíme z nich vytáhnout ty nejvíce „letní“. Zároveň jsme museli dodržet svá předem stanovená omezení ohledně počtu titulů i v nejvíce obsazených kategoriích. V prvním vyřazovacím kole jsme se rozloučili s díly, která se objevila v některém z našich předchozích výčtů „nej“, případně v podzimní akci Velký knižní čtvrtek. Publikace, které se nevešly, možná aspirují na náš prestižnější žebříček, Knihu roku... Zatím snad náš malý knižní přehled potěší aspoň ty, kdo ke šťastnému létu potřebují (vedle dalšího) i KNIHU.

Knížky pro děti

Miroslav Pošta: Himálajské pohádky. Verzone, Praha, 2012, 156 s.
O tibetských pohádkách se traduje, že kopírují a vykládají buddhistické texty, ale existuje i řada výjimek. Bajky a podobenství, se kterými přichází Miroslav Pošta, končí naštěstí vesměs dobře a spravedlivě. Vždyť je tu Akhu Tänpa, prototyp tibetského lišáka, kterému to pálí a který nesmí nikde chybět. Prochází napříč příběhy a nebojí se zastávat se chudých a neprůbojných.
Pro děti, kterým se omrzely zakleté princezny a sedmihlavé saně.

Frank Tashlin: Vačice, která se nesmála. Přel. Jiří Dvořák. Baobab, Praha, 2013, 64 s.
Smála se Vačice, nebo se nesmála? Jak se Vačici vedlo ve městě? A jakou roli v tom hrajeme my, lidé? Nadčasová, nápaditě graficky vyvedená kniha pro malé i velké, která pobaví i vede k zamyšlení.
Pro děti a dospělé, co netrvají za každou cenu na svém.

Magdalena Wagnerová: Ryba Chyba. Havran, Praha, 2012, 188 s.
Ryba Chyba se narodila se dvěma nohama, za vášeň pro čtení zaplatila nošením brýlí. Je sice skvělá kuchařka, ale propadá z plavání. Jenže i když se někdo narodí nedokonalý, neznamená to, že nemůže něco dokázat. Když rodnému rybníku hrozí zánik, je to právě Ryba Chyba, kdo se vydá na svízelnou pouť za jeho záchranu.
Pro budoucí kuchařské celebrity.

Komiks

Frank Cho: Liberty Meadows. Přel. Filip Škába, Crew, Praha, 2013, 144 s.
Dean, totiž prase, které se chová jako člověk, a právě je na odvykací kůře (očividně dost neúspěšné), vystresovaný malý kačer Truman, co se bojí i plavat, hypochondr ropušák Leslie a zakrslý medvídek Ralf, vynalézavý uličník a sarkastický komentátor... Ti všichni mají rysy pubertálních mladíků a také podobné nápady a touhy – od klukovských vylomenin po holdování dospělým neřestem. V občas „velmi dospělých“ stripech soupeří postavami lidštějšího vzezření, totiž veterinářem, opravářem a ošetřovatelkou. Kdo asi bude mít navrch?
Pro chovatele domácích zvířat mezi dvěma šipkami do bazénu (anebo k jednomu panáku na břehu).

Poezie

Petr Borkovec: Milostné básně. Fra, Praha, 2012, 72 s. 
Poezie Petra Borkovce se v Milostných básních posunula k závazné, komplikované symbolické hře. Hře podávané nově sběratelem drobných příběhů, konstruktérem malých smutných anekdotických událostí, někým nekonečně unaveným a pobaveně otráveným. Hře se čtenářem, který je uvržen do bezradné nervozity a neví, zda se má smát, nebo to celé brát smrtelně vážně.
Pro ty, kterým léto leze na nervy.

Jaroslav Kabíček: Kolmý déšť. Torst, Praha, 2013, 132 s.
Výbor z dosud nepublikované poezie Jaroslava Kabíčka představuje tohoto překladatele jako mistra pevné veršové formy, jako básníka s vytříbeným citem pro rytmus a rým. V Kabíčkových průzračných básních se snoubí preciznost tvaru s jemným a citlivým, avšak zároveň pronikavým pohledem.
Ideální četba k vodopádům.

Beletrie

Ondřej Horák: Dvořiště. Druhé město, Brno, 2013, 118 s. 
Dršťková z poštěváčků a další vynalézavě peprné výrazy v krátké debutové novele známého literárního kritika. Sprška vulgarit by však neměla zakrýt chytrou kompozici textu a krutě sarkastické narážky na svět českých médií a popkultury.
Pro misogyny a sexisty.

Jana Šrámková: Zázemí. Fra, Praha, 2013, 138 s.
Autobiografická novela, v níž se spisovatelka pokouší vyrovnat se smrtí své babičky a vyprávěním postihnout její život. Přes neustálou snahu o pevné a lineární zachycení babiččina osudu se text rozpadá na krátké záznamy, v nichž čím dál ostřeji vyvstávají kontury osobní zpovědi autorky. Ta se ze vzpomínek snaží vylovit nejen obraz babiččin, ale i ten svůj.
Pro toho, kdo si potřebuje udělat jasno.

Kjartan Fløgstad: Pyramida. Portrét opuštěné utopie. Přel. Hana Kendíková, Kniha Zlín, Zlín, 2013, 120 s.
Norský autor Kjartan Fløgstad ve svém esejistickém zamyšlení přivádí čtenáře do opuštěného hornického města Pyramida, položeného na souostroví Špicberky. V roce 1998 zde byla těžba uhlí ukončena, všichni obyvatelé se odtud odstěhovali a místo se proměnilo město duchů, v němž se ze dne na den zastavil čas. Autor totiž spíš než každodennímu životu obyvatel Pyramidy dává prostor své široké paletě asociací a vzpomínek z jiných podobných míst. K nim patří kulturní aspekty hornictví, zejména tradice zobrazování dolů a důlní činnosti ve světové literatuře. 
Pro hloubavé cestovatele, kterým už je Evropa malá.

Paweł Huelle: Ostrovy chladného moře. Přel. Pavel Peč, Argo, Praha, 2013 
Deset povídek polského autora spojuje tematika moře. Paweł Huelle je prozaik bytostně spjatý s prostředím Gdaňsku a jeho literárního mýtu, v němž se na sebe vrství identita německá, polská, židovská a mořeplavecky světoobčanská. Postavy Huelleho povídek jsou často konfrontovány s elementy historie, která měla být zapomenuta, a nezřídka s překvapením nalézají paralely a shledávají se s netušenými ozvěnami dávných událostí, jež vymazat nelze. Tato setkání skrze propast času jsou rámována podmanivým přírodním líčením světů přiléhajících k mořským břehům.
Pro ty, kdo litují svého osudu suchozemce.

Tom Rachman: Imperfekcionisté. Přel. Ivana Kuglerová, Host, Brno, 2013, 328 s.
Román Toma Rachmana představuje deset po světě rozesetých novinářských „imperfekcionistů”, které spojují jedny noviny. Každodenní boj více či méně sympatických antihrdinů s osobními a profesními úskalími prostupuje jemný absurdní humor.
Pro toho, kdo ještě pamatuje tištěné noviny, a pro chronické nešťastníky.

Judith Schalansky: Žirafí krk. Přel. Magdalena Štulcová, Paseka, Praha a Litomyšl, 2013, 220 s.
Maloměsto v postkomunistické zemi. Pragmatická učitelka biologie a tělocviku, jejíž život opanovala rutina. Suchý humor a příslovečná německá důslednost. Jak v tomto světě docílit změny? Inge Lohmarková jakýkoli vývoj odmítá, vysmívá se moderním pedagogickým metodám, nechce se přizpůsobit životu ve sjednoceném Německu a nepřipouští – ani sama sobě – city, něhu, lidskou blízkost. Než si začne uvědomovat, že stárne. 
Pro darwinisty.

Alexandr Solženicyn: Meruňková zavařenina. Přel. Libor Dvořák, Argo, Praha, 2012, 221 s.
Žánr povídky může být v kontextu Solženicynovy tvorby pro leckoho překvapením. Autor vypráví o konfliktu jedince a systému v podmínkách společenských otřesů, konkrétně občanské války, druhé světové války a let budování komunismu v Rusku. Vedle „bezejmenných“, vzájemně zaměnitelných dělníků, učitelů, studentů nebo vojáků může být hrdinou jedné z povídek také slavný sovětský vojenský velitel maršál G. K. Žukov, mj. vítěz v bitvě u Stalingradu a v bitvě o Moskvu za druhé světové války. Povídky s vojenskou tematikou (celkem tři) jsou příjemným překvapením i pro toho, kdo Solženicyna nepovažuje za typického představitele ruské válečné prózy; černým humorem, věcnou (nikoli však nezaujatou) vypravěčskou perspektivou, promyšleným budováním dějového napětí a jistou autorovou hrdostí na vlastní postavy snesou srovnání s Isaakem Babelem.
Pro dobrodruhy.

Relax

Gillian Flynnová: Ostré předměty. Přel. Ludmila Hanzlíková, Knižní klub, Praha, 2013, 272 s.
Vraždu dvou školaček vyšetřuje novinářka, která má tělo zjizvené od sebepoškozování a za sebou několik traumat z dětství na maloměstě, kam se kvůli zločinům vrací. A ty budou mít s její osobou společného mnohem víc, než bývá v detektivkách obvyklé. Depresivní psychologický thriller v duchu nejlepších tradic žánru.
Pro nejdeštivější a nejchladnější prázdninové dny.

Hilary Mantelová: Předveďte mrtvé. Přel. Michala Marková, Argo, Praha, 2013, 352 s.
Druhé pokračování příběhů kancléře anglického krále Jindřicha VIII. Thomase Cromwella opět nabízí krutý i sarkastický pohled na jedno z nejdramatičtějších období anglických dějin. Titul výmluvně naznačuje, že nebude nouze o popravené, od chuďasů přes šlechtu po královskou rodinu. Kniha jako jedna z mála v dějinách britské literatury získala dvě nejsledovanější domácí ceny.
Návod, jak se zbavit manželek (pro krále).

Connie Willisová: … o psu nemluvě. Přel. Robert Tschorn, Triton, Praha, 2012, 504 s.
Výprava proti proudu času tentokrát nikoliv za záchranou světa, ale do bezstarostné atmosféry klasických humoristických románů Jerome Klapky Jeroma. Jedna z mála vtipných sci-fi v českých knihkupectvích vyniká barvitým dějem a rázovitými postavami.
Do (futuristického) člunu.

Non fiction

David Eagleman: Inkognito aneb Tajný život mozku. Dybbuk, Praha, 2012, 256 s.
Eagleman ukazuje, že to, co o člověku tvrdí umělci už dávno, nyní potvrzují i neurovědci: mozek funguje jako tým soupeřů, takže to, co si o druhém člověku myslíme, je něco jako verze zprůměrovaná v čase. Navíc téměř nic z toho, co se odehrává v našem duševním životě, nemáme pod vědomou kontrolou, „a je to tak lepší“.V závěru knihy autor dramaticky vyhlašuje, že „pouhých 400 let po našem pádu ze středu vesmíru jsme zažili pád ze středu sebe samých“. Vzápětí ovšem v jistém smyslu přímo do středu vesmíru vrací hlavní lidský orgán: právě mozek je totiž podle něj „ta nejúžasnější věc, kterou jsme ve vesmíru objevili, a jsme to my sami“. Zároveň ale dodává, že možná „vlastníme algoritmy, které nás chrání před námi samotnými“, a z toho důvodu nikdy nebudeme schopni mozek pochopit zcela. Z čehož vyplývá, že všechny naše pokusy o jeho popis jsou jen přibližné a za tisíc let budou asi neurologové používat jiné příměry než analogie k demokracii. Bude to „federace galaxií“, cosi na způsob ekosystému nebo „schůze robotů“? České čtenáře každopádně může těšit, že právě jako demokratických soubor soupeřících hlasů člověka skvěle popsal ve svém románu Obyčejný život už před tři čtvrtě stoletím Karel Čapek.
Pro ty, kdo nehodlají přes léto vypínat, aby jim náhodou ty správné závity nezakrněly.

Florian Illies: 1913 – léto jednoho století. Přel. Tomáš Dimter, Host, Brno, 2013, 320 s.
Kulturněhistorická koláž o některých vybraných událostech roku 1913. Autor v ní na základě dobových pramenů i zákonů pravděpodobnosti referuje nejen o tom, co se toho roku stalo, ale také co se stát mohlo: konstruuje překvapivá potenciální setkání, jako Hitlera a Stalina v zahradě Schönbrunnu, nebo si představuje, jestli dva z jeho mnoha hrdinů, kteří se reálně přesouvali stejným směrem přibližně v tutéž dobu, nemohli jet týmž vlakem. Zároveň k sobě přiřazuje výroky lidí, kteří se v té době sice nesetkali, ale prostřednictvím jeho knihy spolu vstupují v pomyslný dialog, případně autor citát jednoho velikána vtipně „aplikuje“ na jeho současníka. Svůj konstrukt seskládal Illies bravurně; kniha přináší velmi čtivý a svěží obraz jedné doby, která řešila mnohé z problémů, s nimiž se po stu letech potýkáme i dnes, i když o mnohé tehdejší iluze už jsme mezitím přišli.
Pro ty, kteří chtějí znát i tu nejvšednější stránku života umělců, a přesto si jich chtějí dál vážit.

Joseph Roth: Židé na cestě. Přel. Ondřej Sekal, Academia, Praha, 2013, 104 s.
Autor sleduje ve volně spojených reportážích putování Židů z evropského Východu do západní Evropy, do USA a do Palestiny. Není to jen čtivý a zasvěcený exkurs do nevšedního a již zaniklého světa východních Židů, ale i jistý dokument radikální proměny Evropy v průběhu první poloviny 20. století.
Pro všechny, kdo cestují raději jen prstem po mapě.

Jozef Tancer: Neviditeľné mesto. Prešporok / Bratislava v cestopisnej literatúre. Kalligram, Bratislava, 2013, 304 s.
Kulturněhistorický průvodce proměňujícími se obrazy slovenského hlavního města. Autor v něm plasticky ukazuje, že neexistuje jen jedna Bratislava/Prešpurk, ale hned několik. A také obecněji analyzuje, jak se vlastně rodí obraz města či jak se například utváří a reinterpretuje tak proměnlivá kategorie, jako je pojem Orientu. Pokud kolem ní letos někteří čtenáři pojednou na dovolenou, mohou zkontrolovat, jestli v ní opravdu najdou kopule s půlměsícem, jak je město znázorněno na jedné kresbě ze 16. století.
Pro ty, kdo ještě věří v multikulturní města.